Pavel Fischer

Stav českého ocelářství se do značné míry zhoršil v souvislosti s levnou čínskou ocelí, která je k dispozici na evropském trhu. Čeští oceláři zaznamenali primárně pokles zisku, za který viní právě Čínu. Levná čínská ocel a její negativní dopad na tuzemské hospodářství je však mnohem komplexnějším fenoménem, který postihuje Evropskou unii jako celek. Proto není korektní přičítat tento jev jedinému českému politikovi.

Dané problematice jsme se věnovali v rámci debaty bývalého ministra průmyslu a obchodu Mládka s europoslancem Niedermayerem. Oba politici ve svých výrocích řešili pozici EU vůči Číně v této věci, možné dopady na český trh práce nebo stanoviska odborů a zaměstnavatelů.

V nejbližších letech pak Svaz hutnictví železa předpokládá postupný nárůst zisku a zlepšení postavení českého ocelářství na trhu. Nejde ovšem o horizont 15 let, o kterém Fischer mluví. Nelze zcela korektně predikovat, v jakém stavu tento segment bude. V rámci výroku se soustředíme na aktuální stav v daném odvětví, na vztah Číny a EU v dané věci a v neposlední řadě také na roli prezidenta Zemana.

Stav ocelářského průmyslu nejen v ČR ale i v Evropské unii jako celku se výrazně propadl v souvislosti s Čínou. České ocelárny v roce 2016 ztratily téměř dvě třetiny svých zisků před zdaněním. Z původních 10,2 miliard korun klesl zisk na 3,1 miliardy korun.

Svaz hutnictví železa, který sdružuje nejvýznamnější české a slovenské ocelářské firmy, uvedl, že kapacity Číny jsou odhadovány na více než 400 milionů tun oceli ročně, zatímco celková poptávka oceli v EU činí 160 milionů tun. Cena čínské oceli v EU tedy mnohdy nedosahuje ani úrovně výrobních nákladů a prodává se v průměru o polovinu levněji.

Nepříznivý vliv čínské oceli v EU přímo souvisel i se změnou statusu Číny v rámci platformy Světové obchodní organizace (WTO). Na konci roku 2016 měl Číně vypršet dočasný status, který členským zemím umožňoval přijímání speciálních opatření proti čínskému dumpingu a záplavě levných čínských výrobků na území EU. Tento fakt vyprovokoval bouřlivou reakci i mezi odboráři EU, z nichž nejhlasitěji bylo slyšet právě oceláře. Prezident Evropské asociace ocelářů Geert Van Poelvoorde konstatoval, že „pořád opakujeme, že přiznání statusu tržní ekonomiky by bylo zničující nejen pro ocelářský průmysl.“

Proti uznání Číny za tržní ekonomiku se vyjádřil jak Evropský parlament, tak i zástupci Evropské unie na půdě Světové obchodní organizace, kterou v tomto rozhodnutí podpořily i Spojené státy. EU v lednu 2017 zatížila některé výrobky z čínské oceli daní ve výši 30–65 %, aby alespoň částečně regulovala záplavu čínské oceli na domácím trhu.

Co se týče role prezidenta Zemana, na mezinárodním poli vystupoval jako zastánce uznání Číny za tržní ekonomiku a s tím spojených rizik pro český ocelářský průmysl, za což byl kritizován poslanci Evropského parlamentu. Navzdory tomu, že Miloš Zeman se netají svou podporou Číny v ekonomické sféře, jeho kroky v tomto případě není možno hodnotit jako klíčové.

Fenomén levné čínské oceli je všudypřítomný, nejedná se pouze o problém ČR a v žádném případě nelze za viníka tohoto vývoje označit Miloše Zemana. Navzdory všem nepříznivým podmínkám však Svaz hutnictví železa predikuje zlepšení podmínek na trhu: „Optimismus do příštích let i nadále vychází ze skutečnosti růstu v hlavních odběratelských odvětvích ocelářského průmyslu, který v uplynulém roce dosahoval včetně stavební výroby hodnoty 4,8 procenta.“

Pavel Fischer oznámil při své tiskové konferenci 9. ledna 2017, že vyzval jednak ministryni Schillerovou ke zveřejnění zprávy OLAF, jednak prezidenta Zemana, aby se do tohoto případu vložil a vyžádal si informace, které má k dispozici ministerstvo financí. Celou zprávu odmítá ministerstvo dle své tiskové zprávy zveřejnit s ohledem na probíhající trestní řízení a jeho možné ohrožení. Vyjádření prezidenta ani ministryně financí k Fischerově výzvě zatím není k dispozici.

Nejprve si vymezme pojem retroaktivity. Jedna ze základních právních zásad zní, že právní norma (kupříkladu zákon) upravuje pouze ty vztahy, které vznikly až po nabytí její účinnosti. Retroaktivitou se pak označuje situace, kdy právní norma upravuje i ty vztahy, které vznikly před její účinností. Rozlišujeme pravou retroaktivitu, kdy norma působí zpětně i na vznik vztahu a nároky z něj, a nepravou retroaktivitu, kdy norma působí na vztahy pouze po nabytí své účinnosti.

Právě retroaktivita se stala jedním z problematických bodů návrhu poslanců KSČM, který pozměňuje zákon o církevních restitucích. Podle zákona o církevních restitucích mají výslovně jmenované církve po uzavření smlouvy se státem nárok na vyplacení určité peněžité částky jako náhrady za křivdy spáchané komunistickým režimem. Celková částka činí 59 miliard korun. Smlouvy vláda s církvemi uzavřela hned v roce 2013.

Zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2013 a výslovně vylučuje zdanění těchto peněžitých částek. Návrh poslanců KSČM však navrhuje daný odstavec vypustit (.pdf, str. 1). Tím by však došlo k situaci, že by peněžité částky přiznané zákonem z 1. ledna 2013 byly podle nového znění zdaněny, čímž by došlo ke zpětnému působení zákona na nároky, které vznikly již před nabytím jeho účinnosti. Došlo by tedy k pravé retroaktivitě. Návrh zároveň ani neobsahuje přechodné ustanovení, které se běžně užívá právě k úpravě vztahů vzniklých před nabytím zákona.

Na možný rozpor návrhu s retroaktivitou upozornil již v červenci 2016 mj. i tehdejší premiér Bohuslav Sobotka. Ke stejnému závěru došla i vláda ve svém stanovisku (.docx) z 10. ledna 2018.

„Vláda si je vědoma rizika, že navržené řešení může být napadeno u Ústavního soudu s ohledem na možný zásah do legitimního očekávání církví a náboženských společností, že jim bude stanovená finanční náhrada vyplacena, aniž by tento příjem byl dodatečně snížen o daňovou povinnost, nicméně vzhledem k pochybnostem o použitém způsobu výpočtu a výši finančních náhrad považuje návrh zákona za věcně správný.“

Vláda tak sice upozorňuje na možnou retroaktivitu a případné napadení zákona u Ústavního soudu, nicméně k návrhu vydala souhlasné stanovisko.

Pavel Fischer pronesl 3. prosince 2017 v Blansku výrok, že by ústavním soudcem nikdy nejmenoval homosexuála.

„Prezident jmenuje ústavní soudce. Já tam můžu jmenovat pedofila, v dobré víře, nebo homosexuála, nebo lesbu, kteří žijí v partnerství, aby to bylo vyrovnané. Tak takového člověka já bych tam nikdy nejmenoval.“

Po dvou týdnech se Fischer na svém facebookovém profilu omluvil: „Jedná se o výrok vytržený z kontextu otázky ohledně adopcí dětí. Omlouvám se za svůj nešťastný výrok. Rozhodně nehodlám diskriminovat žádnou skupinu občanů pro její původ či způsob života, to jsem ostatně nikdy nedělal a jako prezident nikdy nebudu.“

Množírny psů a dalších zvířat jsou v České republice velkým problémem. Zvířata jsou zde chována ve velmi nevyhovujících podmínkách, často v klecích a bez možnosti pohybu. Štěňata, která jsou množena pouze za účelem zisku, velmi často trpí zdravotními problémy, které majitele ve výsledku stojí mnohonásobně více než nízká pořizovací cena zvířete.

Česká republika je vedle Maďarska, Polska a Slovenska jedním z největších evropských vývozců štěňat (.pdf, str 5). Například britský Kennel Club (organizace, která zastřešuje Britské registrované chovatele psů a zabývá se rozvojem chovu) upozorňuje na problém množíren, ale výhradně na Českou republiku se nezaměřuje. Také se nedá říct, že by se tímto problémem Britská média nějak zabývala, a pokud ano, zaměřují se na množírny ve Velké Británii. Podobně se o problému nijak výrazně nevyjadřují ani velká francouzská média, ale například stránky, které se specializují na psy a jejich chov, informují o dovozu neregistrovaných a nemocných štěňat z České republiky. Také reportáž francouzské varianty VICE magazínu se zmiňovala o dovozu ze zemí východní Evropy, mezi které v tomto případě můžeme na základě zprávy o obchodu se štěňaty (.pdf, str. 5) pokládat i Českou republiku.

Zda byl Pavel Fischer svůj volební účet uzavřít osobně nejsme schopni vyhodnotit. Nicméně na svém webu má důležité upozornění pro zájemce. V něm vysvětluje, že pokud by mu ještě někteří chtěli přispět, tak od včerejšího dne (9. ledna) to už není možné.

Přesné znění informace je: „Dnem 9. ledna končí možnost přijímání peněžitých darů nebo bezúplatného plnění pro Pavla Fischera. Po tomto termínu již kandidáti nesmí dary určené na volební kampaň přijímat, neboť by dárci nemohli figurovat v informaci zveřejněné 3 dny před volbou – prosíme o případné doplnění chybějících údajů. Dary zaslané po tomto termínu na volební účet musejí být vráceny dárcům.“
Tuto povinnost stanovuje zákon o volbě prezidenta. V bodě „výdaje na volební kampaň“ se uvádí, že nejpozději 3 dny přede dnem volby musí být známy všechny osoby, které ve prospěch kandidáta na funkci prezidenta republiky uhradily nebo se zavázaly uhradit výdaje na volební kampaň, poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné plnění.

Fischerovi dárci byli předmětem ověřování jednoho z našich minulých výroků. Pavla Fischera finančně podpořilo několik osobností ze zahraničí, například britský dramatik Tom Stoppard nebo Francouzka Roselyne Chenu, ředitelka Fondation pour une entraide intellectuelle européenne (Nadace pro vzájemnou evropskou intelektuální pomoc).

Právě Roselyne Chenu podporovala intelektuály a umělce z bývalého východního bloku, například básníka Jana Vladislava, který byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1988 byl nucen emigrovat právě do Francie. Na Fischerův transparentní účet přispěla 7. listopadu 2017 částkou 7 493,37 Kč.