Demagog.cz

Duel Seznamu III

Seznam Zprávy před volbami uspořádal několik duelů mezi jednotlivými prezidentskými kandidáty. Ti si kladli otázky mezi sebou, tudíž témata rozhovoru nastavovali oba pánové. 

Ověřili jsme
Výzva: Prezidentský souboj ze dne 12. prosince 2017 (moderátor Jiří Kubík, záznam)

14 ověřených výroků

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš

Já jsem v posledních osmi letech dělal něco, čemu se vznešeně říká management vědy, byl jsem v pozici předsedy Akademie věd České republiky a to znamenalo styk s politiky. To znamenalo neustálé potýkání se s politiky, s premiéry, s ministry financí a dalšími politiky. V poslední době měla vláda pozici vicepremiéra pro vědu.

Tomuto výroku jsme se již věnovali v jednom z našich předchozích ověřování.

Jiří Drahoš byl předsedou Akademie věd České republiky (AV ČR) osm let, tedy dle zákona dvě funkční období – od 25. března 2009 do 24. března 2013 a následně od 25. března 2013 do 24. března 2017. Během této doby zastávalo funkci pět premiérů v pěti vládách.

Coby předseda AV ČR se Jiří Drahoš skutečně stýkal s politiky. V roce 2009 jednal s tehdejším premiérem Janem Fischerem o navýšení rozpočtu pro akademii o půl miliardy korun. Tomuto jednání předcházela rozhodnutí vlády naopak snížit rozpočet AV ČR o více než miliardu korun pro rok 2010 a do roku 2012 přibližně na polovinu. Tématem financování AV ČR jsme se více zabývali v listopadu letošního roku, konkrétně v této analýze.

Další jednání/styk s politiky dokládá například pozvání premiéra Petra Nečase na sněm AV ČR v roce 2010, na kterém se měl mimo jiné řešit rozpočet na následující rok, nebo výstup (.pdf) ministra školství Petra Fialy na obdobném zasedání v roce 2012.

Sněmu z letošního roku se účastnil i premiér Bohuslav Sobotka s Pavlem Bělobrádkem a Milanem Štěchem, přičemž Pavel Bělobrádek skutečně zastával od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017 funkci vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace (od 5. do 13. prosince v demisi).

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš

Já jsem nikdy v žádné straně nebyl.

Jiří Drahoš se veřejně prezentuje jako kandidát na prezidenta, který v minulosti nikdy nebyl členem politické strany a neplánuje to ani v budoucnosti. Stejné tvrzení uvádí i na své oficiální osobní stránce, na které zároveň předkládá i lustrační osvědčení o tom, že nikdy nebyl příslušníkem StB.

Nejsou dostupné žádné informace, které by jeho opakované veřejné tvrzení, že nikdy nebyl členem politické strany, vyvrátily.

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš

Čekal jsem také, jestli politické strany vygenerují nějaké kandidáty, jako tomu bylo vždycky v minulosti. Ani z té strany jsem se ničeho nedočkal.

Jiří Drahoš svou kandidaturu na prezidenta republiky oznámil dne 28. března 2017 v Jablunkově, odkud pochází. Jiří Drahoš pro svou kandidaturu získal dostatečnou podporu od občanů, když na ministerstvo vnitra podal kandidaturu (.pdf, str. 1 a 282) s peticí se 141 455 platnými podpisy, přičemž dle zákona o volbě prezidenta je nutných alespoň 50 000 podpisů. Ke sběru podpisů od občanů nutných ke kandidatuře se rozhodli také Michal Horáček a Miloš Zeman.

Nikdo z devíti současných kandidátů na pozici prezidenta republiky není oficiálním kandidátem politické strany. Podporu senátorů pro svou kandidaturu využili Pavel Fischer, Marek Hilšer a Miroslav Topolánek, ovšem podpisy získali napříč politickým spektrem. Podporu mezi poslanci získali Petr Hannig, Jiří Hynek a Vratislav Kulhánek, taktéž napříč politickým spektrem.

