Krajem vinic

Údajný objednatel vraždy, kterou spáchal dle rozhodnutí české justice Jiří Kajínek, se jmenuje Antonín Vlasák. Ten byl v Kajínkově kauze postaven před soud, nebyla mu však dokázána v této věci vina. Byl odsouzen „pouze“ za vydírání, a to k 16 měsícům nepodmíněně ve věznici s dozorem. Před soudem ovšem v této věci stál.

V rozsudku se přímo uvádí:

„Soud po bedlivém zkoumání a hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu došel k závěru, že s velikou pravděpodobností si obžalovaný Vlasák skutečně objednal fyzickou likvidaci poškozeného Jandy a jeho ochranky (...) Proto soud došel k závěru, že došlo sice ke kontaktování obžalovaného Kajínka a Vlasáka, obžalovaný Kajínek byl najat a zaplacen za zásah proti vyděračům - Štefanu Jandovi a bratrům Pokošovým, ale prokázáno není, že by si obžalovaný Vlasák objednal jejich vraždu.“

Miloš Zeman se tedy mýlí, když uvádí, že zmíněná osoba nebyla vůbec postavena před soud.

Miloš Zeman používal ve veřejném projevu vulgární výrazy vícekrát. Sám uvádí příklad z rozhovoru pro pořad Českého rozhlasu Hovory z Lán z 2. 11. 2014, ale i zde hovořil vulgárně na několika místech:

V čase 35:10 prezident Zeman říká: „Víte, co je to pussy? Ku*da. V textech této skupiny je ku*da sem, ku*da tam.“ Dále v čase 35:58 vyřkl následující: „Nebudu se zastávat, teď jsem chtěl říct ku**v, ale nejsem Schwarzenberg, který používá tyto výrazy.“

Další vulgární výraz použil v čase 47:15: „Vláda podle mě udělala ve svém konání jednu zásadní chybu – podlehla panu Kalouskovi a zkur**la služební zákon.“ Poslední vulgaritou Hovorů z Lán je citace z času 48:25, kdy Miloš Zeman říká :„Jsem inspirován panem Schwarzenbergem, který v každé druhé větě říká hov*o.“ Na webu Českého rozhlasu jsou vulgarismy Miloše Zemana ze záznamu „vypípána“, nicméně je možné přehrát si je například na kanálu YouTube. Miloš Zeman se vulgárně vyjadřoval také v minulosti, a to v době, kdy byl předsedou vlády. V roce 2002 se vyjadřoval o svém vztahu s novináři takto: „Novináře dělím do dvou skupin. Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládám za novinářské prostitutky a hluboce jimi pohrdám. A pak je druhý typ novinářů. A to nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu. A tito hlupáci spolu s novinářskými kurv**kami vytvářejí mediální prostředí v této zemi.“

Vulgárně Zeman mluvil v roce 2002 také na adresu tehdejšího senátora Michaela Žantovského: „Mimochodem říká se mu Skútr a já jsem se pořád ptal, co to znamená. Není to karosovaný motocykl, je to zkratka, kterou ostře odsuzuji a kterou ho oblažují jeho kolegové ze Senátu a která zní Zku**ený trpaslík. Ale já v žádném případě nechci kritizovat pana Žantovského za jeho fyzický vzrůst, i když v jeho případě zhruba odpovídá jeho intelektuální potenci.“

Dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský byl ministrem spravedlnosti v letech 2002–2003 a případem Kajínek se skutečně zabýval.

Rychetský v roce 2001 objevil v případu nejasnosti a obrátil se proto se stížností k Nejvyššímu soudu v Brně s cílem dospět k obnovení trestního řízení. Nejvyšší soud však stížnost zamítl. Svoje rozhodnutí podat stížnost komentoval Rychetský slovy: „Vstávaly mi hrůzou vlasy na hlavě, když jsem zjistil, kolik je v tom případu pochybení.“

V Kajínkově případu se Rychetský angažoval či se k němu vyjadřoval také později. V roce 2002 nedoporučil tehdejšímu prezidentovi republiky Václavu Havlovi udělit Kajínkovi milost, o kterou Kajínek prezidenta požádal.

V polovině května 2017 poskytl Rychetský rozhovor magazínu Právní rádce, v němž uvedl: „Pan Kajínek byl odsouzen, a ten, co si ho měl najmout, byl viny zproštěn. To vyvolává pochybnosti.“

V dubnu 2017 prezident Zeman sdělil veřejnosti, že má pochybnosti o vině Kajínka a následně mu 23. 5. 2017 udělil milost.

Prezident republiky má dle čl. 64 odst. 2 Ústavy České republiky právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Miloš Zeman se s odcházející ministryní Kateřinou Valachovou setkal 29. května v Brně v rámci návštěvy Jihomoravské kraje.

V dané kauze skutečně došlo ke změně výpovědí. Jeden svěděk výpověď odvolal, což soud neakceptoval, druhý ze svědků měl údajně svou výpověď učinit pod nátlakem. Obecně lze tedy konstatovat, že k tomuto jevu zde došlo, výrok je tedy hodnocen jako pravdivý. V rámci výroku ovšem nehodnotíme obsah výpovědí či obsah celé kauzy.

Jaroslav Ďurči původně vypověděl, že Jiřího Kajínka na místo vraždy Štefana Jandy u plzeňské věznice Bory 30. května 1993 odvezl a že jeli pouze dva. Později svou výpověď odvolal, podle jeho slov byla vynucená policií. Soud později odmítl jako lživou Ďurčiho změněnou výpověď.

I svědek Alexander Hegedüs se svěřil bývalé zaměstnankyni prezidentské kanceláře Janě Chalupové, že v případu Jiřího Kajínka „nemá čisté svědomí“ a svou výpověď údajně učinil pod nátlakem. Sám se řízení o obnově procesu neúčastnil, svou výpověď by údajně uvedl na pravou míru, pokud by směl vypovídat s vyloučením veřejnosti. Soudem byl opakovaně označen za nevěrohodného svědka, i proto nebyla pro soud podstatná informace o jeho možné změně výpovědi.

O tom, že o milosti vážně uvažuje, informoval prezident Miloš Zeman 6. dubna při diskusi s občany v Čáslavi.

Pavel Rychetský uvedl v reakci na Zemanova slova v rozhovoru pro DVTV ze dne 21. dubna 2017, že by Jiří Kajínek měl asi dostat milost. Zmiňuje, že v případu je mnoho pochybností a sám ještě jako ministr spravedlnosti v roce 2001 podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch Jiřího Kajínka, která však byla Nejvyšším soudem zamítnuta.

Sám nemluvil o tom, že by Kajínek byl nevinný, ale že byla porušena zásada in dubio pro reo, která říká, že při pochybnostech je povinen soud obžalovaného zprostit viny.

