Pavel Fischer

Miloš Zeman skutečně přislíbil předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi, že ho pověří sestavením vlády dvakrát.

Na tiskové konferenci prezidenta republiky s lídrem vítěze voleb Andrejem Babišem 31. října 2017 v Lánech, tedy deset dní po volebním úspěchu hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny, prezident Miloš Zeman slíbil Babišovi dva pokusy. Nejprve pověřil Andreje Babiše sestavením vlády: „Jsem velmi rád, že zde mohu učinit první krok k sestavení stabilní, úspěšné a dlouhodobé vlády České republiky. Tímto prvním krokem, jak odpovídá tradicím, je to, že prezident republiky pověřuje politickou osobnost, v daném případě vítěze voleb, jednáním o sestavení vlády. Moji předchůdci, až už to byl Václav Havel nebo Václav Klaus, svazovali toto pověření s tím,že kandidát na premiéra musí získat předem důvěru Poslanecké sněmovny. Rozhodl jsem se, že Andreje Babiše, žádným takovým omezením svazovat nebudu.“ (od 0:18)

Následně mu přislíbil druhý pokus těmito slovy: „Za druhé, a to jsem také řekl veřejně, v případě, že Poslanecká sněmovna nevysloví důvěru této vládě, jmenuji Andreje Babiše podruhé, což mi umožňuje Ústava České republiky.“ (od 13:26)

Rozvoj regionů je jeden z programových pilířů Pavla Fischera. Představil jej 30. listopadu 2017 na tiskové konferenci k zahájení své kampaně. Začátkem letošního roku pak agrárníci po debatě s prezidentskými kandidáty ocenili naopak Mirka Topolánka, když se vyjádřil v tom smyslu, že brojí proti vylidňování venkova a jeho socializaci. Vylidňování venkova ale zmiňuje i na svém webu, byť nikoli v programu, mnohem stručněji a v kontextu obecného omezení svobody, ne jako samostatné téma.

Zde bohužel neumíme říci, z kterého data článek pochází. Z principu je však takový výrok neověřitelný, neboť nelze ověřit, kdo z účastníků použil toto téma při kampani dříve.

Dle Ústavy České republiky je sice prezident republiky vrchním velitelem ozbrojených sil, jeho role je však spíše ceremoniální.

Prezident konkrétně

• schvaluje základní vojenské řády,
• propůjčuje čestné nebo historické názvy či bojové prapory vojenským útvarům a vojenským zařízením.
• Kromě toho také jmenuje a povyšuje generály,
• jmenuje a odvolává náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky, který disponuje oprávněními nad příslušníky hradní stráže,
• a zejména jmenuje na návrh vlády náčelníka Generálního štábu, který stojí v čele Generálního štábu. Ten zabezpečuje velení armádě a reálně tedy armádě velí.

Dodejme, že civilní kontrolu nad ozbrojenými silami provádí ministerstvo obrany, k čemuž má ministr pravomoc vydávat rozkazy.

Čeští vojáci se účastní zahraničních misí v rámci nejen EU, ale i NATO a OSN. Posilují mezinárodní týmy v Africe, Asii i Evropě, proto jsme výrok označili jako pravdivý.

Se vstupem do Evropské unie v roce 2004 začala Česká republika působit také v oblasti Společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP), která původně vznikla kvůli neschopnosti států čelit krizi na Balkáně na počátku 90. let (např. válka v Kosovu, Bosně a Hercegovině atd.). Cílem této politiky je posílení role EU v rámci mezinárodní bezpečnosti. Úpravu nalezneme ve Smlouvě (.pdf, str. 36–39) o Evropské Unii.

