Nerealizováno: Posílení zastoupení v EU

Na str. 26 prohlášení konkrétně nalezneme: Budeme prosazovat razantnější přístup EU i NATO a budeme se na něm aktivně podílet. Budeme usilovat o posílení zastoupení českých představitelů a občanů v institucích a orgánech Evropské unie. Budeme aktivněji než dosud informovat veřejnost o svých aktivitách a o klíčových tématech, kterým se v EU věnujeme.

Není tudíž nijak specifikováno, v jakém směru má vláda v úmyslu české zastoupení posilovat. Jisté totiž je, že navýšením členů v některých hlavních orgánech to nebude. Přímo zakládací smlouvy totiž stanovují, že po jednom zástupci bude mít Česká republika v Evropské radě, Radě ministrů, Komisi a Účetním dvoru. Změnu zakládající smlouvy by musely shodně chválit všechny členské státy.

Ani v Evropském parlamentu se příliš prostoru neotevírá, byť je to právě Evropský parlament, který tím nejpřímějším způsobem zastupuje zájmy členských států v rámci Evropské unie. Zde jsou totiž karty také poměrně jasně rozdány. Podle článku 14 Smlouvy o Evropské unii má tzv. europarlament pevný počet členů a protože jde také o zakládající smlouvu unie, její změnu by stejně tak musely odsouhlasit všechny členské státy. V tomto množství na Českou republiku připadá 21 členů, což je přibližně 1 poslanec na 0,5 milionu obyvatel. Častým omylem je domněnka, že malé státy jsou bity na úkor větších, lidnatějších zemí. V parlamentu však funguje tzv. degresivní proporcionalita - přepočítávací kompromis, kdy menší země sice mají méně poslanců než velké, zároveň ale poslanec z velké země zastupuje více občanů než jeho kolega z malé země. Pokud bychom například na Německo aplikovali stejný koeficient, jako na Českou republiku, zastupovalo by jeho 83 milionů obyvatel celých 164 poslanců. Němci by tvořili přibližně pětinu parlamentu. Díky přepočtu zvýhodňujícímu malé státy však dostali 96 poslanců. Jeden německý poslanec tedy zastupuje asi 0,87 milionu německých obyvatel. Určité změny přijdou s odchodem Velké Británie z Evropské unie, s počtem českých europoslanců to však nehne. Na brexitu vydělá nejvíce Francie a Španělsko, které získají po 5 křeslech, a Nizozemsko a Itálie, obě země po 3 křeslech.

V řadě dalších orgánů (Soudní dvůr EU, Hospodářský a sociální výbor, …) také existují mechanismy, které připouští jen minimální možnost, jak české zastoupení zvýšit, potažmo posílit. Významnou pozici v evropské struktuře má Rada guvernérů Evropské centrální banky. Jde o obdobu bankovní rady České národní banky, ovšem s vlivem na ekonomiku v celém prostoru eurozóny, přeneseně však na celou evropskou ekonomiku. Radu tvoří guvernéři národních bank států, které platí eurem, a jsou tedy členy eurozóny. Na přijetí eura má vláda přímý vliv, koncem roku 2018 však (na doporučení Ministerstva financí a České národní banky) vláda odmítla stanovit termín přijetí, ačkoli bychom již měli splňovat kritéria přijetí. Aktuální guvernér a bývalý předseda úřednické vlády Jiří Rusnok se tak zatím nemusí rozrušovat.

Závěrem naší analýzy je tedy domněnka, že na té nejvyšší úrovni si lze posílení českých kapacit představit jen stěží a posílení by mělo proběhnout na úrovních úřednických pozic. Ty jsou za rovných podmínek otevřeny obyvatelům členských států, zpravidla však podléhají výběrovému řízení a vláda tak v tomto směru může poskytnout spíše školení a podporu při přípravě, např. při dorovnání jazykových limitů českých obyvatel. Jak se vláda s tímto příslibem vypořádá, to uvidíme na konci funkčního období, detaily k tomuto i dalším dílčím otázkám však najdete v naší analýze, kterou budeme průběžně aktualizovat

Sliby vlády jsou monitorovány díky podpoře Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku. Výstup je součástí grantového projektu Sliby vlády Andreje Babiše. Autorkou je Ivana Procházková.