Miloš Zeman oznámil 11. května 2017 v pořadu televize Barrandov Týden s prezidentem, že Jiřímu Kajínkovi udělí milost po svém návratu z Číny.

Miloš Zeman má pravdu, že manželka zavražděného Štefana Jandy napsala knihu s titulem Mého manžela nezastřelil Kajínek. To pochopitelně neznamená, že se to ve skutečnosti nestalo, nicméně je faktem, že kniha byla napsána.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ve skutečnosti pro Zemanův návrh hlasovala téměř třetina Poslanecké sněmovny (což rozhodně není „všichni proti“).

Miloš Zeman byl skutečně předsedou Poslanecké sněmovny, a to v letech 1996–1998. Sem byl zvolen na základě dohody s tehdejší vládní koalicí pod vedením Václava Klause, díky čemuž Zeman umožnil vznik menšinové vlády pod vedením ODS.

Plat poslanců (ale také senátorů, členů vlády nebo prezidenta) je upraven zákonem 236/1995 Sb., tedy zákonem o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. To dokládá rovněž web dolní komory českého parlamentu. Uvádí:

„Všechny podrobnosti o platu poslanců i senátorů, stejně jako dalších ústavních činitelů, stanovuje zákon č. 236/1995 Sb. ze dne 26. září 1995, o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Zákon byl zcela záměrně napsán tak, aby už v roce svého vzniku, tedy v roce 1995, poskytl veřejnosti zcela úplný obraz o tom, jak jsou odměňováni členové zákonodárných sborů, a nikdo se nemusel dotazovat žádné instituce na plat svého poslance.“

Zákon o platu v § 38 uváděl v roce 1996 následující:

„(1) Poslanec, který se v období jednoho kalendářního měsíce bez řádné omluvy neúčastnil dvou jednacích dnů komory Parlamentu nebo jejího orgánu, do něhož byl zvolen, ztrácí nárok na polovinu platu a polovinu paušálních náhrad, které by mu jinak náležely za měsíc následující, a na polovinu dalšího platu v příslušném kalendářním pololetí. Při neomluvené neúčasti na nejméně čtyřech jednacích dnech ztrácí poslanec nárok na náležitosti uvedené ve větě prvé v plné výši. O důvodech ztráty nároku rozhoduje orgán komory Parlamentu pověřený komorou.“

Zeman tedy chtěl, aby poslanci přijali usnesení, které by stanovilo orgán, jenž by danou věc posuzoval. Jeho návrh směřoval k tomu, aby se tímto zabýval mandátový a imunitní výbor. Návrh skutečně nebyl přijat, ale Zeman nemluví pravdu, když uvádí, že proti němu hlasovali všichni poslanci všech politických stran. Ve skutečnosti jej podpořilo 62 poslanců, což je více, než kolik poslanců čítal Zemanův klub. I když nejsou dostupné údaje o jmenovitém hlasování, je zjevné, že pro návrh hlasovali poslanci z více stran.

Během projednávání mu vyjádřil podporu např. předseda Republikánů Miroslav Sládek. Ten konstatoval:

„Pane předsedající, dámy a pánové, po těch předchozích vystoupeních je mojí povinností podpořit předsedu sněmovny v jeho úsilí, protože je zcela jasné, že je to krok správným směrem. Sám osobně musím pro tento návrh hlasovat...“

Názor tehdy nejsilnější strany, ODS, tlumočil Milan Uhde. Uvedl během projednávání návrhu 2. dubna 1997 následující:

„Při vší úctě k práci dobrých zaměstnanců a při vší úctě k práci vůbec musím říci, že v poslanecké činnosti jsou některé rysy, které se od zaměstnaneckého pojetí liší. Ještě jsem neviděl zaměstnance, jehož činnost by spočívala v tom, že se do práce nedostaví, ale v životě poslance je možná situace, že poslanec obstruuje, že poslanec záměrně tam a onam nepřijde, aby ovlivnil výsledek hlasování, aby snížil kvórum atd. Proto se tak těžko předsedovi Poslanecké sněmovny hledá a bude hledat arbiter, který bude posuzovat, zda omluva je řádná nebo není rádná.“

Otázka, zda má být výkon poslance omezen i možným odebráním platu, byla tedy sporem mezi různými stranami. Nehodnotíme, čí výklad je v tomto správný, jde o otázku názoru.

Dodejme, že podle statistik hlasování v Poslanecké sněmovně měl Miloš Zeman v daném období absenci u 33 % hlasování. Je samozřejmě otázkou, kolik z těchto absencí bylo omluvených.

Miloš Zeman navazuje tímto prohlášením na předchozí výrok. V něm mluvil o tom, že všichni poslanci ze všech stran blokovali jeho návrh na navázání platů na docházku do Sněmovny (jenž ovšem nepodal). V tomto výroku mluví o tom, že všichni poslanci napříč politickým spektrem naopak hlasují pro zvyšování svých platů.

Plat poslanců a dalších představitelů státní moci (včetně prezidenta republiky) je zákonem navázán na mzdy v nepodnikatelské sféře a každoročně se tak upravuje podle růstu těchto mezd. V roce 2014 došlo k navýšení platové základny, návrh ale zdaleka nepodpořili všichni poslanci. Naopak když v roce 2010 v rámci jednoho z krizových opatření vláda zmrazovala tyto platy, získal návrh širokou podporu.

Zákon č. 236/1995 Sb., který se zabývá mimo jiné platy poslanců, byl novelizován několikrát, změny se ale většinou netýkaly přímo výše platů. Ta se naposledy zvyšovala novelou z roku 2014, kdy se v letech 2015 až 2018 postupně navyšuje základ pro výpočet výše platu, který se odvozuje od výše mezd v ekonomice (nepodnikatelské sféře). Naopak v krizových letech 2011 až 2014 byly platy představitelů zákonem zmrazeny.

Zvýšení základny pro platy představitelů bylo schváleno v roce 2014. Původní vládní návrh počítal pouze s úpravou základny pro platy soudců, byla však předložena řada pozměňovacích návrhů, kde se navyšuje platová základna i pro poslance a další představitele státní moci. Zvýšení platů bylo nakonec schváleno ve znění, které navrhl předseda Sněmovny Jan Hamáček. Ve třetím čtení byl návrh schválen hlasy ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a některých poslanců ANO. Řada poslanců ANO se pak zdržela, stejně jako TOP 09, ODS i Úsvit. Několik poslanců hlasovalo aktivně proti. Senátoři se návrhem vůbec nezabývali. To v praxi toho, jak funguje legislativní proces, znamená, že návrh podpořili.

Pro zmrazení platů poslanci skutečně hlasovali poměrně jednotně, vládní návrh z roku 2010 měl podporu napříč politickým spektrem jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu.

