Pavel Fischer

Podle článku 59 Ústavy slib prezidenta zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Nově zvolený prezident tento slib skládá do rukou předsedy Senátu na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu. Pokud slib nesloží, nemůže se prezidentem stát. Doplňme, že inaugurace prezidenta Miloše Zemana proběhla 8. března 2018, nový prezident či prezidentka by měl slib skládat v podobném termínu v březnu 2023.

Tomáš Garrigue Masaryk se v roce 1918 stal prvním československým prezidentem. Do roku 1935, kdy ze zdravotních důvodů ve svých 85 letech abdikoval, byl do této funkce zvolen celkem čtyřikrát.

V průběhu sedmnácti let ve funkci navštívil na svých prezidentských cestách více než 250 českých a slovenských obcí, některé opakovaně. Od května 1919 téměř každý rok podnikl několik cest do regionů s výjimkou let 1924–1925, 1927, 1932 a 1934–1935, kdy už jeho zdravotní stav nebyl dobrý. Na základě množství obcí, do kterých se během svých prezidentských let vydal, lze říci, že do regionů Masaryk cestoval poměrně často.

Několik regionů procestoval v roce 1921, kdy také podnikl první oficiální cestu na Moravu a Slovensko, a jen o několik obcí méně navštívil v červenci 1926. Tehdy ho uvítali v severních Čechách například v Novém Městě nad Metují, Hronově nebo Rychnově nad Kněžnou. V roce 1928 uskutečnil téměř 80 oficiálních návštěv obcí, z toho dvě do Brna. Naprostá většina z nich tehdy proběhla v rozmezí 13. až 24. června, jen 17. června 1928 například stihl navštívit 26 míst.

Cílem jeho poslední prezidentské návštěvy do regionů byly v červenci 1933 Hrušovany. Od jara 1934 se jeho zdravotní stav zhoršoval, Masaryk tak v roce 1935 abdikoval na úřad prezidenta a trvale se přesunul na zámek v Lánech, kde v září 1937 zemřel.

Ministerstvo obrany České republiky vypracovalo v roce 2019 strategický dokument s názvem Dlouhodobý výhled pro obranu 2035. Ten uvádí (.pdf, str. 7), že ČR pro kolektivní obranu NATO, k níž se zavázala podle článku 5 Severoatlantické smlouvy, v případě potřeby poskytne pozemní a vzdušné síly, „jejichž základ tvoří brigádní úkolové uskupení na bázi mechanizované brigády, perspektivně těžkého typu“. Z materiálů Ministerstva obrany a Armády České republiky (AČR) vyplývá, že dle závazku ČR vůči NATO by tato mechanizovaná brigáda měla být k dispozici od ledna 2026 (.pdf, str. 7), a to v souladu s tzv. cíli obranného plánování NATO (.pdf, str. 1), které byly schváleny v červnu 2017.

Na Dlouhodobý výhled pro obranu 2035 navazuje zpracování Koncepce výstavby Armády České republiky 2030, jež zmiňuje (.pdf, str. 7), že jednou z hlavních priorit AČR je „výstavba brigády těžkého typu do roku 2025“.

Ke splnění závazku ČR vůči NATO by mělo dojít prostřednictvím modernizace 7. mechanizované brigády. Někdejší ministr obrany Lubomír Metnar v září 2021 uváděl, že podle něj Česko tento závazek do roku 2026 splní. Podle vyjádření současné ministryně Jany Černochové je modernizace 7. mechanizované brigády pro ministerstvo prioritní.

Modernizaci nicméně brzdí například nákup 210 bojových vozidel pěchoty, která by 7. mechanizovanou brigádu měla vybavit. V prosinci 2022 Česká republika podepsala nezávazné memorandum se Švédskem a firmou BAE Systems, o samotné smlouvě na nákup vozidel se ale bude jednat až v první polovině letošního roku. Jana Černochová tak připustila, že Česko zřejmě nestihne získat všechna vozidla, a závazek plně bojeschopné těžké mechanizované brigády pravděpodobně do ledna 2026 nesplní.

