Pavel Fischer

Pavel Fischer skutečně v 90. letech minulého století pracoval pro kancelář prezidenta Václava Havla. V roce 1995 na Pražském hradě začínal jako tiskový specialista, o dva roky později získal pozici zástupce mluvčího prezidenta. V letech 1999 až 2003 pak působil jako ředitel politického odboru.

Pro kontext uveďme, že Pavel Fischer zmíněné soukromé oslavy narozenin, pořádané v sídle českých prezidentů, chápe (video, čas 25:24) jako příklad znesvěcení a privatizace Pražského hradu.

K první z akcí došlo 24. června 2016, kdy své padesátiny slavil poradce prezidenta Miloše Zemana Martin Nejedlý. Ten si na jejich oslavu zamluvil Letohrádek královny Anny a Královskou zahradu. Jednalo se přitom o bezprecedentní záležitost, Hrad tyto prostory, které jsou jinak zpřístupněné turistům, k soukromé oslavě nikdy dříve nepronajal. To, dle serveru iRozhlas.cz, potvrdila i Správa Pražského hradu, když v písemném vyjádření uvedla, že „pan Martin Nejedlý byl prvním komerčním nájemcem letohrádku“.

Celá akce vyvolala vlnu nevole. Dle Hospodářských novin se k oslavě negativně vyjádřila i část pozvaných politiků, když ji anonymně okomentovali ve smyslu, že šlo o „jasný Nejedlého vzkaz a potvrzení, že to on je hlavním šéfem na Hradě.“

K další narozeninové oslavě došlo o rok později, konkrétně 22. června 2017. Nejedlého tehdy napodobil hradní kancléř Vratislav Mynář, který si pro oslavu svých padesátin zvolil prostor Jižních zahrad Pražského hradu. Zvláštní pozornost v rámci celé akce vzbudily i použité židle, které nápadně připomínaly ty ze Španělského sálu. 

Kritika Hradu po této události ještě zesílila. Marketingový expert Martin Jaroš kupříkladu fakt, že Zemanův poradce či kancléř využívají Hrad jako místo k soukromým oslavám, interpretoval jako „signál, že prezident, který o sobě říkal, že bude prezidentem dolních deseti milionů, se nakonec chová jako úplně stejný papaláš jako ti před ním.“ Ivo Mathé, někdejší kancléř Václava Havla, zase celou situaci označil za skandál.

Vzhledem k tomu, že k soukromým oslavám narozenin lidí z blízkého okolí Miloše Zemana na Hradě skutečně došlo, hodnotíme výrok Pavla Fischera jako pravdivý.

Pavel Fischer hovoří o trzích konajících se v areálu Pražského hradu. Upozorňuje přitom na jejich problematičnost, a to jak z hlediska umístění, tak způsobu, jakým byla v době Zemanova prezidentského úřadování vybírána jejich pořádající firma.

Tou je konkrétně společnost Astacus podnikatele Michala Pechana. O to, aby mohl využívat část prostor Pražského hradu k pořádání vánočních trhů, si zažádal v roce 2015. Bylo to měsíc poté, co Jana Bendová, manažerka z Pechanova klubu Theatro, věnovala Straně práv občanů Zemanovci (SPOZ) částku 200 tisíc korun. Kancelář prezidenta republiky vedená Vratislavem Mynářem, bývalým předsedou SPOZ z let 2010 až 2013, žádost o dva dny později doporučila přijmout. Sám kancléř Mynář podle novináře Václava Dolejšího na povolení trhů výrazně tlačil.

Analytik organizace Transparency International Milan Eibl shrnul celou situaci následovně: „Impulz, aby se pořádaly trhy, přichází přímo od společnosti, která to nabízí Správě Pražského hradu. Následně za to ještě lobbuje sám kancléř, který je napojený na stranu, kterou ta firma sponzoruje. Dostáváme se tady do určitého trojúhelníku, který přímo vybízí k tomu, že to jsou účelové dary a účelové odměňování jednotlivých sponzorů politické strany.“

Pechanova firma dostávala na Hradě zakázky i v následujících letech; SPOZ zase inkasovala od Pechanových zaměstnanců další dary v řádech statisíců. Je třeba zmínit, že místopředsedou strany zodpovědným za financování byl zároveň Zemanův poradce Martin Nejedlý.

