Obecné referendum (mediální analýza)

Ústavní zákon o obecném referendu byl jedním z vládních slibů, které zanedlouho oslaví rok od svého schválení v rámci programového prohlášení. Díky spolupráci s Newton media se v dnešním komentářovém textu zaměříme na to, jak v posledních letech toto téma hýbalo online i offline veřejným prostorem.

Komentář 11. června 2019

V Poslanecké sněmovně leží aktuálně ve druhém čtení tři návrhy zákona na zavedení
celostátního referenda. Předloha sociálních demokratů, komunistů a poslanců hnutí SPD - Tomia Okamury. Všechny tři návrhy se liší v parametrech, za kterých lze vůbec referendum svolat, a také v tom, o čem by v něm občané České republiky mohli potenciálně rozhodovat. Byť podle veřejných vyjádření se zdá, že ani jeden z návrhů nemá příliš šancí na přijetí, veřejnou debatou v posledních letech téma referenda výrazně rozhýbalo. Navíc jde o jeden z vládních slibů, které monitorujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku. Aktuálně si připisuje hodnocení "průběžně plněný."

Ve spolupráci s Newton Media a jejich unikátní databází mediálních zmínek jsme se tedy podívali na to, zda a jak se v posledních více než 20 letech základní otázka
přímé demokracie diskutuje.


Referendum v Česku jako téma


Česká ústava předpokládá, že by si lidé mohli rozhodovat v některých otázkách sami. Článek 2 odst. 2 konkrétně uvádí: “Ústavní zákon může stanovit, kdy lid
vykonává státní moc přímo.”
Pokud by poslanci a senátoři přijali příslušný zákon, část rozhodování by teda přešla přímo na občany.

Doposud se na celostátní úrovni konalo jediné referendum - a to konkrétně o vstupu do Evropské unie v roce 2003. V červnu roku 2003 se bezmála 4 a půl milionu občanů dostavilo k volebním urnám a hlasovalo drtivě většinově pro vstup země do EU. Rok 2003, kdy se referendum konalo, je podle dat společnosti Newton Media také rokem, kdy se v médiích tento pojem vyskytoval do té doby nejčastěji.

Zdroj: Mediální archiv Newton Media. Celkový výskyt pojmu „referendum“ v mediálním archivu od roku 1996 do roku 2018.

Je to logické - zmínky se dotýkaly denního zpravodajství, komentářů, rozhovorů s politiky i různými experty a dalších mediálních útvarů. Častěji než ve zmíněném roce 2003 se do veřejného dostalo téma referenda (resp. zmínka o něm) dostalo až v roce 2014, kdy již na politické scéně působilo hnutí Úsvit přímé demokracie Tomio Okamury.

Je ovšem dobré si uvědomit, že od roku 2014 již působila v České republice řada nových mediálních (zejména internetových projektů) a počet zpráv, které se do
databáze dostaly, se tedy zvětšil. V nejobecnějším pojetí lze počet příspěvků v mediálním prostoru (tj. tisku, televizi, rozhlasu i online prostředí) znázornit následujícím grafem:

Graf zachycuje medializaci obecného referenda v rozmezí let 2013 a 2018.
Data: tisk, online, televize a rozhlas (mediální archiv Newton Media).

Výkyv na přelomu roku 2013 a 2014 způsobil mj. návrh zákona z dílny KSČM. Ten měl vyvolat referendum o zrušení zákona a majetkovém vyrovnání s církvemi. Sněmovnou neprošel, jak jsme podrobně popsali v naší dřívější analýze.
I tak se motiv referenda o církevních restitucích objevil na titulní straně stranických Haló novin do roku 2018 celkem 30krát.