Václav Havel byl do prezidentské funkce zvolen jako kandidát Občanského fóra Federálním shromážděním Československé socialistické republiky 29. prosince 1989. Dne 5. července 1990 se stal prezidentem České a Slovenské federativní republiky. Tuto funkci zastával do 20. července 1992. V letech 1993–2003 byl pak Václav Havel prvním prezidentem České republiky. V následujících odstavcích se zaměříme na to, jestli v průběhu svých prezidentských mandátů skutečně navštěvoval regiony Česka (a Slovenska).

Vůbec první vnitrostátní návštěvu uskutečnil Václav Havel na Ostravsku v lednu 1990. Ve stejném měsíci se konala i Havlova cesta po východních Čechách. Zastavil se v Trutnově, Hradci Králové, Pardubicích a Jaroměři. Ve stejném roce navštívil také Martin (.pdf), Bratislavu, Banskou Bystricu, Plzeň, Rokycany, Prostějov, Olomouc, Most či Písek. Podle knihy Prezident: Václav Havel 1990–2003 (.pdf) vedl v roce 1990 soustředěnou kampaň, do které patřily i „spanilé jízdy“ po republice zaměřené na dělnická města, do kterých kromě Ostravy patřily i Košice a Kladno (str. 9–10).

I z dalších let prezidentství Václava Havla existují zmínky o někdy i opakovaných návštěvách obcí. V roce 1991 navštívil Chodsko. V roce 1992 zavítal do Uherského Hradiště a svou návštěvu tam zopakoval v roce 1999. V roce 1993 navštívil Benešovsko. V roce 1995 zavítal do Husince, na Bruntálsko či do Třebíče. V roce 1997 navštívil Jindřichův Hradec, Žatec či Louny. V roce 2001 navštívil Broumovsko, o rok později zamířil do srpnovými povodněmi nejvíce postižených obcí. Setkal se tak s obyvateli např. ve Švihově, Předmíři, Metlách a Štěchovicích.

Havlovy státnické aktivity byly především v době od roku 1996 značně omezeny vlivem špatného zdravotního stavu, pro který musel být často hospitalizován. Na svou poslední prezidentskou návštěvu zavítal 8. ledna 2003 do Brna. O měsíc později, 2. února 2003, skončil jeho prezidentský mandát.

Havlovo prezidentské období je také spjato se zahraničními návštěvami. V průběhu svého funkčního období navštívil 59 zemí světa při 181 návštěvách. Současně však jezdil na vnitrostátní návštěvy, kterých bylo velké množství především na začátku jeho prezidentského mandátu. Z toho důvodu hodnotíme výrok Pavla Fischera jako pravdivý.

Pavel Fischer mluví o vyjádřeních Miloše Zemana v době po odhalení tzv. kauzy Vrbětice, respektive zapojení příslušníků ruské tajné služby do výbuchů muničního skladu ve Vrběticích na Zlínsku. 17. dubna 2021 informovali veřejnost o „ruské stopě“ ve Vrběticích na základě zjištění Bezpečnostní informační služby (BIS) tehdejší premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček.

O 8 dní později, 25. dubna, se k novým skutečnostem vyjádřil v mimořádném projevu také Miloš Zeman. Právě v tomto Zemanově vystoupení mělo dojít k údajnému vyzrazení utajovaných informací. Uvádí to např. analýza (.pdf, str. 36–37), kterou pro senátní Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vypracoval sám senátor Pavel Fischer.

V následujících odstavcích se proto zaměříme na jednotlivá vyjádření Miloše Zemana z 25. dubna 2021 a také na to, zda je lze označit za „vyzrazení utajovaných skutečností z utajovaných spisů“. Na úvod je nicméně třeba zdůraznit, že nám nepřísluší hodnotit to, zda se Miloš Zeman nebo kdokoliv jiný dopustil trestného činu ohrožení utajované informace. Budeme se zabývat pouze tím, jestli lze na základě dohledatelných informací říct, že Miloš Zeman veřejně zmínil takové informace, které byly či jsou tajné.