V březnu roku 2016 například Astacus získal smlouvu na pořádání velikonočních trhů; o dva měsíce později darovali tři Pechanovi zaměstnanci SPOZ celkem půl milionu korun. V únoru 2017 Správa Pražského hradu s Pechanem uzavřela smlouvy o tom, že bude moci trhy pořádat i po následující tři roky v prostoru u katedrály sv. Víta. V červenci 2018 pak firma získala smlouvu na pronájem restaurace Lví dvůr u vchodu do areálu Pražského hradu. Nedlouho nato dva trenéři z Pechanova fitcentra darovali SPOZ 130 tisíc korun v hotovosti.

V roce 2022 se vánoční trhy na Pražském hradě pořádané firmou Astacus ještě rozšířily o prostor druhého nádvoří Hradu. 

Již v roce 2018 zpravodajský server ČT24 informoval o tom, že Pechanovy firmy vyšetřuje policie kvůli podezření z krácení daní. O dva roky později se pak v této souvislosti Pechanovi věnovaly i Hospodářské noviny a Aktuálně.cz, když se zabývaly tématem bílých koňů, kteří obchodovali se sponzory SPOZ.

Je otázkou, nakolik má Michal Pechan blízko k samotnému Miloši Zemanovi, veřejně dostupné informace nicméně svědčí o jeho silných vazbách na přinejmenším prezidentovo okolí a stranu, která jej finančně podporovala během prezidentských voleb. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Fischer mluví o utajované zprávě, která se týkala pozadí útoku ve Vrběticích. Zpráva měla obsahovat informace o tom, proč policie při vyšetřování výbuchu pojala podezření vůči dvěma příslušníkům ruské vojenské zpravodajské služby GRU. V lednu 2022 přišla na Pražský hrad policie, aby zkontrolovala, zda se na dokumentu nenacházejí otisky prstů či stopy DNA někoho, kdo neměl k přístupu k dokumentu příslušné oprávnění. Když ale kriminalisté chtěli utajovaný dokument vydat, pracovníci Kanceláře prezidenta republiky (KPR) jim sdělili, že zpráva byla omylem skartována.

Kancelář prezidenta republiky na svém webu následně vydala prohlášení, ve kterém informovala o tom, že mezi 29. listopadem a 1. prosincem 2021 Hrad skartoval vyřazené utajované písemnosti z minulých let. V prohlášení dále ujišťovala veřejnost, že mezi skartovanými dokumenty nebyl žádný, který by byl určen k archivaci a se kterým by nakládal někdo nepovolaný. Podle KPR však zpráva o Vrběticích k archivaci určena nebyla. Kancléř prezidenta Vratislav Mynář její skartaci ani nepotvrdil, ani nevyvrátil.

Situaci následně řešil sněmovní výbor pro bezpečnost na popud poslance a místopředsedy tohoto výboru Šimona Hellera (KDU‑ČSL). Bezpečnostní výbor v usnesení (.pdf) z února 2022 doporučil archivní a spisové službě Ministerstva vnitra i Národnímu bezpečnostnímu úřadu (NBÚ), aby prošetřily dodržování požadavků na ochranu utajovaných informací na Hradě mezi 1. lednem 2021 a 3. únorem 2021, tedy datem jednání výboru. Cílem mělo být zjistit, zda ze strany Kanceláře prezidenta republiky nedošlo k pochybení. Ministerstvo vnitra prověřovalo postup Kanceláře prezidenta republiky v únoru 2022, NBÚ pak v březnu.

Obě instituce v postupu Kanceláře prezidenta republiky shledaly pochybení. NBÚ uložil pokutu ve výši čtyři tisíce korun zaměstnanci zahraničního odboru Pražského hradu kvůli „evidenci dokumentu, který se týkal setkání s bývalou čínskou velvyslankyní v Česku Ma Kche‑čchin.“ Na základě kontroly Ministerstva vnitra pak Kancelář prezidenta republiky dostala pokutu 60 tisíc korun za dva přestupky. Ministerstvo vnitra nicméně neuvedlo, jakých konkrétních pochybení se Kancelář prezidenta republiky dopustila.