Obecné referendum se o čtyři roky později stává politickým mainstreamem: podle deníku Právo by pro něj v této době hlasovalo 152 poslanců z celkem dvou set (Referendum může projít. I o Unii, 24. 10. 2017). Jak si tedy vysvětlit „ochladnutí“ debaty v půlce roku 2018? Prudký pokles zájmu médií o obecné referendum lze patrně nejlépe vysvětlit tím, že v květnu 2018 vznikla stabilní vládní koalice ANO a ČSSD. To z obecného referenda činí ryze předvolební a povolební téma, které v
každodenním politickém provozu rychle vadne, mediální optikou vyústí do ztracena.

Kdo tedy o referendech píše?

Graf seznamuje s médii, která se v rozmezí let 2013 a 2018 zajímala o celostátní referendum nejčastěji. Data: tisk, online, televize a rozhlas (mediální archiv Newton Media).

S odstupem nejčastěji psaly o obecném referendu parlamentnilisty.cz sloužící
jako tribuny pro politickou publicistiku politiků a občanů. Žánrově podobnou platformou byla blogosféra na idnes.cz. Haló noviny spojovaly referendum zpravidla s otázkou církevních restitucí a vedle vystoupení z EU často neopomínala připomenout české členství v NATO.

Zájem mainstreamových titulů včetně kanálů ČT 1 a ČT 24 byl z velké části
dán jejich zpravodajstvím o volbách a povolebním dění, kdy téma obecného referenda velmi rezonovalo v době Babišova vládnutí bez důvěry sněmovny, tzn. od prosince 2017 do května 2018.

Vládní stanovisko: Jedna z priorit

Současná vláda má otázku zavedení referenda ve svém programovém prohlášení. V něm se píše:
Předložíme ústavní zákon o celostátním referendu. Respektujeme však zastupitelskou demokracii zakotvenou v Ústavě, a proto neumožníme ve funkčním období této vlády referendem schvalovat zákony a rozhodovat o mezinárodních závazcích.”

To není žádná novinka. Současná vláda je za dobu samostatné novodobé české parlamentní demokracie již patnáctou v řadě. Z nich hned 9 slibovalo, že zavede referendum jako ústavní možnost, popřípadě schválí mechanismus, jak se k němu dostat. Přehled všech programových prohlášení lze dohledat na webu
Vlády České republiky
.

Možnost rozhodování občanů ve svých programech slibovaly všechny vlády s účastí sociálních demokratů, neprosadila to ovšem ani jedna z nich. Postupně v tomto
zklamaly sestavy Miloše Zemana, Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka i Bohuslava Sobotky. ČSSD je dlouhodobě stranou, která celostátní referendum veřejně podporuje. Narozdíl od ODS, která se profiluje jako výraznější zastánce zastupitelské demokracie. V tomto ohledu se může jako paradoxní
jevit, že vlády Mirka Topolánka (druhá z nich) a Petra Nečase ve svém programu také se zaváděním prvků přímé demokracie počítaly.

Zde narážíme na politickou realitu. Topolánek sestavoval koaliční vládu se Stranou zelených, která byla a je výrazně pro principy přímé demokracie, Nečas v roce
2010 podepisoval smlouvu s Věcmi veřejnými, které na vnitřních referendech byly postaveny. Než se rozpadly.

Pokud se podíváme na data o doposud předložených návrzích, zjistíme následující. Od roku 1996 bylo do Poslanecké sněmovny předloženo již 17 předloh, které
chtěly v různých podobách zavádět institut celostátního referenda. Kromě nich pak byla navrhována také různá referenda k jednorázovým tématům - ke vstupu do Evropské unie (to jediné bylo schváleno), k vystoupení z Evropské unie, NATO nebo také například ke smlouvě o radaru v Brdech.

Data pocházejí z webu Poslanecké sněmovny. Konkrétně z přehledu sněmovních tisků. Je třeba vždy vybrat příslušné volební období a vyhledat ty návrhy, které se týkají problematiky celostátního referenda.

Počet návrhů je de facto v každém období stejný kromě let 2002-2006, kdy byl předložen jediný návrh na referendum - a to vládní. Jinak poslanci projednávají vždy 2-3 návrhy během celého období. Aktuálně je situace podobná - rozdíl je ten, že návrhy byly předloženy hned na začátku volebního období současně a média jim tak věnují výrazně vyšší pozornost.

