Zaplavují nás bruselské normy?

Publikováno 10. května 2014

S tvrzením, že určité procento národní legislativy je ovlivňováno Evropskou unií, se ve výrocích politiků setkáváme stále častěji. S blížícími se volbami do Evropského parlamentu se samozřejmě kadence, s jakou kandidáti „střílí“ různé cifry, ještě zvýšila. Naposledy se k tomuto tématu v debatě České televize vyjádřil předseda ODS Petr Fiala, který řekl, že až 70 % legislativy je ovlivňováno Bruselem.

S tvrzením, že určité procento národní legislativy je ovlivňováno Evropskou unií, se ve výrocích politiků setkáváme stále častěji. S blížícími se volbami do Evropského parlamentu se samozřejmě kadence, s jakou kandidáti „střílí“ různé cifry, ještě zvýšila. Naposledy se k tomuto tématu v debatě České televize vyjádřil předseda ODS Petr Fiala, který řekl, že až 70 % legislativy je ovlivňováno Bruselem.

O míře vlivu Evropské unie, potažmo Evropského společenství se debatuje prakticky již od roku 1988, kdy předseda Evropské komise Jacques Delors při projevu v Evropském parlamentu prohlásil, že do deseti let bude 80 % hospodářské, daňové a sociální legislativy vycházet z Evropského společenství. Jednalo se však pouze o jeho předpověď, která nebyla založena na žádných tvrdých datech.

O pět let později již bylo toto tvrzení nesprávně převzato, kdy se Spolkový ústavní soud v Německu zabýval Maastrichtskou smlouvou, přičemž stěžovatel s odkazem na Delorsův projev tvrdil že „téměř 80 % obchodního práva bylo stanoveno pomocí práva ES“. Někde tady můžeme hledat kořeny honu za oním magickým číslem a zrod mýtu, který do dnešních dnů nebyl potvrzen ani vyvrácen.

Argumentace mírou vlivu EU ve vyjádřeních stále častěji v politickém boji používají jak euroskeptičtěji laděné strany, tak eurofederalisté. Prvně zmínění chtějí poukázat na často omílaný „diktát Bruselu“, ti druzí zdůrazňují důležitost EU, aby před volbami do Evropského parlamentu mobilizovali voliče. Ohýbání faktů v tomto není výjimkou. Příkladem může být například video zveřejněné Stranou nezávislosti Velké Británie (UKIP), ve kterém prostřednictvím anglických titulků vložili bývalému předsedovi Evropského parlamentu Pötteringovi do úst tvrzení, že 75 % všech evropských zákonů vzniká na půdě EU. Ve skutečnosti nebylo řečeno nic jiného než to, že Evropský parlament se podílí na přijímání 75 % legislativy Evropské unie.

Mýlil se Farage i Daily Mail

S tímto nešvarem se snaží vypořádat nejrůznější fact-checky jako např. FactCheckEU.org, který se stejně jako Demagog.CZ opakovaně setkává s tímto typem výroků (např. 80 % italského lidoveckého europoslance Magdiho Allama či 75 % Nigela Farage). Ve Velké Británii se touto otázkou zabýval také FullFact.org, který vycházel mj. ze studie knihovny Dolní sněmovny, která konstatuje, že „je možné odůvodnit jakoukoliv míru mezi 15 % a 50 %.“ A dodává: „Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií.“

Tímto serverem byl také ověřován výrok místopředsedkyně Evropské komise Viviane Reading, která tvrdila (stejně jako Petr Fiala), že 70 % procent britské legislativy je ovlivňováno Bruselem. Tuto informaci posléze převzal např. Daily Mail. FullFact.org se proto pídil po zdroji této informace. A z tiskového oddělení komisařky Readingové zjistil, že nakonec je vše jinak a jednalo o zmiňovaný podíl Parlamentu na přijímání evropských norem.

Se svou troškou do mlýna přispěl také nizozemský Asser Institute, který se pokusil vypočítat míru vlivu unijní legislativy na tamější právo. Jelikož si byli autoři správně vědomi toho, že legislativa je ovlivňována v různých odvětvích různou měrou, rozhodli se zaměřit svůj výzkum na oblast vzdělávání, do které evropská legislativu zasahuje jen nepatrně; a oblast životního prostředí, která na druhé straně patří k nejvíce ovlivněným. U vzdělávání výzkum dospěl k číslu přesahujícímu 6 % a míra působení na politiku životního prostředí překročila 66 %.

Porovnání není možné

Otázce vlivu Evropské unie na národní legislativu se věnovalo několik zahraničních článků. Například Annette Elisabeth Toellerová ve svém článku zmiňuje fakt, že konkrétní hodnoty dávají smysl pouze v případě, že rozlišíme různé oblasti politiky. Dále tvrdí, že: „Současné údaje o evropeizaci v různých oblastech nejsou srovnatelné mezi zeměmi, protože jsou založeny na různě postavených portfoliích.“

Co z toho všeho plyne? Jen stěží lze definovat onen „vliv“, natož vyrukovat s konkrétními čísly, která by toto tvrzení dokazovala. Nelze totiž jen jednoduše sečíst unijní nařízení a směrnice a porovnat je s počtem legislativních aktů vydaných na národní úrovni, neboť míra vlivu se liší u každého jednoho z nich. Není tedy možné vydávat vlastní odhady za jasná fakta.

Michal Staněk, analytik Demagog.CZ