Několik dokumentů včetně zprávy o pozadí útoku ve Vrběticích bylo, jak ukazují dostupné informace, Kanceláří prezidenta republiky skutečně skartováno. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Fischer má na mysli pravděpodobně Nadační fond Loďka. Ten vznikl v roce 2018 na podporu multidisciplinárního týmu odborníků paliativní péče z Fakultní nemocnice Motol, který se věnuje rodinám těžce nemocných dětí. Cílem fondu je pomáhat dětským pacientům a jejich rodinám při cestě „nelehkým životním obdobím tak, aby jejich kvalita života zůstala důstojná po celou dobu.“

Klára Fischerová (manželka Pavla Fischera) je podle webových stránek daného fondu jednou ze tří zakladatelek, společně s Lucií Veličkovou a Danou Ipserovou.

O svém nadačním fondu mluvila na podzim 2022 například v rozhovoru pro Rakovnický deník nebo pro server iDNES.cz. Jedním z důvodů, proč nadační fond Loďka založila, je dle jejího vyjádření i fakt, že její syn zemřel právě na nevyléčitelnou nemoc.

Platy ústavních činitelů upravuje zákon o platu představitelů státní moci, který se týká prezidenta republiky, poslanců a senátorů Parlamentu, členů vlády a soudců. Podle tohoto zákona se jejich plat odvíjí od průměrné mzdy v celé ekonomice, která v posledních letech rostla. Parlament ale může rozhodnout o tom, že k pravidelnému navýšení nedojde, což udělal v minulých letech.

V prvním případě předložila skupina poslanců v srpnu 2020 Sněmovně návrh novely zákona o platu představitelů státní moci pro rok 2021, který byl Sněmovnou na konci listopadu 2020 ve znění pozměňovacího návrhu (.pdf) schválen. Senát následně vyjádřil vůli se novelou nezabývat. Ta následně byla odeslána k podpisu prezidenta, který tak na konci prosince učinil. Mezi lety 2020 a 2021 se proto platy ústavních činitelů nezvýšily (.pdf, str. 2, 5).

Na přelomu let 2021 a 2022 již platy ústavních činitelů automaticky vzrostly, hned na začátku ledna ale vláda předložila Sněmovně návrh novely zmíněného zákona. Návrh obsahuje (.pdf, str. 2, 4–5) opětovné snížení platů ústavních činitelů na úroveň roku 2021 (tedy i roku 2020), a to od února 2022 (.pdf, str. 6). Jediným měsícem s vyšší úrovní platů tak byl leden 2022. Sněmovna novelu schválila, Senát poté opět vyjádřil vůli se novelou nezabývat. Ta byla tedy postoupena prezidentovi k podpisu, který tak učinil. Platy ústavních činitelů proto zůstaly na stejné úrovni až do začátku roku 2023, kdy došlo k jejich automatickému (skokovému) navýšení.

Pavel Fischer tedy správně poukazuje na to, že se platy vrcholných politiků a dalších ústavních činitelů naposledy (kromě měsíčního výkyvu v lednu 2022) zvýšily na začátku roku 2020. Sám však dodává, že i přes tuto stagnaci platů považuje (video, čas 20:13) současné skokové navýšení za necitlivé. 

Pavel Fischer mluví o summitu lídrů NATO, jenž byl letos pořádán ve španělském Madridu. Uskutečnil se 29. a 30. června a mezi hlavní agendu patřila invaze Ruské federace na Ukrajinu či celkové posílení obrany a tzv. strategie odstrašení. 

Strategická koncepce NATO

Klíčovým výstupem ze setkání je aktualizace Strategické koncepce NATO (.pdf), na kterou ve výroku odkazuje i kandidát na prezidenta Fischer. Dokument uvádí hlavní výzvy Severoatlantické aliance a odráží strategické cíle organizace.

Nová strategická koncepce podle tiskové zprávy NATO reflektuje změny v bezpečnostní situaci, které nastaly od předešlého vydání z roku 2010 (.pdf). Úplně poprvé se v této koncepci píše o Číně jakožto bezpečnostní hrozbě pro Alianci, a to hned ve čtyřech odstavcích, konkrétně odstavci 13, 14, 18 a 43.T

Odstavec 13

Strategická koncepce v odstavci 13 uvádí (.pdf, str. 5), že „deklarované ambice a nátlaková politika Čínské lidové republiky jsou výzvou pro naše zájmy, bezpečnost a hodnoty“. Čína se podle dokumentu snaží zvýšit svou globální působnost a moc, aniž by byla transparentní ohledně své strategie, záměrů či posilování své armády.