Co je nyní na stole?

Jak jsme již v úvodu zmínili, poslanci se aktuálně probírají třemi návrhy na celostátní
referendum. Značně se liší a to ve 2 oblastech - o čem nelze hlasovat a kolik hlasů je potřeba ke schválení. Krátce představme všechny návrhy.

Sociální demokracie

Předloha ČSSD vyjmenovává oblasti, které v referendu není možné podrobit hlasování. Konkrétně jde o státní rozpočet, daně, členství Česka v mezinárodních institucích, dále o funkcích pro konkrétní osoby nebo individuálních právech a
povinnostech. Referendum by se nemělo konat ani o otázkách základních práv a svobod, které garantuje česká ústava nebo mezinárodní smlouvy. V tomto ohledu jsou sociální demokraté nejvíce restriktivní. Podle jejich představ nelze hlasovat
například o vystoupení z NATO nebo Evropské unie.

V jejich pojetí je navíc rozhodnutí platné, “pokud nadpoloviční většina občanů oprávněných v referendu hlasovat odpověděla na otázku položenou v referendu
kladně, nebo záporně.” Hypoteticky tedy pokud by se hlasovalo například o zrušení letního času nebo vyšší povolené rychlosti na dálnicích, pro schválení těchto kroků by bylo potřeba více než 4 miliony hlasů. Vzhledem k tomu, že nadpoloviční účast nemají v Česku ani všechny typy celostátních voleb, je poměrně problematické předpokládat, že by byla tímto nástrojem schvalováno větší množství návrhů.

SPD
Návrh hnutí Tomia Okamury je ze všech tří nejbenevolentnější. Aby se referendum konalo, stačilo by 100 tisíc podpisů na petici. Hlasovat podle návrhu SPD by mělo jít o všem, pokud by konkrétní otázku jako “nezávadnou” posoudil Ústavní soud. Hlasovat by tedy mělo jít i o vystoupení z Evropské unie nebo o zrušení Senátu. Pokud jde o hlasování o odchodu z EU, podle slov Tomia Okamury by se mohlo legitimizovat případným vyšším kvórem (Studio ČT24 v 15:30, 24 6. 2.
2018).

SPD pro platnost referenda nestanovuje žádnou hranici počtu hlasů. Teoreticky by tak mohl stačit jediný hlas (což je ad absurdum představa) pro úspěšné odhlasování
libovolné otázky. Hnutí totiž argumentuje, že žádná hranice není stanovena ani pro volby.

KSČM
Komunisté se svou představou řadí někam mezi sociální demokraty a Tomia Okamuru. Hlasovat by se podle nich nemělo o ústavně zaručených právech, daních, rozpočtu a ustavování konkrétních lidí do funkcí. A také o otázkách, které by byly
v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, přestože předseda KSČM Vojtěch Filip opakovaně podpořil myšlenku referenda o členství v EU či NATO (př. ČRo plus: Nemůžeme být ve vládě, která trvá na členství v NATO, říká předseda komunistů Filip, 24. 1. 2018)

V tomto ohledu mají blíže k ČSSD. Naopak v otázce platnosti referenda de facto kopírují model SPD, protože k přijetí rozhodnutí je bez dalších podmínek potřeba
většina hlasujících. Zde však místopředseda Jiří Dolejš dodal, že by chtěl nastavit kvórum „poměrně vysoko“, aby nehrozilo, že by se Češi „ureferendovali k smrti
(př. E15: Hlasy slibujeme jen pro věci, které jsme si vydupali, říká poslanec KSČM Dolejš, 28. 6. 2018).

Co další strany?

