SOCDEM

Na začátek je vhodné uvést, že pro životní úroveň domácností neexistuje jednotná definice. Tato úroveň se tedy liší v závislosti na tom, co přesně statistiky měří.

Ekonomická nálada

Například analytický ústav STEM ve spolupráci s poradenskou společností KPMG měří od roku 1993 index finanční situace domácností. Ten je založen na subjektivním hodnocení životní úrovně domácností, a to včetně výhledů do budoucna. Vrcholu dosáhl v roce 2020 a od května 2021 jeho hodnota indexu klesala (.pdf, str. 7). Ačkoliv index od září 2022 znovu mírně rostl, jeho poslední hodnota zůstává stále na nejnižší hranici za posledních devět let.

HDI

Dalším možným ukazatelem, který se používá k měření životní úrovně, je tzv. HDI (Human Development Index), tedy index lidského rozvoje. Ten se počítá jako průměr několika indexů, mezi které patří lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a životní standard (.pdf, str. 10). HDI nabývá hodnot od nuly (u nejméně rozvinutých zemí) do jedné (u těch nejrozvinutějších).

Když se podíváme na hodnotu HDI v České republice, k dosažení maxima došlo v letech 2017 a 2019, kdy se jednalo o hodnotu 0,896. V roce 2020 ukazatel klesl na hodnotu 0,891, na které zůstal i po dobu následujícího roku. V roce 2022 se ovšem hodnota indexu zvýšila na 0,895, tedy na hodnotu blízkou historickému maximu. Novější data ovšem ještě nejsou k dispozici a HDI tak nelze použít k bližšímu porovnání životní úrovně za poslední tři roky.

Příjmy a výdaje domácností

Třetí možnou definicí životní úrovně je míra spotřeby domácností. Tu sleduje Český statistický úřad (ČSÚ), který má ovšem ucelená data pouze do roku 2022. Z jeho dat vyplývá, že průměrná roční spotřeba na osobu byla v roce 2022 přibližně o 21 tisíc korun vyšší než v roce 2021.

ČSÚ provádí také samostatné šetření s názvem „Životní podmínky v ČR“. Ačkoliv se pro rok 2024 data stále sbírají, lze se podívat na data ze všech předchozích let. Ve výsledcích se sice neobjevuje žádný index životní úrovně ani míra spotřeby domácností, dá se z nich ale vyčíst průměrný příjem a náklady na bydlení (.pdf). Z těchto dat vyplývá, že poměr cen bydlení vůči čistému příjmu dosáhl v měřených letech svého minima v roce 2021 a od té doby stoupá (.pdf). Domácnosti tedy musí na bydlení vynakládat větší část svých peněz než v předchozích letech.

Reálná mzda

Dalším ukazatelem, který se může použít k analýze životní úrovně, je reálná mzda. Tou se rozumí skutečná (nominální) mzda snížená o inflaci, která tak zohledňuje to, kolik si toho lidé za vydělané peníze koupí. Podobně jako u ekonomické nálady, či výdajů na bydlení došlo v případě reálných mezd od roku 2021 ke zhoršení situace. Jak je vidět na následujícím grafu vycházejícího z dat ČSÚ, reálné mzdy od poloviny roku 2022 stoupají, přesto na úroveň z roku 2021 se ještě nedostaly (.xlsx).

Závěr

Ohledně životní úrovně neexistuje jednotná definice, která by ji dokázala snadno změřit. Slova Lubomíra Zaorálka ale potvrzují data STEMu, který měří ekonomickou náladu domácností, jež v roce 2023 nedosahovala hodnot z let 2020 a 2021. Data ČSÚ navíc ukazují, že od roku 2021 musí domácnosti vynakládat větší procento svého čistého příjmu na náklady na bydlení. Ke zhoršení situace došlo také v případě reálných mezd, které se oproti roku 2021 propadly. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Náměstek brněnské primátorky Jiří Oliva srovnává výstavbu nových městských bytů v Brně během současného volebního období, jež začalo v roce 2018, s obdobím předchozích deseti let (2008–2017). 