Aliance rovněž uvádí, že čínské „hybridní a kybernetické operace, spolu s její konfrontační rétorikou a dezinformacemi“ míří na členy NATO a poškozují bezpečnost organizace. Strategický dokument dále zmiňuje (.pdf, str. 5), že Čínská lidová republika usiluje „o kontrolu klíčových technologických a průmyslových odvětví, kritické infrastruktury a strategických materiálů a dodavatelských řetězců“. Peking podle NATO zneužívá svého ekonomického vlivu k vytvoření strategických závislostí, a prohlubuje tak svůj vliv.

V materiálu (.pdf, str. 5) se dále píše, že tato asijská velmoc „usiluje o rozvrácení mezinárodního řádu založeného na pravidlech“, a to i ve vesmíru a kybernetických a námořních oblastech.

Koncepce také upozorňuje (.pdf, str. 5) na prohlubující se partnerství mezi Čínou a Ruskem: „(…) jejich navzájem se podporující snahy o podkopání mezinárodního řádu založeného na pravidlech jsou v rozporu s našimi (NATO, pozn. Demagog.cz) hodnotami a zájmy.“

Odstavce 14, 18 a 43

V následujícím odstavci se nicméně uvádí (.pdf, str. 5), že NATO je stále otevřeno konstruktivnímu jednání s Čínou. Dokument uvádí, že NATO bude „zvyšovat společné povědomí, posilovat odolnost a připravenost, a bude se chránit před nátlakovými taktikami Číny a jejími snahami o rozdělení Aliance“.

Další zmínka o Číně přichází v odstavci (.pdf, str. 5) o jaderných zbraních. Strategická koncepce uvádí, že Peking „rychle rozšiřuje svůj jaderný arsenál a vyvíjí stále sofistikovanější nosiče, aniž by zvýšil svoji transparentnost či se v dobré víře zapojil do kontroly zbrojení nebo do snižování rizik“.

Poslední zmínka o Číně je v odstavci 43 (.pdf, str. 10), ve kterém se hovoří o spolupráci Severoatlantické aliance a Evropské unie. Politika Číny totiž podle koncepce ohrožuje zájmy obou uskupení.

Dodejme, že ačkoliv koncepce vykresluje (.pdf, str. 4–5) Čínu jako významnou bezpečnostní hrozbu, za „nejvýznamnější a nejpřímější hrozbu“ pro bezpečnost členů Aliance označuje Rusko.

Summitu NATO v Madridu se účastnila i česká delegace, kterou vedl premiér Petr Fiala. Doprovázeli ho ministryně obrany Jana Černochová a ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.

Závěrečné hodnocení

Strategická koncepce NATO v letošním roce vůbec poprvé označila Čínskou lidovou republiku za bezpečnostní hrozbu. Dokument uvádí, že se Čína snaží rozvrátit mezinárodní řád hned na několika úrovních, včetně např. kybernetické a námořní oblasti.

Peking je v dokumentu zmíněn jako bezpečnostní hrozba pro Severoatlantickou alianci, jíž je Česká republika součástí. Výrok Pavla Fischera proto hodnotíme jako pravdivý.

Rada bezpečnosti

Jeden z hlavních orgánů OSN je Rada bezpečnosti, která má patnáct členů (.pdf, str. 19) – pět stálých a deset nestálých. Mezi stálé členy patří Spojené království, Francie, Spojené státy americké, Čínská lidová republika a Ruská federace. Každý ze stálých členů má takzvané právo veta, stačí tedy nesouhlas jen jednoho z nich a v Radě projednávaný návrh není přijat.

Rada bezpečnosti je odpovědná za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, může proto přijímat rozhodnutí, která jsou závazná pro všechny členské státy OSN (.pdf, str. 20). Podle Charty OSN (.pdf. str. 25) Rada bezpečnosti například „určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna“. Tato opatření (.pdf, str. 25, čl. 39) mohou zahrnovat přerušení hospodářských či diplomatických styků (.pdf, str. 25, čl. 41), ale také užití ozbrojené síly (.pdf, str. 26, čl. 42).

