Pavel Fischer

Podle článku 59 Ústavy slib prezidenta zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Nově zvolený prezident tento slib skládá do rukou předsedy Senátu na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu. Pokud slib nesloží, nemůže se prezidentem stát. Doplňme, že inaugurace prezidenta Miloše Zemana proběhla 8. března 2018, nový prezident či prezidentka by měl slib skládat v podobném termínu v březnu 2023.

Tomáš Garrigue Masaryk se v roce 1918 stal prvním československým prezidentem. Do roku 1935, kdy ze zdravotních důvodů ve svých 85 letech abdikoval, byl do této funkce zvolen celkem čtyřikrát.

V průběhu sedmnácti let ve funkci navštívil na svých prezidentských cestách více než 250 českých a slovenských obcí, některé opakovaně. Od května 1919 téměř každý rok podnikl několik cest do regionů s výjimkou let 1924–1925, 1927, 1932 a 1934–1935, kdy už jeho zdravotní stav nebyl dobrý. Na základě množství obcí, do kterých se během svých prezidentských let vydal, lze říci, že do regionů Masaryk cestoval poměrně často.

Několik regionů procestoval v roce 1921, kdy také podnikl první oficiální cestu na Moravu a Slovensko, a jen o několik obcí méně navštívil v červenci 1926. Tehdy ho uvítali v severních Čechách například v Novém Městě nad Metují, Hronově nebo Rychnově nad Kněžnou. V roce 1928 uskutečnil téměř 80 oficiálních návštěv obcí, z toho dvě do Brna. Naprostá většina z nich tehdy proběhla v rozmezí 13. až 24. června, jen 17. června 1928 například stihl navštívit 26 míst.

Cílem jeho poslední prezidentské návštěvy do regionů byly v červenci 1933 Hrušovany. Od jara 1934 se jeho zdravotní stav zhoršoval, Masaryk tak v roce 1935 abdikoval na úřad prezidenta a trvale se přesunul na zámek v Lánech, kde v září 1937 zemřel.

Ministerstvo obrany České republiky vypracovalo v roce 2019 strategický dokument s názvem Dlouhodobý výhled pro obranu 2035. Ten uvádí (.pdf, str. 7), že ČR pro kolektivní obranu NATO, k níž se zavázala podle článku 5 Severoatlantické smlouvy, v případě potřeby poskytne pozemní a vzdušné síly, „jejichž základ tvoří brigádní úkolové uskupení na bázi mechanizované brigády, perspektivně těžkého typu“. Z materiálů Ministerstva obrany a Armády České republiky (AČR) vyplývá, že dle závazku ČR vůči NATO by tato mechanizovaná brigáda měla být k dispozici od ledna 2026 (.pdf, str. 7), a to v souladu s tzv. cíli obranného plánování NATO (.pdf, str. 1), které byly schváleny v červnu 2017.

Na Dlouhodobý výhled pro obranu 2035 navazuje zpracování Koncepce výstavby Armády České republiky 2030, jež zmiňuje (.pdf, str. 7), že jednou z hlavních priorit AČR je „výstavba brigády těžkého typu do roku 2025“.

Ke splnění závazku ČR vůči NATO by mělo dojít prostřednictvím modernizace 7. mechanizované brigády. Někdejší ministr obrany Lubomír Metnar v září 2021 uváděl, že podle něj Česko tento závazek do roku 2026 splní. Podle vyjádření současné ministryně Jany Černochové je modernizace 7. mechanizované brigády pro ministerstvo prioritní.

Modernizaci nicméně brzdí například nákup 210 bojových vozidel pěchoty, která by 7. mechanizovanou brigádu měla vybavit. V prosinci 2022 Česká republika podepsala nezávazné memorandum se Švédskem a firmou BAE Systems, o samotné smlouvě na nákup vozidel se ale bude jednat až v první polovině letošního roku. Jana Černochová tak připustila, že Česko zřejmě nestihne získat všechna vozidla, a závazek plně bojeschopné těžké mechanizované brigády pravděpodobně do ledna 2026 nesplní.

Václav Havel byl do prezidentské funkce zvolen jako kandidát Občanského fóra Federálním shromážděním Československé socialistické republiky 29. prosince 1989. Dne 5. července 1990 se stal prezidentem České a Slovenské federativní republiky. Tuto funkci zastával do 20. července 1992. V letech 1993–2003 byl pak Václav Havel prvním prezidentem České republiky. V následujících odstavcích se zaměříme na to, jestli v průběhu svých prezidentských mandátů skutečně navštěvoval regiony Česka (a Slovenska).

Vůbec první vnitrostátní návštěvu uskutečnil Václav Havel na Ostravsku v lednu 1990. Ve stejném měsíci se konala i Havlova cesta po východních Čechách. Zastavil se v Trutnově, Hradci Králové, Pardubicích a Jaroměři. Ve stejném roce navštívil také Martin (.pdf), Bratislavu, Banskou Bystricu, Plzeň, Rokycany, Prostějov, Olomouc, Most či Písek. Podle knihy Prezident: Václav Havel 1990–2003 (.pdf) vedl v roce 1990 soustředěnou kampaň, do které patřily i „spanilé jízdy“ po republice zaměřené na dělnická města, do kterých kromě Ostravy patřily i Košice a Kladno (str. 9–10).

I z dalších let prezidentství Václava Havla existují zmínky o někdy i opakovaných návštěvách obcí. V roce 1991 navštívil Chodsko. V roce 1992 zavítal do Uherského Hradiště a svou návštěvu tam zopakoval v roce 1999. V roce 1993 navštívil Benešovsko. V roce 1995 zavítal do Husince, na Bruntálsko či do Třebíče. V roce 1997 navštívil Jindřichův Hradec, Žatec či Louny. V roce 2001 navštívil Broumovsko, o rok později zamířil do srpnovými povodněmi nejvíce postižených obcí. Setkal se tak s obyvateli např. ve Švihově, Předmíři, Metlách a Štěchovicích.

Havlovy státnické aktivity byly především v době od roku 1996 značně omezeny vlivem špatného zdravotního stavu, pro který musel být často hospitalizován. Na svou poslední prezidentskou návštěvu zavítal 8. ledna 2003 do Brna. O měsíc později, 2. února 2003, skončil jeho prezidentský mandát.

Havlovo prezidentské období je také spjato se zahraničními návštěvami. V průběhu svého funkčního období navštívil 59 zemí světa při 181 návštěvách. Současně však jezdil na vnitrostátní návštěvy, kterých bylo velké množství především na začátku jeho prezidentského mandátu. Z toho důvodu hodnotíme výrok Pavla Fischera jako pravdivý.

Pavel Fischer mluví o vyjádřeních Miloše Zemana v době po odhalení tzv. kauzy Vrbětice, respektive zapojení příslušníků ruské tajné služby do výbuchů muničního skladu ve Vrběticích na Zlínsku. 17. dubna 2021 informovali veřejnost o „ruské stopě“ ve Vrběticích na základě zjištění Bezpečnostní informační služby (BIS) tehdejší premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček.

O 8 dní později, 25. dubna, se k novým skutečnostem vyjádřil v mimořádném projevu také Miloš Zeman. Právě v tomto Zemanově vystoupení mělo dojít k údajnému vyzrazení utajovaných informací. Uvádí to např. analýza (.pdf, str. 36–37), kterou pro senátní Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vypracoval sám senátor Pavel Fischer.

V následujících odstavcích se proto zaměříme na jednotlivá vyjádření Miloše Zemana z 25. dubna 2021 a také na to, zda je lze označit za „vyzrazení utajovaných skutečností z utajovaných spisů“. Na úvod je nicméně třeba zdůraznit, že nám nepřísluší hodnotit to, zda se Miloš Zeman nebo kdokoliv jiný dopustil trestného činu ohrožení utajované informace. Budeme se zabývat pouze tím, jestli lze na základě dohledatelných informací říct, že Miloš Zeman veřejně zmínil takové informace, které byly či jsou tajné.

Vyzrazení informací z vyšetřování

Miloš Zeman mluvil ve svém projevu o policejním vyšetřování celé kauzy a mj. se zmínil také o společnosti IMEX Group, která si sklady ve Vrběticích v době výbuchu pronajímala. Konkrétně uvedl, že „policejní vyšetřování pracuje s hypotézou, že je (dva ruské agenty, pozn. Demagog.cz) tam mohl provést jeden z majitelů firmy Imex (…). Toto podezření je zapotřebí buď vyvrátit, nebo potvrdit“. (video, 6:03). Právě tímto tvrzením měl Miloš Zeman dle senátní zprávy Pavla Fischera vyzradit informace z vyšetřování (.pdf, str. 36–37). Doplňme, že prezident následně v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS, který byl vysílán také 25. dubna 2021, uvedl, že majitel firmy Imex Group (Petr Bernatík) odmítl výpověď na detektoru lži. (video, 13:26)

