Pavel Fischer

Pavel Fischer působil v Kanceláři prezidenta republiky za Václava Havla v období 1995 až 2003. První dva roky pracoval pro prezidenta republiky jako tiskový specialista, dále pak jako zástupce tiskového mluvčího a poslední čtyři roky byl ředitelem politického odboru. V současné Kanceláři prezidenta republiky politický odbor není. Prezident Miloš Zeman ho supluje částečně svými poradci a kancléřem, pod kterého přešla agenda.

Z veřejně dostupných zdrojů nelze dohledat, zda Václav Havel pověřoval Pavla Fischera vyjednáváním s politickými subjekty. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok Pavla Fischera je z faktického hlediska neověřitelný. Konkurzy na náměstky generálního tajemníka NATO probíhají v různých časových intervalech a jejich průběh není zveřejněn. Pavel Fischer nespecifikuje, kdy k jeho vítězství mělo dojít, tím pádem není možné ověřit ani pravdivost druhé částí jeho tvrzení. Jediným úspěšným českým kandidátem na post náměstka generálního tajemníka zůstává Jiří Šedivý, který se v říjnu 2007 stal náměstkem generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování.

Konkurzy na jednotlivé posty náměstků generálního tajemníka NATO jsou vypsané veřejně a všichni občané členských států NATO se mohou o tyto pozice ucházet. Výsledky konkurzů, ani v podobě tzv. shortlistu se třemi kandidáty, na který se Pavel Fischer odvolává, nejsou veřejné a jedinou zveřejněnou informací nadále zůstává jméno a profil úspěšného kandidáta.

Pokud se Pavel Fischer účastnil konkurzu na náměstka generálního tajemníka NATO před rokem 2007, potom část výroku „vzali jinou národnost“ je pravdivá. Český občan se stal náměstkem generálního tajemníka NATO jen jednou a to v roce 2007, kdy post náměstka pro obrannou politiku a plánování byl přidělen Jiřímu Šedivému, který na poste setrval do listopadu 2010. To však nic nemění na faktu, že tvrzení v celé své podobě nelze věrohodně ověřit.

Cenu Kyselá žába, kterou občanské sdružení Žába na prameni oceňuje autory nejhorších sexistických výroků, obdržel Miloš Zeman v březnu minulého roku. Prezident byl nominován za svá slova o Češkách unesených v Pákistánu a o ženách v burkách.

Nominovat výroky může kdokoliv, výběr těch „nejlepších“ pak zůstává na porotě. První z „výherních“ výroků se týkal dvou dívek, které byly dva roky v pákistánském zajetí a na jaře roku 2015 se dostaly do Čech. Miloš Zeman tehdy prohlásil: „S děvčaty se určitě nesejdu. Jednaly neprozřetelně a udělaly starosti rodině i českému státu.“„Porota se shodla na tom, že kdyby byli uneseni dva muži, asi by nezněl prezidentův výrok: S chlapci se nesejdu, protože udělali starost rodině i českému státu,“uvedla jako zdůvodnění rozhodnutí Dana Radová, ředitelka Žáby na prameni.

Jak už jsme zmínili, druhý výrok se týkal žen v burkách. Během návštěvy Zlínského kraje v říjnu 2015 líčil Zeman svou vizi České republiky po příchodu migrantů:

„Přijdeme o krásu žen, protože ty budou zahaleny v burkách od hlavy po paty včetně obličeje, kde máte jen takovou látkovou mřížku. Dovedu si představit ženy, kde by to bylo zlepšení, ale takových žen je málo a zrovna tady nikoho takového nevidím,“ pronesl tehdy prezident.

Kromě Kyselé žáby uděluje sdružení Žába na prameni také ocenění Zlatá žába, kterou mohou získat propagátoři rovných příležitostí žen a mužů.

Dodejme, že nehodnotíme oprávněnost udělení tohoto ocenění prezidentu Zemanovi.

Dle dat Eurostatu v regionální ročence 2017 (.pdf, str. 252) pouze 28 % celkové populace EU žilo na venkově v roce 2015. V menších městech a předměstích 31,6 % a ve velkých městech 40,4 %.

Litva byla jedinou zemí EU, kde většina populace žila na venkově a to 56,2 %. Nejméně lidí žijících na venkově je na Maltě a to pouhých 0,3 %. V Německu žilo na venkově 22,4 % lidí, v Belgii 18 % a v Holandsku 14,7 %.

