Skupina poslanců z řad KDU-ČSL, ANO, ODS, TOP 09 a SPD podala 27. července návrh novely (.pdf) Listiny základních práv a svobod, kterým chce ústavně zakotvit ochranu manželství jako „svazku muže a ženy“ (.pdf, str. 2, 10). Nyní musí návrh zákona projednat vláda.
V důvodové zprávě (.pdf, str. 3–6) předkladatelé novely například argumentují tím, že manželství muže a ženy poskytuje optimální prostředí pro výchovu dětí. Manželský svazek muže a ženy označují za jeden ze základních stavebních prvků úplné rodiny a dodávají, že „každý historický pokus odbourat některou z funkcí rodiny a přenést ji na jinou entitu je znám svými škodlivými důsledky pro jednotlivce, zvláště pro dotčené děti, i pro společnost (…)“. V dokumentu pak poslanci odkazují na několik studií, kterými se snaží doložit svá tvrzení, že pro vývoj dětí je důležitá přítomnost dvou rodičů rozdílného pohlaví.
Poslankyně Barbora Urbanová na svém twitteru dále upřesňuje, že autoři novely např. použili jen citace ze studie americké profesorky Charlotte Patterson, které jejich postoje podporují, zároveň ale opomněli zmínit závěry této studie, které jsou s jejich tvrzeními naopak v rozporu.
V důvodové zprávě je Charlotte Patterson citována takto (.pdf, str. 6): „Teorie psychologického vývoje tradičně zdůrazňovaly charakteristické přínosy matek i otců pro zdravý osobní a sociální vývoj jejich dětí. Proto mnoho teorií predikuje negativní výsledky pro děti, které jsou vychovávány v prostředích, která neposkytují tyto dva typy vstupů.“ Jedná se nicméně o citaci z úvodní části studie, která popisuje rozdílné odborné náhledy na tuto problematiku.
V samotné studii z roku 2009 (str. 141–182) pak Charlotte Patterson shrnuje (str. 173), že výsledky jejího výzkumu „ukázaly, že – napříč rozmanitou škálou hodnocení, zahrnující míru adaptace adolescentů v prostředí, jejich školní fungování, delikventní chování, vystavení šikaně, užívání návykových látek a dále i kvalitu vztahů s rodinou a vrstevníky – se adolescenti s oběma rodiči ženského pohlaví výrazně nelišili od reprezentativního souboru adolescentů žijících s rodiči různého pohlaví“. V části, která se věnuje významu výzkumu pro oblast legislativy a veřejné politiky (str. 176–177), poté Patterson zmiňuje: „Jak ukázali Pawelski a kol. (2006), právní uznání vztahů párů stejného pohlaví se může ukázat prospěšné jak pro stejnopohlavní páry, tak pro jejich děti.“
V dalším článku Charlotte Patterson z roku 1992, na který důvodová zpráva (.pdf, str. 6) také odkazuje, se na začátku závěru píše: „Neexistuje žádný důkaz, že je vývoj dětí gayských a lesbických rodičů v jakémkoli významném ohledu ohrožen ve srovnání s vývojem u dětí heterosexuálních rodičů (…).“ Podobná formulace stojí i v závěru článku: „Dosavadní důkazy naznačují, že domácí prostředí poskytované gayskými a lesbickými rodiči podporuje a umožňuje psychosociální růst dětí stejně, jako domácí prostředí poskytované heterosexuálními rodiči.”
Sama Barbora Urbanová poté na twitteru dokládá i článek Americké psychologické asociace, kde se o Charlotte Patterson píše jako o jedné z prvních výzkumnic, která vyvrátila převládající přesvědčení, že děti gayů a leseb vykazují narušený psychosociální vývoj ve srovnání s dětmi heterosexuálních párů.
Důvodová zpráva novely se tedy opravdu odkazuje na některé studie, které došly k zjištěním opačným, než prezentují předkladatelé změny ústavního zákona. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.
