Předně je třeba říct, že neočekávanou mocnost švýcarského bankovního sektoru lze posuzovat z několika hledisek.

Europoslanec Ransdorf možná narazil, když nezaregistroval změnu, která umocňuje spolupráci švýcarských bank s veřejnoprávními úřady oproti dosavadní téměř absolutní ochraně klienta. Agentura Reuters dále informovala o tom, že švýcarské banky byly letos v lednu zmocněny k odkrytí jmen majitelů tzv. „spících účtů,“ což mohl být i případ Ransdorfova klienta V.H.

V tomto případě má však Miloslav Ransdorf patrně na mysli skutečnost, že mocné švýcarské banky jsou oprávněny kontrolovat občanský průkaz a srovnávat údaje s těmi v bankovním systému. Tak tomu skutečně je a nutno dodat, že banky toho hojně využívají i v praxi. Nejde přitom o ojedinělý jev – podobné praktiky fungují i v České republice, Spojených státech amerických i na Fidži. Čestné prohlášení europoslance v tomto případě není alternativou, a to ani za přítomnosti svědků. Přestože by šlo o svědky zahraniční, nesoucí jména hrdinných hunských vojevůdců (např. Attila).

Ohromeni touto silou hodnotíme výrok jako pravdivý.