Nerealizováno: Právo na internet

V návaznosti na zveřejnění analýzy plnění vládních slibů doplňujeme i několik kratších analytických textů. Ty mohou dovysvětlovat politický a mediální kontext, na který ve factcheckové analýze nezbylo místo.

Komentář 31. května 2019

Po rodičovském příspěvku a českém zastoupení v EU se dnes podíváme na slib uzákonit občanům právo na internet.




V programovém prohlášení nalezneme tento příslib na str. 33, s následujícím dodatkem: “Pokud chceme budovat moderní digitální stát, občané musí mít zajištěno, že jejich přístup k internetu nebude omezován.” S tím lze ostatně beze zbytku souhlasit, od přístupu k internetu se odvíjí i některé další vládní sliby, například na úplné využití elektronického receptu (průběžně plněno) nebo online platba u všech státních institucí (průběžně plněno).

Jak si vedeme ve světě

V roce 2018 bylo dle dat OECD v České republice 86,4 % domácností napojeno na internet. Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie se pohybujeme na sdíleném 14 místě.


Až osmé místo si připisuje Estonsko s 90,5 % pokrytí. Bylo to právě Estonsko, které v roce 2000 jako první země uzákonila právo na internet na úrovni národní legislativy, a to zákonem o telekomunikacích (en, z důvodu nedostupnosti původního návrhu před novelizací dokládáme pouze mediální zprávu.) Estonsko má také prvenství v elektronickém hlasování ve volbách, když Estonci v roce 2005 jako první na světě spustili elektronické hlasování v komunálních volbách a o dva roky později také v parlamentních volbách. Ač je často v Evropě bráno vzor, nemělo by se zapomínat, že hlasovat lze současně i "analogicky," tedy s lístkem ve volební místnosti. Celých 94,3 % si připisuje Finsko, země, která v roce 2010 jako první zařadila do legislativy právo na přístup přímo k širokopásmovému internetu, tedy přímo minimální sílu připojení.

V roce 2016 schválila Rada OSN pro lidská práva nezávaznou revoluci, která potvrzuje, že stejně, jako jsou základní práva chráněná v offline prostoru, je nutné je chránit i online a vyzývá členské státy, aby posilovali digitální gramotnost a za tímto účelem usnadnili přístup na internet. Někteří vykládají tuto formulaci jako zavedení univerzálního práva na internet, jde spíše o otázku výkladu, je však zjevné, že OSN v tomto směru instruuje státy jasným směrem.

Na co se těšit v Česku?

Svým způsobem mají analytici Demagog.cz práci “ušetřenou,” neboť vláda nepřislíbila pouze absolutní přístup k internetu, ale i jeho zavedení skrze zákony. Analytici tedy nemusí objíždět republiku a zkoumat kvalitu připojení, ale slib hodnotí primárně na základě přijetí či nepřijetí zákona. i však průběžné mezikroky. To se však netýká vládního návrhu zákona o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, schváleného v únoru 2019. Jeho přijetí jednak plyne z evropských závazků, zároveň je nutno říci, že  se týká toliko zajištění uživatelské přístupnosti webových stránek pro osoby se zdravotním postižením.

Je také na místě poznamenat, že s tématem nezbytně souvisí dostupnost mobilních dat, kde se však současná vláda zatím příliš dobře nezapsala. Je pravdou, že premiér Babiš dlouhodobě voliče ujišťuje o tom, že snížení cen mobilních dat s operátory vyjednává a je vládní prioritou. Mnohem hlasitěji však do veřejného prostoru zazněla slova exministryně Novákové o tom, že data v mobilu jsou drahá proto, že si je Češi nechtějí kupovat. Této ekonomické zákonitosti avšak neporozuměli spotřebitelé ani premiér a snad i proto je nový ministr Havlíček v tématu mobilních dat zdrženlivější. Nadcházející vývoj tak budeme s napětím sledovat, pro jistotu z poklidu svého pevného kabelového připojení.

Sliby vlády jsou monitorovány díky podpoře Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku. Výstup je součástí grantového projektu Sliby vlády Andreje Babiše. Autorkou je Ivana Procházková.




Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů