Pavel Fischer

Pavel Fischer skutečně v 90. letech minulého století pracoval pro kancelář prezidenta Václava Havla. V roce 1995 na Pražském hradě začínal jako tiskový specialista, o dva roky později získal pozici zástupce mluvčího prezidenta. V letech 1999 až 2003 pak působil jako ředitel politického odboru.

Pavel Fischer v debatě Blesku na dotaz, koho by si s sebou v případě zvolení prezidentem vzal na Pražský hrad, uvedl (video, čas 37:44), že by oslovil svůj současný tým, například svou mluvčí Márii Pfeiferovou. Pavel Fischer svým výrokem poukazuje na to, že Hrad je natolik „citlivý organismus“, že podle něj není možné všechny současné pracovníky nahradit lidmi, kteří zkušenost z Hradu nemají.

Mária Pfeiferová v současné době pracuje jako tisková mluvčí prezidentského kandidáta Pavla Fischera. Dříve byla redaktorkou Českého rozhlasu a v době, kdy byl prezidentem Václav Havel, skutečně pracovala v Kanceláři prezidenta republiky (Moravskoslezský den, 15. října 1997, str. 2), ještě pod svým rodným příjmením Přibilová (.doc, str. 3).

Pfeiferová to o sobě uvádí také na svém facebookovém profilu, o práci na Pražském hradě, kde se podle svých slov potkala i s Pavlem Fischerem, mluvila (.pdf, str. 24–25) i v médiích. Pro bližší informace o působení Márii Pfeiferové na Hradě jsme se obrátili na Kancelář prezidenta republiky, zatím jsme ale nedostali odpověď.

Ochrana práv nenarozených dětí je zakotvena v Listině základních práv a svobod, kde se v článku 6 uvádí: „Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.“

Trestní zákoník pak vymezuje skupinu trestných činů proti těhotenství ženy, které kriminalizují nedovolené přerušení těhotenství (se souhlasem i bez souhlasu těhotné ženy) i nápomoc či svádění k takovému konání. Tím je zároveň chráněno nenarozené dítě.

Na práva nenarozených dětí bere ohled také občanský zákoník, ve kterém je uvedeno: „Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí‑li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.“ Počaté dítě je tedy způsobilé nabývat práva, včetně práva dědit, a to za podmínky, že se narodí živé. 

Práva nenarozeného dítěte jsou tedy skutečně chráněna zákony. Podle občanského zákoníku může být nenarozené dítě, pokud se narodí živé, také dědicem. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Pavla Fischera se vztahuje k jeho přesvědčení (video, čas 01:12:15), že média pořádáním oddělených debat pouze pro favority nadcházejících voleb a pro kandidáty s nižšími preferencemi upřednostňují Danuši Nerudovou, Petra Pavla a Andreje Babiše, kteří mezi tyto favority patří. Oddělené televizní debaty podle Pavla Fischera znevýhodňují ostatní kandidáty v boji o hlasy nerozhodnutých voličů.

Průzkum agentury Median pro MF Dnes uvádí, že 36,4 % respondentů, kteří chtějí volit, zatím neví, komu dají v prezidentské volbě svůj hlas. Dalších 16,1 % si není jistých ani svou účasti, ani kandidátem, kterého by případně volili. Median data sbíral v období 27.–⁠29. prosince 2022 a výsledky byly publikovány 2. ledna 2023. Do průzkumu se zapojilo 1016 účastníků.

Zdroj: iROZHLAS

Pro úplnost dodejme, že dřívější průzkum agentury STEM/MARK, který sbíral data mezi 15. a 21. prosincem 2022 a byl zveřejněný až v den námi ověřované debaty, tedy 3. ledna 2023, uvádí nižší podíl nerozhodnutých respondentů, a to zhruba pětinu (22 %).