Vyzrazení informací z vyšetřování

Miloš Zeman mluvil ve svém projevu o policejním vyšetřování celé kauzy a mj. se zmínil také o společnosti IMEX Group, která si sklady ve Vrběticích v době výbuchu pronajímala. Konkrétně uvedl, že „policejní vyšetřování pracuje s hypotézou, že je (dva ruské agenty, pozn. Demagog.cz) tam mohl provést jeden z majitelů firmy Imex (…). Toto podezření je zapotřebí buď vyvrátit, nebo potvrdit“. (video, 6:03). Právě tímto tvrzením měl Miloš Zeman dle senátní zprávy Pavla Fischera vyzradit informace z vyšetřování (.pdf, str. 36–37). Doplňme, že prezident následně v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS, který byl vysílán také 25. dubna 2021, uvedl, že majitel firmy Imex Group (Petr Bernatík) odmítl výpověď na detektoru lži. (video, 13:26)

Dle serveru iRozhlas i Hospodářských novin následně obdržela Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) podněty, na jejichž základě začala prověřovat možný únik informací z utajených spisů. Hospodářské noviny uvedly, že jeden z podnětů k vyšetřování poskytl GIBS právní zástupce firmy Imex Group Radek Ondruš. „Někdo to vynesl prezidentovi a pan prezident to obratem sdělil dál,“ uvedl pro iRozhlas. Jeho trestní oznámení směřovalo na tehdejšího policejního prezidenta Jana Švejdara, s nímž se podle svých slov Miloš Zeman setkal před svým mimořádným projevem.

Podezření, že policejní prezident vynesl informace z vyšetřovacího spisu prezidentu Zemanovi, který je pak zmínil ve svém projevu, začala GIBS následně prověřovat. V říjnu 2021, tedy zhruba půl roku po začátku tzv. kauzy Vrbětice, uzavřela GIBS své vyšetřování s tím, že nedošlo ke spáchání trestného činu, a záležitost odložila. Mluvčí generální inspekce Ivana Nguyenová pro iRozhlas uvedla: „Prověřováním nebylo prokázáno, že by k nezákonným únikům informací z trestního spisu došlo konkrétním jednáním konkrétního příslušníka bezpečnostního sboru. Tedy, nebylo nijak prokázáno, že úniky způsobila osoba, jejíž nezákonné jednání by spadalo do věcné příslušnosti GIBS.“

GIBS tedy neprokázala, že by za únikem informací stál nějaký příslušník Policie ČR či jiného bezpečnostního sboru. Možným proviněním Miloše Zemana se GIBS vzhledem ke své působnosti nezabývala, mluvčí GIBS nicméně nepřímo potvrdila, že k úniku informací z trestního spisu skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že inkriminované informace jako první veřejně řekl Miloš Zeman, lze konstatovat, že vyzradil informace, které byly utajované. Znovu zdůrazněme, že nijak nehodnotíme, zda se mohl Miloš Zeman dopustit nějakého trestného činu.

Vyzrazení informací z utajované zprávy BIS

Další moment, který by podle senátní zprávy (.pdf, str. 37) Pavla Fischera mohl být považován za vyzrazení utajované informace, je tvrzení Miloše Zemana v mimořádném projevu: „Mohu konstatovat, že ve zprávě BIS se uvádí, a tuto větu jsem si podtrhl, že neexistují důkazy ani svědectví, že by tito dva agenti byli ve vrbětickém areálu.“ (video, 4:45)

V rámci celé kauzy odhalení okolností výbuchů ve vrbětických muničních skladech se zmiňuje jen jedna zpráva BIS, která měla prokázat zapojení ruských agentů. Tato zpráva je tajná, podle vyjádření jednotlivých aktérů ji měli v první fázi k dispozici premiér Babiš a vicepremiér Hamáček, poté vláda a později také poslanci některých sněmovních výborů a komisí. Ačkoli Andrej Babiš nejprve tvrdil, že by zpráva BIS měla být zveřejněna, i nadále je veřejnosti utajená.

Pokud Miloš Zeman ve svém televizním projevu z tajné zprávy BIS opravdu citoval, lze to označit za vyzrazení utajované skutečnosti. Je však třeba zmínit, že podle ostatních politiků, kteří měli k informacím BIS přístup, není Zemanovo tvrzení pravdivé. BIS podle nich neuvádí, že by neexistovaly důkazy o přítomnosti ruských agentů v areálu muničního skladu. S ohledem na neveřejnou povahu celé zprávy BIS nicméně nedokážeme posoudit, zda došlo k vyzrazení utajované skutečnosti, či nikoli.

