Prezident Miloš Zeman požádal na podzim 2020 Bezpečnostní informační službu (BIS) o jména ruských špionů působících v Česku a o informace o operacích, které na našem území provádějí. Tento neobvyklý úkol vyvolal řadu otázek a pochybností, jestli může prezident takové informace požadovat.

BIS pracuje podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR, a podle zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě. 

§ 8 zákona o zpravodajských službách upravuje podávání zpráv zpravodajskými službami a ukládání úkolů zpravodajským službám:

(1) Zpravodajské služby podávají prezidentu republiky a vládě jednou za rok a kdykoliv o to požádají zprávy o své činnosti.

(2) Zpravodajské služby předávají prezidentu republiky, předsedovi vlády a příslušným členům vlády v případech zjištění, která nesnesou odkladu, informace bezprostředně.

(3) Zpravodajské služby předávají státním orgánům a policejním orgánům informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich působnosti; to neplatí, jestliže by poskytnutí ohrozilo důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou.

(4) Vláda a prezident republiky ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády.

V důvodové zprávě se k § 8 uvádí: „Podávání zpráv ze strany zpravodajských služeb je doplněno oprávněním vlády a prezidenta republiky ukládat zpravodajským službám konkrétní úkoly v případech, kdy je pro jejich rozhodování nezbytná znalost informací, které mohou získat pouze cestou zpravodajských služeb. Úkoly musí vždy odpovídat zákonem stanovené působnosti, služby nemohou být úkolovány k jinému cíli a obsahu.“

Případné vyhovění žádosti prezidenta Zemana závisí na dvou právních otázkách: zda má prezident právo požadovat po BIS takto detailní informaci a zda má BIS povinnost žádosti prezidenta vyhovět. 

Z důvodové zprávy vyplývá, že prezident může na základě odst. 4 § 8 dávat BIS úkoly a požadovat informace, které jsou nezbytné pro jeho rozhodování. Zda je pro výkon funkce prezidenta nezbytné znát jména ruských špiónů, nedokážeme posoudit. Vnitřní bezpečnost státu, pro niž BIS zabezpečuje informace, nicméně prezident nemá na starost.

Dále není zcela jasné, zda se na poskytnutí informací na základě úkolu prezidenta republiky vztahuje odst. 3 § 8, a jestli tedy BIS může poskytnutí informace odmítnout na základě ochrany důležitého zájmu sledovaného zpravodajskou službou. Zákon ani důvodová zpráva výslovně neuvádějí, zda se odst. 3 vztahuje i na úkoly uložené prezidentem republiky. Podle právníka Michala Mazla, který pracoval řadu let na ministerstvu vnitra a zabýval se bezpečnostním právem, i ostatních expertů oslovených Deníkem N se však toto ustanovení týká i prezidenta republiky.

Případem se zabývala také parlamentní komise pro kontrolu BIS. Z pozvánky na její zasedání vyplývá, že ředitel BIS Koudelka chtěl k úkolu vyjádření komise. Komise přijala usnesení (.pdf), ve kterém ovšem pouze konstatovala, že se s požadavky seznámila a apeluje na BIS, aby při informování ústavních činitelů postupovala v intencích zákona. Člen Komise Pavel Bělobrádek ostatně k žádosti prezidenta Zemana uvedl: „Zda to bylo v souladu se zákonem, není na posouzení stálé komise.“

Vzhledem k velké obecnosti zákona a absenci jakéhokoliv rozhodnutí tohoto sporu nejsme schopni určit, zda má prezident právo tyto informace požadovat, a jestli tedy BIS porušila zákon, když mu tyto informace neposkytla. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.