Podle průzkumu Medianu opravdu přibližně třetina (konkrétně 36,4 %) respondentů není rozhodnuta, jakého kandidáta bude volit v prvním kole. Zároveň se jedná o nejaktuálnější data, kterými mohl Pavel Fischer a ostatní účastníci debaty disponovat. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Současný senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer naráží na svůj výrok, že by ústavním soudcem nikdy nejmenoval homosexuála. Fischer tato slova pronesl v rámci kampaně před minulými prezidentskými volbami, ve kterých také kandidoval. 3. prosince 2017. V Katolickém domě v Blansku konkrétně řekl (video, čas 29:55): „Prezident jmenuje ústavní soudce. Já tam můžu jmenovat pedofila (…) nebo homosexuála (…) nebo lesbu, kteří žijí v partnerství, aby to bylo vyrovnané. Tak takového člověka já bych tam nikdy nejmenoval, právě proto, že ústavní soud je poslední instancí, která bude tady o těch věcech (o rozsahu lidských práv, pozn. Demagog.cz) rozhodovat.“

Důležité je podotknout, že Pavel Fischer již tehdy výrok označil za vytržený z kontextu a již v prosinci 2017 se za něj opakovaně omluvil: „Svých neuvážených výroků, kterých jsem se dopustil na debatě v Katolickém domě v Blansku, lituji. Zapletl jsem se do odpovědí na otázky související s ochranou rodiny a pedofilů. Měl jsem v prvé řadě na mysli princip vyloučení střetu zájmů při důležité veřejné funkci a uvedl jsem zcela nepatřičný příklad. Plně chápu, že se homosexuálních občanů mé neuvážené výroky musely dotknout, a že je vnímají jako nespravedlivé a diskriminující. Proto prosím přijměte mou omluvu. Cítím se trapně, že jsem v dané chvíli, v té situaci na debatě, tak mluvil. Omlouvám se za to.“

Svého výroku pak Pavel Fischer litoval např. také v rozhovoru pro TV Prima na začátku ledna 2018: „Ten výrok byl nešťastný, já jsem se za něj omluvil a vlastně se za něj cítím trapně.“ Ke svému výroku se Fischer vyjadřoval také v říjnu 2022, krátce poté, co potvrdil svou kandidaturu v současných prezidentských volbách. Na dotaz magazínu Refresher odpověděl: „Bylo to nešťastné uřeknutí. Nechal jsem se vehnat do extrémně vyhrocené diskuze a ujelo mi to. Sám nevím, jak jsem mohl takto reagovat. Omluvil jsem se za to už nesčetněkrát.“

Dodejme, že svůj celkový postoj k LGBTQ+ lidem Fischer vyjádřil ve svém videu, ve kterém podotkl, že manželství pro všechny a adopce dětí stejnopohlavními páry se neshodují s jeho hodnotovými postoji. Případný zákon umožňující manželství pro všechny by však jako prezident nevetoval. Doplňme také, že v rozhovoru pro Deník N vyjádřil obavy že „se děti budou shánět na trhu a že se s nimi bude obchodovat“ v případě zavedení stejnopohlavních sňatků a s tím související adopcí.

Pavel Fischer se tedy za výrok o tom, že by ústavním soudcem nejmenoval homosexuála, později vícekrát omluvil. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Prezidentskou kandidaturu Pavla Fischera mělo svými podpisy podpořit celkem 54 zákonodárců, z toho 20 poslanců a 34 senátorů, jejichž seznam je zveřejněný i na Fischerových oficiálních webových stránkách. Pavel Fischer byl k prezidentské volbě nakonec nominován 30 senátory (.pdf, str. 1). Ministerstvo vnitra totiž neuznalo (str. 2) podpisy Václava Chaloupky, Šárky Jelínkové, Petra Orla a Petra Šilara, kteří v den podání kandidátní listiny (tedy 3. listopadu 2022) již neměli platný mandát.

Přesný počet podpisů poslanců nelze z nezávislých a veřejně dostupných zdrojů ověřit. Kontaktovali jsme proto tým Pavla Fischera. Tisková mluvčí Mária Pfeiferová nám v e-mailu zaslala kandidátní listinu, která je skutečně podepsaná 20 poslanci. Zmiňme, že jejich jména odpovídají seznamu, který je zveřejněný na oficiálním webu Pavla Fischera.

Co se týče podpory od koalice SPOLU, ta v říjnu loňského roku podpořila tři kandidáty –⁠ Pavla Fischera, Danuši Nerudovou a Petra Pavla.

Pavla Fischera tedy celkem podpořilo 54 zákonodárců, přičemž oficiálně jej na prezidenta nominovalo 30 senátorů. Rovněž jej podpořila vládní koalice SPOLU. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Na úvod zmiňme, že kandidát na prezidenta Pavel Fischer v diskuzi dále uvedl, že považuje počet matrik, kde lze uzavřít registrované partnerství, za diskriminaci stejnopohlavních párů.