Oproti první přímé volbě prezidenta v roce 2013 kandiduje pro nadcházející volbu méně kandidátů politických stran či hnutí. V roce 2013 se volby účastnili kandidáti těchto politických stran: Jiří Dientsbier ml. jako oficiální kandidát ČSSD, který získal podporu stranických senátorů; Přemysl Sobotka jako kandidát ODS a Karel Schwarzenberg za TOP 09, jíž tehdy předsedal – oba sbírali podpisy stranických poslanců. Jako nezávislí kandidáti sbírající podpisy občanů se v roce 2013 volby zúčastnili Jana Bobošíková, Jan Fischer, Táňa Fischerová, Vladimír Franz, Zuzana Roithová a Miloš Zeman.

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš

Když jsem třeba přišel s představou strategie Akademie věd pro 21. století, spolupracovat efektivně s průmyslem a se státní správou, tak jsme vedli nejprve velmi dlouhé debaty na úrovni Akademie věd. Já jsem musel ty lidi přesvědčit, já jim to nemohu nařídit jako předseda Akademie věd (...) No a pak jsem s tím šel za politiky a musel jsem zase přesvědčovat je.

Strategie Akademie věd pro 21. stoletíje koncepcí pro budoucí vývoj výzkumu Akademie věd ČR, která byla představena v roce 2014. V rámci této strategie se počítá s rozvojem spolupráce vědy a průmyslu či státní správy tak, aby docházelo k financování výzkumu těmi subjekty, které v konečném důsledky z výzkumu profitují, a zároveň aby byla umožněna snazší mezioborová spolupráce na daných výzkumech. Tato strategie vznikla během předsednického působení Jiřího Drahoše, který dle svých slov za prosazení strategie bojoval.

V textu Ondřeje Kundry je Drahoš z výpovědí politiků vykreslen jako silný a neústupný soupeř, který politickému lobbingu věnoval mnoho úsilí. Text zároveň zmiňuje další strategické kroky jako tiché spojení se zahraničními univerzitami, ve kterých Drahoš přesvědčoval své partnery. Tyto výpovědi se ale váží zejména k období, kdy Rada pro výzkum, vývoj a inovace jednala o výrazném snížení rozpočtu pro AVČR v roce 2009. Rozpočet AVČR byl snížen o více než 0,5 miliardy Kč (.pdf, str. 9), což bylo však méně než bylo původně avizováno. AVČR svou pozici uhájila pravděpodobně i díky Drahošově snaze.

Co se však týče samotného projednávání Strategie AV21, nepodařilo se nám dohledat přímo s jakými akademiky či politiky Jiří Drahoš jednal. Mezi partnery Strategie AV21 patří i politici (mimo jiné i Parlament ČR, Vláda ČR), kteří jsou však partnery jednotlivých výzkumných programů (.pdf, str. 9). Co se týče samotného schválení AV21 v „Návrhu Strategie AV21“ stojí, že „nevyžaduje žádné legislativní změny“, aby financování mohlo probíhat i ve spolupráci s firmami, které mají na výzkumu zájem (.pdf, str. 6). Z těchto informací není jasné, zda a v jaké míře musela pro schválení Strategie jednání s politiky probíhat.

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš

Vykonával jsem čtyři roky funkci prezidenta Evropské federace chemického inženýrství, což je instituce mimo ty klasické evropské struktury (...) Byl jsem jediný široko daleko z oblasti střední Evropy.

Evropská federace chemického inženýrství (EFCE) byla založena v roce 1953. Československá společnost chemického inženýrství se k federaci připojila v roce 1966 jako první vědecká asociace z východní Evropy. Jiří Drahoš vykonával funkci ředitele EFCE od ledna 2006 do prosince 2007. Poté byl do této funkce zvolen znovu na další dva roky. Funkce prezidenta EFCE existuje až od roku 1993 a od tohoto roku pocházeli, až na profesora Drahoše, všichni prezidenti ze západní Evropy.

