Jaroslav Doubrava

Z veřejně dostupných zdrojů nelze zjistit, kdo byl plátcem nákladů na cestu senátora Doubravy. Ruskézdroje většinou neuvádí žádnou zastřešující organizaci, zajišťující pozorovatelskou misi.

The Guardian, The Moscow Times i agentura Novorossia zmiňují mj. organizaci ASCE (evokující anglickou zkratku organizace OBSE, která běžně zajišťuje vysílání nezávislých mezinárodních pozorovatelů voleb, ovšem voleb v Doněcké a Luhanské republice se odmítla účastnit). Jak však uvádí např. The Telegraph, samotní představitelé této organizace přiznali, že v době voleb ASCE ještě ani nebyla ustavena.

Nepodařilo se dohledat, jaké bylo rozdělení mezinárodních pozorovatelů při volbách v Doněcké a Luhanské oblasti, ani jestli byli pozorovatelé rozděleni do dvou skupin, jak tvrdí Doubrava.

Mezi 18 mezinárodními pozorovateli, kteří byli označeni jako nežádoucí osoby, jsou zástupci ze Srbska, Slovenska i Řecka.

Luc Michel je lídrem belgické strany Parti Communautaire National-européen, jež se hlásí k ideologii nacionálního bolševismu a militantním revolučním metodám. Je tedy možné jej označit za extremistu.

Jak dokládají stránky či Youtube kanál samotné organizace, Luc Michel je zároveň jedním z hlavních představitelů EODE. Oním člověkem, jenž má k Lucu Michelovi velmi blízko, byl myšlen Fabrice Beaur, který je rovněž aktivní v PCN i v organizaci EODE a účastnil se pozorovatelské mise při volbách v DNR.

Druhou část tvrzení, tedy zda si tohoto propojení byl senátor Doubrava vědom či o něm hovořil s poslancem Šarapatkou, bohužel není možné z veřejně dostupných zdrojů ověřit.

Kdo přesně doprovázel Doubravu v Luhaňské oblasti nelze zjistit. Podle fotografie z profilu Ladislava Zemánka to ale mohl být Alexandr Gegalchiy, který je Ukrajinec žijící v Česku.

Slovenským pozorovatelem byl (anglicky) Viliam Longauer, jestli ale byl v tříčleném pozorovatelském týmu s Doubravou, se nepodařilo dohledat.

Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Senátor Doubrava uvádí: “Musíte si uvědomit, že byly dvě skupiny, jedna luhaňská a jedna roztocká (pozn. Demagog: zde Doubrava nejspíše myslí skupinu doněckou) . Já o těchto lidech jsem v Luhaňsku neslyšel. Tam byli s námi Srbové, byl tam Slovák, byl tam Řek” a “My jsme jezdili dva, já a Slovák… Jo, tři, já, Slovák a Srb.”

Jaroslav Doubrava byl do roku 2010 členem KSČM, po tomto roce kandidoval za hnutí Severočeši.cz.

Ze Slovenska do Luhansku přijel Viliam Longauer, který je tajemníkem ústřední rady Slovenského svazu protifašistických bojovníků.

Pokud jde o zástupce Srbska, nelze zjistit, jací lidé byli ve skupině se senátorem Doubravou. Nicméně existují potvrzené zprávy, že v Donbasu byli Vladimir Đukanović a Branislav Blažić, kteří jsou členové vládnoucí Srbské pokrokové strany, která je prezentována jako národně-konzervativní a která vznikla v roce 2008 právě proto, aby se odlišila od nacionalistů a radikalistů.

Dalšími Srby v Donbasu byli Slobodan Samardžić a Vladimir Kršljanin. Kršljanin je předsedou Hnutí za Srbsko (Pokreta za Srbiju), které má za cíl “osvobodit Srbsko od Angloamerické okupace, obnovit srbskou státnost a teritoriální indentutu (...) na základě jednoty a humanismu.” Samardžić je bývalý srbský ministr pro Kosovo-Metohiji a bývalý místopředseda Demokratické strany Srbska, která je prezentována jako národně-konzervativní a křesťansko-demokratická. Zmiňovány jsou i jména Dragana Trifkovic, která však pravděpodobně byla v Doněcké oblasti, a Stevica Dedjanski. Vzhledem k tomu, že není jisté, jaké členy konkrétně měla skupina pana Doubravy, ponecháváme tento výrok jako neověřitelný.