Dle serveru iRozhlas i Hospodářských novin následně obdržela Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) podněty, na jejichž základě začala prověřovat možný únik informací z utajených spisů. Hospodářské noviny uvedly, že jeden z podnětů k vyšetřování poskytl GIBS právní zástupce firmy Imex Group Radek Ondruš. „Někdo to vynesl prezidentovi a pan prezident to obratem sdělil dál,“ uvedl pro iRozhlas. Jeho trestní oznámení směřovalo na tehdejšího policejního prezidenta Jana Švejdara, s nímž se podle svých slov Miloš Zeman setkal před svým mimořádným projevem.

Podezření, že policejní prezident vynesl informace z vyšetřovacího spisu prezidentu Zemanovi, který je pak zmínil ve svém projevu, začala GIBS následně prověřovat. V říjnu 2021, tedy zhruba půl roku po začátku tzv. kauzy Vrbětice, uzavřela GIBS své vyšetřování s tím, že nedošlo ke spáchání trestného činu, a záležitost odložila. Mluvčí generální inspekce Ivana Nguyenová pro iRozhlas uvedla: „Prověřováním nebylo prokázáno, že by k nezákonným únikům informací z trestního spisu došlo konkrétním jednáním konkrétního příslušníka bezpečnostního sboru. Tedy, nebylo nijak prokázáno, že úniky způsobila osoba, jejíž nezákonné jednání by spadalo do věcné příslušnosti GIBS.“

GIBS tedy neprokázala, že by za únikem informací stál nějaký příslušník Policie ČR či jiného bezpečnostního sboru. Možným proviněním Miloše Zemana se GIBS vzhledem ke své působnosti nezabývala, mluvčí GIBS nicméně nepřímo potvrdila, že k úniku informací z trestního spisu skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že inkriminované informace jako první veřejně řekl Miloš Zeman, lze konstatovat, že vyzradil informace, které byly utajované. Znovu zdůrazněme, že nijak nehodnotíme, zda se mohl Miloš Zeman dopustit nějakého trestného činu.

Vyzrazení informací z utajované zprávy BIS

Další moment, který by podle senátní zprávy (.pdf, str. 37) Pavla Fischera mohl být považován za vyzrazení utajované informace, je tvrzení Miloše Zemana v mimořádném projevu: „Mohu konstatovat, že ve zprávě BIS se uvádí, a tuto větu jsem si podtrhl, že neexistují důkazy ani svědectví, že by tito dva agenti byli ve vrbětickém areálu.“ (video, 4:45)

V rámci celé kauzy odhalení okolností výbuchů ve vrbětických muničních skladech se zmiňuje jen jedna zpráva BIS, která měla prokázat zapojení ruských agentů. Tato zpráva je tajná, podle vyjádření jednotlivých aktérů ji měli v první fázi k dispozici premiér Babiš a vicepremiér Hamáček, poté vláda a později také poslanci některých sněmovních výborů a komisí. Ačkoli Andrej Babiš nejprve tvrdil, že by zpráva BIS měla být zveřejněna, i nadále je veřejnosti utajená.

Pokud Miloš Zeman ve svém televizním projevu z tajné zprávy BIS opravdu citoval, lze to označit za vyzrazení utajované skutečnosti. Je však třeba zmínit, že podle ostatních politiků, kteří měli k informacím BIS přístup, není Zemanovo tvrzení pravdivé. BIS podle nich neuvádí, že by neexistovaly důkazy o přítomnosti ruských agentů v areálu muničního skladu. S ohledem na neveřejnou povahu celé zprávy BIS nicméně nedokážeme posoudit, zda došlo k vyzrazení utajované skutečnosti, či nikoli.

Závěr

Miloš Zeman ve svém mimořádném projevu 25. dubna 2021 mluvil o detailech policejního vyšetřování vrbětických výbuchů i o obsahu tajné zprávy BIS. Nemůžeme posoudit, zda je v policejním spisu, respektive zprávě BIS uvedeno to, co Miloš Zeman tvrdí. Z vyjádření mluvčí GIBS nicméně vyplývá, že v souvislosti s vyjádřeními Miloše Zemana došlo k úniku neveřejných informací. V případě Zemanovy údajné citace ze zprávy BIS nedokážeme ověřit, zda prezident skutečně vyzradil nějakou tajnou informaci.

