Část soudců, zejména předsedů krajských soudů, preferuje čekatelský model a druhá část je pro ten výběr lidí zvenčí.
Někteří soudci a předsedové krajských soudů dávají přednost čekatelskému modelu před modelem otevřeného výběrového řízení.
Funkci soudce lze obecně nabýt při splnění podmínek: dovršení 30 let, splnění magisterského studijního programu v oblasti práva, zvládnutí odborné justiční zkoušky, navržení do funkce ministrem spravedlnosti a jmenování prezidentem republiky. Dále se mezi náležitosti soudce řadí bezúhonnost, zkušenosti a morální vlastnosti pro výkon pozice esenciální nebo negativní lustrační osvědčení.
Čekatelský model počítá, na rozdíl od modelu otevřeného výběrového řízení, s působením potenciálního soudce na daném soudě na pozici tzv. čekatele. Nicméně zákon umožňuje vybrat soudce i z řad advokátů, notářů či akademické obce, tedy bez jakékoli předešlé justiční zkušenosti.
Čekatelský model je upřednostňován například předsedou Krajského soudu v Praze Ljubomírem Drápalem. Ten dle něj poskytuje záruku, že na místa soudců budou vybráni jen ti nejlepší. V rozhovoru, který poskytl České justici, říká: „Justiční čekatel totiž vykonává přípravnou službu, jejímž účelem je připravit ho po odborné stránce pro výkon funkce soudce. Výkon přípravné služby (s přihlédnutím k době jejího trvání) současně umožňuje, aby jeho způsobilost k výkonu funkce soudce byla podrobně zkoumána a náležitě posouzena všemi, kteří se na ni (z řad soudců okresních a krajských osob a dalších osob) podílejí, a takovýto způsob posouzení je nejlepší zárukou také toho, že nebude docházet k nepřípustné osobní korupci.“
Na Krajském soudě v Brně preferují rovněž výběr nových soudců z řad čekatelů a asistentů. Slovy předsedy Krajského soudu v Brně Milana Bořka: „Ne každý, kdo vystudoval právnickou fakultu a je schopen vykonávat právnickou činnost, je vhodný pro výkon funkce soudce.“
Čekatelskému modelu dávají přednost i na dalších krajských soudech, jak uvádí prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová v rozhovoru pro Lidové noviny: „Druhý model je takzvaně čekatelský a tradičně funguje v Ostravě a ve středních Čechách, přiklání se k němu i předsedové krajských soudů v Plzni a v Hradci Králové.“ Podobně se k této problematice staví i vrchní soudy, ty totiž také upřednostňují osobnosti s dlouhodobou justiční praxí.
Druhý způsob, tedy otevřené výběrové řízení, je užíván zejména nejvyššími soudy, příkladem z nedávné doby může být schválení kandidáta Ivo Pospíšila na pozici soudce Nejvyššího správního soudu. Do řad soudců NSS byli podobně přijati i Petr Mikeš, Tomáš Rychlý, Tomáš Langášek, Pavel Molek, Zdeněk Kühn nebo Lenka Kaniová; všichni nabyli titulu soudce až získáním funkce u Nejvyššího správního soudu.
Přinášíme ověření rozhovoru, který s ministrem spravedlnosti vyšel v deníku Právo. V jakém stavu je české soudcovství nebo vězeňství? Jak je využíván institut alternativních trestů a jaké jsou vyhlídky čekatelů na soudce? I to ...