Podle Strategie bydlení města Brna 2018–2030 došlo v Brně mezi roky 2008 a 2017 k dokončení – tzn. získání kolaudačního souhlasu (.pdf, str. 1) – celkem 429 obecních bytů (.pdf, str. 65; .pdf, str. 30).

Co se týče aktuálního volebního období, v roce 2018 bylo podle těchto dokumentů zkolaudováno 12 a v roce 2019 11 bytů. V roce 2020 poté došlo k výraznému nárůstu, a to na 139 bytů (.pdf, str. 30).

Data za rok 2021 a 2022 se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat, s dotazem jsme se proto obrátili na bytový odbor města Brna. Ten webu Demagog.cz zaslal tabulku za léta 2018–2022 (.jpg), která nicméně obsahuje mírně odlišná data než předcházející dokumenty města. Pro rok 2019 např. uvádí 13 nových zkolaudovaných bytů (tj. o 2 více než veřejné dokumenty), v roce 2020 pak 138 bytů (tj. o 1 méně než veřejné dokumenty města).

V roce 2021 byl poté podle bytového odboru kolaudační souhlas udělen v případě 25 bytů. Celkově tak od roku 2018 došlo ke kolaudaci přibližně 200 bytů. V říjnu 2022 pak bytový odbor počítá s kolaudací dalších 23 bytových jednotek, i pokud bychom však tyto byty zahrnuli do celkového množství zkolaudovaných bytů v tomto volebním období, nedostaneme číslo vyšší než 250. Jelikož bylo v Brně v deseti letech, které předcházely současnému volebnímu období, zkolaudováno 429 obecních bytů, hodnotíme výrok Jiřího Olivy jako nepravdivý.

Zdroje dat: 2008–2020 (.pdf, str. 65; .pdf, str. 30); 2021 a 2022 (.jpg)

V rámci projektu výstavby družstevních bytů v Brně aktuálně probíhají projekční práce v pěti lokalitách, které dohromady zahrnou 1 005 bytů (.pdf, str. 6–14). Jedná se o oblasti Kamenný vrch v Novém Lískovci, Francouzská v městské části Brno-střed, bývalý dřevopodnik Rumiště, Přízřenice a V Aleji v Holáskách.

Rada města Brna v květnu (.pdf) a červnu (.pdf, str. 10–12) schválila založení prvních tří bytových družstev, a to Dostupné bydlení Kamenný vrch II, Dostupné bydlení Francouzská a Dostupné bydlení V Aleji. Jde o lokality, kde příprava výstavby aktuálně postoupila nejdále, podle primátorky Vaňkové (ODS) by pro ně mělo být letos vydáno územní rozhodnutí.

V těchto lokalitách by měla byty stavět právě městem založená družstva, do kterých by poté vstupovali zájemci o byty jako další družstevníci. Prvním krokem k výběru budoucích družstevníků bylo přihlašování zájemců do projektu, které běželo od června 2022 až do 15. září, tedy do jednoho dne po konání debaty. Kteří žadatelé nakonec získají družstevní byt, rozhodne sada kritérií (výše příjmů a to, jestli má žadatel děti a trvalé bydliště v Brně) a poté los.

Podle dokumentu k projektu Dostupné družstevní bydlení v Brně bude bytový odbor MMB nejprve oslovovat zájemce z roku 2018 (.pdf, str. 4). Podle slov brněnského náměstka pro bydlení Jiřího Olivy ze září 2020 se tehdy do projektu přihlásilo asi sedm set uchazečů, o dva roky později jich zůstalo zhruba pět set. Zatím však nejsou dostupné informace o počtu žadatelů z aktuálního přihlašování, s dotazem jsme se proto obrátili na Magistrát města Brna. Milan Berka z Bytového odboru uvedl, že od začátku přihlašování do 13. září (tedy dne předcházejícímu ověřované debatě) včetně, přišlo 946 ověřených přihlášek, na konci přihlašování se pak jednalo o 1 071 přihlášek.

Jiří Oliva tedy uvedl všechny faktické informace ve výroku správně. Brno projektuje opravdu více než tisíc družstevních bytů a za tím účelem již založilo tři družstva. O družstevní byt do 13. září zažádalo dokonce 946 uchazečů, tento počet nicméně spadá do našeho 10% tolerančního pásma, a výrok jako celek proto hodnotíme jako pravdivý.