Závěr

Miloš Zeman ve svém mimořádném projevu 25. dubna 2021 mluvil o detailech policejního vyšetřování vrbětických výbuchů i o obsahu tajné zprávy BIS. Nemůžeme posoudit, zda je v policejním spisu, respektive zprávě BIS uvedeno to, co Miloš Zeman tvrdí. Z vyjádření mluvčí GIBS nicméně vyplývá, že v souvislosti s vyjádřeními Miloše Zemana došlo k úniku neveřejných informací. V případě Zemanovy údajné citace ze zprávy BIS nedokážeme ověřit, zda prezident skutečně vyzradil nějakou tajnou informaci.

Ačkoliv nám nepřísluší hodnotit trestněprávní rovinu celé věci, tvrzení Miloše Zemana o roli pracovníků společnosti Imex Group v celém případu lze na základě veřejně dostupných informací označit slovy Pavla Fischera za „vyzrazení utajovaných skutečností z utajovaných spisů“. Z toho důvodu hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Platy ústavních činitelů upravuje zákon o platu představitelů státní moci, který se týká prezidenta republiky, poslanců a senátorů Parlamentu, členů vlády a soudců. Podle tohoto zákona se jejich plat odvíjí od průměrné mzdy v celé ekonomice, která v posledních letech rostla. Parlament ale může rozhodnout o tom, že k pravidelnému navýšení nedojde, což udělal v minulých letech.

V prvním případě předložila skupina poslanců v srpnu 2020 Sněmovně návrh novely zákona o platu představitelů státní moci pro rok 2021, který byl Sněmovnou na konci listopadu 2020 ve znění pozměňovacího návrhu (.pdf) schválen. Senát následně vyjádřil vůli se novelou nezabývat. Ta následně byla odeslána k podpisu prezidenta, který tak na konci prosince učinil. Mezi lety 2020 a 2021 se proto platy ústavních činitelů nezvýšily (.pdf, str. 2, 5).

Na přelomu let 2021 a 2022 již platy ústavních činitelů automaticky vzrostly, hned na začátku ledna ale vláda předložila Sněmovně návrh novely zmíněného zákona. Návrh obsahuje (.pdf, str. 2, 4–5) opětovné snížení platů ústavních činitelů na úroveň roku 2021 (tedy i roku 2020), a to od února 2022 (.pdf, str. 6). Jediným měsícem s vyšší úrovní platů tak byl leden 2022. Sněmovna novelu schválila, Senát poté opět vyjádřil vůli se novelou nezabývat. Ta byla tedy postoupena prezidentovi k podpisu, který tak učinil. Platy ústavních činitelů proto zůstaly na stejné úrovni až do začátku roku 2023, kdy došlo k jejich automatickému (skokovému) navýšení.

Pavel Fischer tedy správně poukazuje na to, že se platy vrcholných politiků a dalších ústavních činitelů naposledy (kromě měsíčního výkyvu v lednu 2022) zvýšily na začátku roku 2020. Sám však dodává, že i přes tuto stagnaci platů považuje (video, čas 20:13) současné skokové navýšení za necitlivé. 

Pavel Fischer má na mysli pravděpodobně Nadační fond Loďka. Ten vznikl v roce 2018 na podporu multidisciplinárního týmu odborníků paliativní péče z Fakultní nemocnice Motol, který se věnuje rodinám těžce nemocných dětí. Cílem fondu je pomáhat dětským pacientům a jejich rodinám při cestě „nelehkým životním obdobím tak, aby jejich kvalita života zůstala důstojná po celou dobu.“

Klára Fischerová (manželka Pavla Fischera) je podle webových stránek daného fondu jednou ze tří zakladatelek, společně s Lucií Veličkovou a Danou Ipserovou.

O svém nadačním fondu mluvila na podzim 2022 například v rozhovoru pro Rakovnický deník nebo pro server iDNES.cz. Jedním z důvodů, proč nadační fond Loďka založila, je dle jejího vyjádření i fakt, že její syn zemřel právě na nevyléčitelnou nemoc.

