Jaroslav Faltýnek

Pokud jde o samotný zákon, vláda předložila novelu zákona 127 /2005 Sb. o elektronické komunikaci jako sněmovní tisk č. 1053 14. března 2017. Měla by se projednávat na 56. schůzi Poslanecké sněmovny dne 4. dubna 2017.

Novela měla být hlavně technického rázu (přechod na formát digitálního vysílání DVB-T2). Mimo to se ale objevily i věci týkající se ochrany spotřebitele, např. lepší přenositelnost čísel, úpravy ohledně možnosti jednostranných změn ve smlouvě a jejich oznamování včetně možnosti případného odstoupení od smlouvy a v neposlední řadě i zvýšení pokut pro operátory.

Plánovaná i neplánovaná jednání klubu se nikde nezveřejňují. Stejné je to i s tématy, proto musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Otázka pozice hnutí ANO 2011 k novele je komplikována kritikou předsedy hospodářského výboru PS Ivana Pilného z této strany, který vytýká dosavadní způsob projednávání novely. Nesouhlasí především s tím, že novela nebyla dle jeho slov dostatečně konzultována s operátory.

Ke zkrácení stavebního řízení by mělo dojít díky novele stavebního zákona (.pdf), která zavádí společné stavební a územní řízení (str. 5–6), tedy tzv. koordinované řízení. To spojí již zmíněné územní a stavební řízení a bude vydávat jedno koordinované povolení jak pro jednotlivé stavby, tak i pro soubory staveb.

Pro obecné stavby bude příslušnou institucí obecný stavební úřad, pro vybrané speciální stavby (například stavby silničních komunikací) silniční správní úřad (obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad či ministerstvo dopravy). Některé stavby tedy budou nově posuzovány úřadem obce s rozšířenou působností.

Novela (str. 28, § 54 odst. 5) také obsahuje „nenutnost“ měnit územní plán v určitých případech. Ovšem ta část územního plánu, která znemožňuje realizaci záměru, musí být krajským úřadem zrušena opatřením obecné povahy.

V této souvislosti je nutné zmínit rovněž koordinované řízení, pokud se jedná o problém s vodními díly. U této oblasti totiž není shoda. Někteří chtějí, aby vodní díla byla součástí koordinovaného řízení, což by stavební řízení mohlo zrychlit. Jiní ale požadují, aby vodní díla do koordinovaného řízení nepatřila, tím pádem by ke zrychlení řízení nedošlo.

Ke zkrácení stavebního procesu má dojít také díky společnému stavebnímu a územnímu řízení (str. 5–6).

Podle žebříčku Světové banky se Česká republika umístila na 130. příčce ze 190 zemí podle délky stavebního řízení. Stejná instituce také uvedla, že řízení pro malou modelovou stavbu trvá 247 dnů, ovšem pouze v případě, že se dodrží všechny lhůty a nikdo se v průběhu stavebního řízení neodvolává. Pokud však některý z těchto problémů nastane, řízení může probíhat mnohem déle. Konkrétní lhůty trvání stavebního řízení však nejsou veřejně dohledatelné.

Podle vládního návrhu zákona (.pdf, str. 78) se vodní díla řeší v rámci zvláštního zákona v samostatném vodoprávní řízení. Z tohoto návrhu vyplývá, že je zde možnost (nikoliv povinnost) rozhodovat o vodních dílech i jinak než prostřednictvím vodoprávního úřadu. Na základě pozměňovacích návrhů podaných výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj (.pdf, str. 7) došlo ke změně, kdy pokud je vodní dílo součástí souboru staveb, může podle zvláštního zákona vodoprávní úřad vydat společné povolení. Pozměňovací návrh tedy přidává možnost úplně obejít vodoprávní úřad, pokud je vodní dílo součástí stavby. V takovém případě vodoprávní úřad dává pouze závazné stanovisko.

Poslanec Faltýnek hovoří o jednání, které mělo proběhnout, ovšem zápisy z takového jednání nejsou dohledatelné. Faltýnek však již dříve uvedl, že na sloučení řízení trvá.

Zároveň jednání koaliční rady vlády je neveřejné. Údajný postoj ministra Jurečky ale nekritizuje pouze poslanec Faltýnek, ale také ministryně Šlechtová. „Pan ministr zemědělství sdělil, že pokud budou vodní díla, o kterých se vede diskuze 2,5 roku, součástí společného řízení, pak bude debatovat na poslaneckém klubu, zda lidovci novelu podpoří,“ uvedla Šlechtová.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nemůžeme spekulovat, zda byla daná smlouva postavena špatně a záměrně špatně. Takové informace nejsou veřejně dostupné a šlo by o čisté dohady z naší strany.

V celé historii projektu elektronických mýtných bran je nicméně hned několik velmi sporných bodů a dodatků.