Miloš Zeman přijal starosty vítězných obcí ze soutěže Vesnice roku 12. ledna 2017. Této soutěže se mohou zúčastnit obce, ve kterých žije maximálně 7 a půl tisíce obyvatel.

V rámci hodnocení nejsme schopni doložit, co říkali jednotliví starostové hlavě státu během přijímání na Hradě, záznam z této akce není dostupný. Je dohledatelný pouze krátký projev hlavy státu z tohoto setkání.

V každém případě se můžeme podívat, nakolik se v daných vesnicích roku v jednotlivých krajích měnil počet obyvatel. Vybíráme tedy vítěze jednotlivých krajských soutěží (jde o vítěze ve 13 krajích, v Praze se toto ocenění neuděluje) a k porovnání vybíráme celková čísla obyvatel za delší období, tj. z doby před 8 lety, před 4 lety a aktuální. Vycházíme z údajů Českého statistického úřadu.

Miloš Zeman oceněné obce dal během svého vystoupení za vzor, jelikož jejich populace (podle jeho slov) má růst. Data od roku 2008 dokládají, že počet obyvatel se zvýšil v celkem 9 obcích, ve 4 z nich naopak poklesl.

VesniceObyvatel 2008Obyvatel 2012Obyvatel 2016Cehnice (Jihočeský)464476489Kozojídky (Jihomoravský)492509522Valy (Karlovarský)386442468Lípa (Vysočina)1 0681 1091 154 Rudník (Královéhradecký)2 2462 2222 163 Prysk (Liberecký)437456444Velké Hoštice (Moravskoslezský)1 7771 7651 830Hněvotín (Olomoucký)1 4041 6721 802Sebranice (Pardubický)928981984 Konstantinovy Lázně (Plzeňský)946932909 Úholičky (Středočeský)673738773 Nové Sedlo (Ústecký)2 7212 6272 576Kašava (Zlínský)916912897

Sledovali jsme také, nakolik se v jednotlivých oceněných obcích změnil v období od roku 2008 průměrný věk obyvatel. Miloš Zeman dává totiž jednotlivé obce za vzor v tom, že kromě nárůstu počtu obyvatel (resp. že se lidé odsud nevystěhovávají) zde roste také počet mladých lidí. V podstatě ve všech obcích se průměrný věk zvýšil, to ovšem koreluje s celkovým stárnutím české populace.

Data Českého statistického úřadu ukazují, že v roce 2008 byl průměrný věk v České republice 40,5 roku a v roce 2016 se zvýšil na 42 let. Jde tedy o nárůst 1,5 roku.

Z oceněných obcí tři stárnou rychleji, než je průměr České republiky. Konkrétně jde o Rudník v Královéhradeckém kraji, kde se průměrný věk zvýšil od roku 2008 o 3,3 roku, dále o Konstantinovy Lázně na Plzeňsku, kde se věk zvýšil o téměř 4 roky a také o Kašavu ve Zlínském kraji. Zde populace zestárla o 2,3 roku.

VesnicePrůměrný věk 2008Průměrný věk 2012Průměrný věk 2016Cehnice (Jihočeský)40,941,141,1Kozojídky (Jihomoravský)39,139,640,6Valy (Karlovarský)40,940,942,1Lípa (Vysočina)38,739,740,0 Rudník (Královéhradecký)39,440,742,7 Prysk (Liberecký)40,340,342,3Velké Hoštice (Moravskoslezský)39,040,140,3Hněvotín (Olomoucký)38,038,138,8Sebranice (Pardubický)36,737,438,9 Konstantinovy Lázně (Plzeňský)43,145,547,0 Úholičky (Středočeský)39,039,140,2Nové Sedlo (Ústecký)38,139,239,9 Kašava (Zlínský)38,039,640,3

Průměrný věk ovšem nemusí zcela přesně popisovat počty mladých lidí, resp. může být tento údaj zkreslující. Požádali jsme proto Český statistický úřad o informaci o bližší věkové struktuře v jednotlivých obcích. Výrok je prozatím hodnocen jako neověřitelný.

Hlavním důvodem zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo opravdu nezákonné použití odposlechů. Krajský soud v Praze je v této části názorem Vrchního soudu vázán, to však neznamená, že exposlanec Rath nebude shledán vinným. Státní zastupitelství může předložit jiné důkazy a soud může rozhodnout o Rathově vině. Tezi o tom, že majetné osoby jsou nepostižitelné, proto hodnotíme jako nepravdivou.

Případ bývalého poslance Ratha začal v roce 2012 jeho zadržením. Krajské státní zastupitelství pak na základě obvinění ze zmanipulování zakázky na opravu zámku Buštěhrad podalo obžalobu ke Krajskému soudu v Praze. Ten exposlance Ratha v červenci 2015 shledal vinným a uložil mu trest ve výši osmi let a šesti měsíců a k tomu trest propadnutí majetku. Proti tomuto rozsudku podal exposlanec Rath odvolání k Vrchnímu soudu v Praze.

Vrchní soud v prosinci loňského roku usnesením rozhodnutí Krajského soudu zrušil a vrátil mu jej k novému rozhodnutí. Hlavní důvod pro zrušení rozsudku Krajského soudu shledal Vrchní soud v zásadní procesní vadě, „kterou je nezákonnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí.“ (bod 86 usnesení, které uveřejnil server neovlivni.cz). Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti Robert Pelikán 2. února letošního roku k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, kterou Nejvyšší soud začal včera projednávat.

Co se týče dalšího postupu, vzhledem k tomu, že je stížnost podávána v neprospěch obviněného, Nejvyšší soud může pouze rozsudkem vyslovit, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon. Rozhodnutí Vrchního soudu se tak nezruší, pouze se jeho postup shledá v rozporu se zákonem. Případ tak po jakémkoliv rozhodnutí Nejvyššího bude pokračovat u Krajského soudu v Praze.

Krajský soud v Praze je názorem Vrchního soudu vázán, avšak pouze co se týče části rozhodnutí týkající se odposlechů. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze tak neznamená, že exposlanec Rath nebude shledán vinným (Vrchní soud se v bodu 143 usnesení dokonce se zásadními skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze ztotožnil), pouze budou muset být předloženy jiné důkazy než ty stávající. Případný nový trest však nemůže být vyšší než ten původní.

Výrok prezidenta Zemana o tom, že dostatečně majetné osoby se nemusí obávat trestního postihu, je nepravdivý. Nelze zobecňovat situaci, která nastala v rámci jednoho případu, na všechny případy, ve kterých bude obviněným majetná osoba. Ostatně případy z minulosti i rozhodnutí soudu prvního stupně, který exposlanci Rathovi uložil trest nepodmíněného odnětí svobody na osm a půl roku, tuto tezi vyvrací.