Pavel Fischer mluví o utajované zprávě, která se týkala pozadí útoku ve Vrběticích. Zpráva měla obsahovat informace o tom, proč policie při vyšetřování výbuchu pojala podezření vůči dvěma příslušníkům ruské vojenské zpravodajské služby GRU. V lednu 2022 přišla na Pražský hrad policie, aby zkontrolovala, zda se na dokumentu nenacházejí otisky prstů či stopy DNA někoho, kdo neměl k přístupu k dokumentu příslušné oprávnění. Když ale kriminalisté chtěli utajovaný dokument vydat, pracovníci Kanceláře prezidenta republiky (KPR) jim sdělili, že zpráva byla omylem skartována.

Kancelář prezidenta republiky na svém webu následně vydala prohlášení, ve kterém informovala o tom, že mezi 29. listopadem a 1. prosincem 2021 Hrad skartoval vyřazené utajované písemnosti z minulých let. V prohlášení dále ujišťovala veřejnost, že mezi skartovanými dokumenty nebyl žádný, který by byl určen k archivaci a se kterým by nakládal někdo nepovolaný. Podle KPR však zpráva o Vrběticích k archivaci určena nebyla. Kancléř prezidenta Vratislav Mynář její skartaci ani nepotvrdil, ani nevyvrátil.

Situaci následně řešil sněmovní výbor pro bezpečnost na popud poslance a místopředsedy tohoto výboru Šimona Hellera (KDU‑ČSL). Bezpečnostní výbor v usnesení (.pdf) z února 2022 doporučil archivní a spisové službě Ministerstva vnitra i Národnímu bezpečnostnímu úřadu (NBÚ), aby prošetřily dodržování požadavků na ochranu utajovaných informací na Hradě mezi 1. lednem 2021 a 3. únorem 2021, tedy datem jednání výboru. Cílem mělo být zjistit, zda ze strany Kanceláře prezidenta republiky nedošlo k pochybení. Ministerstvo vnitra prověřovalo postup Kanceláře prezidenta republiky v únoru 2022, NBÚ pak v březnu.

Obě instituce v postupu Kanceláře prezidenta republiky shledaly pochybení. NBÚ uložil pokutu ve výši čtyři tisíce korun zaměstnanci zahraničního odboru Pražského hradu kvůli „evidenci dokumentu, který se týkal setkání s bývalou čínskou velvyslankyní v Česku Ma Kche‑čchin.“ Na základě kontroly Ministerstva vnitra pak Kancelář prezidenta republiky dostala pokutu 60 tisíc korun za dva přestupky. Ministerstvo vnitra nicméně neuvedlo, jakých konkrétních pochybení se Kancelář prezidenta republiky dopustila.

Několik dokumentů včetně zprávy o pozadí útoku ve Vrběticích bylo, jak ukazují dostupné informace, Kanceláří prezidenta republiky skutečně skartováno. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Fischer hovoří o trzích konajících se v areálu Pražského hradu. Upozorňuje přitom na jejich problematičnost, a to jak z hlediska umístění, tak způsobu, jakým byla v době Zemanova prezidentského úřadování vybírána jejich pořádající firma.

Tou je konkrétně společnost Astacus podnikatele Michala Pechana. O to, aby mohl využívat část prostor Pražského hradu k pořádání vánočních trhů, si zažádal v roce 2015. Bylo to měsíc poté, co Jana Bendová, manažerka z Pechanova klubu Theatro, věnovala Straně práv občanů Zemanovci (SPOZ) částku 200 tisíc korun. Kancelář prezidenta republiky vedená Vratislavem Mynářem, bývalým předsedou SPOZ z let 2010 až 2013, žádost o dva dny později doporučila přijmout. Sám kancléř Mynář podle novináře Václava Dolejšího na povolení trhů výrazně tlačil.

