Jaroslav Kubera

V případě, že má obec v daném rozpočtovém období naplánován schodek rozpočtu, je nutné definovat, jakým způsobem bude tento schodek financován. Sestavení rozpočtu obce se řídí podle zákona 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Může tak nastat situace, při které schodkový rozpočet běžného období nepřinese obci dluhy a naopak i pokud je rozpočet obce v rozpočtovém období v přebytku, obec může mít dluhy již z dřívějška. Proto je potřeba se dívat nejen na bilanční saldo, ale především na způsob financování závazků.

Ukazatel zadluženosti obcí se provádí na základě SIMU (Soustava informativních a monitorujících ukazatelů). Směrodatným ukazatelem je Dluhová služba. Podle monitoru státní pokladny (provozované ministerstvem financí) je skutečně město Teplice bez dluhů. Ukazatel Dluhová služba celkem je 0 tis. Kč v jednotlivých letech.

Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek Vláda ČR předložila PS PČR v říjnu 2015 a ve Sbírce zákonů byl vyhlášen na konci dubna 2016. Svým usnesením z 5. října 2015 Vláda ČR uložila ministryni pro místní rozvoj (tj. Karle Šlechtové), aby vypracovala konečné znění vládního návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek. Sama Šlechtová v říjnu 2015 v pořadu Týden v politice vysílaném stanicí ČT24 řekla, že tento zákon považuje za nejdůležitější normu Sobotkovy vlády.

Dne 22. listopadu 2016 vydal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) rozhodnutí, které se týká tzv. Národního elektronického nástroje (NEN) a kterým ÚOHS uložil Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) pokutu ve výši 500 tisíc Kč (str. 3 rozhodnutí). MMR 28. listopadu 2016 na svém webu oznámilo, že proti prvoinstančnímu rozhodnutí ÚOHS podá rozklad.

ÚOHS ve svém rozhodnutí uvádí, že se MMR dopustilo správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách tím, že zadávací podmínky veřejné zakázky týkající se systému NEN byly nastaveny netransparentním postupem (str. 1 rozhodnutí).

ÚOHS se v rozhodnutí zabýval také skutečností, že 1. října 2016 nabyl účinnosti zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek a ÚOHS proto řešil otázku, podle které právní normy má jednání MMR posuzovat. Nakonec dospěl k rozhodnutí, že se MMR dopustilo správního deliktu podle obou právních předpisů, tedy podle zákonů č. 137/2006 Sb. i 134/2016 Sb. (str. 66 rozhodnutí).

Vládní návrh novely zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti předložila Vláda ČR Poslanecké sněmovně 25. 2. 2015. Ve třetím čtením v říjnu 2016 byl návrh schválen poslanci a 30. 11. 2016 byl zamítnut Senátem. Poslanecká sněmovna setrvala na své původní verzi návrhu a Senát 17. 1. 2017 přehlasovala.

Vypracováním konečného znění návrhu byl podle Usnesení vlády ČR z dne 23. 2. 2015 pověřen ministr financí a místopředseda vlády Andrej Babiš.

Na webu ministerstva financí (MF) se lze dočíst, že zákon umožní účinnější podporu rozpočtové kázně a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Podle náměstka ministra financí pro veřejné rozpočty Petra Paveleka „přijetí zákona přispěje k účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti nakládání s veřejnými financemi“.

Ministerstvo financí dále uvádí, že „text zákona v neposlední řadě obsahuje celou řadu prvků, kterými se má zvýšit transparentnost nakládání s prostředky všech daňových poplatníků. Mimo jiné budou připravovány a publikovány střednědobé plány příjmů a výdajů, aby každý občan viděl nejenom u státního rozpočtu, kam ‚ tečou ' jeho peníze“.

Senátoři zákon zamítli, protože se domnívají, že je neústavní ve vztahu k obcím. Z toho důvodu plánují obrátit se na Ústavní soud. Zákon podle nich omezuje ústavou zaručené právo obcí a krajů na vlastní rozpočet.

Kubera zmiňuje situaci, kdy obce mohou být prostřednictvím tohoto zákona postiženy v případě, že stát špatně hospodaří. § 14 zákona uvádí, že dosáhne-li zadlužení státu 55 % HDP, nastávají opatření vedoucí k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí. V praxi to pro obce podle písm. c) má znamenat to, že musí své rozpočty konstruovat jako přebytkové nebo nejhůře jako vyrovnané.

Dodejme, že v tuto chvíli jde o situaci spíše teoretickou, neboť zadlužení České republiky je nízké (v evropském srovnání) a pohybuje se pod 40 % HDP. Pokud by však došlo k tomu, že stát bude výrazně špatně hospodařit, může se to dotknout i obcí.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, Andrej Babiš se v nedávné době několikrát stylizoval do role muže činu a inicioval vlastní sólo akce s cílem vyřešit naléhavý problém.

Po výbuších v muničních skladech ve Vrběticích na Zlínsku se rozhořel spor mezi ministrem vnitra Milanem Chovancem (ČSSD) a ministrem financí Andrejem Babišem (ANO) o finanční pomoc mířící na sanaci škod a přesčasy zasahujícím hasičům a policistům. Po počátečním odmítnutí Andreje Babiše uvolnit 43 mil. Kč na sanaci kolem a vně areálu se názor ministra financí změnil po osobní návštěvě Vrbětic, kam zavítal společně s Chovancem. Vláda následně uvolnila (.pdf, str. 1) více než 47,5 mil Kč.

