Prezidentský speciál - Jiří Dienstbier

Jiří Dienstbier se již před volbami vymezoval proti uzavření koalice s ODS, jako například v tomto rozhovoru z 6. října 2010, kde mimo jiné prohlásil: "Je pro mě nepředstavitelné, abychom uzavřeli jakoukoli koalici s lidmi, kteří dnes v Praze vládnou a kteří mají podíl na vytvoření korupčního, řekl bych až mafiánského prostředí v Praze."

Po volbách pak své odhodlání nepodílet se na koalici s ODS, která byla vytvořena na pražském magistrátu, znovu potvrdil například Ihned.cz nebo v online chatu na serveru Novinky.cz.

Sám se pak stal řadovým zastupitelem a září 2012 rezignoval i na tuto funkci.

Na základě výše uvedeného tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Statistiky Eurostatu potvrzují, že Česko vynakládá na sociální výdaje 18,7 % HPD (nejnovější údaje jsou z roku 2008), zatímco průměr EU činí 26,4 %. Výdaje jsou výrazně pod průměrem EU, český sociální systém tedy můžeme hodnotit jako poměrně skromný a výrok proto pokládáme za pravdivý. OECD potvrzuje výrok Jiřího Dientsbiera také, neuvádí sice průměr EU, ovšem ze sledovaných zemí v rámci Evropské unie je pozorovatelné, že Česká republika vynakládá relativně nízké procento HDP na sociální výdaje (20,6 % v roce 2012).

V programu (manifestu pro volby 2012 na sedmé straně) ČSSD doslova stojí: "Zrušíme poplatky ve zdravotnictví, s výjimkou časově ohraničeného příspěvku na stravu v nemocnici." Tento návrh ČSSD deklaruje už od roku 2011, tehdy ještě prostřednictvím stínového ministra zdravotnictví Davida Ratha.

Je pravdou, že Václav Havel byl ve svém posledním prezidentském období zastáncem americké invaze do Iráku. Označoval tento konflikt za "morálně ospravedlnitelný". Slovo "nejhlasitější" v tomto výroku nehodnotíme - zajímali jsme se pouze o to, zda fakticky tento krok Václav Havel podporoval.

Jelikož platné zákony popisují pravomoci ve znění výroku senátora Dientsbiera, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Prezident je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. (Zákon o Ústavním soudu, § 64, odst. 1, písm. a) ).

Zákon o zpravodajských službách (č. 153/1994 Sb.) v § 8 řeší Dientsbierem zmíněné pravomoci. Konkrétně tato pasáž zákona zní: "(1) Zpravodajské služby podávají prezidentu republiky a vládě jednou za rok a kdykoli v o to
požádají zprávy o své činnosti .

(4) Vláda a prezident republiky ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti
těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády."

Na základě několika zpravodajských článků (Ceskatelevize.cz, Denik.cz, Aktuálně.cz) označujeme výrok za pravdivý. Jiří Dientsbier se skutečně proti podobě velké koalice či opoziční smlouvy vyjádřil, v prezidentských Interpelacích ji mj. také vyčetl Miloši Zemanovi.

Již v § 2, odst. 3 trestního řádu stojí:

"Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak."

Konference ČSSD v Praze proběhla v sobotu 15. prosince (str. 5) 2012 a volil se mj. nový předseda pražské krajské organizace ČSSD. Šlo zároveň o první celopražskou (krajskou) stranickou konferenci od rezignace Petra Hulinského na post předsedy po rozpadu koalice ČSSD a ODS v prosinci 2011; od té doby stál v čele pouze dočasně pověřený předseda Jiří Bodenlos.

Výrok je na základě informací ze stránek Nejvyššího správního soudu, ministerstva vnitra a médií hodnocen jako pravdivý.

Žádná česká vláda doposud nenavrhla rozpuštění KSČM k Nejvyššímu správnímu soudu. NSS na svých stránkách takový návrh týkající se KSČM neeviduje a ačkoliv se o této možnosti již dříve v roce 2009 jednalo na základě podnětu ze Senátu, kdy speciální komise nalezla 76 důvodů pro zrušení KSČM. Tento návrh nakonec odmítlo ministerstvo vnitra.

O možném návrhu na zrušení KSČM se pak hovořilo také v roce 2011, kdy mělo ministerstvo vnitra na žádost vlády návrh vypracovat a ministerstvo zveřejnilo k této problematice vyžádané odborné analýzy. Z tohoto roku (2012) je pak zpráva, která uvádí, že ministerstvo vnitra spolu s ministerstvem spravedlnosti nevidí prostor pro právní kroky vůči KSČM. Tato zpráva také měla předložit seznam dalších možných opatření.

Je pravda, že KSČM v některých volbách získala dokonce více než 20 % hlasů, ale ve volbách do sněmovny jich nikdy nedosáhla. Nejvyšší výsledek 18,5 % zaznamenala v roce 2002.

Výsledky KSČM ve všech druzích voleb v letech 1992 - 2012:

Sněmovna% hlasů 1992 - koalice Levý Blok14,05 1996 10,33 1998 11,03 2002 18,51 2006 12,81 2010 11,27

Senátmandáty 1996 2 1998 2 2000 0 2002 1 2004 1 2006 0 2007 1 2008 1 2010 0 2012 1

Komunální volby% hlasů 1994 13,59 1998 13,65 2002 14,49 2006 10,79 2010 9,56

Krajské volby% hlasů 2000 21,14 2004 19,68 2008 15,03 2012 20,43

Evropský parlament% hlasů 2004 20,26 2009 14,18

Článek 68 Ústavy ČR, odst 4. říká:

"Jestliže ani takto [tj. podruhé] jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny."