Hnutí ANO coby dominantní hráč debatu o obecném referendu spíše moderovalo
v tom smyslu, že opakovaně blokovalo, aby se mohlo hlasovat o czexitu. Tomuto scénáři oponovali jmenovitě Helena Válková, Jaroslav Faltýnek a další. Andrej Babiš v únoru 2018 slíbil hnutí STAN, že ANO nepodpoří návrh SPD, a na Twitteru se
přimluvil za kvórum ve výši 10 % z oprávněných voličů, tzn. asi 800 tisíc lidí (Právo 18.1.).

Piráti zaujímali v debatě o referendu od prvopočátku svébytnou pozici: „O
přímé demokracii jsme mluvili daleko dříve než on, když zakládal svou stranu, možná tuto věc viděl nejdříve u nás
“, vysvětlil jejich předseda Ivan Bartoš. Oproti hnutí ANO
prosazovali nižší kvórum a principiálně nevylučovali ani hlasování o odvolání prezidenta a členství v mezinárodních organizacích. Podle Bartoše by se o nich hlasovalo až za řadu let, až by se občané naučili s institutem celostátního
referenda pracovat (ČT 1 19:00 24.2.). V této souvislosti pokládal za důležitá i pevná pravidla informační kampaně, která by hlasování předcházela. Místopředseda Mikuláš Ferjenčík hovořil o dvou typech referend: zatímco třeba o regulaci kouření v restauracích by se mohlo rozhodovat s nižším kvórem, na hlasování o mezinárodních organizacích by se vztahovaly přísnější regule.

ODS apel na obecné referendum a s ním veškerou argumentaci pro přímou
demokracii konzistentně odmítala, a to ve prospěch zastupitelské demokracie. S největší naléhavostí odporovala případnému hlasování o NATO. Předseda strany Petr Fiala přispíval do debaty ucelenou argumentací – referendum podle něj nijak nezlepšuje demokracii, ale naopak znejišťuje ústavní pořádek, zakrývá
odpovědnost politiků a vyostřuje reálné problémy. Poukazoval na Slovensko, kde z celkem 10 hlasování bylo úspěšné jen to o vstupu do EU. Přímou demokracii, jak tvrdil, je možné uplatnit jen v „přehledných celcích“ jako jsou obce. Osobně si
nicméně dovede představit zákon o speciálním referendu, který by umožnil hlasovat o přijetí eura (ČT 24 18:25 27.3.)

Který návrh má šanci?

Odpověď je jednoduchá: žádný. I přes to, že v Poslanecké sněmovně existuje jasná většina, která obecně referendum jako nástroj podporuje (strany se liší v
parametrech), soudě podle veřejných vyjádření by měl libovolný návrh narazit v Senátu. Jak již bylo zmíněno, referendum je ústavním zákonem. To znamená, že pro jeho přijetí je třeba ústavní většiny v Poslanecké sněmovně a také v Senátu. Ten
nelze přehlasovat.

Lze předpokládat, že mezi poslanci se najde alespoň 120 potřebných zákonodárců, kteří vyberou některou z variant. Vládní hnutí ANO a sociální demokraté podle mediálních zpráv pracují na kompromisním návrhu, který má vycházet z představ ČSSD. Ovšem v Senátu hrají prim opoziční strany, které zde mají v rámci klubů ODS, KDU-ČSL a STAN drtivou většinu a mohou libovolný návrh zamítnout.

Závěr

Shrňme fakta. Zákon o obecném referendu byl v roce 2018 podle dat společnosti Newton Media veřejně debatován jako nikdy dříve. Oproti předchozím letům šlo o
násobky mediálních zmínek, které o něm byly v českých médiích publikovány. Důvodů pro to je několik - zejména ten, že do sněmovny se v tomto roce dostaly hned tři návrhy zákonů od tří stran, většina ve sněmovně je principu referenda nakloněna a značnou silou disponují strany, které podporují přímou demokracii: zejména hnutí ANO, Piráti, SPD, ČSSD.

Text vznikl ve spolupráci s Newton Media, autorem je Jan Tvrdoň.



Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů