Duel Zeman - Schwarzenberg na ČRo

Například v rozhovoru pro deník Právo Karel Schwarzenberg na otázku tazatele, jak by dosáhl toho, aby v zahraniční politice proti sobě nebyla vláda a prezident, odpověděl: “ V běžných záležitostech by měl být prezident zdrženlivý a nevyjadřovat se, i když nad tím nejásá. V závažných věcech by měl zahájit diskusi s vládou a najít nějaké společné stanovisko. Teprve když se potom zjistí, že jsou tady stanoviska, která nelze přemoci, tak by se měl ozvat s odlišným názorem.” Také na svých internetových stránkách, zřízených pro volební kampaň, k tématu postavení ČR v EU Karel Schwarzenberg uvádí, že: “Nelze, aby vláda a prezident zastávali odlišný přístup k zahraniční politice.” Na základě těchto dostupných zdrojů hodnotíme výrok Karla Schwarzenberga jako pravdivý.

Pravomoci prezidenta jmenuje Ústava ČR v čl. 62 a 63. Prezident nemá kontrolu nad hospodařením se státním rozpočtem a dokonce ani (dle čl. 41, odst. 2) nemůže podávat návrhy zákonů. Vláda a její členové (té se věnuje čl. 67 a následující) naopak řídí správní úřady v ČR a vláda jako celek má právo navrhovat zákony (dle čl. 41) o jejichž schválení pak rozhoduje Parlament, zejm. ovšem Poslanecká sněmovna. Ta může díky čl. 47 a čl. 50 poměrně snadno přehlasovat prezidentské veto i zamítnutí/změnu zákona Senátem.

Ministerstvo financí uvádí v dokumentu Investiční pobídky v ČR, že: “ (...)Poskytování investičních pobídek investorům bylo zahájeno na základě usnesení vlády č. 298 ze dne 29. dubna 1998, a to cestou pilotních projektů do zpracovatelského průmyslu.” Zmíněné vládní usnesení skutečně potvrzuje, že toto opatření bylo přijato vládou Josefa Tošovského na jednání 29. dubna 1998.

Ministerstvo financí také uvádí přehled dalších legislativních opatření, která byla přijata i v době vlády Miloše Zemana. “ Vyvrcholením celé snahy o ucelený systém investičních pobídek bylo schválení zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, který nabyl účinnosti dne 1.května 2000 a jeho následné aktualizace ve znění zákona č. 453/2001 Sb. (...)”.

Ústava v čl. 62, bodu a) přiznává prezidentu právo přijímat demise vlády a jejích členů a zároveň právo je jmenovat a odvolávat. Pro jmenování nové vlády poté, co vláda předchozí podala demisi, však nestanoví lhůtu. Čl. 62, bod d) pak umožňuje pověřit vládu v demisi vykonáváním jejích funkcí, a to až do jmenování vlády nové.

Ostatně i na webu Vlády ČR nalezneme stejnou interpretaci uvedených ustanovení: “Délka tohoto období není definována. Záleží na prezidentu republiky, kdy pověří někoho jiného sestavením vlády.” Příkladem může být první Topolánkova vláda, která vládla v demisi od 3. října 2006, kdy nezískala důvěru ve sněmovně, až do 9. ledna 2007 (dle vládního webu).

Výrok Miloše Zemana hodnotíme na základě článků Ústavy ČR týkajících se parlamentních voleb jako pravdivý.

Článek 20 Ústavy ČR stanovuje, že: “Další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon.” Článek 40 Ústavy ČR pak stanovuje: “K přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou jakož i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.” Volební zákon je změně Ústavy skutečně podobný, rozdílem je však například to, že jeho schválení nevyžaduje kvalifikovanou (tzn. třípětinovou) většinu. Odstavec 4 článku 39 Ústavy: “K přijetí ústavního zákona (…) je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.”

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako pravdivý, neboť o záměru jmenovat do bankovní rady z jedné poloviny keynesiánce a z druhé monetaristy (nebo jak uvádí “friedmanovce”), hovoří např. v anketě Hospodářských novin, v debatě na pražské právnické fakultě, nebo na svých webových stránkách.

Výrok Karla Schwarzenberga hodnotíme na základě článku 64 Ústavy ČR jako pravdivý.

