Když se jedná o vyhoštění, tak je to odpovědnost ministra zahraničí, on je suverén.
Vyhošťování diplomatů z České republiky spadá do kompetence Ministerstva zahraničních věcí.
Diplomatické výsady a imunity jsou zakotveny ve Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, v níž se v čl. 9 píše: „Přijímající stát může kdykoliv a bez povinnosti uvést důvody pro své rozhodnutí oznámit vysílajícímu státu, že šéf mise nebo kterýkoliv člen diplomatického personálu mise je persona non grata anebo že kterýkoliv jiný člen personálu mise je nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle okolností buď odvolá tuto osobu anebo ukončí její funkci na misi.“
Podle tzv. kompetenčního zákona je Ministerstvo zahraničních věcí „ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky“. Ke konkrétní praxi vyhošťování se v minulosti pro server iDnes.cz vyjádřil bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda, když uvedl, že o vyhoštění diplomatů rozhoduje Ministerstvo zahraničí po konzultaci s Úřadem pro zahraniční styky a informace (ÚZSI). Bývalý velvyslanec a diplomat Petr Kolář poté k postupu vyhoštění poznamenal: „Obvykle bývá předvolán velvyslanec na ministerstvo zahraničí, kde je mu oznámeno, že někteří diplomaté budou muset opustit svou misi. Je mu předána nóta, kde je všechno stručně popsáno.“
O vyhoštění 18 ruských diplomatů, kteří byli identifikováni jako pracovníci ruských tajných služeb, rozhodl bývalý ministr zahraničních věcí Jan Hamáček. Podle jeho vlastního vyjádření se tak stalo „po poradě s prezidentem a premiérem“. Lze legitimně předpokládat, že vyhoštění diplomatů v závažných kauzách probíhá se souhlasem premiéra nebo vlády. Vyjádření Pavla Fischera, že je ministr zahraničních věcí v této věci suverén, se však dá interpretovat tak, že akt vyhošťování spadá v konečném důsledku do kompetence ministerstva zahraničních věcí. Tak tomu skutečně je a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