Pořadí prezidentů EFCE:

září 1993 – prosinec 1997, Prof. Hanns P.K. Hofmann, Německo (první prezident EFCE)

leden 1998 – prosinec 2001, Prof. Roel Westerterp, Nizozemsko

leden 2002 – prosinec 2005, Prof. Jean-Claude Charpentier, Francie

leden 2006 – prosinec 2009, Prof. Jiří Drahoš, Česká republika

leden 2010 – prosinec 2013, Prof. Richard Darton, Spojené království

leden 2014 – prosinec 2017, Prof. Rafiqul Gani, Dánsko

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Když jsme u těch funkcí, já jsem vlastně zvítězil v konkurzu na náměstka generálního tajmeníka NATO (...) To, že jsem nakonec nebyl vybrán, to už byla politika. Tam byli tři kandidáti tzv. na shortlistu a vzali jinou národnost, nezvali Českou republiku.

Výrok Pavla Fischera je z faktického hlediska neověřitelný. Konkurzy na náměstky generálního tajemníka NATO probíhají v různých časových intervalech a jejich průběh není zveřejněn. Pavel Fischer nespecifikuje, kdy k jeho vítězství mělo dojít, tím pádem není možné ověřit ani pravdivost druhé částí jeho tvrzení. Jediným úspěšným českým kandidátem na post náměstka generálního tajemníka zůstává Jiří Šedivý, který se v říjnu 2007 stal náměstkem generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování.

Konkurzy na jednotlivé posty náměstků generálního tajemníka NATO jsou vypsané veřejně a všichni občané členských států NATO se mohou o tyto pozice ucházet. Výsledky konkurzů, ani v podobě tzv. shortlistu se třemi kandidáty, na který se Pavel Fischer odvolává, nejsou veřejné a jedinou zveřejněnou informací nadále zůstává jméno a profil úspěšného kandidáta.

Pokud se Pavel Fischer účastnil konkurzu na náměstka generálního tajemníka NATO před rokem 2007, potom část výroku „vzali jinou národnost“ je pravdivá. Český občan se stal náměstkem generálního tajemníka NATO jen jednou a to v roce 2007, kdy post náměstka pro obrannou politiku a plánování byl přidělen Jiřímu Šedivému, který na poste setrval do listopadu 2010. To však nic nemění na faktu, že tvrzení v celé své podobě nelze věrohodně ověřit.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Když pomáháte prezidentovi vytvářet jeho politickou agendu, když mu pomáháte formulovat jeho stanoviska ve sporu s Ústavním soudem nebo ve sporu s premiérem, tehdy se jmenoval Miloš Zeman, nebo ve sporu o jmenování generálů, ve sporu o jmenování guvernéra centrální banky, ve sporu jak dál pokračovat s Evropskou unií nebo jakým způsobem pokračovat například s reformou policie a dalších ozbrojených sil...

Pavel Fischer má mnoho pracovních zkušeností, z domova i ze světa. V době prezidentování Václava Havla působil mezi lety 1995 až 2003 v Kanceláři prezidenta republiky, zprvu jako tiskový specialista, poté jako zástupce prezidentského mluvčího, a nakonec se propracoval na pozici ředitele politického výboru. Byl sedm let českým velvyslancem ve Francii a Monaku, od roku 2003.