Ve druhém odstavci článku 64 Ústavy se píše: “Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.”

Vzhledem k tomu, že podstatou výroku Karla Schwarzenberga není místo jednání, ale fakt, že prezident má právo projednávat s ministrem věci týkající se jeho působnosti, hodnotíme výrok jako pravdivý.

ČR vstoupila do NATO 12. března 1999. Bombardování Jugoslávie bylo zahájeno 24. března 1999. Akce tedy byla zahájena již necelé 2 týdny po vstupu České republiky do NATO. S jistou mírou tolerance je výrok hodnocen jako pravdivý

Na otázku na toto téma odpověděl Karel Schwarzenberg časopisu Instinkt takto:

Otázka: " Jak je to s vaším občanstvím - máte české a švýcarské ?"

"Oboje od narození. Narodil jsem se v Praze, jsem tedy československý občan. Po naší emigraci, někdy v roce 1951, jsme dostali dopis od československého velvyslanectví, že jsme se v roce 1948 nevrátili včas z Rakouska a když se nevrátíme, budeme zbaveni občanství. V roce 1951 rodiče usoudili, že by to nebyl dobrý nápad se vracet, a od té chvíle jsme všichni mysleli, že jsme občanství ztratili, a já jsem sem občas jezdil na švýcarský pas." Profily Karla Schwarzenberga pro časopis Týden, případně pro Idnes.cz, dokládají, že rakouské občanství nikdy nezískal a drží pouze české a švýcarské. Tyto profily potvrzují také informaci, že Schwarzenberg žil po dlouhá léta v Rakousku.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý. Francouzský prezident Hollande v pátek 11. ledna 2012 potvrdil vojenskou intervenci země v Mali. Agentura Reuters 14. ledna 2012 informovala o připravovaném mítinku ministrů zahraničních věcí evropské 27 k současnému dění v Mali. Datum setkání bylo určeno na 17. ledna, což potvrzuje i web europolitics.com. Tisková zpráva Rady ministrů ze včerejšího dne (15. ledna 2012) informuje o seriózním zájmu EU o současnou krizi v Mali. V další části dokumentu se doslovně uvádí: “ EU znovu potvrzuje svůj závazek přispět k úsilí, které Mali vyvíjí k řešení této krize, ve spolupráci se svými regionálními a mezinárodními partnery, a proto chce plně využít všechny své nástroje v rámci strategie EU pro bezpečnost a rozvoj v Sahelu. ” (pdf. str.8)

Dle informací ČTK či online vydání TIME (aj.) vydal v úterý 15. ledna 2013 nejvyšší duchovní vůdce Íránu ajatolláh Alí Chameneí fatwu zakazující výrobu jaderných zbraní.

Česká politická scéna reagovala na kosovský konflikt nejednoznačně. Velvyslanec ČR při NATO Karel Kovanda uvedl, že: "Chybí explicitní podpora postupu aliance z řad českých představitelů - se světlou výjimkou pana prezidenta Havla a pana ministra Kavana." Diplomatické úsilí vlády Miloše Zemana o urovnání konfliktu vyústilo v tzv. česko-řeckou iniciativu, šlo o společný dokument diplomatů České republiky a Řecka. Stěžejní body této iniciativy byly: 1. Aliance přeruší na 2-3 dny bombardování; 2. Bělehrad stáhne své jednotky z Kosova; 3. Kosovská osvobozenecká armáda složí zbraně; 4. V Kosovu vznikne etnicky smíšená policie kontrolovaná jednotkami OSN.

Tento plán ovšem nakonec nebyl vedením NATO přijat.

Zprávy o falšování rozpočtových statistik Řecka přinesl na podzim 2009 např. Český Rozhlas, aféře se pak věnoval také server iDnes.c z (ze zahr. médií Financial Times). Již v roce 2004 se objevily zprávy (kupř. BBC) o statistikách, úmyslně manipulovaných pro účely vstupu do Eurozóny. Aféry s nepřesnými čísly se pak objevily i u dalších evropských zemí (dle LN šlo např. o Bulharsko či Maďarsko).