Ačkoliv nám nepřísluší hodnotit trestněprávní rovinu celé věci, tvrzení Miloše Zemana o roli pracovníků společnosti Imex Group v celém případu lze na základě veřejně dostupných informací označit slovy Pavla Fischera za „vyzrazení utajovaných skutečností z utajovaných spisů“. Z toho důvodu hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Pavel Fischer v debatě Blesku na dotaz, koho by si s sebou v případě zvolení prezidentem vzal na Pražský hrad, uvedl (video, čas 37:44), že by oslovil svůj současný tým, například svou mluvčí Márii Pfeiferovou. Pavel Fischer svým výrokem poukazuje na to, že Hrad je natolik „citlivý organismus“, že podle něj není možné všechny současné pracovníky nahradit lidmi, kteří zkušenost z Hradu nemají.

Mária Pfeiferová v současné době pracuje jako tisková mluvčí prezidentského kandidáta Pavla Fischera. Dříve byla redaktorkou Českého rozhlasu a v době, kdy byl prezidentem Václav Havel, skutečně pracovala v Kanceláři prezidenta republiky (Moravskoslezský den, 15. října 1997, str. 2), ještě pod svým rodným příjmením Přibilová (.doc, str. 3).

Pfeiferová to o sobě uvádí také na svém facebookovém profilu, o práci na Pražském hradě, kde se podle svých slov potkala i s Pavlem Fischerem, mluvila (.pdf, str. 24–25) i v médiích. Pro bližší informace o působení Márii Pfeiferové na Hradě jsme se obrátili na Kancelář prezidenta republiky, zatím jsme ale nedostali odpověď.

Ochrana práv nenarozených dětí je zakotvena v Listině základních práv a svobod, kde se v článku 6 uvádí: „Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.“

Trestní zákoník pak vymezuje skupinu trestných činů proti těhotenství ženy, které kriminalizují nedovolené přerušení těhotenství (se souhlasem i bez souhlasu těhotné ženy) i nápomoc či svádění k takovému konání. Tím je zároveň chráněno nenarozené dítě.

Na práva nenarozených dětí bere ohled také občanský zákoník, ve kterém je uvedeno: „Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí‑li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.“ Počaté dítě je tedy způsobilé nabývat práva, včetně práva dědit, a to za podmínky, že se narodí živé. 

Práva nenarozeného dítěte jsou tedy skutečně chráněna zákony. Podle občanského zákoníku může být nenarozené dítě, pokud se narodí živé, také dědicem. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Pavla Fischera se vztahuje k jeho přesvědčení (video, čas 01:12:15), že média pořádáním oddělených debat pouze pro favority nadcházejících voleb a pro kandidáty s nižšími preferencemi upřednostňují Danuši Nerudovou, Petra Pavla a Andreje Babiše, kteří mezi tyto favority patří. Oddělené televizní debaty podle Pavla Fischera znevýhodňují ostatní kandidáty v boji o hlasy nerozhodnutých voličů.

Průzkum agentury Median pro MF Dnes uvádí, že 36,4 % respondentů, kteří chtějí volit, zatím neví, komu dají v prezidentské volbě svůj hlas. Dalších 16,1 % si není jistých ani svou účasti, ani kandidátem, kterého by případně volili. Median data sbíral v období 27.–⁠29. prosince 2022 a výsledky byly publikovány 2. ledna 2023. Do průzkumu se zapojilo 1016 účastníků.

Zdroj: iROZHLAS

Pro úplnost dodejme, že dřívější průzkum agentury STEM/MARK, který sbíral data mezi 15. a 21. prosincem 2022 a byl zveřejněný až v den námi ověřované debaty, tedy 3. ledna 2023, uvádí nižší podíl nerozhodnutých respondentů, a to zhruba pětinu (22 %).