Od 24. února 2022 Ruská federace využila své veto ve dvou případech, jež se týkaly války na Ukrajině. 25. února 2022 Rusko zablokovalo přijetí rezoluce (.pdf), která požadovala okamžité zastavení útoku a stažení všech ruských vojáků z území Ukrajiny. 30. září 2022 Moskva vetovala návrh rezoluce (.pdf), jež stejně jako předchozí požadovala okamžité ukončení ruské invaze a odsuzovala ruskou anexi ukrajinských území (Chersonské, Záporožské, Doněcké a Luhanské oblasti). Tímto Rusko zabránilo Radě bezpečnosti, aby vydala jakékoliv závazné rozhodnutí či přijala jakékoliv opatření, které by se týkalo války na Ukrajině.

Valné shromáždění

Valné shromáždění, jež sdružuje všechny členské státy, je dalším z hlavních orgánů OSN. Valné shromáždění přijímá rezoluce, které jsou však pouhými doporučeními a na rozdíl od rezolucí Rady bezpečnosti tak nejsou právně závazné a nemají donucující charakter, tj. nelze je žádným způsobem vynutit. Od začátku ruské agrese přijalo Valné shromáždění několik rezolucí týkajících se situace na Ukrajině, včetně rezoluce požadující okamžité ukončení ruských vojenských operací na Ukrajině či rezoluce odsuzující anexi ukrajinských území.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ)

Tématem ruské agrese vůči Ukrajině se může zabývat také Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), který je hlavním soudním orgánem OSN (.pdf, str. 48). 26. února 2022 se Ukrajina například na Mezinárodní soudní dvůr (.pdf, str. 2) obrátila s žalobou proti Rusku, v níž argumentovala, že ji Ruská federace nepravdivě nařkla z genocidy. Právě tvrzením, že se Ukrajina dopouští genocidy na rusky mluvících obyvatelích Donbasu, Vladimir Putin ve svém projevu 24. února ospravedlňoval ruskou invazi. Kyjev v žalobě rovněž žádal o vydání předběžných opatření, aby Kreml neprodleně zastavil své vojenské operace (.pdf, str. 2–3).

Předběžné rozhodnutí (.pdf, str. 18–19), podle něhož má Rusko vojenskou operaci na Ukrajině zastavit, vydal Mezinárodní soudní dvůr 16. března. Moskva nicméně tvrdí, že Dvůr v této konkrétní věci „nemá jurisdikci”. Celý případ ještě není uzavřen a stále se projednává.

Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora jsou podle Charty OSN pro členské státy, tedy i pro Rusko, závazná (.pdf, str. 48, 80). I kdyby ale Dvůr vydal konečný rozsudek, nemá v tomto případě k dispozici žádný donucovací mechanismus. Charta OSN totiž říká (.pdf, str. 48), že pokud některá strana sporu „nesplní své závazky z rozsudku vyneseného Mezinárodním soudním dvorem, může se druhá strana obrátit na Radu bezpečnosti”, která může rozhodnout, „jaká opatření mají být učiněna, aby rozsudek byl vykonán”. Jak už jsme ale zmínili výše, v Radě bezpečnosti OSN má Ruská federace právo veta, a tak může jakékoli případné rozhodnutí blokovat.

Rada bezpečnosti a Mezinárodní trestní soud (ICC)

Ruskými zločiny na Ukrajině se může zabývat i Mezinárodní trestní soud (ICC), který sice stojí mimo strukturu Organizace spojených národů, v určitých případech v něm ovšem hrají roli i rozhodnutí Rady bezpečnosti.

Mezinárodní trestní soud má jurisdikci ve vztahu k nejzávažnějším zločinům proti mezinárodnímu právu – zločinu genocidy, zločinům proti lidskosti, válečným zločinům a zločinu agrese. ICC byl ustanoven mezinárodní smlouvou z roku 1998, tzv. Římským statutem Mezinárodního trestního soudu (.pdf), který sjednala právě OSN.

