Během vlády Andreje Babiše došlo k několika úpravám zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Žádná z nich se však netýkala centrálního regulátora v oblasti vody, hájícího zájmy spotřebitelů. To pak platí také pro úpravy zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, tedy tzv. vodního zákona.

Můžeme však zmínit, že na konci roku 2020 byla schválena novela zákona o vodách, která se vztahovala především k řešení problému (.pdf, str. 27) sucha a nedostatku vody na území České republiky. Nově například stanovila orgány pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody a jejich hierarchii (.pdf, str. 32–33). Nejedná se však o zavedení centrálního nezávislého regulátora ve smyslu slibu. Již na podzim 2019 pak došlo ke schválení novely stavebního a vodního zákona. Ta se nicméně opět týká především problému sucha a věnuje se zadržování vody v krajině a pravidlům pro výstavbu vodních děl (.pdf, str. 5).

Ani v tzv. kompetenčním zákoně č. 2/1969 Sb. nedošlo v § 2, který vyjmenovává „další ústřední orgány státní správy“, ke změně, jež by zavedla centrálního a nezávislého regulátora v oblasti vody.

O záměru vytvořit „superúřad“, který by měl dohlížet například na fungování trhu s energiemi, na telekomunikační firmy a vedle jiného také na správné nastavení cen ve vodárenství, uvažovala již vláda Bohuslava Sobotky v roce 2016. Tuto myšlenku v té době podpořil i někdejší ministr financí Andrej Babiš či ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Na konci srpna 2018 poté Richard Brabec (ANO) přišel s plánem na zřízení nového mezioborového regulačního úřadu jen pro oblast vody. Přesněji uvedl: „Byl bych rád, kdyby část kompetencí všech resortů v oblasti vody přebral v budoucnu vodní úřad. Máme vzor v Izraeli, kde mají vodní úřad nadán vysokou kompetencí a odpovědností.“ Do nového vodního úřadu by přešli úředníci zabývající se vodní agendou na ostatních ministerstvech. „V tomto mám podporu i premiéra. Když úředníky sesadíte k sobě, začnou spolu i lépe komunikovat a může jich být i méně,“ prohlásil v rozhovoru pro Novinky.cz Richard Brabec. Dle ČRo chtěl mít do konce roku 2019 tuto otázku vyřešenou (audio, čas 0:18), podle dostupných informací ovšem v tomto směru nedošlo k žádnému dalšímu vývoji.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) v roce 2018 uvedl v rozhovoru pro Právo, že na ceny vody a další záležitosti, které se jí týkají, dohlíží odbor dozoru a regulace vodárenství a že mu stávající situace přijde dostatečná. V září 2019 poté ministr Toman oznámil svou vizi ústavního zákona na ochranu vody, který mj. hovoří o zájmech spotřebitelů. Nový ústavní zákon by podle něj „mohl zakotvit například právo jednotlivce na přístup k cenově dostupné pitné vodě pro uspokojení základních osobních potřeb“. Nicméně obsah zákona a jeho potenciální dopad jsou předmětem další diskuze.

Podle dostupných zdrojů Miroslav Toman se svým ústavním zákonem o ochraně vody nijak nepokročil. 16. září 2020 nicméně návrh ústavního zákona o ochraně vody a vodních zdrojů (.pdf) předložila skupina poslanců ČSSD, KSČM, ANO s SPD. Vláda k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko (.pdf) s tím, že si je vědoma důležitosti ochrany vodních zdrojů, ale má pochybnosti, že je nutné přijmout kvůli tomuto problému zákon, který má „nejvyšší právní sílu, tedy ústavní zákon“. Návrh tohoto ústavního zákona prozatím projednáván nebyl.

Pozice obou ministerstev pak shrnují v Duelu Deníku Vojtěch Bílý, mluvčí Ministerstva zemědělství (MZe), a Dominika Pospíšilová, která zastává na Ministerstvu životního prostředí (MŽP) pozici vrchního ministerského rady. Vojtěch Bílý zmiňuje, že vláda „na základě nezávislé studie rozhodla o vzniku odboru s požadovanými kompetencemi a úkoly a zároveň o zřízení meziresortního koordinačního subjektu, Výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací. Studie zkoumala i možnosti vytvoření nového regulačního úřadu, ale to pak označila v podstatě za velmi rizikové a nákladné i proto, že pod MZe spadá převážná část činností ve vodním hospodářství, včetně vodovodů a kanalizací“.

Oproti tomu Dominika Pospíšilová z MŽP obhajuje názor, že stávající kontrola ze strany státu je nedostatečná. „V minulosti se kvůli rozdělování politické moci kompetence k vodě roztříštila mezi pět ministerstev. Při privatizaci došlo k neuvěřitelnému roztříštění vlastnické struktury oboru vodovodů a kanalizací.“ V kombinaci se snahou snížit vysokou cenu vody tak vidí jako řešení těchto problémů vznik centrálního regulačního úřadu.

Doplňme, že nový regulační úřad by měl dohlížet vedle jiného také na vznik ceny vody. V současnosti je cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství Ministerstvo financí (.pdf, str. 3). Zmiňme proto, že v polovině července 2021 ministerstvo zveřejnilo nový výměr o regulaci cen v oboru vodovodů a kanalizací pro období 2022–2026 (.pdf), kterým má od roku 2022 dojít k zavedení tzv. vyrovnání. To znamená, že pokud společnost na vodném a stočném vybere od odběratelů více peněz, než podle pravidel státní regulace měla, „bude tyto prostředky v následujících letech vracet spotřebitelům formou nižší ceny“. Podle Ministerstva financí tak má dojít ke zlevnění předraženého vodného.

K vytvoření centrálního nezávislého regulátora v oblasti vody nicméně stále nedošlo, a vládní slib proto hodnotíme jako porušený.