Podle průzkumu Medianu opravdu přibližně třetina (konkrétně 36,4 %) respondentů není rozhodnuta, jakého kandidáta bude volit v prvním kole. Zároveň se jedná o nejaktuálnější data, kterými mohl Pavel Fischer a ostatní účastníci debaty disponovat. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Současný senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer naráží na svůj výrok, že by ústavním soudcem nikdy nejmenoval homosexuála. Fischer tato slova pronesl v rámci kampaně před minulými prezidentskými volbami, ve kterých také kandidoval. 3. prosince 2017. V Katolickém domě v Blansku konkrétně řekl (video, čas 29:55): „Prezident jmenuje ústavní soudce. Já tam můžu jmenovat pedofila (…) nebo homosexuála (…) nebo lesbu, kteří žijí v partnerství, aby to bylo vyrovnané. Tak takového člověka já bych tam nikdy nejmenoval, právě proto, že ústavní soud je poslední instancí, která bude tady o těch věcech (o rozsahu lidských práv, pozn. Demagog.cz) rozhodovat.“

Důležité je podotknout, že Pavel Fischer již tehdy výrok označil za vytržený z kontextu a již v prosinci 2017 se za něj opakovaně omluvil: „Svých neuvážených výroků, kterých jsem se dopustil na debatě v Katolickém domě v Blansku, lituji. Zapletl jsem se do odpovědí na otázky související s ochranou rodiny a pedofilů. Měl jsem v prvé řadě na mysli princip vyloučení střetu zájmů při důležité veřejné funkci a uvedl jsem zcela nepatřičný příklad. Plně chápu, že se homosexuálních občanů mé neuvážené výroky musely dotknout, a že je vnímají jako nespravedlivé a diskriminující. Proto prosím přijměte mou omluvu. Cítím se trapně, že jsem v dané chvíli, v té situaci na debatě, tak mluvil. Omlouvám se za to.“

Svého výroku pak Pavel Fischer litoval např. také v rozhovoru pro TV Prima na začátku ledna 2018: „Ten výrok byl nešťastný, já jsem se za něj omluvil a vlastně se za něj cítím trapně.“ Ke svému výroku se Fischer vyjadřoval také v říjnu 2022, krátce poté, co potvrdil svou kandidaturu v současných prezidentských volbách. Na dotaz magazínu Refresher odpověděl: „Bylo to nešťastné uřeknutí. Nechal jsem se vehnat do extrémně vyhrocené diskuze a ujelo mi to. Sám nevím, jak jsem mohl takto reagovat. Omluvil jsem se za to už nesčetněkrát.“

Dodejme, že svůj celkový postoj k LGBTQ+ lidem Fischer vyjádřil ve svém videu, ve kterém podotkl, že manželství pro všechny a adopce dětí stejnopohlavními páry se neshodují s jeho hodnotovými postoji. Případný zákon umožňující manželství pro všechny by však jako prezident nevetoval. Doplňme také, že v rozhovoru pro Deník N vyjádřil obavy že „se děti budou shánět na trhu a že se s nimi bude obchodovat“ v případě zavedení stejnopohlavních sňatků a s tím související adopcí.

Pavel Fischer se tedy za výrok o tom, že by ústavním soudcem nejmenoval homosexuála, později vícekrát omluvil. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Prezidentskou kandidaturu Pavla Fischera mělo svými podpisy podpořit celkem 54 zákonodárců, z toho 20 poslanců a 34 senátorů, jejichž seznam je zveřejněný i na Fischerových oficiálních webových stránkách. Pavel Fischer byl k prezidentské volbě nakonec nominován 30 senátory (.pdf, str. 1). Ministerstvo vnitra totiž neuznalo (str. 2) podpisy Václava Chaloupky, Šárky Jelínkové, Petra Orla a Petra Šilara, kteří v den podání kandidátní listiny (tedy 3. listopadu 2022) již neměli platný mandát.

Přesný počet podpisů poslanců nelze z nezávislých a veřejně dostupných zdrojů ověřit. Kontaktovali jsme proto tým Pavla Fischera. Tisková mluvčí Mária Pfeiferová nám v e-mailu zaslala kandidátní listinu, která je skutečně podepsaná 20 poslanci. Zmiňme, že jejich jména odpovídají seznamu, který je zveřejněný na oficiálním webu Pavla Fischera.

Co se týče podpory od koalice SPOLU, ta v říjnu loňského roku podpořila tři kandidáty –⁠ Pavla Fischera, Danuši Nerudovou a Petra Pavla.

Pavla Fischera tedy celkem podpořilo 54 zákonodárců, přičemž oficiálně jej na prezidenta nominovalo 30 senátorů. Rovněž jej podpořila vládní koalice SPOLU. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.