V době pobytu Pavla Fischera na Pražském hradě probíhala obě volební období Václava Havla, co by prezidenta nově utvořeného samostatného státu. V roce 1998 se odehrály několikeré důležité události, byly vypsány předčasné sněmovní volby následované tzv. opoziční smlouvou a V. Havel vstoupil do svého posledního funkčního období. Právě pakt oficiálně nazvaný Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, mezi ODS a vítězem voleb ČSSD, se dotýká Fischerova výroku. Prezidentská kancelář musela řešit, zda svolit k takovému kroku, zda hlava státu posvětí tuhle nestandartní dohodu. Mimo jiné se taky projednávalo její znění, které mnohým zavánělo nedemokratickými principy. Ústředním bodem problému byl fakt, že opoziční ODS slibovala, že v době této vlády nevyvolá hlasování o nedůvěře. Předsedou takto vytvořené vlády se stal Miloš Zeman za ČSSD, na postu setrval až do července 2002. Dále Havlovo prezidentství, do posledního dějství vstoupilo 20. ledna 1998 a neslo se v duchu konečného upevnění ČR ve strukturách západních organizací – NATO, EU. Na summitu Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 se rozhodlo o konečných 11 kandidátských zemích, které se na základě své přihlášky stanou novými členy EU v další vlně rozšíření. Samotný proces byl posléze zahájen v březnu následujícího roku, přičemž oficiálně se ČR stala součástí k 1. květnu 2004. Iniciativa ohledně Severoatlantické aliance se vyvíjela o něco rychleji než ta týkající se EU. V roce 1999 se Česká republika stala součástí NATO a již v roce 2002 organizovala historický pražský summit.

V souvislosti s výrokem Pavla Fischera je nutné zmínit, že všechny uvedené okolnosti se v době jeho pobytu na Hradě opravdu projednávaly. Je ovšem velice složité dokázat, že se na jejich rozhodnutí opravdu podílel. Pozice mluvčího prezidenta obnáší absolvování veškerých jednání hlavy státu a následné formulování stanovisek, je nutné, aby mluvčí znal názory svého nadřízeného, a aby je v jeho nepřítomnosti mohl reprezentovat. Nejsme však schopní z veřejných zdrojů odhalit, jak velký poradní hlas Pavel Fischer měl vůči Václavu Havlovi.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Prezident mě často posílal do Parlamentu, abych za něj vyjednával, ať už s opozicí, nebo s vládou.

Pavel Fischer působil v Kanceláři prezidenta republiky za Václava Havla v období 1995 až 2003. První dva roky pracoval pro prezidenta republiky jako tiskový specialista, dále pak jako zástupce tiskového mluvčího a poslední čtyři roky byl ředitelem politického odboru. V současné Kanceláři prezidenta republiky politický odbor není. Prezident Miloš Zeman ho supluje částečně svými poradci a kancléřem, pod kterého přešla agenda.

Z veřejně dostupných zdrojů nelze dohledat, zda Václav Havel pověřoval Pavla Fischera vyjednáváním s politickými subjekty. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Velvyslanec je vlastně ústavní činitel. Já nevím, jestli se prezidentovi Akademie věd věnuje v Ústavě paragraf, ale velvyslanec tam citován je jako ústavní činitel. Nesedí v hledišti, ale je aktérem zahraniční politiky a reprezentuje prezidenta osobně, resp. vládu.

Velvyslanec mezi ústavní činitele nepatří, neboť jeho působnost není vymezená v Ústavě, nýbrž v běžném zákoně. Ústava se o velvyslanci zmiňuje pouze co do vymezení jedné z kontrasignovaných pravomocí prezidenta republiky. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Mezi ústavní činitele patří osoby, které jsou členy orgánů (nebo případně samy funkci daného orgánu vykonávají, například prezident), jejichž působnost vymezuje Ústava. V České republice jsou tak ústavními činiteli prezident republiky, poslanci a senátoři, členové vlády, a dále soudci (bez ohledu na soud, na kterém působí) prezident a viceprezident NKÚ a členové bankovní rady ČNB. Někdy se mezi ně řadí i členové zastupitelstev územně samosprávných celků (obcí a krajů), jejich působnost však v Ústavě není zakotvena.