V současné době má tato smlouva 123 smluvních stran včetně Česka, avšak Ukrajina ani Rusko mezi ně nepatří. Také například USA a Čína nepřijaly Římský statut, a nejsou tedy smluvními stranami.

Každý stát, jenž se stal smluvní stranou, tím přijal jurisdikci ICC. Další státy ji mohou přijmout prohlášením, aniž by se staly přímo smluvními stranami. ICC většinou může vykonávat jurisdikci pouze v případě, kdy k danému jednání (zločinu) došlo na území státu, který je smluvní stranou či přijal jurisdikci ICC, nebo pokud je obviněná osoba občanem takového státu. Výjimkou je situace, kdy podnět žalobci podala Rada bezpečnosti, v tu chvíli nezáleží na tom, zda je stát smluvní stranou, případě zda přijal jurisdikci ICC.

V případě zločinu agrese, který se týká použití ozbrojené síly proti jinému státu, je potřeba, aby smluvními stranami byla nejen napadená země, ale i agresor (.pdf, str. 4). Tento druh zločinu byl přijat oproti zbylým třem později, na jeho definici se totiž smluvní strany Římského statutu dohodly až v roce 2017. Jak ve svém článku pro Evropský žurnál mezinárodního práva uvádí Dapo Akande a Antonios Tzanakopoulos, odst. 5 čl. 15 bis Římského statutu vylučuje možnost, aby u zločinu agrese platila jurisdikce i na nesmluvní strany, jež by o ni zvlášť požádaly prohlášením. Tím se tento zločin liší oproti ostatním třem, u kterých to možné je.

Ukrajina přijala jurisdikci ICC svým prohlášením z 9. dubna 2014 (.pdf) a poté ještě 8. září 2015 (.pdf). ICC má v tuto chvíli jurisdikci nad celým územím Ukrajiny pro zločin genocidy, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Žalobce otevřel vyšetřování těchto zločinů 2. března 2022 a toto vyšetřování stále běží, ICC nicméně nemá jurisdikci pro zločin agrese na území Ukrajiny. V současné situaci, kdy Rusko ani Ukrajina neratifikovaly Římský statut, by se Mezinárodní trestní soud mohl zabývat zločinem agrese v případě, kdy by podnět pro zahájení vyšetřování podala Rada bezpečnosti. Rada bezpečnosti o této věci zatím nejednala, kdyby ale k jednání došlo, mohla by Moskva využít svého práva veta a věc smést ze stolu.

Pavel Fischer odkazuje na situaci z podzimu 2020, odstartovanou usnesením vlády z 21. října 2020, ve kterém tehdejší kabinet Andreje Babiše kvůli šíření koronaviru zakázal volný pohyb osob na území celé České republiky (.pdf, str. 1–2). Usnesení obsahovalo výjimku týkající se účasti na svatbě, o registrovaném partnerství se však nezmiňovalo.

Ministerstvo vnitra na svých stránkách následně zveřejnilo pokyny k tomu, jak od 22. října 2020 postupovat při konání sňatečných obřadů. Zatímco v případě uzavírání manželství shrnulo několik pravidel a doporučení týkajících se účastníků svatby, ověřování totožnosti hostů či dodržování hygienických opatření, u registrovaného partnerství explicitně uvedlo, že „prohlášení o vstupu do registrovaného partnerství není stanoveno ve výjimkách ze zákazu pohybu stanovených v usnesení vlády“.

Vládní web Covid Portál pak v pravidlech aktualizovaných k 10. listopadu 2020 uváděl u svateb následující:

• Svatby se mohou nadále konat.
• Na svatbě je povoleno maximálně 10 účastníků (včetně snoubenců, oddávajícího a matrikáře).
• Zakazuje se pořádání svatebních hostin v restauracích a dalších stravovacích zařízeních.
• Účastníci nemusí mít nasazené roušky v průběhu svatebního obřadu.

