Nerealizováno: Právo na internet

Po rodičovském příspěvku a českém zastoupení v EU se dnes podíváme na slib uzákonit občanům právo na internet.

V programovém prohlášení nalezneme tento příslib na str. 33, s následujícím dodatkem: “Pokud chceme budovat moderní digitální stát, občané musí mít zajištěno, že jejich přístup k internetu nebude omezován.” S tím lze ostatně beze zbytku souhlasit, od přístupu k internetu se odvíjí i některé další vládní sliby, například na úplné využití elektronického receptu (průběžně plněno) nebo online platba u všech státních institucí (průběžně plněno).

Jak si vedeme ve světě

V roce 2018 bylo dle dat OECD v České republice 86,4 % domácností napojeno na internet. Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie se pohybujeme na sdíleném 14 místě.

Až osmé místo si připisuje Estonsko s 90,5 % pokrytí. Bylo to právě Estonsko, které v roce 2000 jako první země uzákonila právo na internet na úrovni národní legislativy, a to zákonem o telekomunikacích (en, z důvodu nedostupnosti původního návrhu před novelizací dokládáme pouze mediální zprávu.) Estonsko má také prvenství v elektronickém hlasování ve volbách, když Estonci v roce 2005 jako první na světě spustili elektronické hlasování v komunálních volbách a o dva roky později také v parlamentních volbách. Ač je často v Evropě bráno vzor, nemělo by se zapomínat, že hlasovat lze současně i "analogicky," tedy s lístkem ve volební místnosti. Celých 94,3 % si připisuje Finsko, země, která v roce 2010 jako první zařadila do legislativy právo na přístup přímo k širokopásmovému internetu, tedy přímo minimální sílu připojení.

V roce 2016 schválila Rada OSN pro lidská práva nezávaznou revoluci, která potvrzuje, že stejně, jako jsou základní práva chráněná v offline prostoru, je nutné je chránit i online a vyzývá členské státy, aby posilovali digitální gramotnost a za tímto účelem usnadnili přístup na internet. Někteří vykládají tuto formulaci jako zavedení univerzálního práva na internet, jde spíše o otázku výkladu, je však zjevné, že OSN v tomto směru instruuje státy jasným směrem.

Na co se těšit v Česku?

Svým způsobem mají analytici Demagog.cz práci “ušetřenou,” neboť vláda nepřislíbila pouze absolutní přístup k internetu, ale i jeho zavedení skrze zákony. Analytici tedy nemusí objíždět republiku a zkoumat kvalitu připojení, ale slib hodnotí primárně na základě přijetí či nepřijetí zákona. i však průběžné mezikroky. To se však netýká vládního návrhu zákona o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, schváleného v únoru 2019. Jeho přijetí jednak plyne z evropských závazků, zároveň je nutno říci, že  se týká toliko zajištění uživatelské přístupnosti webových stránek pro osoby se zdravotním postižením.

Je také na místě poznamenat, že s tématem nezbytně souvisí dostupnost mobilních dat, kde se však současná vláda zatím příliš dobře nezapsala. Je pravdou, že premiér Babiš dlouhodobě voliče ujišťuje o tom, že snížení cen mobilních dat s operátory vyjednává a je vládní prioritou. Mnohem hlasitěji však do veřejného prostoru zazněla slova exministryně Novákové o tom, že data v mobilu jsou drahá proto, že si je Češi nechtějí kupovat. Této ekonomické zákonitosti avšak neporozuměli spotřebitelé ani premiér a snad i proto je nový ministr Havlíček v tématu mobilních dat zdrženlivější. Nadcházející vývoj tak budeme s napětím sledovat, pro jistotu z poklidu svého pevného kabelového připojení.

Sliby vlády jsou monitorovány díky podpoře Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku. Výstup je součástí grantového projektu Sliby vlády Andreje Babiše. Autorkou je Ivana Procházková.