V lednu letošního roku ministr dopravy Dan Ťok prohlásil, že ten, kdo dodatky smluv uzavíral, vůbec nepočítal s tím, že by firma Kapsch mohla být v budoucnu nahrazena jiným dodavatelem, popř. s tím, že výměna Kapsche bude drahá a obtížná. Ťok rovněž zopakoval, že resort podá trestní oznámení v souvislosti s dodatky, které jsou pro stát nevýhodné. Konkrétního viníka ministerstvo nezná a oznámení nebude podáno vůči konkrétní osobě.

Jedním z dodatků se v roce 2007 zabýval i antimonopolní úřad. Závěry šetření úřadu zjistily, že uzavření tohoto dodatku nebylo v souladu se zákonem o veřejných zakázkách a zadavatel, tedy Ministerstvo dopravy ČR, se tak dopustil porušení tohoto zákona.

U jiného z dodatků smlouvy uzavřeného v prosinci 2007 ministerstvo zveřejnilo jen část dohody. Reportéři ČT později zjistili, že ta část dohody, která Kapschi přináší částku 4 mld. Kč, zůstala nezveřejněná.

Faltýnek mluví o tom, že hnutí ANO říkalo před volbami, že chce řídit ekonomiku tohoto státu jako rodinnou firmu. Před volbami 2013 hnutí o rodinné firmě nehovořilo, svůj slogan „řídit stát jako firmu“ o slovo rodinnou doplnilo až postupně. Za všechny můžeme jmenovat výrok Andreje Babiše z Partie TV Prima před volbami 2013 (konkrétně z 22. října 2013):

„Já jsem přesvědčen, že tenhle stát má být řízen jako firma, to znamená, že ten stát má být řízen v prospěch toho státu, tudíž v prospěch akcionářů. A 10 milionů Čechů jsou akcionáři našeho státu.“

Co se týká naplňování tohoto hesla, je fakticky nemožné je konkrétně postihnout, resp. určit, zda se skutečně stát nyní řídí jako firma. Faltýnek mluví o tom, že to hnutí ANO začalo dělat, lze dohledat ale některá vyjádření Andreje Babiše, která to popírají.

Např. v rozhovoru pro Lidové noviny z května 2014 Babiš uvádí:

„Ministerstvo vedu jako firmu a jsem první politik, který to tak dělá. Ale jenom ten úřad. Bohužel stát nejde řídit jako firmu. Dal by se – kdyby byla jednobarevná vláda, jako měl Jiří Rusnok, tak to by šlo. Nebo ve většinové systému. Nebo za Fica. Ale v koaliční vládě to nejde.“

V dubnu 2016 pak Babiš uvedl na půdě Senátu ve svém vystoupení k danému tématu následující:

„...stát není firma, ale já ministerstvo financí řídím jako firmu, a proto funguje dobře. Je škoda, že stát není firma, hlavně rodinná firma, my bychom potřebovali, aby stát byl rodinná firma, která tahá za jeden konec a funguje v týmu.“

Část výroku o řízení státu jako firmy (nově rodinné firmy) tedy nelze reálně fakticky hodnotit, Jaroslav Faltýnek tvrdí, že hnutí ANO to začíná dělat, Babiš ve veřejných projevech mluvil i o tom, že to není možné v této konstelaci (která se nemění).

Výrok hodnotíme jako neověřitelný - svoboda projevu je skutečně zaručena článkem 17 Listiny základních práv a svobod, když konkrétně v odstavci 1 stanovuje, že „svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny“, nicméně zatím není možno ověřit, zda je návrh protiústavní.

K rozporu navrhované novely trestního zákona, která by měla hanobení prezidenta republiky zavést jako trestný čin, se vyjadřují někteří politici s názorem, že by se o porušování Ústavy ČR jednalo. Konkrétně to byli kromě Jaroslava Faltýnka i Miroslav Kalousek (taktéž v Otázkách Václava Moravce) či Andrej Babiš.

K ústavnosti trestného činu hanobení parlamentu, vlády a Ústavního soudu se totiž již vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 43/93, v němž shledal dotčenou úpravu protiústavní. Vytýkal jí zejména vágnost pojmu ustanovení a rozpor s čl. 4 odst. 4, čl. 17 odst. 4 LZPS a čl. 10 odst. 2 EŮLP, neboť bylo nepřiměřeně a zbytečně zasaženo do svobody projevu.