Od svého založení bylo v rámci SBOP spuštěno nejméně třicet vojenských akcí. V rámci činnosti institucí EU se čeští vojáci podílejí na třech výcvikových misích – v Mali, Somálsku a Bosně a Hercegovině. V Mali je jejich úkolem obrana velitelství výcvikové mise EUTM a částečný výcvik malijské armády, v Somálsku jsou české jednotky součástí operace ATALANTA na ochranu plavidel pod značkou WFP, které zajišťují dodávky potravin a pomáhají utečencům. V rámci mise ALTHEA-EUFOR v Bosně a Hercegovině se školí noví velitelé a státní ozbrojené složky na podporu mírové situace v zemi. Navíc působí čeští vojáci také v programu ochrany mezinárodních vod ve Středozemním moři EUNAVFOR MED, kde pomáhají zadržovat plavidla ilegálních převaděčů.

OSN si klade za cíl udržet mírové vztahy mezi státy a svými mír udržujícími aktivitami se na tomto procesu aktivně podílí. Z řad Armády ČR jsou vojáci posíláni do válečných zón již od ledna 1989, účastnili se desítek operací, přičemž nyní stále figurují v Kosovu, na Sinaji, ve Středoafrické republice a např. v Kongu. Pod vlajkou NATO se od letošního roku budou podílet na posilování východního křídla severoatlantické aliance v Pobaltí. Sněmovna i Senát v červenci loňského roku schválily vyslání 290 vojáků do Lotyšska a Litvy, kde budou členy mezinárodních týmů po následující rok.

Dlouhodobě se české jednotky podílejí na misi v Afghánistánu, kde od 1. ledna 2015 běží již druhý výcvikový program s názvem Resolute Support Mission. Armáda ČR zřídila v zemi centrální velení komunikující se všemi jednotkami za účelem koordinace činnosti. Do 31. prosince tohoto roku bude také nadále fungovat letecký poradní tým v iráckém Baládu, který pomáhá školit piloty a letecký personál tamní armády.

V prosinci minulého roku přinesla agentura Reuters zprávu, že o společnost CME, která provozuje síť televizních stanic ve střední a jižní Evropě, má zájem čínská investiční a energetická společnost CEFC a česko-slovenská Penta. Původně o CME měla zájem i investiční skupina PPF Petra Kellnera, ale podle dostupných informací její zájem opadl.

Podle měření společnosti Nielsen Admosphere (.pdf, str. 7) za prosinec roku 2017 má skutečně Nova největší podíl na trhu mezi komerčními subjekty. Celkově soupeří s veřejnoprávní Českou televizí; za rok 2017 měly stanice Nova group největší podíl na trhu, pro rok 2016 to byly stanice ze skupiny ČT.

Podle stránek čínské ambasády v Praze je vedoucí politickou silou v zemi stále Komunistická strana Číny, která se podílí na moci. Vedoucí úloha v zemi byla Komunistické straně uložena Ústavou, která byla přijata v roce 1982. Stránky ambasády také zmiňují ostatní strany, které v Čínské lidové republice fungují.

Francouzský prezident Emmanuel Macron během své návštěvy Číny vedl s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem soukromý rozhovor, jehož obsahem mohla být i lidská práva. Jelikož však máme k dispozici pouze nepříliš konkrétní vyjádření Macrona a rozhovoru nebyli přítomni novináři, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Emmanuel Macron zahájil svou třídenní návštěvu Číny 8. ledna se symbolickou zastávkou v Si-anu, kde začínala původní Hedvábná stezka, na niž chce Čína navázat budováním nové obchodní cesty. Právě obchod byl například podle webu iROZHLAS jedním z hlavních důvodů Macronovy návštěvy. Během ní Čína slíbila, že objedná 184 letadel Airbus a francouzská firma Areva má získat zakázku na výstavbu továrny na zpracování použitého jaderného paliva v Číně.