Registrované partnerství zavedl zákon, který Poslanecká sněmovna definitivně schválila v březnu 2006. V současné době jej lze skutečně uzavřít pouze na 14 matričních úřadech, jejichž seznam vychází z vyhlášky Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb. S výjimkou Středočeského kraje se vždy jedná o úřad sídlící v krajském městě. Dodejme, že se partneři mohou registrovat na kterékoli z těchto matrik bez ohledu na jejich trvalý pobyt.

Co se týče uzavření manželství, to může být církevního nebo civilního (občanského) typu. V případě svazku civilního je nutné se obrátit na matriční úřad, do jehož správního obvodu spadá místo obřadu. Podle dokumentu (.pdf, str. 2) Ministerstva vnitra i webu státní správy se v České republice nachází téměř 1 300 úřadů, které poskytují matriční služby, včetně obřadů. V případě církevního obřadu „je nutné se obrátit na osobu pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností“. Místo obřadu poté určují vnitřní předpisy dané církve. Typicky se tedy v případě křesťanských církví jedná o kostely či kaple, kterých je v České republice několik tisíc.

Na závěr doplňme, že mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím rovněž přetrvává několik dalších rozdílů (.pdf, str. 12–⁠15). Na rozdíl od manželů nemohou mít registrovaní partneři např. společné jmění a nevzniká jim nárok na vdovský či vdovecký důchod. Ústavní soud sice lidem v registrovaném partnerství již dříve umožnil osvojení dítěte, osvojit si ho však může pouze jeden z páru. Oproti tomu manželé si dítě společně osvojit mohou.

Pavel Fischer odkazuje na situaci z podzimu 2020, odstartovanou usnesením vlády z 21. října 2020, ve kterém tehdejší kabinet Andreje Babiše kvůli šíření koronaviru zakázal volný pohyb osob na území celé České republiky (.pdf, str. 1–2). Usnesení obsahovalo výjimku týkající se účasti na svatbě, o registrovaném partnerství se však nezmiňovalo.

Ministerstvo vnitra na svých stránkách následně zveřejnilo pokyny k tomu, jak od 22. října 2020 postupovat při konání sňatečných obřadů. Zatímco v případě uzavírání manželství shrnulo několik pravidel a doporučení týkajících se účastníků svatby, ověřování totožnosti hostů či dodržování hygienických opatření, u registrovaného partnerství explicitně uvedlo, že „prohlášení o vstupu do registrovaného partnerství není stanoveno ve výjimkách ze zákazu pohybu stanovených v usnesení vlády“.

Vládní web Covid Portál pak v pravidlech aktualizovaných k 10. listopadu 2020 uváděl u svateb následující:

• Svatby se mohou nadále konat.
• Na svatbě je povoleno maximálně 10 účastníků (včetně snoubenců, oddávajícího a matrikáře).
• Zakazuje se pořádání svatebních hostin v restauracích a dalších stravovacích zařízeních.
• Účastníci nemusí mít nasazené roušky v průběhu svatebního obřadu.

Vláda 16. listopadu 2020 na svém jednání schválila mimořádné opatření (.pdf), které povolený počet hostů na svatbách zvýšil na 15. V případě uzavření registrovaného partnerství byla situace odlišná. V pravidlech, která byla na zmíněném webu aktualizována 14. listopadu 2020, resort vnitra nastínil, že:

• Vstup do registrovaného partnerství je povolen jen v případě neodkladnosti (např. při špatném zdravotním stavu jednoho z budoucích partnerů nebo délka platnosti pobytových oprávnění v případě partnera-cizince).
• Účastníky mohou být pouze osoby, které budou do registrovaného partnerství vstupovat, matrikář a případně tlumočník. Další hosté se nemohou účastnit.
• Při prohlášení o vstupu do registrovaného partnerství nemusí mít zúčastnění lidé roušky.

18. listopadu 2020 pak Ministerstvo zdravotnictví na svém twitteru označilo situaci za chybu. Konkrétně napsalo: „V mimořádném opatření jsme možnost uzavřít kromě sňatku i registrované partnerství opomněli. Nebyl to záměr a tato možnost měla být definována lépe a přesněji. Co nejdříve to napravíme“. Tehdejší ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) řekl, že rozdíly vznikly nedopatřením a kabinet situaci napraví.