Koncese, o které mluví náměstek primátorky Brna Oliva, je v českém právu speciální druh veřejných zakázek, který je upraven v zákoně o zadávání veřejných zakázek. Od ostatních druhů veřejných zakázek se liší zejména tím, že přenáší riziko na dodavatele.

V polovině února letošního roku informovalo vedení města Brna, že zahájí spolupráci se soukromým subjektem, konkrétně Českou spořitelnou, na výstavbě nových bytových domů. Byty by se postavily ze soukromých financí, nájemníky by pak vybíralo přímo město.

O měsíc později informoval server iDNES.cz, že dva týdny po oznámení spolupráce Brna s Českou spořitelnou přišli městští právníci s analýzou, že takový postup není v souladu se zákony, jelikož dohoda města a jedné společnosti zvýhodňuje konkrétního stavitele. Zpravodajský web iDNES.cz dále uvádí, že zřejmě nejlepším řešením je podle radního Olivy a právníků koncese. Kvůli tomuto postupu se přitom celý proces výstavby prodlouží.

Také portál CzechCrunch potvrdil, že se původní záměr radnice změnil a nakonec se na výstavbu zamýšlených bytů vypíše koncesní řízení. Mluvčí brněnského magistrátu Filip Poňuchálek to zdůvodnil tím, že v tuzemsku existuje jiný právní systém než v Rakousku, kde se město původně inspirovalo.

Konkrétní právní analýzu o tom, zda je koncesní řízení k takovéto spolupráci mezi městem a soukromníkem nutné, jsme ve veřejně dostupných zdrojích nenašli.

Celkově hodnotíme výrok jako pravdivý. Právní analýza města Brna dle iDNES.cz potvrzuje nutnost koncesního řízení, o které navíc hovořil i mluvčí magistrátu.

Petr Kajnar v debatě jmenoval jednu z možností, jak pomoci lidem zasaženým energetickou krizí. Podle něj by takové opatření, kdy by město lidem prominulo poplatky za odpad, vedlo v případě čtyřčlenné rodiny k úspoře ve výši přibližně 3 tisíce korun měsíčně. 

Výše poplatku za komunální odpad v Ostravě činí pro rok 2022 498 Kč na osobu a kalendářní rok. Pro čtyřčlennou rodinu je to tedy 1 992 korun ročně. Od roku 2023 je naplánováno zvýšení tohoto poplatku na 720 korun na osobu a rok. Pro čtyřčlennou rodinu by se tedy mělo jednat o částku 2 880 korun. Pro děti do 7 let a osoby nad 65 let nicméně bude platit úleva z poplatku ve výši 222 korun.

Petr Kajnar tedy zřejmě zaměnil roční částku za částku měsíční. V roce 2023 by prominutí poplatků za odpad vedlo k roční úspoře téměř 3 tisíce korun. Vzhledem k tomu, že Kajnar jednoznačně hovořil o měsíční částce a následně se neopravil, hodnotíme jeho výrok jako nepravdivý.

Nejdříve uveďme, že Petr Kajnar (ČSSD) byl primátorem Ostravy v letech 2006 až 2014. Po volbách pořádaných v říjnu 2014 ho na tomto postu vystřídal Tomáš Macura (hnutí ANO), který funkci primátora moravskoslezské metropole zastává doposud.

Tzv. umořovací fond, jejž ve výroku Petr Kajnar zmiňuje, má spojitost s emisí dluhopisů ve výši 100 milionů eur, které Ostrava v roce 2004 vydala, aby získala přibližně tři miliardy korun na investice do rozvoje města. Popisovaný fond městu konkrétně sloužil ke střádání finančních prostředků, z nichž mělo na konci doby splatnosti dojít k jednorázovému vyplacení dluhopisů. 