Co se týče lidských práv, dle webu ČTK Macron před odjezdem do Číny slíbil, že otázku lidských práv projedná se Si Ťin-pchingem soukromě. Veřejně však o tom odmítl hovořit, jelikož zmínil, že „je to naprosto neúčinné, věřím v diplomacii vzájemného respektu, musíme pracovat dlouhodobě.“

Během své návštěvy potom Macron potvrdil, že otázku týkající se lidských práv s čínským prezidentem projednával s tím, že prezident ví o obavách Evropy o lidská práva v jeho zemi. Macron řekl: „Vím, že pro něj je toto téma důležité.“

Francouzský prezident během třídenní návštěvy Číny se symbolickou zastávkou v Si-anu, kde začínala původní Hedvábná stezka, ve svém proslovu varoval Evropany, aby zůstali v pozoru a chránili strategické sektory: Čína podle něj vytváří neblahé zásahy prostřednictvím nového projektu Hedvábné stezky. Tento projekt se jmenuje Belt and Road a čínská vláda ho představila před čtyřmi lety – cílem tohoto projektu je vybudování železničního, námořního a silničního spojení mezi Asií, Evropou a Afrikou.

Macron při tiskové konferenci také zmiňoval, že je potřeba přijít se společným evropským stanoviskem, týkajícím se právě onoho projektu. Dále také zmiňoval, že Evropa nemůže tuto iniciativu ignorovat, jelikož by to znamenalo vypořádávání se s následky a bylo by to také strategickou chybou, což zmínil právě s ohledem na to, že Evropa je rozdělena v názorech na projekt Stezky.

Výrok musíme hodnotit jako neověřitelný. I když je pravdou, že bývalý velvyslanec Nicholas Burns byl v Praze v období kolem 30. listopadu 2017 a vedl zde řeč na konferenci Aspen Institutu, nelze z veřejně dostupných zdrojů dohledat přesné znení jeho řeči. Na naší žádost o potvrzení tiskové oddělení Aspen institutu nereagovalo.

Bývalý velvyslenec USA při NATO Nicholas Burns, se dne 30. listopadu 2017 účastnil jako hlavní závěrečný řečník na gala večeře po skončení hlavního programu anglické části každoroční konference Aspen Institutu - The shape of (central) Europe. Text jeho řeči je bohužel nedostupný, ale na svém twitterovém účtu téma shrnul takto:

"I warned democracy is under assault by right wing populists in Hungary, Poland and the Czech Republic itself. Europe needs a new Havel to defend its democratic future."

Z dostupných materiálů nevyplívá, že by Nicholas Burns v období kolem 30. listopadu 2017 řekl, že by jednomyslná aktivace článku 5, byla okamžikem formujícím spojenectví. Nutno poznamenat, že v rozhovoru pro NYTIMES z loňského září při vzpomínce na 11. září 2001 a reakci tehdejších spojenců z NATO, kteří 12. zaří 2001 jednomyslně schválili aktivaci článku 5 Smlouvy, poznamenal toto:

“When we needed allies the most, they were there for us,” Mr. Burns said. “The invocation of Article 5 demonstrated the power of the collective, versus the strength of one country trying to stand alone."

Výrok hodnotíme jako pravdivý, s výhradou, že otázka prventství ohledně prosazení článku 5 Severoatlantické smlouvy ze strany České republiky není zcela přesná.

V době 11. září 2001 zastával Pavel Fischer funkci ředitele politického odboru kanceláře prezidenta republiky. Měl tedy ze své role přístup k tehdejšímu prezidentu Havlovi. Pravdou je i skutečnost, že se v daném období mohl setkat na jednání s předsedou výboru pro obranu a bezpečnost Petrem Nečesem, který tam působil v letech 1998-2002.