K nápravě skutečně došlo 20. listopadu, když vláda do nařízení (.pdf) zanesla výjimku ze zákazu volného pohybu osob pro „účasti na svatbě, prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a pohřbu, v počtu ne vyšším než 20 osob“.

Pro kontext uveďme, že vláda opomíjela registrované partnerství i v jiných záležitostech. Například nařízení (č. 495) ze 30. dubna 2020 udělovalo zákaz vstupu na území ČR pro všechny cizince, kteří nemají na území České republiky přechodný pobyt nad 90 dnů nebo trvalý pobyt s výjimkou mimořádné situace jako pohřeb nebo svatba. Uzavření registrovaného partnerství nařízení výjimku nepřidělovalo.

V době pandemie covidu-19 tedy skutečně došlo k tomu, že bylo možné uzavírat manželství, ale registrované partnerství nikoliv. U registrovaných partnerství následně byla řada rozdílů oproti svatbám – vstup do registrovaného partnerství byl povolen jen v případě neodkladnosti a události se nemohli účastnit hosté. Vláda ve svých nařízeních po kritice narovnala právo účastnit se jak svateb, tak rovněž uzavření registrovaného partnerství. 

Pro kontext výroku uveďme, že Pavel Fischer uvádí situaci uzavírání registrovaného partnerství v době pandemie covidu jako příklad diskriminace. Jelikož na podzim 2020 skutečně k nerovným podmínkám uzavírání registrovaného partnerství a svateb docházelo, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Rada bezpečnosti

Jeden z hlavních orgánů OSN je Rada bezpečnosti, která má patnáct členů (.pdf, str. 19) – pět stálých a deset nestálých. Mezi stálé členy patří Spojené království, Francie, Spojené státy americké, Čínská lidová republika a Ruská federace. Každý ze stálých členů má takzvané právo veta, stačí tedy nesouhlas jen jednoho z nich a v Radě projednávaný návrh není přijat.

Rada bezpečnosti je odpovědná za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, může proto přijímat rozhodnutí, která jsou závazná pro všechny členské státy OSN (.pdf, str. 20). Podle Charty OSN (.pdf. str. 25) Rada bezpečnosti například „určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna“. Tato opatření (.pdf, str. 25, čl. 39) mohou zahrnovat přerušení hospodářských či diplomatických styků (.pdf, str. 25, čl. 41), ale také užití ozbrojené síly (.pdf, str. 26, čl. 42).

Od 24. února 2022 Ruská federace využila své veto ve dvou případech, jež se týkaly války na Ukrajině. 25. února 2022 Rusko zablokovalo přijetí rezoluce (.pdf), která požadovala okamžité zastavení útoku a stažení všech ruských vojáků z území Ukrajiny. 30. září 2022 Moskva vetovala návrh rezoluce (.pdf), jež stejně jako předchozí požadovala okamžité ukončení ruské invaze a odsuzovala ruskou anexi ukrajinských území (Chersonské, Záporožské, Doněcké a Luhanské oblasti). Tímto Rusko zabránilo Radě bezpečnosti, aby vydala jakékoliv závazné rozhodnutí či přijala jakékoliv opatření, které by se týkalo války na Ukrajině.

Valné shromáždění

Valné shromáždění, jež sdružuje všechny členské státy, je dalším z hlavních orgánů OSN. Valné shromáždění přijímá rezoluce, které jsou však pouhými doporučeními a na rozdíl od rezolucí Rady bezpečnosti tak nejsou právně závazné a nemají donucující charakter, tj. nelze je žádným způsobem vynutit. Od začátku ruské agrese přijalo Valné shromáždění několik rezolucí týkajících se situace na Ukrajině, včetně rezoluce požadující okamžité ukončení ruských vojenských operací na Ukrajině či rezoluce odsuzující anexi ukrajinských území.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ)

Tématem ruské agrese vůči Ukrajině se může zabývat také Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), který je hlavním soudním orgánem OSN (.pdf, str. 48). 26. února 2022 se Ukrajina například na Mezinárodní soudní dvůr (.pdf, str. 2) obrátila s žalobou proti Rusku, v níž argumentovala, že ji Ruská federace nepravdivě nařkla z genocidy. Právě tvrzením, že se Ukrajina dopouští genocidy na rusky mluvících obyvatelích Donbasu, Vladimir Putin ve svém projevu 24. února ospravedlňoval ruskou invazi. Kyjev v žalobě rovněž žádal o vydání předběžných opatření, aby Kreml neprodleně zastavil své vojenské operace (.pdf, str. 2–3).