Jak informuje ČTK, bylo v době vlády premiéra Klause běžné, že se s prezidentem Havlem scházeli každý týden. ČTK konkrétně uvádí, že: “Ve volebním období 1992 až 1996 bylo běžné, že se prezident Václav Havel a premiér Václav Klaus (ODS) stýkali jednou týdně, kdy premiér informoval prezidenta o výsledcích zasedání vlády. V prosinci 1997 Havel řekl, že pravidelné schůzky zrušil, neboť Klaus měl stále potřebu jej ‘za něco plísnit’."

Text také informuje o pravidelných schůzkách prezidenta Klause s premiéry Grossem a Topolánkem, ty již však neměly každotýdenní charakter.

Přehled nobelistů od roku 1969, i s relativně podrobných popisem jejich hlavního přínosu, nabízí dokument (.pdf; s.j.) zpracovaný Ekonomickým ústavem Slovenské akademie věd. Ačkoliv je dokument velmi podrobný, bohužel se autoři u všech laureátů nevyjádřili k jejich přináležitosti k určité ekonomické škole, a proto nelze výrok Miloše Zemana potvrdit ani vyvrátit. Na oficiálních stránkách Nobelovy ceny také nelze dohledat podrobnější informace o jednotlivých laureátech.

V roce 2013 Ústavní soud opustí osm členů – Jiří Mucha, Miloslav Výborný, předseda Pavel Rychetský, místopředseda Pavel Holländer, Vojen Güttler, Dagmar Lastovecká, Jan Musil a Jiří Nykodým.

Vláda Miloše Zemana schválila bombardování Jugoslávie jako poslední s podmínkou, že se akce bude soustředit na čistě vojenské cíle a nebudou bombardovány civilní oblasti. Česká diplomacie se snažila později k urovnání konfliktu společně s Řeckem přispět tzv. česko-řeckou inciativou.

Na základě veřejně dostupných zdrojů nelze ověřit, zda vláda Miloše Zemana hledala spojence v rámci NATO, kteří by se spolu s ní postavili proti bombardování Jugoslávie.

Zmiňovanou knihu bohužel nemáme v době hodnocení výroku k dispozici, musíme tedy výrok hodnotit jako neověřitelný. Uvítáme, pokud citací knihy Pavla Rychetského disponujete a mohli byste nám ji poskytnout.

O důležitosti a pozitivním vztahu k jednotné evropské obranné a zahraniční politice se Miloš Zeman vyjádřil například v rozhovoru pro E15 v říjnu 2012, kde konkrétně uvedl: “ To, že jsem eurofederalista, znamená, že jsem pro jednotnou zahraniční a obrannou politiku EU. ” Stejně tak učinil i v prezidentské debatě v listopadu 2012 pořádané na Institutu ekonomických studií sdružením Evropské hodnoty. Další debata, kde svůj názor prezentoval, byla konána Informačním centrem o NATO a CEVRO Institutem. Dále uvádíme také článek na iDnes.cz z prosince roku 2011 a odkaz na stránky SPOZ, kde jsou rovněž uvedeny přepisy dalších rozhovorů v médiích.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť se nám nepodařilo dohledat, že by skutečně veřejně onu formulaci směrem k Íránu řekl.

Podle webu iDnes.cz se Miloš Zeman při setkání s odpůrci amerického radaru v Brdech skutečně vyjádřil o možnosti preventivního úderu na Írán. Doslovně říká: " Zasáhnout leteckým úderem. Preventivní úder je levnější a efektivnější." Preventivní úder ovšem podmiňuje zjištěním o budování ramp schopných odpalovat jaderné rakety. Preventivní vojenský úder na Írán Miloš Zeman podpořil i nedávno na galavečery Dny pro Izrael v Hradci Králové 15. října 2012. Výrok ve kterém by M. Zeman po bombardování Íránu přímo volal se nám dohledat nepodařilo.

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací jako pravdivý. Pakt stability a růstu, dokument přijatý roku 1997, má zajistit dodržování zodpovědné rozpočtové politiky po vstupu státu do eurozóny. Podle tohoto dokumentu mají země i po vstupu do eurozóny dodržovat kritéria nízkého rozpočtového deficitu pod 3 % HDP a vládního dluhu pod 60 % HDP (tato kritéria jsou také součástí tzv. maastrichtských kritérií). Sankcí je pak myšlena (str.114, ENG) kauce ve prospěch Evropské komise, a to až ve výši 0,5 % HDP. Pokud není nadměrný deficit do dvou let odstraněn, kauce nevratně propadá.

U Německa a Francie byly zahájeny předběžné procedury (tzn. porušení Paktu) v roce 2002 a hrozily také případné sankce. V listopadu 2003 však již bylo zřejmé, že doporučení, která vydala v této souvislosti Rada ministrů financí, nejsou brána v potaz a sankce tedy měly být na oba státy uvaleny. (.pdf, str. 59-60, ENG) Na nátlak francouzské a německé vlády ovšem došlo k “ odkladu uplatnění Paktu ”, v důsledku čehož se obě země sankcím vyhnuly. (.pdf, str. 59, ENG) Následná revize paktu pak proběhla v roce 2005.

Podle webu tydeniky.cz: “ Předsedou OF se v říjnu 1990 stal Václav Klaus. Jeho volba definitivně Občanské fórum rozdělila, pro řadu bývalých disidentů byla nepřijatelná Klausova koncepce klasické politické strany. V roce 1991 se definitivně rozpadlo na Klausem vedenou Občanskou demokratickou stranu s pravicovým programem tržních reforem a Občanské hnutí, které se orientovalo více doleva a kde skončila většina intelektuálně zaměřených členů prosazujících Havlovu myšlenku ‘nepolitické politiky’." Problematiku vhodně a detailněji přibližuje článek ČT24.

Velmi podobné vyjádření jsme pro vás ověřovali v rámci předvolebního vysílání pořadu Hyde Park s Milošem Zemanem. V něm původně Zeman tvrdil, že společnost Lukoil vydala oficiální prohlášení o tom, že Lukoil jeho kampaň ani jeho osobu nefinancuje, což jsme hodnotili jako nepravdivé tvrzení. Pokud jde ale o vyjádření Lukoilu v MF Dnes 29.11. 2012, tak v něm Bulat Subajev, ředitel středoevropské a východoevropské divize společnosti, skutečně financování Zemana popírá. Konkrétně uvedl: “Nesponzorujeme žádné politické strany a nehrajeme žádné politické hry. (...) Jako firma jsme zcela apolitičtí.” Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Pro Hospodářské noviny se Karel Schwarzenberg vyjádřil ke složení bankovní rady takto: "Budu vybírat lidi z různých ekonomických škol a institucí tak, aby byla zajištěna názorová pluralita." Toto vyjádření je ze 7. ledna - starší vyjádření se nám najít nepodařilo - výrok tehdy hodnotíme jako neověřitelný.

Za "podobná teritoria" považujeme evropské země s podobnou územní rozlohou a Slovensko (vycházíme z údajů europa.eu a pro Srbsko worldstat). Pokud budeme za správní dělení ekvivalentní krajům považovat nejvyšší úroveň dělení v dané zemi, které má vlastní samosprávu (pro zjednodušení souhrnné údaje o správním dělení z Wikimedia), získáme následující přehled:

Země

Rozloha (čtver. km)

Počet obyvatel (mil.)

Počet regionů

Průměrná rozloha regionu (čtver. km)

Průměrný počet obyvatel regionu (tis.)

Irsko

70 000

4,5

34

2058

132

Lotyšsko

65 000

2,3

26

2500

88

Srbsko

88 361

7,3

29

3046

251

Maďarsko

93 000

10

20

4650

500

Portugalsko

92 072

10,6

18

5115

588

ČR

78 866

10,5

14

5633

750

Slovensko

48 845

5,4

8

6105

675

Litva

65 000

3,3

10

6500

330

Rakousko

83 870

8,3

9

9318

922

Kraje ČR tedy svou průměrnou rozlohou i průměrným počtem obyvatel patří spíše mezi rozsáhlejší území této úrovně.

Pokud bychom vzali v potaz evropskou úroveň správního dělení NUTS 3, ke které české kraje patří, stačí zběžný pohled na mapu regionů NUTS 3 v Evropě, kde se naše kraje rozhodně nejeví neúměrně malé (k zalidnění NUTS 3 nemáme veškreré údaje, ovšem hustota zalidnění českých krajů se nejeví nižší, nežli u stejně velkých jednotek NUTS 3 jinde). Podobně je tomu u dělení NUTS 2.