Co se týče velvyslanců, jedinou zmínku o nich najdeme v článku 63 Ústavy upravující kontrasignované pravomoci prezidenta republiky. Prezident má pravomoc velvyslance pověřovat funkcí a také je z funkce odvolat. Funkce velvyslance tak sice obsažena v ústavě je, nikoliv však jako funkce jednoho z ústavních činitelů, nýbrž jako jedné z osob, jejíž pověřování do funkce a odvolávání z ní přísluší prezidentu republiky. Působnost velvyslance Ústava nijak neupravuje.

Vymezení působnosti velvyslance nalezneme až v běžném zákoně (o zahraniční službě), který velvyslance definuje jako nejvýše postaveného stálého představitele České republiky v přijímajícím státě. Do jeho působnosti spadá například " jednání se zástupci přijímajícího státu nebo mezinárodní organizace a se zástupci diplomatických misí jiných států." Z tohoto pak nutně vyplývá, že velvyslanec je aktérem zahraniční politiky, který však dle zákona zastupuje Českou republiku, nikoli prezidenta či vládu.

Pro úplnost doplňme, že o prezidentovi Akademie věd se Ústava nezmiňuje.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

...běžel jsem zpátky za Václavem Havlem (11. září 2001 - pozn. Demagog.cz) do kanceláře, tam byl on a vedle něj tehdejší šéf zpravodajské služby a seděli jsme u toho monitoru, té televize a přemýšleli, co se vlastně děje. Bez toho že bychom měli informace. A v řádu hodin prezident rozhodl, že budeme aktivovat článek 5 Severoatlantické smlouvy, velvyslanec při NATO dostal instrukci a byl jednou z prvních zemí, která se postavila a řekla, tohle je vlastně útok na nás.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, s výhradou, že otázka prventství ohledně prosazení článku 5 Severoatlantické smlouvy ze strany České republiky není zcela přesná.

V době 11. září 2001 zastával Pavel Fischer funkci ředitele politického odboru kanceláře prezidenta republiky. Měl tedy ze své role přístup k tehdejšímu prezidentu Havlovi. Pravdou je i skutečnost, že se v daném období mohl setkat na jednání s předsedou výboru pro obranu a bezpečnost Petrem Nečesem, který tam působil v letech 1998-2002.

Pokud jde o rozhodnutí aktivovat článek 5 Severoatlantické smlouvy po teroristickém útoku z 11. září 2001 kancelář republiky se slovy prezidenta Havla vyjádřila tentýž den velice nepřímo:

"Milí spoluobčané, myslím, že nejen já, ale vy všichni jste otřeseni dnešními událostmi ve Spojených státech amerických. (...) Rád bych ubezpečil americký lid, že jsme na jeho straně a že jsme připraveni jakkoli pomoci v rámci svých možností. Chápu to jako útok na lidskou svobodu, jako útok na demokracii a domnívám se, že to je velké civilizační varování, které nás vyzývá k tomu, abychom maximálně zmobilizovali svou odpovědnost za tento svět. Fanatici a šílenci nás nesmí mít všechny jako své rukojmí."
Přesná souslednost událostí zřejmě nebyla uplně totožná s popisem Pavla Fischera. Dle rozhovoru pro Český rozhlas, ve kterém vzpomínal tehdejší události Karel Kovanda, jež byl bývalým velvyslanecem při centrále NATO v letech 1998-2005, bylo užití článku 5 spontálním rozhodnutím všech velvyslanců Severoatlantické Rady s tím, že není jasné kdo tuto možnost přednesl jako první. Karel Kovanda ve vzpomínkách dále také řekl, že byl mezi prvními kdo přiznal již ve večerních hodinách 11. září 2001, že nešlo o katastrofu, ale že šlo útok či dokonce o válku. Zároveň ale přiznává, že nebyl tím kdo by inicioval jako první užití článku 5. K oficiálnímu prohlášení o možnosti užít článek 5 došlo, až následujího dne 12. září 2001 v podvečer.