S tímto názorem souhlasí ústavní právník Jan Kysela ve svém vyjádření pro Český rozhlas, když říká:

„Pomineme-li, že ho považuji za zbytečný, překvapivý, což už jsem říkal, tak podíváme-li se do toho, jak vypadá, a podíváme-li se na to, o jakém textu měl možnost ústavní soud počátkem 90. let rozhodovat, přičemž ten tehdejší text hanobení prezidenta republiky, Parlamentu nebo Ústavního soudu shledal jako protiústavní, tak nemám pocit, že by tenhle text měl obstát. Takže za prvé je tam tedy asi možné říct, že Ústavní soud se k tomu už jednou vyslovil, takže máme v ruce nějaké autoritativní vodítko. A i kdyby se k tomu konkrétně Ústavní soud v minulosti nevyslovil a brali jsme v potaz jenom celkové tendence jeho judikatury ve vztahu ke svobodě projevu, tak i z tohoto prostého důvodu by byl ten návrh silně pochybný, ústavně pochybný, protože evidentně svobodu projevu podvazuje a má potenciál podvazovat i politickou soutěž po pravdě řečeno.“ K navrhované novele se vyjádřili také bývalí soudci Ústavního soudu Eliška Wagnerová a Stanislav Balík. Ti však nemluví o protiústavnosti, ale o absenci funkce návrhu, respektive o zbytečnosti ustanovení.

Na základě textu Listiny základních práv a svobod a výše uvedeného odůvodnění ke zmíněné protiústavnosti, je výrok hodnocen jako neověřitelný.

První část z výroku předsedy poslaneckého klubu ANO Faltýnka se nám bohužel nepodařilo ověřit, záznamy z jednání poslaneckých klubů totiž ve veřejných zdrojích k nalezení nejsou.

Výstupem z jednání předsednictva je příspěvek na facebookových stránkách hnutí, ve kterém se jeho vedení od zmiňovaného návrhu distancuje. O odmítavém stanovisku předsednictva informovala také ČTK.

Nepodařilo se nám také naleznout, jaký postoj zaujalo hnutí k poslancům, kteří zákon podepsali. Svůj podpis po prohlášení předsednictva však podle České televize stáhl poslanec ANO Stanislav Pfléger, plánuje jej také odvolat jeho souputník Bronislav Schwarz a o stejném kroku uvažuje i Vlastimil Vozka.

Je tedy pravdou, že předsednictvo hnutí ANO s návrhem na obnovení trestného činu hanobení prezidenta republiky nesouhlasí, další části Faltýnkova výroku však nelze ověřit.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože nejsme schopni posoudit, nakolik obě zmíněná opatření budou mít reálné dopady na výběr DPH či zda v případě EET budou vůbec přijaty.

V předchozím výroku jsme doložili, že Babiš v předvolební kampani mluvil dokonce o 200 miliardách ročně, které stát může získat, když jej bude někdo správně řídit a dobře hospodařit.

Pokud se podíváme na možnosti výběru daní skrze oba Faltýnkem pojmenované nástoje, zjistíme, že elektronická evidence tržeb (připusťme, že výběr daní bude kopírovat očekávání ministerstva financí a že bude zavedena) má přinést zvýšení výběru daní (.pdf - str. 29) o 12,5 miliardy.

Kontrolní hlášení pak (šlo o součást novely zákona o DPH) uvádí rozmezí 5-10 miliard, o které by se mohl výběr zvýšit.

Pokud by tedy oba nástroje přinesly takový efekt, že by zvýšily výběr daní o maximální možnou částku (predikovanou ministerstvem financí), šlo o 22,5 miliardy.

Tohle je ovšem jednak predikce, kterou nejsme schopni reálně potvrdit, druhak musíme vzít v potaz otázku funkčnosti EET, která je kritizována. Je také otázkou, zda se koalici podaří před odpor opozice daný zákon prosadit.

Nepodařilo se nám dohledat veřejné vyjádření žádného z politiků ANO k jejich představám o tom, kdo by měl být v čele vyšetřovací komise, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Všichni členové ANO publikovali svá majetková přiznání veřejně po volbách v roce 2013. Prohlášení o majetku poslance Faltýnka z roku 2013 je dostupné na webových stránkách strany ANO nebo v registru Poslanecké sněmovny.

Na základě zákona o střetu zájmů č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů jsou zastupitelé povinni podávat majetková přiznání od roku 2007. Zastupitelé jsou podle zákona hodnoceni jako "veřejní funkcionáři" (§ 2 bod "m") a vztahují se na ně povinnosti, mimo jiné také podávání majetkového přiznání.

Podle tohoto zákona lze však vymezit veřejného funkcionáře tím způsobem, aby nemusel zastupitel podávat majetkové přiznání. Přiznání se podávají většinou do registru zřízeného danou obcí a nejsou veřejnosti přístupná. V případě Prostějova jsou tata přiznání k nahlédnutí občanům po vyplnění písemné žádosti.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný, z veřejných zdrojů není dohledatelné, zda Jaroslav Faltýnek zveřejňoval své majetková přiznání jako zastupitel již od roku 1990, tedy ještě před platností zákona, který ukládá tuto povinnost.