Jan Mládek

16. února tohoto roku se konala schůze mezi představiteli Evropské unie a Spojených států, jejímž předmětem bylo tzv. Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP). Jedná se o vytvoření celní unie mezi oběma ekonomickými velmocemi.

Schůzka se nesla ve všeobecném souhlasu s touto obchodní spoluprací, důkazem byl podpis pod článek pro Financial Times, který hovořil o prospěšnosti partnerství. Tento článek podepsalo osm evropských ministrů a španělský státní sekretář pro obchod. Jan Mládek, od 29.1.2014 ministr průmyslu a obchodu, se pod článek pro Financial Times o podpoře vytvoření celní unie EU se Spojenými státy spolupodepsal 18 dnů po svém jmenování. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ruská federace byla v roce 2012 největším dovozcem ropy do Evropské unie. Její dovoz tvořil 31,38 % veškerého dovozu. Současně také Rusko v roce 2010 bylo největším dovozcem plynu do Evropské unie. Celkový export z RF tvořil 31,8 % z veškerých dodávek.

Země, které jsou nejvíce závislé na dovozu plynu z Ruské federace, jsou například Finsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Bulharsko. Tyto země jsou 100% závislé na dovozu plynu z Ruské federace. Plné závislosti se blíží také Rumunsko, Polsko a Česká republika.

Největším dovozcem ropy a plynu z Ruské federace je Spolková republika Německo.

Vzhledem k tomu, že je Ruská federace největším dovozcem ropy a zemního plynu do Evropské unie, je EU určitou měrou na dovozu z Ruské federace závislá.

Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dne 5. března 2014 jednal předseda vlády Bohuslav Sobotka s polským premiérem Tuskem. Kromě jednání o česko-polské spolupráci v rámci Visegrádské čtyřky, bylo na programu také jednání o propojení energetického trhu. Dle slov Bohuslava Sobotky ČR dlouhodobě participuje na projektech, které mají zajistit energetickou nezávislost. V minulosti došlo k otevření prvního propojení plynovodu mezi Polskem a ČR. Na jednání 5. března Bohuslav Sobotka mimo jiné také diskutoval o tom, aby došlo k zintenzivnění práce na výstavbě druhého propojení. Premiér rovněž uvedl, že se v Polsku staví terminál, který by měl mít možnost přijímat velké zásilky zkapalněného plynu.

V květnu 2009 podepsal (.pdf, str. 55) polský prezident Lech Kaczyński zákon upravující výstavbu terminálu LNG v polském Svinoústí. Producentským zemím, které budou transportovat zkapalněný plyn do Polska, dominuje Katar (.pdf, str. 55). Regionální propojení přenosových soustav je tak prvním krokem, jak může ČR v budoucnu prostřednictvím LNG terminálu snížit svou závislost na ruském plynu (.pdf, str. 40).

Na základě níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen pravdivě, avšak s výhradou.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek tvrdí, že propojování příhraničních spojení, co se týče zemního plynu a ropy, se sousedními státy vypadlo z financovaných priorit, avšak pro rok 2014 se tato priorita vrátila z důvodu současné ruské politiky.

Dle nejnovější státní energetické koncepce (.pdf) ze září 2013 a její vizi do roku 2040 je skutečně pro budoucí českou energetiku důležité propojit infrastrukturu se sousedními státy a zajistit tak soběstačnost a flexibilitu mezi státy. O těchto tématech se v koncepci hovoří v kapitolách Plynárenství a Přeprava a zpracování ropy. Jde o financovanou prioritu ze strany firem, očekává se také financování z EU.

O propojování příhraničních spojení se hovoří minimálně 4 roky. Nelze tak říct, že tuto energetickou prioritu ČR současná ruská politika vrátila, ale spíše podpořila opodstatněné důvody její výstavby.

Evropská unie udělila v roce 2011 Palestinské národní radě " Status partnera v demokracii ", který Palestincům umožní zúčastnit se jednání EU jako pozorovatelé, avšak který jim také ukládá povinnost boje proti terorismu či uznání Izraele na existenci. Evropská komise také zahrnuje Generální ředitelství pro rozvoj a spolupráci, tzv. EuropeAid (.pdf), který pokrývá i spolupráci mezi EU a palestinskými představiteli. Ten byl signován již v roce 1997.

V roce 2004 bylo palestinské vedení jedním z prvních zahrnutých do Evropské sousedské politiky. V roce 2005 byl také odsouhlasen Akční plán (.pdf), jenž se zabývá rozvojem vztahů mezi představiteli EU a Palestinci, postihuje rovněž oblasti obchodu atd. Spolupráce mezi EU a palestinským vedením zahrnuje několik programů z různých oblastí v pravidelných sedmiletých programových obdobích.