Dle ministerstva spravedlnosti se v roce 2015 platy okresních soudců s náhradami pohybovaly v rozmezí od 70 900 do 143 600 korun v závislosti na délce praxe a pracovním zařazení. Platy soudců se vypočítávají dle koeficientů ustanovených v zákoně o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci z roku 1995 a platové základny, kterou určuje ministerstvo práce a sociálních věcí sdělením.

Poslední úprava platu soudců pochází z listopadu loňského roku, kdy ministerstvo určilo jako jejich platovou základnu částku 80 490 korun (. pdf, str. 6). Mzda okresního soudce se vypočítá jako platová základna krát koeficient, tedy 80 490 x 0,88 = 70 900. Okresní soudce si tedy v prvních pěti letech svého působení v taláru vydělá přinejmenším necelých 71 000 korun měsíčně. Po pěti letech se hodnota koeficientu zvyšuje z 0,88 na 1,01.

Dle § 60 zákona o soudech, soudcích a přísedících může být soudcem ustavena osoba, která dnem jmenování dosáhla 30 let věku.

Miloš Zeman tento výrok vyřkl (stejně jako předchozí o platech) v reakci na otázky dámy z publika, která popisovala svou negativní zkušenost s justicí a následně položila dotaz (čas 9:30):

„Chtěla bych se zeptat, jaký máte názor na naše soudy.“

Hlava státu tak reagovala konkrétními příklady (platy a tímto výrokem) na českou justici obecně.

Ke konkrétnímu uvedenému příkladu. Prezident Zeman má pravdu v tom, že soudce Pavel Zelenka (který také označil odposlechy v kauze Davida Ratha za nezákonné, pozn. Demagog.cz) soudil případ tříletého dítěte, malé Lucie, která zemřela následkem týraní svého nevlastního otce v roce 1993. Muž opravdu nevlastní dceru nejprve zbil obojkem pro psa, topil jí ve vaně a následně nutil jíst vlastní zvratky, kterými se dívka udusila.

Miloš Zeman se mýlí v tom, že soudce Zelenka rozhodoval v první instanci a překvalifikoval trestný čin nevlastního otce tříleté Lucie. Zelenka rozhodoval v případu odvolání v této kauze a několikrát zrušil verdikt soudu nižší instance, který muže odsoudil třikrát k patnácti letům a jednou ke dvanáctiletému trestu vězení za zvláště trýznivou vraždu. Sám soudce Zelenka nakonec rozhodl o podmíněném trestu na jeden rok za neposkytnutí pomoci (tedy nikoliv jak tvrdí prezident Zeman za „ublížení z neznalosti“).

Později byl verdikt zrušen Nejvyšším soudem pro stížnost ministra spravedlnosti a po dalším právním boji dostal muž trest odnětí svobody na osm a půl roku za ublížení na zdraví, ze kterého si odseděl dvě třetiny.

Na závěr svého výroku Zeman uvedl (čas 12:10):

„Ptala jste se (Zeman se obrací k tazatelce, pozn. Demagog.cz) mě, co si myslím o naší justici. Justice není žádný abstraktní pojem. Justice jsou lidé. Justice jsou konkrétní soudci včetně soudce Zelenky. Takže tím jsem vám řekl svůj názor.“

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože jednak obsahuje několik nepřesností (což je v dané věci sekundární), především však Zeman na rozhodnutí jednoho soudce, jenž kritizuje (jako factcheck nehodnotíme, zda právem), popisuje vadu systému justice. Nicméně je faktem, že i přes rozhodnutí zmíněného soudce si právě justiční systém dokázal poradit tak, že daný obžalovaný skončil ve vězení, byť zmíněný soudce Zelenka rozhodl o podmíněném trestu.

Výrok byl reakcí na otázku, co prezident sám udělal pro jižní Moravu. O průběhu vyjednávání však máme pouze zprávy z médií, které o roli prezidenta v tomto vyjednávání příliš nehovoří, není tedy jisté, zda se ve věci nějak výrazněji angažoval. Sama investice ale hlavně stále není stoprocentně potvrzena, jak to prezident na setkání s občany prezentoval.

V jihomoravské obci Pasohlávky má skutečně na konci roku 2018 vzniknout rozsáhlý lázeňský areál. Investorem má být investiční fond čínské provincie Hebei. Spolupráce byla dojednána v listopadu 2015, kdy se do Číny spolu s Bohuslavem Sobotkou vydal i tehdejší jihomoravský hejtman Michal Hašek. Partnerem na české straně má být společnost Thermal Pasohlávy, vlastněna krajem a obcí.

Projekt byl definitivně stvrzen podpisem smlouvy v červnu 2016, podle zpráv z médií se má jednat o investici za 80 milionů eur, tedy přibližně 2,16 miliardy korun.

Podle posledních zpráv však ještě investice není jistá. „Stále jednáme. A to o podobě možné spolupráce. Ta může a nemusí dopadnout,“řekl v květnu deníku Rovnost člen představenstva společnosti Thermal Pasohlávky Tomáš Ingr. Na květnové cestě do Číny tak doprovodila prezidenta Zemana i tříčlenná delegace z jihomoravského kraje. Výsledkem bylo další memorandum, které potvrzuje záměr pokračovat ve výstavbě. „Zatím nelze říct, zda se to na 100 procent povede, ale máme nové memorandum o společném postupu. Do 30. 9. musí Thermal Pasohlávky a RiseSun předložit projektový záměr, o kterém rozhodne rada a zastupitelstvo kraje, zda budeme pokračovat,“ říká k tomu náměstkyně hejtmana Taťána Malá, která dodává, že projekt má politickou podporu i podporu prezidenta.

Podle MF DNES mají však největší zásluhu na dojednání spolupráce tři muži – bývalý hejtman Michal Hašek, premiér Bohuslav Sobotka a prezident Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce Jaroslav Tvrdík. O vlivu Miloše Zemana při těchto jednáních nejsou žádné zmínky.

Dodejme, že čínské investice, které často Miloš Zeman slibuje, zatím podle analytiků nepřicházejí v takové míře, jak by se podle prezidentových veřejných prohlášení dalo očekávat.

Prezidentův výrok se odvíjí od zásadního tématu a tím je tzv. teritorialita exekutorů. Nyní totiž mohou exekutoři usilovat o „zakázky“ v podobě exekucí na celém území České republiky. Toto ale často vede k nárůstu konkurence mezi jednotlivými exekutory, kteří se snaží získat co nejvíce případů, což prezident považuje za problém. Pokud by činnost exekutorů byla místně omezena (podle principu teritoriality), směl by daný exekutor vymáhat dluhy pouze v okrese nebo kraji jeho působení a tedy pouze u dlužníků, kteří mají trvalé bydliště v tomto místě působení. Na rozporuplné praktiky upozorňují i Reportéři ČT.