Zdroj

Když srovnáme údaje ze statistické ročenky z roku 2010 (.pdf, str. 244, 4. sloupec) s výše zmíněnými údaji, můžeme opravdu v řadě zemí sledovat úbytek obyvatelstva na venkově – například v Německu; oproti údajům z roku 2010, kdy žilo na venkově 28,2 % lidí, v nové ročence najdeme číslo 22,4 %. V Belgii je to potom 21,6 % oproti výše zmíněným 18 %, v Holandsku 15,6 % oproti 14,7 % a na Maltě 5,3 % dříve oproti 0,3 % z letošní ročenky.

Alespoň polovina venkovské populace v Bulharsku, Rumunsku a na Maltě byla v riziku chudoby a sociálního vyloučení. Většina členských států, které se k EU přidaly v roce 2004 a později, zaznamenaly vyšší riziko chudoby a sociálního vyloučení mezi jejich venkovskou populací než ve městech nebo předměstích.

Pouze 27,9 % lidí ve věku 30–34 let s vysokoškolským nebo vyšším odborným vzděláním žilo v roce 2015 na venkově. EU se snaží pomáhat rozvoji a konkurenceschopnosti venkova pomocí programu Rozvoj venkova 2014–2020.

Pavel Fischer má mnoho pracovních zkušeností, z domova i ze světa. V době prezidentování Václava Havla působil mezi lety 1995 až 2003 v Kanceláři prezidenta republiky, zprvu jako tiskový specialista, poté jako zástupce prezidentského mluvčího, a nakonec se propracoval na pozici ředitele politického výboru. Byl sedm let českým velvyslancem ve Francii a Monaku, od roku 2003.

V době pobytu Pavla Fischera na Pražském hradě probíhala obě volební období Václava Havla, co by prezidenta nově utvořeného samostatného státu. V roce 1998 se odehrály několikeré důležité události, byly vypsány předčasné sněmovní volby následované tzv. opoziční smlouvou a V. Havel vstoupil do svého posledního funkčního období. Právě pakt oficiálně nazvaný Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, mezi ODS a vítězem voleb ČSSD, se dotýká Fischerova výroku. Prezidentská kancelář musela řešit, zda svolit k takovému kroku, zda hlava státu posvětí tuhle nestandartní dohodu. Mimo jiné se taky projednávalo její znění, které mnohým zavánělo nedemokratickými principy. Ústředním bodem problému byl fakt, že opoziční ODS slibovala, že v době této vlády nevyvolá hlasování o nedůvěře. Předsedou takto vytvořené vlády se stal Miloš Zeman za ČSSD, na postu setrval až do července 2002. Dále Havlovo prezidentství, do posledního dějství vstoupilo 20. ledna 1998 a neslo se v duchu konečného upevnění ČR ve strukturách západních organizací – NATO, EU. Na summitu Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 se rozhodlo o konečných 11 kandidátských zemích, které se na základě své přihlášky stanou novými členy EU v další vlně rozšíření. Samotný proces byl posléze zahájen v březnu následujícího roku, přičemž oficiálně se ČR stala součástí k 1. květnu 2004. Iniciativa ohledně Severoatlantické aliance se vyvíjela o něco rychleji než ta týkající se EU. V roce 1999 se Česká republika stala součástí NATO a již v roce 2002 organizovala historický pražský summit.

V souvislosti s výrokem Pavla Fischera je nutné zmínit, že všechny uvedené okolnosti se v době jeho pobytu na Hradě opravdu projednávaly. Je ovšem velice složité dokázat, že se na jejich rozhodnutí opravdu podílel. Pozice mluvčího prezidenta obnáší absolvování veškerých jednání hlavy státu a následné formulování stanovisek, je nutné, aby mluvčí znal názory svého nadřízeného, a aby je v jeho nepřítomnosti mohl reprezentovat. Nejsme však schopní z veřejných zdrojů odhalit, jak velký poradní hlas Pavel Fischer měl vůči Václavu Havlovi.

Forenzní audit Pražské strojírny, dceřiné společnosti pražského Dopravního podniku, letos v září upozornil na podezření neúčelně vynaložených odměn externím poradcům během chystaného vstupu firmy na francouzský trh. Mezi poradci skutečně figuruje jméno bývalého francouzského velvyslance Pavla Fischera, kterému firma za celou dobu spolupráce zaplatila přes milion korun.