"The Council agreed that if it is determined that this attack was directed from abroad against the United States, it shall be regarded as an action covered by Article 5 of the Washington Treaty, which states that an armed attack against one or more of the Allies in Europe or North America shall be considered an attack against them all. (...)
Article 5 of the Washington Treaty stipulates that in the event of attacks falling within its purview, each Ally will assist the Party that has been attacked by taking such action as it deems necessary. Accordingly, the United States' NATO Allies stand ready to provide the assistance that may be required as a consequence of these acts of barbarism."

Pavel Fischer

Pavel Fischer

(pokr. předchozího výroku) Nedávno Nicholas Burns, tehdejší americký velvyslanec při NATO, na to tady vzpomínal před 14 dny a říkal, tohle byl okamžik, kdy se doslova kuje to pouto spojenectví.

Výrok musíme hodnotit jako neověřitelný. I když je pravdou, že bývalý velvyslanec Nicholas Burns byl v Praze v období kolem 30. listopadu 2017 a vedl zde řeč na konferenci Aspen Institutu, nelze z veřejně dostupných zdrojů dohledat přesné znení jeho řeči. Na naší žádost o potvrzení tiskové oddělení Aspen institutu nereagovalo.

Bývalý velvyslenec USA při NATO Nicholas Burns, se dne 30. listopadu 2017 účastnil jako hlavní závěrečný řečník na gala večeře po skončení hlavního programu anglické části každoroční konference Aspen Institutu - The shape of (central) Europe. Text jeho řeči je bohužel nedostupný, ale na svém twitterovém účtu téma shrnul takto:

"I warned democracy is under assault by right wing populists in Hungary, Poland and the Czech Republic itself. Europe needs a new Havel to defend its democratic future."

Z dostupných materiálů nevyplívá, že by Nicholas Burns v období kolem 30. listopadu 2017 řekl, že by jednomyslná aktivace článku 5, byla okamžikem formujícím spojenectví. Nutno poznamenat, že v rozhovoru pro NYTIMES z loňského září při vzpomínce na 11. září 2001 a reakci tehdejších spojenců z NATO, kteří 12. zaří 2001 jednomyslně schválili aktivaci článku 5 Smlouvy, poznamenal toto:

“When we needed allies the most, they were there for us,” Mr. Burns said. “The invocation of Article 5 demonstrated the power of the collective, versus the strength of one country trying to stand alone."

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš

Vy na webu uvádíte, že byste rád podpořil rozvoj venkova. Máte tam akce typu uspořádání semináře, konference, šíření informací o fondech EU.

Jiří Drahoš zmiňuje, že o rozvoji venkova mluví Pavel Fischer ve svém programu jen velmi obecně. Konkrétně by očekával, že se bude zmiňovat například o změně rozpočtového určení daní, více financích do regionů, udržení výroby v malých rodinných farmách, kombinaci veřejného a soukromého sektoru nebo dopravní dostupnosti.

Program Pavla Fischera má tři pilíře: Rodina, Bezpečí a Rozvoj regionů.

Je pravdou, že ani v jednom z nich není možné najít konkrétnější informace, o kterých mluví Jiří Drahoš. Pokud jde o téma dopravní dostupnosti a financí v regionech, ve Fischerově programu se pouze obecně hovoří o zajištění služeb, vybudování klíčové infrastruktury a o pořádání školení o dotacích z EU.

Kromě bodů, které zmínil Jiří Drahoš, se v programu Pavla Fischera na téma regionálního rozvoje hovoří o tom, že je potřeba podpořit malé a střední podnikatele.

V rozhovoru Pavel Fischer na Drahošův dotaz odpověděl tak, že jeho zájmem je „vytvořit platformu, kde by se debatovalo.“ Navrhuje, aby se sdílely „ty zkušenosti nejenom s těmi, kterým to nejde podobně jako nám, ale možná že i hledat ty úspěšné, a s nimi pracovat.“ Podrobněji se o tématech zmíněných Jiřím Drahošem nevyjádřil.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože program Pavla Fischera i jeho vyjádření v rozhovoru jsou v tomto ohledu skutečně velmi obecná.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Venkov se vylidňuje v celé řadě zemí Evropy.