Jako příklad rozsáhlého exekutorského úřadu a rozpínající se moci při vymáhání pohledávek popisuje přerovského Tomáše Vránu. Celá kauza týkající se exekutora Tomáše Vrány je složitější. V současnosti již tento exekutor dluhy nevymáhá, protože po nátlaku ministra spravedlnosti Roberta Pelikána v březnu 2016 skončil svou činnost. Pelikán podal na Vránu kárnou žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu. V roce 2012 bylo tomuto úřadu uděleno sedm výtek, také na přerovský úřad spadá mnoho stížností. Exekutorský úřad Přerov však v této době tvrdil, že nadměrný počet stížností je způsobem i tím, že provádí nejvíce terénních šetření v rámci celé republiky. Na exekutora Vránu mířily četné stížnosti kvůli nekalým praktikám a na konci svého působení byl nařčen ze zpronevěry.

V době, kdy Vrána na exekutorském poli působil, měla jeho exekuční kancelář 200 zaměstnanců a obsluhovala okolo 60 000 exekucí ročně. Právě velikost exekutorských kanceláří se stává problémem, protože velké kanceláře mají velkou tržní sílu. Boj o zakázky pak může vést i k tomu, že exekuce jsou prováděny nesprávně a nepřiměřeně. Právě Tomáš Vrána a exekutorský úřad v Přerově patřil svého času k nejrozsáhlejším, na což právě prezident Zeman poukazuje.

Jisté nepřesnosti se Zeman dopouští i použitím výrazu „exekuční firma“. Soudní exekutor je totiž je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem.

Celkově však výrok musíme hodnotit jako nepravdivý, a to právě z toho důvodu, že jmenovaný přerovský exekutor Vrána již tuto činnost od března 2016 neprovozuje.

V případě oddlužení musí opravdu dlužníci dokázat, že mohou splnit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. To je však pouze podmínkou pro to, aby soud vůbec oddlužení povolil. Dlužníci pak musí plnit povinnosti stanovené zákonem, jinak nemohou po skončení oddlužení podat návrh na osvobození od zbývajících dluhů. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Osobní bankrot, nebo-li oddlužení, je jedním ze způsobu řešení úpadku dlužníka. Osobou oprávněnou podat návrh na oddlužení je pouze dlužník-nepodnikatel. Dlužník-podnikatel může podat návrh na oddlužení pouze v zákonem stanovených případech. Aby byl návrh úspěšný, musí být naplněny zákonné předpoklady, přičemž jedním z nich je schopnost dlužníka uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30% jejich pohledávek. Hranice schopnosti uspokojit 30% pohledávek se váže pouze k rozhodnutí soudu o povolení oddlužení, neznamená to, že při dosažení hranice 30% uspokojení pohledávek oddlužení zčistajasna skončí, naopak bude pokračovat až do naplnění zákonných podmínek.

Postup pro podání návrhu je následující. Dlužník podá soudu návrh na povolení oddlužení, ten návrh posoudí a buď jej odmítne (pokud návrh nemá zákonné náležitosti a navrhovatel je ani přes výzvu neodstraní), zamítne (když lze předpokládat, že dlužník není schopen uhradit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů) nebo povolí.

Po rozhodnutí o povolení oddlužení následuje volba způsobu provedení oddlužení. O ní hlasuje schůze věřitelů dlužníka, přičemž má dvě možnosti: zpeněžení majetkové podstaty dlužníka (tzn. vyřazení jej z ekonomického života prodejem jeho majetku) nebo plnění splátkového kalendáře, který spočívá ve splácení pohledávek nezajištěným věřitelům z příjmu dlužníka po dobu pěti let a povinnosti dlužníka chovat se stanoveným způsobem. Rozhodnutí o schválení vybraného způsobu však stejně jako v případě povolení oddlužení připadá soudu.

Po provedení oddlužení mohou nastat dvě situace. Pokud dlužník splní řádně a včas veškeré povinnosti, může navrhnout soudu, aby jej osvobodil od zbývajících pohledávek zahrnutých do oddlužení, tzn. aby mu smazal všechny dluhy z minulosti až do okamžiku schválení oddlužení. Soud jej pak od těchto pohledávek osvobodí usnesením. Pokud naopak tyto povinnosti nesplní, soud mu zbývající dluhy nesmaže a věřitelé budou moci své pohledávky vymáhat dál.

Vzhledem k překotnému vývoji v oblasti insolvenčního práva bychom chtěli zmínit dvě novelizace insolvenčního zákona týkající se oddlužení. Jednu již platnou a účinnou od 1. července letošního roku, druhou teprve ve fázi návrhu nacházejícího se v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. První novela přináší možnost kombinace oddlužení a zpeněžení majetkové podstaty či její části. Druhá, připravovaná novela, pak mění podmínky splnění oddlužení, kdy k současnému pětiletému splátkovému kalendáři přidává možnost (.pdf, str. 7, §412a) využití splátkového kalendáře tříletého (zde musí dlužník splnit aspoň 50 % pohledávek) a sedmiletého (v tomto případě postačuje, že dlužníkovi nebylo oddlužení zrušeno).

Miloš Zeman mluví o průvodci To je Brno, který vydalo brněnské Turistické informační centrum. V něm se (zdroj Idnes) o městě Kuřim uvádí:

„Specifická variace pracovního tábora, kam se lidé stěhují zcela dobrovolně a jehož hlavní dominantou je průtah pro auta vedený samotným centrem města, se nachází 15 kilometrů severně od Brna. Obtížně se zde hledá cokoli hezkého a a to i bizarním smyslu slova. Jedná se o neustále se rozšiřující ‚pomník ztráty lidské soudnosti‘.“

Autorem textu je sociolog Stanislav Biler. Ten ovšem členem hnutí Žít Brno není. Samotné politické hnutí poskytlo následující vyjádření:

„Dobrý den, pan Biler není členem politického hnutí Žít Brno a ani jím nikdy nebyl.“

Toto politické hnutí (dříve recesistický spolek, ve kterém Biler působil) má své zastoupení na komunální úrovni v Brně a také má jednoho krajského zastupitele v Jihomoravském kraji. Bilerovo jméno není dohledatelné jak mezi kandidáty na serveru Volby.cz (tedy za hnutí nekandidoval v žádných volbách), tak ani v dalších zdrojích, který by o něm jako členovi politického hnutí mluvil. Nefiguruje rovněž mezi zakladateli, což dokládá registrační list, který se jali budoucí členové podat na Ministerstvo vnitra.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť členové hnutí Žít Brno ve skutečnosti danou věc nenapsali. Napsal ji člověk jim blízký, který ovšem není členem tohoto subjektu.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť zmíněný vedoucí představitel podle dostupných zdrojů absolvoval „kontroverzní“ návštěvu Ukrajiny jednou a ne opakovaně, jak Zeman naznačuje. Dále nešlo o bičování v sado-maso-porno klubu, jak hlava státu popisuje, záznam z této akce a rovněž informace o navštíveném podniku dokládají, že je o extravagantní kavárnu-restauraci, která kromě obvyklých služeb nabízí možnost nechat si dát několik ran důtkami. O porno tedy nejde, míru vkusu dané aktivity nehodnotíme.