Upřesněme, že majitelé dluhopisů každý rok dostávali určitý výnos z toho, že cenný papír vlastnili. V roce 2014 jim poté Ostrava měla dluhopisy plně vyplatit, na což potřebovala 2,5 mld. Kč (.docx, str. 11). Do umořovacího fondu proto město každý rok odkládalo více než 300 milionů korun. V roce 2009 v tomto fondu bylo např. již 1,8 mld. Kč, na konci roku 2013 poté více než 2,4 mld. Kč (.pdf, str. 3).

Ke splacení dluhopisů (.pdf, str. 16) a využití 2,5 mld. Kč nastřádaných v umořovacím fondu došlo 28. července 2014 (.docx, str. 11), tedy ještě před komunálními volbami v říjnu téhož roku. V době, kdy vedení města přebíral Tomáš Macura tak tyto prostředky ve fondu již nebyly.

Dále zmiňme, že v roce 2013 dosahovala zadluženost města Ostravy k 6,7 mld. Kč. V prosinci roku 2014, tedy až po vyplacení dluhopisů, poté zadluženost výrazně klesla na 3,8 mld. Kč. Dluh Ostravy se tak na tuto úroveň snížil především díky použití umořovacího fondu. 

Město Ostrava tedy v roce 2014 nebylo v tak dobré finanční kondici, že by dlužilo necelé 4 mld. Kč a k tomu disponovalo téměř 3 miliardami ve fondu, jak uvádí Petr Kajnar. Z uvedených důvodů proto jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Petr Kajnar byl primátorem Ostravy mezi lety 2006 a 2014, ve funkci tedy skutečně zažil ekonomickou krizi po roce 2008. V rámci ověření jeho výroku se zaměříme na klíčové roky 2009 a 2010, kdy se v Česku recese výrazněji projevila. Rozpočty z těchto let bohužel nelze dohledat na oficiálních webových stránkách Ostravy ani v jiných veřejně přístupných zdrojích, a tak budeme vycházet z mediálních a jiných zmínek.

Na úvod zmiňme, že příjmy měst a obcí v Česku do značné míry dlouhodobě závisí na daňových příjmech z výnosů daně z přidané hodnoty, daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob. Celostátní výnos ze zmíněných daní se přerozděluje mezi více úrovní veřejných rozpočtů. Obcím se dle https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-243#f2061845">zákona o rozpočtovém určení daní uděluje 25,84 % z celostátního hrubého výnosu zmíněných daní. Tento zákon o rozpočtovém určení daní také https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-243#p4-5">popisuje algoritmus, kterým se určuje procentní podíl jednotlivých měst a obcí na celkovém daňovém výnosu.

Vzhledem k tomu, že v roce 2009 meziročně poklesly daňové příjmy (.xls) u zmíněných daní, logicky musely klesnout i příjmy obcí včetně statutárního města Ostravy.

V listopadu 2009 (25. listopadu, 13:08) Český rozhlas uvedl, že „hospodářská krize stále více doléhá na obecní rozpočty. Rozpočtové schodky se prohlubují, protože daňové příjmy letos klesají o 15 %. (…) Příští rok to může být ještě horší. Očekává se až 20% výpadek." O hospodaření Ostravy za rok 2009 pak v červenci 2010 psal s odkazem na ČTK Deník. „Město muselo snížit rozpočet a potýkalo se, stejně jako celá Česká republika, s poklesem daňových příjmů, které byly o 874 milionů korun nižší než v roce 2008,“ řekl ČTK finanční náměstek primátora Lukáš Ženatý. Pro rok 2010 Ženatý plánoval přibližně o dvě miliardy nižší rozpočet než v roce 2009: „Letošní snížení rozpočtu je vyvoláno opět především předpokládanými nižšími příjmy z daní, a to zhruba o 600 milionů korun.“

Právě za rok 2010 již jsou dostupná data v Monitoru státní pokladny provozovaném Ministerstvem financí. Z nich vyplývá, že i v tom roce došlo k dodatečné úpravě rozpočtu, skutečné daňové příjmy na konci roku ale za rozpočtem zaostaly „jen“ cca o 350 milionů Kč. Vícero dodatečných změn rozpočtu ale proběhlo již v roce 2009. Moravskoslezský deník např. 11. srpna popisoval (str. 2) dvojité snížení některých položek městského rozpočtu.