Dle dat Eurostatu v regionální ročence 2017 (.pdf, str. 252) pouze 28 % celkové populace EU žilo na venkově v roce 2015. V menších městech a předměstích 31,6 % a ve velkých městech 40,4 %.

Litva byla jedinou zemí EU, kde většina populace žila na venkově a to 56,2 %. Nejméně lidí žijících na venkově je na Maltě a to pouhých 0,3 %. V Německu žilo na venkově 22,4 % lidí, v Belgii 18 % a v Holandsku 14,7 %.

Zdroj

Když srovnáme údaje ze statistické ročenky z roku 2010 (.pdf, str. 244, 4. sloupec) s výše zmíněnými údaji, můžeme opravdu v řadě zemí sledovat úbytek obyvatelstva na venkově – například v Německu; oproti údajům z roku 2010, kdy žilo na venkově 28,2 % lidí, v nové ročence najdeme číslo 22,4 %. V Belgii je to potom 21,6 % oproti výše zmíněným 18 %, v Holandsku 15,6 % oproti 14,7 % a na Maltě 5,3 % dříve oproti 0,3 % z letošní ročenky.

Alespoň polovina venkovské populace v Bulharsku, Rumunsku a na Maltě byla v riziku chudoby a sociálního vyloučení. Většina členských států, které se k EU přidaly v roce 2004 a později, zaznamenaly vyšší riziko chudoby a sociálního vyloučení mezi jejich venkovskou populací než ve městech nebo předměstích.

Pouze 27,9 % lidí ve věku 30–34 let s vysokoškolským nebo vyšším odborným vzděláním žilo v roce 2015 na venkově. EU se snaží pomáhat rozvoji a konkurenceschopnosti venkova pomocí programu Rozvoj venkova 2014–2020.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Miloš Zeman obdržel to nelichotivé označení té anticeny ‚prasátečka‘ za jeho výroky vůči ženám.

Cenu Kyselá žába, kterou občanské sdružení Žába na prameni oceňuje autory nejhorších sexistických výroků, obdržel Miloš Zeman v březnu minulého roku. Prezident byl nominován za svá slova o Češkách unesených v Pákistánu a o ženách v burkách.

Nominovat výroky může kdokoliv, výběr těch „nejlepších“ pak zůstává na porotě. První z „výherních“ výroků se týkal dvou dívek, které byly dva roky v pákistánském zajetí a na jaře roku 2015 se dostaly do Čech. Miloš Zeman tehdy prohlásil: „S děvčaty se určitě nesejdu. Jednaly neprozřetelně a udělaly starosti rodině i českému státu.“„Porota se shodla na tom, že kdyby byli uneseni dva muži, asi by nezněl prezidentův výrok: S chlapci se nesejdu, protože udělali starost rodině i českému státu,“uvedla jako zdůvodnění rozhodnutí Dana Radová, ředitelka Žáby na prameni.

Jak už jsme zmínili, druhý výrok se týkal žen v burkách. Během návštěvy Zlínského kraje v říjnu 2015 líčil Zeman svou vizi České republiky po příchodu migrantů:

„Přijdeme o krásu žen, protože ty budou zahaleny v burkách od hlavy po paty včetně obličeje, kde máte jen takovou látkovou mřížku. Dovedu si představit ženy, kde by to bylo zlepšení, ale takových žen je málo a zrovna tady nikoho takového nevidím,“ pronesl tehdy prezident.

Kromě Kyselé žáby uděluje sdružení Žába na prameni také ocenění Zlatá žába, kterou mohou získat propagátoři rovných příležitostí žen a mužů.

Dodejme, že nehodnotíme oprávněnost udělení tohoto ocenění prezidentu Zemanovi.