Vláda 16. listopadu 2020 na svém jednání schválila mimořádné opatření (.pdf), které povolený počet hostů na svatbách zvýšil na 15. V případě uzavření registrovaného partnerství byla situace odlišná. V pravidlech, která byla na zmíněném webu aktualizována 14. listopadu 2020, resort vnitra nastínil, že:

• Vstup do registrovaného partnerství je povolen jen v případě neodkladnosti (např. při špatném zdravotním stavu jednoho z budoucích partnerů nebo délka platnosti pobytových oprávnění v případě partnera-cizince).
• Účastníky mohou být pouze osoby, které budou do registrovaného partnerství vstupovat, matrikář a případně tlumočník. Další hosté se nemohou účastnit.
• Při prohlášení o vstupu do registrovaného partnerství nemusí mít zúčastnění lidé roušky.

18. listopadu 2020 pak Ministerstvo zdravotnictví na svém twitteru označilo situaci za chybu. Konkrétně napsalo: „V mimořádném opatření jsme možnost uzavřít kromě sňatku i registrované partnerství opomněli. Nebyl to záměr a tato možnost měla být definována lépe a přesněji. Co nejdříve to napravíme“. Tehdejší ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) řekl, že rozdíly vznikly nedopatřením a kabinet situaci napraví.

K nápravě skutečně došlo 20. listopadu, když vláda do nařízení (.pdf) zanesla výjimku ze zákazu volného pohybu osob pro „účasti na svatbě, prohlášení osob o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství, a pohřbu, v počtu ne vyšším než 20 osob“.

Pro kontext uveďme, že vláda opomíjela registrované partnerství i v jiných záležitostech. Například nařízení (č. 495) ze 30. dubna 2020 udělovalo zákaz vstupu na území ČR pro všechny cizince, kteří nemají na území České republiky přechodný pobyt nad 90 dnů nebo trvalý pobyt s výjimkou mimořádné situace jako pohřeb nebo svatba. Uzavření registrovaného partnerství nařízení výjimku nepřidělovalo.

V době pandemie covidu-19 tedy skutečně došlo k tomu, že bylo možné uzavírat manželství, ale registrované partnerství nikoliv. U registrovaných partnerství následně byla řada rozdílů oproti svatbám – vstup do registrovaného partnerství byl povolen jen v případě neodkladnosti a události se nemohli účastnit hosté. Vláda ve svých nařízeních po kritice narovnala právo účastnit se jak svateb, tak rovněž uzavření registrovaného partnerství. 

Pro kontext výroku uveďme, že Pavel Fischer uvádí situaci uzavírání registrovaného partnerství v době pandemie covidu jako příklad diskriminace. Jelikož na podzim 2020 skutečně k nerovným podmínkám uzavírání registrovaného partnerství a svateb docházelo, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Na úvod zmiňme, že kandidát na prezidenta Pavel Fischer v diskuzi dále uvedl, že považuje počet matrik, kde lze uzavřít registrované partnerství, za diskriminaci stejnopohlavních párů.

Registrované partnerství zavedl zákon, který Poslanecká sněmovna definitivně schválila v březnu 2006. V současné době jej lze skutečně uzavřít pouze na 14 matričních úřadech, jejichž seznam vychází z vyhlášky Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb. S výjimkou Středočeského kraje se vždy jedná o úřad sídlící v krajském městě. Dodejme, že se partneři mohou registrovat na kterékoli z těchto matrik bez ohledu na jejich trvalý pobyt.

Co se týče uzavření manželství, to může být církevního nebo civilního (občanského) typu. V případě svazku civilního je nutné se obrátit na matriční úřad, do jehož správního obvodu spadá místo obřadu. Podle dokumentu (.pdf, str. 2) Ministerstva vnitra i webu státní správy se v České republice nachází téměř 1 300 úřadů, které poskytují matriční služby, včetně obřadů. V případě církevního obřadu „je nutné se obrátit na osobu pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností“. Místo obřadu poté určují vnitřní předpisy dané církve. Typicky se tedy v případě křesťanských církví jedná o kostely či kaple, kterých je v České republice několik tisíc.

Na závěr doplňme, že mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím rovněž přetrvává několik dalších rozdílů (.pdf, str. 12–⁠15). Na rozdíl od manželů nemohou mít registrovaní partneři např. společné jmění a nevzniká jim nárok na vdovský či vdovecký důchod. Ústavní soud sice lidem v registrovaném partnerství již dříve umožnil osvojení dítěte, osvojit si ho však může pouze jeden z páru. Oproti tomu manželé si dítě společně osvojit mohou.