Předběžné rozhodnutí (.pdf, str. 18–19), podle něhož má Rusko vojenskou operaci na Ukrajině zastavit, vydal Mezinárodní soudní dvůr 16. března. Moskva nicméně tvrdí, že Dvůr v této konkrétní věci „nemá jurisdikci”. Celý případ ještě není uzavřen a stále se projednává.

Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora jsou podle Charty OSN pro členské státy, tedy i pro Rusko, závazná (.pdf, str. 48, 80). I kdyby ale Dvůr vydal konečný rozsudek, nemá v tomto případě k dispozici žádný donucovací mechanismus. Charta OSN totiž říká (.pdf, str. 48), že pokud některá strana sporu „nesplní své závazky z rozsudku vyneseného Mezinárodním soudním dvorem, může se druhá strana obrátit na Radu bezpečnosti”, která může rozhodnout, „jaká opatření mají být učiněna, aby rozsudek byl vykonán”. Jak už jsme ale zmínili výše, v Radě bezpečnosti OSN má Ruská federace právo veta, a tak může jakékoli případné rozhodnutí blokovat.

Rada bezpečnosti a Mezinárodní trestní soud (ICC)

Ruskými zločiny na Ukrajině se může zabývat i Mezinárodní trestní soud (ICC), který sice stojí mimo strukturu Organizace spojených národů, v určitých případech v něm ovšem hrají roli i rozhodnutí Rady bezpečnosti.

Mezinárodní trestní soud má jurisdikci ve vztahu k nejzávažnějším zločinům proti mezinárodnímu právu – zločinu genocidy, zločinům proti lidskosti, válečným zločinům a zločinu agrese. ICC byl ustanoven mezinárodní smlouvou z roku 1998, tzv. Římským statutem Mezinárodního trestního soudu (.pdf), který sjednala právě OSN.

V současné době má tato smlouva 123 smluvních stran včetně Česka, avšak Ukrajina ani Rusko mezi ně nepatří. Také například USA a Čína nepřijaly Římský statut, a nejsou tedy smluvními stranami.

Každý stát, jenž se stal smluvní stranou, tím přijal jurisdikci ICC. Další státy ji mohou přijmout prohlášením, aniž by se staly přímo smluvními stranami. ICC většinou může vykonávat jurisdikci pouze v případě, kdy k danému jednání (zločinu) došlo na území státu, který je smluvní stranou či přijal jurisdikci ICC, nebo pokud je obviněná osoba občanem takového státu. Výjimkou je situace, kdy podnět žalobci podala Rada bezpečnosti, v tu chvíli nezáleží na tom, zda je stát smluvní stranou, případě zda přijal jurisdikci ICC.

V případě zločinu agrese, který se týká použití ozbrojené síly proti jinému státu, je potřeba, aby smluvními stranami byla nejen napadená země, ale i agresor (.pdf, str. 4). Tento druh zločinu byl přijat oproti zbylým třem později, na jeho definici se totiž smluvní strany Římského statutu dohodly až v roce 2017. Jak ve svém článku pro Evropský žurnál mezinárodního práva uvádí Dapo Akande a Antonios Tzanakopoulos, odst. 5 čl. 15 bis Římského statutu vylučuje možnost, aby u zločinu agrese platila jurisdikce i na nesmluvní strany, jež by o ni zvlášť požádaly prohlášením. Tím se tento zločin liší oproti ostatním třem, u kterých to možné je.

Ukrajina přijala jurisdikci ICC svým prohlášením z 9. dubna 2014 (.pdf) a poté ještě 8. září 2015 (.pdf). ICC má v tuto chvíli jurisdikci nad celým územím Ukrajiny pro zločin genocidy, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Žalobce otevřel vyšetřování těchto zločinů 2. března 2022 a toto vyšetřování stále běží, ICC nicméně nemá jurisdikci pro zločin agrese na území Ukrajiny. V současné situaci, kdy Rusko ani Ukrajina neratifikovaly Římský statut, by se Mezinárodní trestní soud mohl zabývat zločinem agrese v případě, kdy by podnět pro zahájení vyšetřování podala Rada bezpečnosti. Rada bezpečnosti o této věci zatím nejednala, kdyby ale k jednání došlo, mohla by Moskva využít svého práva veta a věc smést ze stolu.