EU a území Palestiny mají tedy své vztahy definované, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Asociační dohoda mezi EU a Ukrajinou měla skutečně být dohodnuta a podepsána bez přítomnosti ruských zástupců. Jedná se však o bilaterální dohodu mezi EU a Ukrajinou, nikoliv Ruskem, Ukrajinou a EU, jak podotýká vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashton, resp. její mluvčí. Trilaterální komise výše zmíněného složení byla jedním z návrhů Ukrajiny na řešení kompenzace možného propadu obchodu s Ruskem, protože prezident Vladimir Putin se nechal slyšet:

" Nestavíme se proti svrchovanému rozhodnutí Ukrajiny, a to bez ohledu na to, jaké bude. Kdyby nám ale řekli, že Ukrajina vstupuje do NATO, byli bychom skutečně proti. Pokud ale Ukrajina úplně otevře své dveře do Evropské unie, pak my nemůžeme naše dveře na Ukrajinu ponechat tak otevřené, jak jsou nyní."

Výrok Jana Mládka označujeme na základě znění memoranda o bezpečnostních zárukách z roku 1994 za pravdivý.

5. prosince 1994 v Budapešti podepsali představitelé Ukrajiny, Ruské federace, Spojených států a Velké Británie memorandum (.pdf, str. 8) o bezpečnostních zárukách. V tomto memorandu se, ve spojení s Ukrajinou a jejímu připojení ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT) z roku 1968, zaručily tyto státy v šesti článcích k respektování nezávislosti a suverenity Ukrajiny a jejích existujících hranic. Slíbily se také zdržet použití nebo hrozby síly proti její územní celistvosti nebo politické nezávislosti. Tyto bezpečnostní záruky byly poskytnuty Ukrajině při příležitosti jejího závazku eliminovat ze svého území všechny jaderné zbraně (do Ruské federace) a přistoupení k NPT jako stát nedisponující jadernými zbraněmi.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou týkající se aktuální výše dluhu Ukrajiny vůči Gazpromu.

Ukrajina má již delší dobu problémy se solventností a zvyšuje se tak možnost státního bankrotu. To se prokáže 4. června, kdy Ukrajina bude muset splatit dluhopisovou emisi ve velikosti 1 mld. $.

Pod tlak se dostává také ukrajinská hřivna, která depreciuje a snižují se rezervy centrální banky.

Dluh Ukrajiny za plyn nyní dosahuje 1,8 mld. amerických dolarů. 1,5 mld. dolarů, které uvedl ministr Mládek, je dlužná částka za loňské dodávky plynu.

Snížená sazba za plyn, kterou koncem loňského roku dohodl bývalý prezident Janukovyč s ruským prezidentem Putinem znamenala, že v prvním čtvrtletí roku 2014 bude Ukrajina platit 268,5 $ za 1000 krychlových metrů plynu místo 400 $, jež bylo ustanoveno na základě dohody z roku 2009. Tato sleva tedy končí 1. dubnem letošního roku.

Výrok ministra Mládka tak hodnotíme jako pravdivý, až na výše uvedenou výhradu o aktuálnosti velikosti zadlužení Ukrajiny vůči Gazpromu.

Ukrajina v minulosti odebírala od Ruska zemní plyn se slevou, jež výrazně snižovala náklady domácností. Z důvodu nesplácení závazků však Rusko tuto slevu nadále nebude poskytovat a bez státní pomoci se tak nejen domácnosti mohou dostat do finančních problémů.

Mezinárodní měnový fond (MMF) dlouhodobě apeluje na to, aby na svém domácím trhu Ukrajina zvýšila ceny plynu domácnostem i firmám na úroveň světové ceny. Toto opatření MMF bere jako podmínku pro finanční pomoc s ukrajinskými dluhy. Zvýšení cen by však znamenalo citelnou ztrátu politických bodů pro ukrajinskou vládu, takže se žádná z minulých vlád k tomuto kroku neodhodlala. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

V dubnu roku 2010 byla zahájena výstavba plynovodu Nord Stream, který přivádí zemní plyn z Ruska pod hladinou Baltského moře do západní Evropy a obchází tak Ukrajinu. Dne 1. ledna 2013 byl zahájen zkušební provoz plynovodu Gazela, jenž zajišťuje napojení České republiky na plynovod Opal vedoucí přes Německo, který je dále napojen na plynovod Nord Stream. K oficiálnímu otevření tohoto plynovodu došlo dne 14. ledna 2013.

Dle nejnovějších zpráv je ČR na přerušení dodávek zemního plynu přes Ukrajinu dobře připravena, na rozdíl od plynové krize z roku 2009, kdy v důsledku ukrajinsko-ruských sporů došlo k přerušení dodávek plynu a východoevropské země, včetně ČR, trpěly jeho nedostatkem. Dle Ministerstva průmyslu a obchodu by plynovody mířící do Německa dokázaly nahradit přepravu plynu z východu téměř třikrát. V případě zastavení dodávek plynu přes Ukrajinu zásobování plně pokryje obrácený tok plynu z Německa a ropovod IKL.

Vycházíme ovšem z předpokladu, že Ruská federace nezavře kohoutky do Evropské unie kompletně.