Analýza ministerstva vnitra skutečně rozpuštění KSČM nedoporučila, informoval o tom např. server iDnes (celé odůvodnění můžete nalézt zde (.pdf)). Analýza byla zpracována na základě usnesení (.pdf) vlády z července 2011. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Otevřené koalice s KSČM měla sociální demokracie po krajských volbách v roce 2008 v kraji Moravskoslezském a Karlovarském. Po krajských volbách 2012 bylo uzavřeno devět otevřených koalic ČSSD a KSČM.

Součástí daňové reformy účinné od roku 2008 bylo mimo jiné zavedení tzv. superhrubé mzdy a zastropování odvodů na sociální a zdravotní pojištění.

Koncept superhrubé mzdy je založený na tom, že daň z příjmů se vypočítává z hrubé mzdy zvýšené o odvody na zdravotní a sociální pojištění hrazené zaměstnavatelem. Protože byl zároveň stanoven strop pro tyto odvody, dochází u vysokopříjmových skupin k mírné degresi, kdy je tzv. efektivní sazba daně (poměr hrubé mzdy a skutečně odvedené daně) nižší než u nízkopříjmových skupin.

Superhrubá mzda byla zrušena v rámci daňové reformy, novela počítá s účinností od roku 2015.

Na základě výše uvedeného výrok hodnotíme jako pravdivý, i když degrese je způsobena spíše zastropováním odvodů na pojistné, než superhrubou mzdou.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Země se silnějším sociálním státem skutečně v tomto roce vykazují lepší hospodářské výsledky, nicméně vztah mezi těmito dvěma veličinami nemůžeme přímo prokázat.

Následující tabulka uvádí roční procentuální vývoj HDP ve zmiňovaných zemích na základě statistik Eurostatu:

2009201020112012 (odhad)ČR-4,5+2,5+1,9-1,3Dánsko-5,7+1,6+1,1+0,6Švédsko-5,0+6,6+3,7+1,1Norsko-1,6+0,5+1,2+3,1Německo-5,1+4,2+3,0+0,8

Jak tedy vidíme, Česko skutečně vykazuje ze sledovaných zemí v tomto roce nejnižší (resp. záporný) hospodářský růst, údaje za rok 2010 a 2011 už ovšem tak jednoznačné nejsou, kdy ČR vykazovala lepší výsledky než Dánsko a Norsko.

Definovat a operacionalizovat pojem sociální stát není jednoduché, jelikož se k problematice váže řada modelů a vysvětlení. Pro naše účely ovšem můžeme použít statistiky OECD, které mapují podíl sociálních výdajů na HDP země:

Sociální výdaje (2012)ČR20,6 %Dánsko30,5%Švédsko28,2 %Norsko22,1 %Německo26,3 %

Česko má tedy ze sledovaných zemí skutečně nejnižší výdaje na sociální stát. Nemůžeme samozřejmě určit nakolik souvisí velikost sociálního státu s hospodářskými výsledky země, každopádně data za letošní rok odpovídají Dienstbierově tvrzení, hodnotíme proto výrok jako pravdivý.

Na základě stenozáznamu z 24. schůze Senátu v jeho současném funkčním období hodnotíme výrok jako pravdivý.

Senátor J. Dienstbier skutečně podal pozměňující návrh k Návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, aby se náhrada nákladů právního zastoupení u tzv. bagatelních pohledávek vyplácela jen ve výjimečných případech.

Jiří Dienstbier svůj návrh Senátu vysvětloval takto: „Jestliže 80 – 90 % případů u bagatelních pohledávek nevyžaduje žádnou kvalifikovanou právní službu, potom princip by měl být, že se v tomto případě nepřiznává náhrada nákladů za takovouto službu, není-li poskytována. V těch 10 % případů může soud individuálně posoudit, že tam musela být právní služba poskytnuta, a proto, že náhradu v konkrétním případě přizná."

Na základě dohledaných informací v médiích hodnotíme výrok jako pravdivý.

Regulační poplatky, fungující v Německu od roku 2004. Německý systém je poněkud odlišný od fungování těchto zdravotnických poplatků v České republice, pravdou však zůstává, že právě o zrušení regulačních poplatků v Německu informovaly i české média (iDnes, Novinky, Česká televize či Finanční noviny) na počátku listopadu 2012. Poplatky by pak měly přestat platit od počátku příštího roku.

Celý projekt elektronických zdravotních knížek IZIP stál Českou republiku dvě miliardy korun. Po jeho zastavení tedy můžeme brát tyto peníze jako promarněné. Ministerstvo zdravotnictví také podalo trestní oznámení v této kauze - škoda je prý 450 miliónů Kč.

Škoda v této kauze byla znalci při policejním vyšetřování vyčíslena na 388 356 677,57 korun. Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Etický kodex VV skutečně hovoří o zákazu změny stranické příslušnosti a povinnosti rezignace na mandát v případě porušení tohoto kodexu.

V etickém kodexu strany VV se můžeme dočíst (článek pátý), že "...Zástupce občanů nesmí v průběhu své funkce změnit politickou stranu, za kterou byl zvolen." Závěrečná ustanovení tohoto kodexu pak uvádějí, že "...Zástupce občanů (...) se zavazuje, že se v případě prokázaného porušení tohoto Etického kodexu vzdá svého mandátu." Tato ustanovení Karolína Peake skutečně porušila, když se svého mandátu nevzdala, a to ani na vyzvání svých (nyní již svých bývalých) stranických kolegů. Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.