Spor o zřízení systému automatických relokací v rámci Evropské unie opravdu probíhá. Návrh Dublin IV přináší možnost spuštění relokačního mechanismu, podle kterého by se změnilo určení členského státu, jež by posuzoval žádosti o mezinárodní ochranu, z tzv. „hraničních“ zemí na další země, včetně České republiky. K tomu by však došlo pouze při přetížení prvního členského státu, ve kterém žadatel podá žádost. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

V současném Dublinském systému může docházet k tomu, že státy Evropské Unie, které se nacházejí na vnějším okraji společenství, mohou být přívalem migrantů přetíženy a z tohoto důvodu by nedocházelo k efektivním azylovým řízením. V době migrační krize se tato situace řešila tzv. kvótami, které měly právě za úkol ulehčit situaci státům na okraji EU.

V Dublinu IV jde hlavně o změnu azylového mechanismu EU. Podle tohoto návrhu nařízení Evropské rady a Evropského parlamentu by se automaticky spustil relokační systém právě v případě, který nastal mezi lety 2015 a 2017, kdy se na území Itálie, Řecka a dalších států EU na okrajové hranici dostalo velké množství migrantů a dané státy situaci efektivně nezvládaly.

Pokud by došlo k jednohlasnému schválení Dublinu IV, bylo by možné automaticky přemístit žadatele o azyl v rámci Evropské unie tak, aby okrajové státy EU nebyly přetíženy a azylová řízení by se tak vedla ve státech, kam by se žadatelé přesunuli.

„Pokud dožádaný členský stát vyhoví žádosti o převzetí žadatele dožadující členský stát neprodleně žadateli písemně oznámí rozhodnutí přemístit ji do příslušného členského státu a případně i rozhodnutí neposuzovat její žádost o mezinárodní ochranu.“ (článek 27)

Podle Dublinu IV by tak nedocházelo k tomu, že by se migranti volně pohybovali po EU a vybírali si, v jaké zemi požádají o azyl, nýbrž země, které by byly přetíženy vyřizováním žádostí o azyl, by přemístily dané migranty do partnerských zemí EU, ve kterých by následně docházelo k vyřizování azylového řízení.

„Pokud osoba, která hodlá podat žádost o mezinárodní ochranu, vstoupila na území členských států neoprávněně, podává se žádost v členském státě tohoto prvního vstupu.“ (článek 5)

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť Miloš Zeman tvrdí, že po přijetí Dublinu IV nemůže migrant legálně zažádat o azyl v jiné, než v první okrajové zemi Evropské unie, avšak nařízení Dublin IV pouze umožňuje v případě nouze participaci jiných států EU, než těch okrajových.