Pavel Fischer mluví o summitu lídrů NATO, jenž byl letos pořádán ve španělském Madridu. Uskutečnil se 29. a 30. června a mezi hlavní agendu patřila invaze Ruské federace na Ukrajinu či celkové posílení obrany a tzv. strategie odstrašení. 

Strategická koncepce NATO

Klíčovým výstupem ze setkání je aktualizace Strategické koncepce NATO (.pdf), na kterou ve výroku odkazuje i kandidát na prezidenta Fischer. Dokument uvádí hlavní výzvy Severoatlantické aliance a odráží strategické cíle organizace.

Nová strategická koncepce podle tiskové zprávy NATO reflektuje změny v bezpečnostní situaci, které nastaly od předešlého vydání z roku 2010 (.pdf). Úplně poprvé se v této koncepci píše o Číně jakožto bezpečnostní hrozbě pro Alianci, a to hned ve čtyřech odstavcích, konkrétně odstavci 13, 14, 18 a 43.T

Odstavec 13

Strategická koncepce v odstavci 13 uvádí (.pdf, str. 5), že „deklarované ambice a nátlaková politika Čínské lidové republiky jsou výzvou pro naše zájmy, bezpečnost a hodnoty“. Čína se podle dokumentu snaží zvýšit svou globální působnost a moc, aniž by byla transparentní ohledně své strategie, záměrů či posilování své armády.

Aliance rovněž uvádí, že čínské „hybridní a kybernetické operace, spolu s její konfrontační rétorikou a dezinformacemi“ míří na členy NATO a poškozují bezpečnost organizace. Strategický dokument dále zmiňuje (.pdf, str. 5), že Čínská lidová republika usiluje „o kontrolu klíčových technologických a průmyslových odvětví, kritické infrastruktury a strategických materiálů a dodavatelských řetězců“. Peking podle NATO zneužívá svého ekonomického vlivu k vytvoření strategických závislostí, a prohlubuje tak svůj vliv.

V materiálu (.pdf, str. 5) se dále píše, že tato asijská velmoc „usiluje o rozvrácení mezinárodního řádu založeného na pravidlech“, a to i ve vesmíru a kybernetických a námořních oblastech.

Koncepce také upozorňuje (.pdf, str. 5) na prohlubující se partnerství mezi Čínou a Ruskem: „(…) jejich navzájem se podporující snahy o podkopání mezinárodního řádu založeného na pravidlech jsou v rozporu s našimi (NATO, pozn. Demagog.cz) hodnotami a zájmy.“

Odstavce 14, 18 a 43

V následujícím odstavci se nicméně uvádí (.pdf, str. 5), že NATO je stále otevřeno konstruktivnímu jednání s Čínou. Dokument uvádí, že NATO bude „zvyšovat společné povědomí, posilovat odolnost a připravenost, a bude se chránit před nátlakovými taktikami Číny a jejími snahami o rozdělení Aliance“.

Další zmínka o Číně přichází v odstavci (.pdf, str. 5) o jaderných zbraních. Strategická koncepce uvádí, že Peking „rychle rozšiřuje svůj jaderný arsenál a vyvíjí stále sofistikovanější nosiče, aniž by zvýšil svoji transparentnost či se v dobré víře zapojil do kontroly zbrojení nebo do snižování rizik“.

Poslední zmínka o Číně je v odstavci 43 (.pdf, str. 10), ve kterém se hovoří o spolupráci Severoatlantické aliance a Evropské unie. Politika Číny totiž podle koncepce ohrožuje zájmy obou uskupení.

Dodejme, že ačkoliv koncepce vykresluje (.pdf, str. 4–5) Čínu jako významnou bezpečnostní hrozbu, za „nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu“ pro bezpečnost členů Aliance označuje Rusko.

Summitu NATO v Madridu se účastnila i česká delegace, kterou vedl premiér Petr Fiala. Doprovázeli ho ministryně obrany Jana Černochová a ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.

Závěrečné hodnocení

Strategická koncepce NATO v letošním roce vůbec poprvé označila Čínskou lidovou republiku za bezpečnostní hrozbu. Dokument uvádí, že se Čína snaží rozvrátit mezinárodní řád hned na několika úrovních, včetně např. kybernetické a námořní oblasti.

Peking je v dokumentu zmíněn jako bezpečnostní hrozba pro Severoatlantickou alianci, jíž je Česká republika součástí. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.