Auditorská zpráva opravdu nebyla zveřejněna, podle současného člena představenstva Róberta Masaroviče se však minulé vedení uchýlilo i k dalším nehospodárným krokům, za což bylo na začátku tohoto roku odvoláno. Podnik poté v dubnu podal trestní oznámení na svého bývalého generálního ředitele Vladimíra Říhu, který během necelých deseti let v jejím čele společnost zadlužil, i v důsledku svých předražených pracovních cest a nevýhodných nákupů strojů. Dopravní podnik v tiskové zprávě zmiňuje také podezřelé poradenství při získávání zákazníků ze Švédska.

Bližší informace však nejsou dostupné a není tak možné potvrdit všechny aspekty Fischerova výroku. Z tohoto důvodu jej hodnotíme jako neověřitelný.

Britský dramatik s českými kořeny Tom Stoppard skutečně poslal dne 27. října 2017 500 £ (v přepočtu 14 170,18 Kč) Pavlu Fischerovi. Podle slov Fischera se potkali na oslavě narozenin společného přítele a zůstali v kontaktu, Stoppard podporuje Fischerovu kandidaturu.

Pokud se podíváme na Fischerův transparentní účet, najdeme tam několik poplatků za příchozí platbu ze zahraničí, mimo jiné od podporovatelů z Francie. Především zde můžeme najít Francouzku Roselyne Chenu, ředitelku Fondation pour une entraide intellectuelle européenne (Nadace pro vzájemnou evropskou intelektuální pomoc), která 7. listopadu 2017 zaslala 7 493,37 Kč.

Roselyne Chenu podporovala intelektuály a umělce z bývalého východního bloku, například básníka Jana Vladislava, který byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1988 byl nucen emigrovat právě do Francie.

Na transparentním účtu se vyskytují i další francouzská jména (např. MR OU MME DELPEUCH J, příspěvek 9 991,16 Kč), více informací o nich však nelze zjistit.

Dle čl. 63 odst. k Ústavy ČR má prezident právo amnestii vyhlásit. Nicméně tento akt vyžaduje kontrasignaci ze strany premiéra nebo jím pověřeného člena vlády, čímž vláda přebírá odpovědnost za rozhodnutí prezidenta. Prezident je sám ze své funkce ústavně neodpovědný.

Od vzniku České republiky byla amnestie vyhlášena třikrát. Poprvé Václavem Havlem po svém prvním zvolení prezidentem ČR 3. února 1993. Podruhé přesně o pět let později, 3. února 1998, opět Václavem Havlem na začátku svého druhého funkčního období. Potřetí Václavem Klausem před koncem svého druhého volebního období, 2. ledna 2013.

Medaili Za zásluhy přijala v roce 1999 od tehdejšího prezidenta Václava Havla Eva Borková. Tu získala právě za statečnost při výchově dětí. Od roku 1970 začala působit jako pěstounka v SOS vesničce, kde za třicet let vychovala 19 dětí.

Přestože Eva Borková byla jedinou ženou od roku 1995, která byla vyznamenána za svou statečnost při výchově dětí, je pravdou, že zásluhy přijala za výchovu cizích dětí. Borková byla totiž pěstounkou, nikoliv biologickou matkou. Proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

V rakouském Parlamentu skutečně nabízejí služby zaměřené na školy a jejich žáky. Na půdě Parlamentu jsou pro žáky pravidelně pořádány workshopy, jejichž tématy jsou vedle dalších i mediální výchova a záležitosti související s legislativou.

V rakouském Parlamentu pořádají komentované prohlídky a především workshopy pro školy, přesněji pro žáky ve věku 8–15 let a pro žáky ve věku 15–24 let. Rakouský parlament nabízí školám s mladšími žáky program v podobě workshopů o demokracii a parlamentarismu, které se zaměřují na demokratické principy, základy parlamentarismu, mediální gramotnost apod.

Na výběr je konkrétně ze šesti různých workshopů: politický (zaměřený na záležitosti spojené s legislativou), mediální, workshop s poslanci, participační, historický a spojený s evropskými tématy. Workshopy se konají každý všední den v dopoledních a odpoledních hodinách, vstupné je zdarma, z logiky věci tudíž tyto akce nemohou být vyprodané, nanejvýše naplněné.

Pro žáky ve starším věku jsou v rámci rakouského Parlamentu pořádány tři workshopy zaměřené na následující témata: Parlament, demokracie a politici. Také na tyto workshopy je vstupné zdarma a konají se každý všední den.

Pro každou z kategorií vedle workshopů existuje dětský, respektive mládežnický Parlament, kde si žáci mohou vyzkoušet fungování Parlamentu na vlastní kůži.