Porušeno: Zákon o sociálním bydlení

Zákon o sociálním bydlení, po kterém volají již léta odborníci a některé obce a který stojí v Programovém prohlášení vlády, pravděpodobně nevznikne. To vyplynulo z vyjádření premiéra Andreje Babiše po jednání s ministry a zástupci starostů o řešení situace lidí v ghettech, které proběhlo ještě v září 2018, když uvedl: „My si myslíme, že potřebujeme stavět byty. A ten program výstavba, který připravila paní ministryně Dostálová, to řeší. V minulém období jsme se na tom nedomluvili (na zákoně), toto je nový návrh, který ani nevyžaduje zákon. Nutit obce a dávat jim povinnost, aby stavěly, by určitě neprošlo“. K odmítnutí zákona se později připojila také i ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO), která má zákon v gesci.

Místo uceleného zákona, který by problematiku řešil, se proto vláda zaměřuje na podporu výstavby (obecních) sociálních bytů: i tento slib vláda dala a my ho naopak hodnotíme jako splněný. Dle Kateřiny Valachové (ČSSD) dojde ještě do konce roku k předložení Zákona o dostupném bydlení zaměřující se na bytovou politiku obecně.

Slib o Zákonu o sociálním bydlení dala už vláda Bohuslava Sobotky: i ten zůstal na konci volebního období porušený. Jeho vláda zákon dokonce vypracovala a schválila, ovšem skončil v Poslanecké sněmovně mezi zákony, které sněmovna nestihla do konce volebního období projednat. První návrh ministerstva sociálních věcí do velké míry ztroskotal na odporu obcí, na které návrh chtěl přenést velkou část zodpovědnosti a zároveň udělovat sankce za porušení pravidel; kompromisní návrh (,pdf) schválený vládou na konci volebního období, proto pro obce znamenal dobrovolnou účast. I ten však hnutí ANO a tehdejší ministryně pro místní rozvoj Šlechtová kritizovaly za příliš široké pojetí skupiny, které má být sociální bydlení určeno.

Proč vlastně Zákon o sociálním bydlení?

Sociální bydlení je pojem, o kterém se čím dál tím víc mluví, ovšem často bez shody na jeho základních principech. Chybí zde právě zákon, který by vymezil, na koho přesně má být sociální bydlení cíleno a kdo ho má zajišťovat. Přesně problém shrnuje Ministerstvo pro místní rozvoj: “Česká republika doposud nemá vlastní zákon o sociálním bydlení, který by občanům a obcím, a dalším subjektům, stanovoval práva a povinnosti týkající se sociálního bydlení. Je tudíž na zvážení politických zástupců každé obce (rady, zastupitelstva), zda systém sociálního bydlení bude či nebude mít a v jaké podobě."

Aktuálně proto sociální bydlení neposkytuje přímo stát - může jej poskytovat obec, nezisková nebo církevní organizace nebo soukromý subjekt. MPSV rámcově stanovuje osoby s nárokem na sociální bydlení na základě typologie ETHOS: lidé bez domova, lidé žijící v nevyhovujících podmínkách (např. malých nebo zdraví škodlivých prostorách), lidé na ubytovnách nebo v azylových domech nebo lidé ohrožení např. domácím násilím. Zároveň jde o osoby, které s příspěvkem na bydlení vynakládají “na bydlení významnou část svých příjmů (více než 40 % disponibilních příjmů) a nejsou schopny tuto svoji obtížnou situaci řešit samy na trhu s bydlením”. Ani toto však není přímo právně zakotveno. Zakotvením cílové skupiny do zákona se přitom zabývaly už předchozí vlády: vláda Petra Nečase chtěla definovat pojem “lidé v bytové nouzi”, jak se dočteme v Koncepce bydlení ČR do roku 2020 (.pdf, s. 11), přijaté v roce 2011. Myšlenka zákona o sociálním bydlení je pak obsažena i v Koncepci bydlení 2015 - 2025 (.pdf, s. 132).

V současnosti stát poskytuje příspěvek na bydlení (na krytí nákladů na bydlení) a doplatek na bydlení (dávka v hmotné nouzi pro lidi, kterým po zaplacení bydlení nezbývá na živobytí). Jelikož je tedy podpora bydlení v rámci dávek rozmělněná, mohlo by dojít k jejich revizi. Uvažovalo se i nad sloučením těchto dávek do jedné, ale to nakonec ministryně Maláčová odmítla. Dle představ (.pdf) MPSV by měl být příspěvek na bydlení poskytován pouze lidem žijících ve zkolaudouvaných bytech a doplatek na bydlení by měl být poskytnu lidem, kteří budou pobývat na ubytovnách, respektive v nebytových prostorách.

Sliby vlády jsou monitorovány díky podpoře Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku. Výstup je součástí grantového projektu Sliby vlády Andreje Babiše. Autorkami jsou Tereza Machačová a Lenka Chudomelová.