Miloš Zeman naráží na kauzu Matěje Hollana, náměstka brněnského primátora a lídra hnutí Žít Brno. Ten toto uskupení (s podporou Pirátů) vedl v komunálních volbách na brněnský magistrát, lze jej tedy za vedoucího představitele považovat.

V této kauze šlo o to, že při návštěvě Ukrajiny v červenci 2016 Matěj Hollan s přáteli jednou navštívil jeden z podniků v centru Lvova. Politik měl na Ukrajinu jet (podle svých slov) na 10. ročník fanouškovského fotbalového turnaje Eurofanz 2016. Matěj Hollan návštěvu popisuje ve své omluvě na FB profilu takto (nebo v tomto svém článku na Aktuálně.cz):

„Včera jsme náhodou vlezli do jedné hospody ve Lvově na hlavní třídě. Nic na ni nebylo zvláštního. Kromě toho, že tam holky důtkama šlehaly nějaký kluky po zádech, v otevřeném prostoru. Už hodně dlouho jsem přemýšlel o tom, že bych něco takovýho chtěl vyzkoušet. Není to žádný nasilný zneužívání druhých lidí, je to domluvená hra podle pravidel. A když naše ukrajinské průvodkyně viděly, jak se na to dívám, řekli pinklici, že bych taky chtěl. Neměl jsem čas to promýšlet, věděl jsem jen, že to prostě potřebuju zkusit. Bylo to dohromady zhruba deset ran.“

Záznam z této akce se rozšířil na sociálních sítích, shlédnout jej lze např. zde (nejedná se o pornografii, byť míra vkusu nebo zábavnosti dané aktivity může připadat každému odlišná).

Místem, kde se tato událost odehrála byla kavárna-restaurace Masoch Cafe, která jak už název napovídá čerpá svoji atmosféru z života místního Lvovského rodáka rytíře Leopolda Rittera von Sacher-Masoch, a to včetně možnosti zakusit si zcela na dobrovolné bázi i trochu masochismu formou několika ran důtkami. Přesto se nejedná o žádný sado-maso porno klub, ale poměrně ikonickou (New York Times) lvovskou restauraci honorující významného rodáka a jeho život, což dokazují například i jejich facebookové stránky.

Prezident Zeman navštěvuje kraje pravidelně. Jeho návštěva Jihomoravského kraje byla již 50. takovým zastavením od doby jeho inaugurace v březnu 2013. Všechny jeho cesty jsou dohledatelné zde.

V rámci svých cest vystupuje na veřejných akcích, kde mu mohou občané klást otázky. A to jak příznivci, tak i odpůrci. Zeman nazývá odpůrce „červenokaretníky“, což je reakce na protest proti politice hlavy státu, která se uskutečnila 17. listopadu 2014 v Praze na Národní třídě. Lidé symbolicky vystavovali Miloši Zemanovi červené karty.

Při dalších výjezdech, jak o tom referují média, odpůrci Zemana vítali v krajích s kartami nebo transparenty. Není pravdou, že by se tito odpůrci prezidenta nikdy na nic neptali.

Např. v říjnu 2016 se ve Zlíně odpůrce hlavy státu dotazoval na možnou souvislost konání návštěvy v kraji v termínu těsně před krajskými volbami, neboť v tomto kraji kandidovali za Stranu práv občanů, jíž je Miloš Zeman čestným předsedou, jeho blízcí spolupracovníci a to konkrétně pánové Kruliš, Mynář a Nejedlý.

V červnu 2016 se dotazoval prezidenta odpůrce v Martínkově na Třebíčsku na kauzu Peroutka, resp. na fakt, jestli již Hrad nalezl neexistující článek.

V dubnu 2016 v Berouně a Sedlčanech podle ČTK Zeman dostával od odpůrců kritické dotazy zejména v otázce jeho politiky k Číně.

Je nepochybné, že během krajských návštěv prezidenta drtivě převažují dotazy spíše od Zemanových příznivců, což lze dokumentovat i na návštěvě v Jihomoravském kraji. Demagog.cz ověřuje vystoupení v Ivančicích, Kozojídkách a Kuřimi. Vlastně až v Kuřimi se vůči prezidentovi objevily dvě otázky od odpůrců (dodejme, že padly až poté, co Zeman pronesl tento výrok, tudíž by nebylo korektní je sem započítávat). Nicméně není pravdou, jak tvrdí Zeman, že prezidentovi odpůrci na něj nemají žádné dotazy. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

O tom, že o milosti vážně uvažuje, informoval prezident Miloš Zeman 6. dubna při diskusi s občany v Čáslavi.

Pavel Rychetský uvedl v reakci na Zemanova slova v rozhovoru pro DVTV ze dne 21. dubna 2017, že by Jiří Kajínek měl asi dostat milost.

Zmiňuje, že v případu je mnoho pochybností a sám ještě jako ministr spravedlnosti v roce 2001 podal stížnost pro porušení zákona ve prospěch Jiřího Kajínka, která však byla Nejvyšším soudem zamítnuta.

Sám nemluvil o tom, že by Kajínek byl nevinný, ale že byla porušena zásada in dubio pro reo, která říká, že při pochybnostech je povinen soud obžalovaného zprostit viny.

Miloš Zeman oznámil 11. května 2017 v pořadu televize Barrandov Týden s prezidentem, že Jiřímu Kajínkovi udělí milost po svém návratu z Číny.

Miloš Zeman má pravdu, že manželka zavražděného Štefana Jandy napsala knihu s titulem Mého manžela nezastřelil Kajínek. To pochopitelně neznamená, že se to ve skutečnosti nestalo, nicméně je faktem, že kniha byla napsána.

Údajný objednatel vraždy, kterou spáchal dle rozhodnutí české justice Jiří Kajínek, se jmenuje Antonín Vlasák. Ten byl v Kajínkově kauze postaven před soud, nebyla mu však dokázána v této věci vina. Byl odsouzen „pouze“ za vydírání, a to k 16 měsícům nepodmíněně ve věznici s dozorem. Před soudem ovšem v této věci stál.

V rozsudku se přímo uvádí:

„Soud po bedlivém zkoumání a hodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu došel k závěru, že s velikou pravděpodobností si obžalovaný Vlasák skutečně objednal fyzickou likvidaci poškozeného Jandy a jeho ochranky (...) Proto soud došel k závěru, že došlo sice ke kontaktování obžalovaného Kajínka a Vlasáka, obžalovaný Kajínek byl najat a zaplacen za zásah proti vyděračům - Štefanu Jandovi a bratrům Pokošovým, ale prokázáno není, že by si obžalovaný Vlasák objednal jejich vraždu.“

Miloš Zeman se tedy mýlí, když uvádí, že zmíněná osoba nebyla vůbec postavena před soud.

V dané kauze skutečně došlo ke změně výpovědí. Jeden svěděk výpověď odvolal, což soud neakceptoval, druhý ze svědků měl údajně svou výpověď učinit pod nátlakem. Obecně lze tedy konstatovat, že k tomuto jevu zde došlo, výrok je tedy hodnocen jako pravdivý. V rámci výroku ovšem nehodnotíme obsah výpovědí či obsah celé kauzy.

Jaroslav Ďurči původně vypověděl, že Jiřího Kajínka na místo vraždy Štefana Jandy u plzeňské věznice Bory 30. května 1993 odvezl a že jeli pouze dva. Později svou výpověď odvolal, podle jeho slov byla vynucená policií. Soud později odmítl jako lživou Ďurčiho změněnou výpověď.

I svědek Alexander Hegedüs se svěřil bývalé zaměstnankyni prezidentské kanceláře Janě Chalupové, že v případu Jiřího Kajínka „nemá čisté svědomí“ a svou výpověď údajně učinil pod nátlakem. Sám se řízení o obnově procesu neúčastnil, svou výpověď by údajně uvedl na pravou míru, pokud by směl vypovídat s vyloučením veřejnosti. Soudem byl opakovaně označen za nevěrohodného svědka, i proto nebyla pro soud podstatná informace o jeho možné změně výpovědi.

Výrok je pravdivý. Jiří Kajínek byl ve vězení od února 1994 do 23. května 2017, kdy mu prezident Zeman udělil milost, s výjimkou 40 dní v roce 2000, kdy byl na útěku. Ve vězení tedy opravdu strávil přes 23 let.

Prezident Zeman tvrdí, že v Kajínkově případu bylo více posudků psychologů, které dokazovaly, že je Jiří Kajínek schopný resocializace.

Že je Jiří Kajínek schopen resocializace dokazoval Kajínkův advokát v roce 2015 novým znaleckým posudkem z oboru psychologie. Logika posudku spočívala v tom, že byl-li Kajínek umístěn do věznice s nižší ostrahou, již se resocializuje. To nejsme schopni odborně posoudit, navíc o jednotlivých posudcích existují pouze mediální zprávy. Kajínkův advokát chtěl i díky tomuto posudku znovuotevřít proces s Kajínkem, kdy nežádal zproštění viny, ale překvalifikování trestu na trest výjimečný se sazbou 15–25 let.

Soud rozhodl o zamítnutí žádosti o obnovení procesu, podle jeho vyjádření nový posudek nemá ambice revidovat posudky předchozí.

Před lety dělali v Kajínkově případě znalecké posudky např. MUDr. Čákora a JUDr. Hlaváčková v oboru psychiatrie a z oboru psychologie PhDr. Jelen. Sám doktor Jelen se ve svém znaleckém posudku neshodl s dalšími dvěma na nemožnosti resocializace s odůvodněním, že u nikoho není zcela vyloučena. Soud si proto již v roce 1998 nechal zpracovat revizní znalecký posudek speciální komise pod vedením prof. Zvolského, který mluvil jednoznačně o nemožnosti resocializace a s jehož závěry se soud ztotožnil.

Další posudek byl předložen při snaze o znovuotevření případu v roce 2004. Ten předložila Kajínkova obhajoba a měl dokazovat, že je odsouzený schopen se znovu začlenit do společnosti.

Je faktem, že v případu byly předloženy posudky, které mají zjednodušeně řečeno podporovat Kajínkovu resocializaci. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť upozorňujeme na to, že oba tyto posudky byly předkládány Kajínkovou obhajobou a v rámci výroku neřešíme, zda Kajínek skutečně je schopen resocializace.

V pondělí 29. května 2017 havaroval policejní vůz BMW i8 v brněnských Chrlicích kolem dvaadvacáté hodiny. Automobil sjel ze silnice a narazil do stromu. V automobilu byli dva pasažéři. Policista a šéf hradního protokolu Vladimír Kruliš.

Zprvu se objevily informace, že vůz měl řídit šéf hradního protokolu. To ovšem popřela zdravotnická záchranná služba ve své tiskové zprávě z výjezdu. Podle jejich vyjádření byl řidičem policista, který během jízdy měl cévní mozkovou příhodu. Záchranáře měl na místo přivolat spolujezdec, tedy Kruliš.

Řidič vozidla i pasažér byli převezen i do fakultní nemocnice v Brně Bohunicích. Oba utrpěli vážná zranění. Kruliš momentálně leží ve stabilizovaném stavu na jednotce intenzivní péče úrazové chirurgie, kam byl převezen s podezřením na možné poranění páteře. Oba dva navštívil v úterý večer prezident České republiky Miloš Zeman. Podle prezidentova týmu má Kruliš zlomený obratel, zranění míchy podle něj neutrpěl.

Podle doposud zjištěných informací měl jízdu domluvit šéf jihomoravských policistů Leoš Tržil.

Odvolací soud v rozsudku skutečně připustil, že z některých Peroutkových textů lze vyvodit kritický závěr, že jejich autor byl fascinován nacismem, respektive Hitlerem. Podle soudu je taková interpretace možná a má reálný základ v textech, ovšem již nehodnotí, zda je to interpretace správná a zda články opravdu takové selhání dokládají (což není předmětem ani našeho hodnocení).

Miloš Zeman se vyjadřuje ke kauze s údajným textem Ferdinanda Peroutky, který měl Adolfa Hitlera označit za gentlemana. O žalobě Peroutkovy vnučky Terezie Kaslové proti Kanceláři prezidenta republiky rozhodoval v březnu 2016 Obvodní soud pro Prahu, který nařídil Kanceláři omluvu. Hned na místě však bylo proti rozsudku podáno odvolání.

Odvolací soud pravomocně rozhodl na začátku září 2016, kdy potvrdil omluvu za autorství tohoto článku Hitler je gentleman, ale zrušil povinnost omluvit se za to, že měl Peroutka podle Zemana na svědomí větu „nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“. Obsahově podobná vyjádření měl totiž Peroutka podle názoru soudu opravdu publikovat. Jak Kancelář prezidenta republiky, tak Terezie Kaslová podali dovoláni k Nejvyššímu soudu.

