V rámci našeho odůvodnění se zaměříme na vývoj vztahu mezi NATO a Ruskem a uvedeme příklady, jak se ruští představitelé vyjadřovali k expanzi NATO na východ. Počátky vztahu mezi NATO a Ruskou federací (.pdf) se datují do roku 1991, kdy federace po rozpadu Sovětského svazu vznikla. Ačkoli se na začátku tento vztah tvořil ještě s vyhlídkami na spolupráci a s vidinou míru, od roku 2023 Aliance otevřeně považuje Rusko za hrozbu euroatlantické bezpečnosti, Ruská federace zase naopak za hrozbu své národní bezpečnosti označuje NATO.

Znepokojení nad rozšiřováním východní hranice NATO proklamoval ve svém projevu prezident Vladimir Putin již v roce 2007 na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde například zmínil (video, čas 18:39), že v Bulharsku a Rumunsku existují lehké předsunuté americké základny. „Jinými slovy, NATO posouvá svoji přední linii k našim státním hranicím,“ řekl. Dále uvedl (video, čas 19:04), „že proces rozšiřování NATO nijak nesouvisí s modernizací samotné Aliance ani se zajištěním bezpečnosti v Evropě. Naopak je to podstatný provokační faktor snižující úroveň vzájemné důvěry. Máme právo (tj. Rusko, pozn. Demagog.cz) položit otevřenou otázku: Proti komu je namířeno toto rozšiřování?“

Na jaře roku 2008 tehdejší prezident Spojených států George W. Bush na summitu NATO v Bukurešti řekl, že podporuje vstup Ukrajiny a Gruzie do Aliance. Na summitu se tehdy totiž jednalo o tom, zda těmto dvěma dřívějším sovětským republikám bude nabídnut vstup do tzv. Akčního plánu členství, který uchazečské země připravuje na možné budoucí členství v Alianci. O podpoře vstupu Gruzie do Akčního plánu mluvil George W. Bush také těsně před samotným summitem na setkání s gruzínským prezidentem Saakašvilim. 

Na tyto plány reagoval tehdy do úřadu nastupující ruský prezident Dmitrij Medveděv. „Domníváme se, že je to extrémně problematické pro stávající strukturu evropské bezpečnosti. Žádný stát nemůže být rád, že se zástupci vojenského bloku, ke kterému nepatří, přibližují k jeho hranicím,“ řekl tehdy.

Tendence Gruzie vstoupit do NATO byly podle Ruska jednou z příčin války mezi Gruzií a Ruskem v srpnu 2008. Dmitrij Medveděv později argumentoval tím, že Rusko vojenským zásahem zamezilo právě expanzi NATO na východ. Kdyby podle něj nebylo zmíněné války, geopolitická situace by dnes byla jiná. Tehdejší ruský prezident také v roce 2010 podepsal novou „vojenskou doktrínu Ruské federace“, ve které byl růst NATO uvedený jako jedna z největších vojenských hrozeb pro zemi.

Na konci roku 2015 Ruská federace podpisem již prezidenta Vladimira Putina přijala novou Národní bezpečnostní strategii (.pdf). V ní se např. zmiňuje, že rozšiřování Severoatlantické aliance a posouvání její vojenské infrastruktury do blízkosti Ruské federace, vytváří hrozbu pro národní bezpečnost (.pdf, str. 4).

V listopadu 2016 Vladimir Putin podepsal dokument Koncept zahraniční politiky Ruské federace, který mj. říká: „Ruská federace se i nadále staví negativně k rozšiřování NATO, přibližování vojenské infrastruktury Aliance k ruským hranicím a k její rostoucí vojenské aktivitě v regionech sousedících s Ruskem, považuje je za porušení zásady rovné a nedělitelné bezpečnosti, které vede k prohlubování starých a vzniku nových dělících linií v Evropě.“ (bod 70) Dále dokument uvádí (bod 61), že NATO spolu s EU usilují o „geopolitickou expanzi“, a v této souvislosti mluví i o „vážné krizi ve vztazích mezi Ruskem a západními státy“.

Že je pro Moskvu podstatné, aby se Aliance držela co nejdále od hranic Ruska a jeho sousedů na východě Evropy dále dokládají i požadavky Kremlu z konce roku 2021. Tehdy Ruská federace uváděla, že pokud Evropa nechce napjaté vztahy, je potřeba závazně slíbit, že Aliance nebude expandovat na východ a nebude se zajímat o Ukrajinu. Podle tehdejších slov Vladimira Putina by přítomnost aliančních sil a vybavení na Ukrajině bylo „překročení červené linie“ a Rusko by bylo přinuceno jednat. Doplňme, že ruská invaze na Ukrajinu začala v únoru 2022, ačkoli Ukrajina v té době nedostala např. ani pozvánku do Akčního plánu členství v NATO.

Z výše uvedených vyjádření a dokumentů je patrné, že Rusko východní expanzi NATO vidí již dlouhodobě jako bezpečnostní strategickou hrozbu, vůči které se vymezuje. Výrok Jiřího Horáka tak hodnotíme jako pravdivý.