Analytik organizace Transparency International Milan Eibl shrnul celou situaci následovně: „Impulz, aby se pořádaly trhy, přichází přímo od společnosti, která to nabízí Správě Pražského hradu. Následně za to ještě lobbuje sám kancléř, který je napojený na stranu, kterou ta firma sponzoruje. Dostáváme se tady do určitého trojúhelníku, který přímo vybízí k tomu, že to jsou účelové dary a účelové odměňování jednotlivých sponzorů politické strany.“

Pechanova firma dostávala na Hradě zakázky i v následujících letech; SPOZ zase inkasovala od Pechanových zaměstnanců další dary v řádech statisíců. Je třeba zmínit, že místopředsedou strany zodpovědným za financování byl zároveň Zemanův poradce Martin Nejedlý.

V březnu roku 2016 například Astacus získal smlouvu na pořádání velikonočních trhů; o dva měsíce později darovali tři Pechanovi zaměstnanci SPOZ celkem půl milionu korun. V únoru 2017 Správa Pražského hradu s Pechanem uzavřela smlouvy o tom, že bude moci trhy pořádat i po následující tři roky v prostoru u katedrály sv. Víta. V červenci 2018 pak firma získala smlouvu na pronájem restaurace Lví dvůr u vchodu do areálu Pražského hradu. Nedlouho nato dva trenéři z Pechanova fitcentra darovali SPOZ 130 tisíc korun v hotovosti.

V roce 2022 se vánoční trhy na Pražském hradě pořádané firmou Astacus ještě rozšířily o prostor druhého nádvoří Hradu. 

Již v roce 2018 zpravodajský server ČT24 informoval o tom, že Pechanovy firmy vyšetřuje policie kvůli podezření z krácení daní. O dva roky později se pak v této souvislosti Pechanovi věnovaly i Hospodářské noviny a Aktuálně.cz, když se zabývaly tématem bílých koňů, kteří obchodovali se sponzory SPOZ.

Je otázkou, nakolik má Michal Pechan blízko k samotnému Miloši Zemanovi, veřejně dostupné informace nicméně svědčí o jeho silných vazbách na přinejmenším prezidentovo okolí a stranu, která jej finančně podporovala během prezidentských voleb. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že Pavel Fischer zmíněné soukromé oslavy narozenin, pořádané v sídle českých prezidentů, chápe (video, čas 25:24) jako příklad znesvěcení a privatizace Pražského hradu.

K první z akcí došlo 24. června 2016, kdy své padesátiny slavil poradce prezidenta Miloše Zemana Martin Nejedlý. Ten si na jejich oslavu zamluvil Letohrádek královny Anny a Královskou zahradu. Jednalo se přitom o bezprecedentní záležitost, Hrad tyto prostory, které jsou jinak zpřístupněné turistům, k soukromé oslavě nikdy dříve nepronajal. To, dle serveru iRozhlas.cz, potvrdila i Správa Pražského hradu, když v písemném vyjádření uvedla, že „pan Martin Nejedlý byl prvním komerčním nájemcem letohrádku“.

Celá akce vyvolala vlnu nevole. Dle Hospodářských novin se k oslavě negativně vyjádřila i část pozvaných politiků, když ji anonymně okomentovali ve smyslu, že šlo o „jasný Nejedlého vzkaz a potvrzení, že to on je hlavním šéfem na Hradě.“

K další narozeninové oslavě došlo o rok později, konkrétně 22. června 2017. Nejedlého tehdy napodobil hradní kancléř Vratislav Mynář, který si pro oslavu svých padesátin zvolil prostor Jižních zahrad Pražského hradu. Zvláštní pozornost v rámci celé akce vzbudily i použité židle, které nápadně připomínaly ty ze Španělského sálu. 

Kritika Hradu po této události ještě zesílila. Marketingový expert Martin Jaroš kupříkladu fakt, že Zemanův poradce či kancléř využívají Hrad jako místo k soukromým oslavám, interpretoval jako „signál, že prezident, který o sobě říkal, že bude prezidentem dolních deseti milionů, se nakonec chová jako úplně stejný papaláš jako ti před ním.“ Ivo Mathé, někdejší kancléř Václava Havla, zase celou situaci označil za skandál.

Vzhledem k tomu, že k soukromým oslavám narozenin lidí z blízkého okolí Miloše Zemana na Hradě skutečně došlo, hodnotíme výrok Pavla Fischera jako pravdivý.