Na základě tohoto rozsudku, který je k dispozici na Lidovky.cz, můžeme potvrdit, že soud v odůvodnění používá přirovnání (.jpg, s. 13) fascinace něčím záporným k fascinaci králíka pohledem kobry, když říká:

„Prezident kriticky zmínil tehdejší fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením (rozuměno nacismu či přímo Adolfa Hitlera, který byl prve v Projevu zmíněn). Nejprve je třeba uvést, že fascinace nemusí být vyvolána jen něčím kladným (tedy fascinace něčím pozitivním, následováníhodným), avšak též něčím záporným (ve smyslu uhranutí, jako je králík fascinován pohledem kobry, vydáme-li se do říše zvířat).“ Z této citace je však možno zjistit, že přirovnání není mířeno na Ferdinanda Peroutku, ale je vyřčeno pouze v obecné rovině, kdy je negativní fascinace ukazována na příkladu.

Rozsudek zdůrazňuje, že prezidentův závěr je hodnotícím soudem, který má reálný základ v Peroutkových textech. „Onen pravdivý základ představuje v prvé řadě Peroutkův článek s názvem Dynamický život, v němž se nachází mnoho výroků a slovních obratů (...), na základě nichž lze předmětný skutkový soud o fascinaci učinit. (...) Mohou být i jiné názory na tento článek, na to, jak to tehdy Peroutka myslel, jak jeho obsah souvisí s dobou, v níž byl napsán, co může být v článku ironií, ovšem vzhledem k danému obsahu tohoto článku nelze názor Prezidentům zavrhnout a postihnout jako neoprávněný, nedovolený.“ (s. 14) Tyto závěry mají hledat historici, ale kdokoliv může činit kritické závěry o protagonistech a době, pokud mají nějaký reálný základ.

Podobně soudce Tomáš Novosad rozsudek senátu odvolacího soudu komentoval v DVTV (5:20), když mimo jiné uvedl: „...aniž bychom my sami kritizovali, to zase musím znovu zdůraznit, tak my říkáme ano, jsou zde jisté články, které byly v té době napsány panem Ferdinandem Peroutkou a na základě těch článku lze připustit, aby někdo vynesl kritický soud.“
Na základě výše uvedeného odůvodnění tedy konstatujeme, že soud nerozhodl, zda Peroutka podlehl fascinací nacismem, ale uznává, že Zemanův hodnotící pohled je vzhledem k existujícím podkladům (a jejich různým výkladům) legitimní.

Co se týká citovaných textů, článek Hitler je gentleman Jiří Ovčáček nenašel, jelikož neexistuje. V dalších dvou textech, které Zeman zmiňuje, se skutečně objevují zmíněné pasáže. Viz archiv časopisu Přítomnost a texty Dynamický život a Češi, Němci a židé.

V závěru rozsudku soudce Novosad skutečně uvádí Zemanem popsanou sportovní analogii. Píše:

„Tedy se v souvislosti s nákladovým výrokem sděluje – opět v zájmu vyloučení možných desinterpretací, že chtěl-li by snad někdo použít terminologii sportovní, dopadl spor remízou.“

Výrok je hodnocen jako pravdivý, Miloš Zeman skutečně v minulosti citoval profesora Höschla, nicméně je třeba dodat, že v té době skutečně, jak upozornil tazatel na náměstí v Kuřimi, slovy o třetině slaboduchých, každém sedmém jako debilním/dementním/alkoholikovi tvrdě vystupoval proti přímé demokracii, zatímco dnes ji verbálně hájí.

Miloš Zeman byl občanem dotázán na svou změnu postoje v otázce referend a přímé demokracie. Tazatel zmiňoval jeho citát, který popsal následovně s tím, že jej měl Miloš Zeman říct:

„To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každá sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel má podprůměrný intelekt. Těmto lidem, to je tedy polovina národa, uniká složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa.“ Reakcí Miloše Zemana bylo, že jednak pouze citoval profesora Höschla a také to, že se vyvinul jeho názor. V každém případě Miloš Zeman zmíněnou větu skutečně řekl. 22. ledna 1992 vystoupil ve Federálním shromáždění s projevem, v němž přímou demokracii tvrdě kritizoval. Například uvedl: „Současně bych však chtěl varovat před obecně rozšířenou a dalo by se říci populistickou iluzí, která vychází z názoru, že hlas lidu je hlasem božím, a že to, co nespraví parlament, spraví občané.Jsem si vědom toho, že zejména dnes v předvolebním období, kdy se každý poněkud bojí říci to, co by rozhořčilo voliče, mohou být další poznámky pokládány za provokativní. Ale prosím, abyste zvážili prostý fakt, že např. za středověku a ještě v pozdějších staletích byla většina veřejnosti nakloněna upalování čarodějnic a že to byla byť absolutistická, leč přesto osvícená vládnoucí moc, která toto upalování zakázala dávno před tím, než ke stejnému názoru veřejné mínění tehdejších občanů došlo.Pokud vám tento příklad bude připadat jako příliš antikvovaný, položme si jednoduchou otázku: Kdybychom v této zemi uspořádali všelidové hlasování o tom, zda obnovit trest smrti, jak si myslíte, že by toto hlasování dopadlo? Máme k dispozici poměrně seriózní a reprezentativní průzkumy veřejného mínění a můžeme tedy vyvodit předběžný závěr.Toto populistické krédo ostatně napadá i psychiatr prof. Cyril Höschl ve svém projevu, který koncem září přednesl v pražském Karolínu. Chtěl bych velkou většinu svého diskusního příspěvku vyplnit právě touto citací, neboť se domnívám, že tak jako k tomuto ctihodnému shromáždění mluví zástupci různých profesí, neuškodí, jestliže k němu promluví - byť zprostředkovaně - i psychiatr.Dovolte mi tedy, abych citoval. Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti.Třetina obyvatel této země je slabá duchem.Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Proč se o tom dnes zmiňuji?“

Tolik slova Miloše Zemana z Federálního shromáždění. Že jde o citát Cyrila Höschla, dokládá jeho vlastní vyjádření v časopise Reflex z roku 2004 (14/2004). Höschl píše: „Citát je vytržen z atmosféry té chvíle a oné doby. Byla to doba, kdy u nás začala po prvotním nadšení prosakovat "blbá nálada" spojená s neschopností nadhledu a odstupu. Chtěl jsem tehdy ukázat, že schopnost humoru, tj. vhledu za prvoplánový význam slov a situací, souvisí také s inteligencí. Kdo nemá smysl pro humor, mívá sklon k podezřívavosti. Nechápe totiž, čemu se ostatní smějí, takže nakonec dochází k názoru, že se posmívají právě jemu. Z toho pramení ostražitý a nevlídný postoj ke světu (‚aby ze mne nedělali vola‘). Tyto mechanismy leccos vysvětlují, zvážíme-li jejich zastoupení v populaci uvedené v citátu. Rozhodně jsem tím nechtěl říci (a ani nikde neřekl), že bychom na tom byli hůře než jiné národy.“