Tento výrok byl ověřen jako

Prezident vykonává funkci/pravomoci buďto samostatně dle čl. 62, nebo podle čl. 63 s kontrasignací předsedy či jiného člena vlády. Mezi samostatný výkon prezidentových pravomocí, týkajících se bezprostředně vlády, patří:

• jmenování a odvolání předsedy a dalších členů vlády a přijetí jejich demisí; odvoláním vlády a přijetí její demise;
• pověření vlády, jejíž demisi přijal či ji odvolal, prozatímním výkonem jejích funkcí.

Nicméně, strany jmenování předsedy vlády existuje v českém prostředí ústavní zvyklost, jež předpokládá, že prezident republiky pověří jednáním o sestavení vlády předsedu vítězné politické strany.

Nemusí tomu tak vždy ovšem být (v roce 2010 pověřil tehdejší prezident Václav Klaus Petra Nečase jednáním o sestavení vlády, přestože vítěznou stranou byla ČSSD). Rovněž tak může prezident učinit v zásadě neformální krok a pozvat jednotlivé stranické lídry k diskusi o možném budoucím vývoji, což Miloš Zeman učinil.

V rozhovoru pro Lidovky.cz ústavní právník Jan Kysela říká, že prezident má poměrně široké možnosti strany jmenování předsedy vlády, čímž de facto nepřímo ovlivňuje složení budoucího kabinetu.

Z minulosti jsou rovněž známy případy, kdy prezident stanovoval podmínky pro jmenování konkrétní osoby do úřadu premiéra (nutnost znalosti angličtiny, nebo přinesení seznamu se 101 poslanci, již vládu podpoří), přestože pro toto konání neexistuje opora v české Ústavě.

Na závěr dodejme, že po parlamentních volbách 2013 to byl právě Miloš Zeman, kdo měl výhrady k některým ministrům Sobotkova kabinetu a popotahoval jejich jmenování s tím, že nemusí jmenovat všechny ministry, které mu předseda nové vlády navrhne. Toto vyjádření se opíralo o posudek, který mezi právníky vyvolal pozdvižení.