Pokud jde o rozhodnutí aktivovat článek 5 Severoatlantické smlouvy po teroristickém útoku z 11. září 2001 kancelář republiky se slovy prezidenta Havla vyjádřila tentýž den velice nepřímo:

"Milí spoluobčané, myslím, že nejen já, ale vy všichni jste otřeseni dnešními událostmi ve Spojených státech amerických. (...) Rád bych ubezpečil americký lid, že jsme na jeho straně a že jsme připraveni jakkoli pomoci v rámci svých možností. Chápu to jako útok na lidskou svobodu, jako útok na demokracii a domnívám se, že to je velké civilizační varování, které nás vyzývá k tomu, abychom maximálně zmobilizovali svou odpovědnost za tento svět. Fanatici a šílenci nás nesmí mít všechny jako své rukojmí."
Přesná souslednost událostí zřejmě nebyla uplně totožná s popisem Pavla Fischera. Dle rozhovoru pro Český rozhlas, ve kterém vzpomínal tehdejší události Karel Kovanda, jež byl bývalým velvyslanecem při centrále NATO v letech 1998-2005, bylo užití článku 5 spontálním rozhodnutím všech velvyslanců Severoatlantické Rady s tím, že není jasné kdo tuto možnost přednesl jako první. Karel Kovanda ve vzpomínkách dále také řekl, že byl mezi prvními kdo přiznal již ve večerních hodinách 11. září 2001, že nešlo o katastrofu, ale že šlo útok či dokonce o válku. Zároveň ale přiznává, že nebyl tím kdo by inicioval jako první užití článku 5. K oficiálnímu prohlášení o možnosti užít článek 5 došlo, až následujího dne 12. září 2001 v podvečer.

"The Council agreed that if it is determined that this attack was directed from abroad against the United States, it shall be regarded as an action covered by Article 5 of the Washington Treaty, which states that an armed attack against one or more of the Allies in Europe or North America shall be considered an attack against them all. (...)
Article 5 of the Washington Treaty stipulates that in the event of attacks falling within its purview, each Ally will assist the Party that has been attacked by taking such action as it deems necessary. Accordingly, the United States' NATO Allies stand ready to provide the assistance that may be required as a consequence of these acts of barbarism."

Velvyslanec mezi ústavní činitele nepatří, neboť jeho působnost není vymezená v Ústavě, nýbrž v běžném zákoně. Ústava se o velvyslanci zmiňuje pouze co do vymezení jedné z kontrasignovaných pravomocí prezidenta republiky. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Mezi ústavní činitele patří osoby, které jsou členy orgánů (nebo případně samy funkci daného orgánu vykonávají, například prezident), jejichž působnost vymezuje Ústava. V České republice jsou tak ústavními činiteli prezident republiky, poslanci a senátoři, členové vlády, a dále soudci (bez ohledu na soud, na kterém působí) prezident a viceprezident NKÚ a členové bankovní rady ČNB. Někdy se mezi ně řadí i členové zastupitelstev územně samosprávných celků (obcí a krajů), jejich působnost však v Ústavě není zakotvena.

Co se týče velvyslanců, jedinou zmínku o nich najdeme v článku 63 Ústavy upravující kontrasignované pravomoci prezidenta republiky. Prezident má pravomoc velvyslance pověřovat funkcí a také je z funkce odvolat. Funkce velvyslance tak sice obsažena v ústavě je, nikoliv však jako funkce jednoho z ústavních činitelů, nýbrž jako jedné z osob, jejíž pověřování do funkce a odvolávání z ní přísluší prezidentu republiky. Působnost velvyslance Ústava nijak neupravuje.

Vymezení působnosti velvyslance nalezneme až v běžném zákoně (o zahraniční službě), který velvyslance definuje jako nejvýše postaveného stálého představitele České republiky v přijímajícím státě. Do jeho působnosti spadá například " jednání se zástupci přijímajícího státu nebo mezinárodní organizace a se zástupci diplomatických misí jiných států." Z tohoto pak nutně vyplývá, že velvyslanec je aktérem zahraniční politiky, který však dle zákona zastupuje Českou republiku, nikoli prezidenta či vládu.

Pro úplnost doplňme, že o prezidentovi Akademie věd se Ústava nezmiňuje.