Byť nemáme k dispozici detailní rozpočty či výsledky hospodaření ani zápisy z jednání rady či zastupitelstva, na základě mediálních zmínek můžeme hodnotit výrok Petra Kajnara jako pravdivý. Během jeho času v křesle premiéra skutečně Ostrava vícekrát upravovala svůj rozpočet v důsledku 15–20% výpadku daňových příjmů od státu.

Za Sobotkovy vlády v letech 2014–2017 byl ministrem vnitra Milan Chovanec za ČSSD. Jan Hamáček je momentálně úřadujícím ministrem vnitra, a to od 27. června 2018. Česká republika je od roku 2015 mezi první desítkou států v Globálním indexu míru (Global Peace Index, GPI), který je měřítkem globálního míru. 

Zdroj: 2014 (.pdf, str. 5), 2015 (.pdf, str. 8), 2016 (.pdf, str. 10), 2017 (.pdf, str. 10), 2018, 2019, 2020, 2021 (vše .pdf)

Index hodnotí: úroveň bezpečnosti a zabezpečení, rozsah probíhajících domácích a mezinárodních konfliktů a stupeň militarizace. V roce 2014 se Česko umístilo na 11. místě, následující roky se umisťovalo v první desítce. Protože však analýza za rok 2014 byla vydána v červnu 2014 (.pdf, str. 107), přičemž ČSSD ovládala Ministerstvo vnitra až od konce ledna téhož roku, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Cena elektřiny na burze (Power Exchange Central Europe, a.s.) skutečně v průběhu letošního roku vzrostla. Na začátku ledna 2021 byla velkoobchodní cena za 1 MWh 53,17 eur, zatímco 5. října byla cena již 163,83 eur za 1 MWh. Vidíme tedy nárůst o 208,12 %.

Obdobně vzrostla na burze i cena zemního plynu. Na začátku ledna odpovídala velkoobchodní cena zemního plynu za 1 MWh částce 7,2 eur. Oproti tomu nyní 1 MWh zemního plynu na burze stojí 18,6 eur. Velkoobchodní cena tedy vzrostla o 157,4 %.

Velkoobchodní cena elektřiny i zemního plynu se tedy během roku 2021 mnohonásobně zvýšila. Výrok Jana Hamáčka proto hodnotíme jako pravdivý.

Skupina poslanců z ČSSD 10. července 2020 předložila Poslanecké sněmovně návrh (.pdf) zákona o veřejně prospěšných společnostech bytových a výstavbě dostupného bydlení. Ačkoliv má zákon navrhovaný ČSSD umožnit obcím, některým korporacím a bytovým družstvům obnovit levnější a pro občany dostupnější výstavbu, ekonomové a developeři tvrdí, že tato novela žádnou zásadní změnu nepřinese. 

Vláda k této novele zaujala (.pdf, str. 1) nesouhlasné stanovisko a označila návrh za nekoncepční, nekonzistentní a v určitých ohledech i neústavní. Projednávání návrhu bylo zařazeno na pořad 111. schůze Sněmovny, nicméně návrh se do konce volebního období pravděpodobně projednat nestihne. Zmiňme, že pozměňovací návrh (.pdf) k této novele předložili také poslanci Jan Kubík a Monika Červíčková z ANO.

Komplexní pozměňovací návrh (.pdf) podala ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, a to spolu s poslanci ČSSD. Návrh mění kompletně celý původně předložený text. Dodejme, že pokud by Sněmovna s komplexním pozměňovacím návrhem ve druhém čtení souhlasila, stal by se tento návrh základním textem pro další projednávání.

Ministryně Dostálová přitom na tomto zákoně (resp. pozměňovacím návrhu) pracovala již v první polovině roku 2020. Následně, místo aby byl její text předložen jako samostatný návrh zákona, byl předložen pouze jako již zmíněný pozměňovací návrh.

Jelikož je Klára Dostálová ministryní i poslankyní za hnutí ANO, není pravdou, že by ČSSD byla jedinou stranou, která by předložila zákon o dostupném bydlení. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.