Druhá část výroku Jaroslava Kubery se dotýká vleklých problémů důlní společnosti OKD. Poslední vývoj událostí naznačil, že Andrej Babiš je ochoten dát souhlas, aby do OKD majetkově vstoupil stát za předpokladu, že se nenajde soukromý investor. Podle Mládkova vyjádření chtěl Babiš OKD svěřit státnímu podniku Prisko. Konkuroval by tím návrhu šéfa průmyslu, aby společnost, která je od loňského května v úpadku, koupil za korunu státní podnik Diamo. Andrej Babiš Mládkovu verzi nepotvrdil.

Mládek následně dodal, že je důležité, že ministr financí nezpochybňuje odpovědnost státu k OKD. Babiš ke státní půjčce či převzetí OKD státem nebyl dlouho nakloněn, v červenci 2016 po jednání s vedením OKD však připustil, že by vláda mohla OKD půjčit až 700 mil. Kč.

Andrej Babiš se už několikrát odhodlal řešit věci takříkajíc na vlastní pěst. Krátce po svých negativních výrocích na adresu Romů se např. rozjel do Let u Písku, kde na místě bývalého romského koncentračního tábora dodnes stojí vepřín, a tam prohlásil, že peníze na výkup pozemků sežene.

Na konci ledna prosákla na povrch informace, že se Andrej Babiš ujal jednání o záchraně turecké elektrárny, nikomu o tom ale neřekl. Česká exportní banka půjčila na projekt Adularya v Turecku 12 mld. Kč. Elektrárna není dostavěná, firmu navíc znárodnila tamní vláda. Hnutí ANO mimo jiné výrazně změnilo pohled na ohraničení věku odchodu do důchodu. V resortním programu představeném před volbami do PS 2013 ANO prosazovalo zastropování věku odchodu do důchodu, v průběhu volebního období však svůj názor změnilo.

Třetí část Kuberova výroku naráží na říjnové rozhodnutí (.pdf) vlády týkající se zvýšení (. pdf) mezd řidičů autobusů až o 40 % od 1. ledna 2017. Vládní předloha však neříká, z které kapitoly bude navýšení mezd hrazeno. Při projednávání materiálu premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) uvedl, že by se o náklady měly podělit vláda a kraje.

ODS se skutečně po letech se ztrátovým hospodařením podařilo dostat se do černých čísel. Jaké jsou její možnosti vzhledem ke kampaním, nehodnotíme. Dodejme však, že výrok padl v kontextu prezidentských voleb, kde existuje zákonný limit pro výdaje ve výši 40 milionů pro první kolo volby a dalších 10 milionů před kolem druhým.

Dle výroční zprávy za rok 2013 byla ODS ve ztrátě 14 milionů korun. V roce 2014 pak byla strana ve ztrátě 51 milionů korun, a to zejména díky snížení státního příspěvku po volbách.

Výroční zpráva za rok 2015 hovoří o celkových nákladech 85 milionů a výnosech 114 milionů korun. Po zdanění je tedy strana 27 milionů „v plusu“.

ODS splácí dlouhodobě úvěry soukromým subjektům, vůči státu žádné závazky po splatnosti nemá. Soukromými subjekty jsou myšleny zejména banky, od nichž si politické strany půjčují, aby měly finanční prostředky na vedení kampaně. Úvěry se pak zpravidla splácí ze státního příspěvku, který strany získávají s ohledem na jejich volební zisk.

Ve stanovách ODS (článek 3, odstavec 7, písmeno h) je definováno, že členství ve straně zaniká mimo jiné „... kandidaturou v parlamentních, krajských či komunálních volbách za jiný volební subjekt bez souhlasu orgánu strany, v jehož pravomoci je kandidaturu schválit“

Člen ODS tedy na prezidenta za jiný politický subjekt dle tohoto odstavce stanov kandidovat může.

Kandidáta ODS na prezidenta schvaluje výkonná rada. V jiné oblasti se o volbě prezidenta ve stanovách strany nehovoří. Kandidatura členů ODS není stanovami nijak limitována.

Před historicky první přímou prezidentskou volbou v roce 2013 vybrala strana svého kandidáta v prezidentských primárkách. V těch se společně utkali pozdější vítěz Přemysl Sobotka a Evžen Tošenovský.

V České republice bylo v roce 2013 prosázeno 123 miliard Kč, což je méně než v předchozím roce a takový trend bude zřejmě i pokračovat. Podle studie hazardních her v ČR (.pdf, str. 13) byly v roce 2007 s náskokem na prvním místě v sumě prosázených finančních prostředků výherní hrací přístroje. Na druhé příčce byly technické hry. Následné pořadí bylo: kurzové sázky, kasina a loterie.

Vymezení hazardu na zmíněné typy se poměrně výrazně kryje s výčtem Jaroslava Kubery, který jmenoval herny (provozovny výherních hracích přístrojů), Sportku (představitele loterií) a sportovní (kurzové) sázení. Přesto hodnotíme výrok jako pravdivý. Kromě jmenovaných typů Jaroslavem Kuberou se totiž na hazardu výrazně podílí i kasina a loterie (mimo Sportky).

Výrok byl označen jako pravdivý, protože zastupitelka Teplic Iva Dvořáková na zasedání zastupitelstva 28. srpna 2014 podala návrh, aby městská rada prověřila na Ministerstvu vnitra, zda město může přijmout vyhlášku, která by zakazovala arabským ženám na území Teplic zahalování obličejů.

Ministerstvo vnitra však již předem avizovalo, že se k tomuto návrhu staví odmítavě, protože příprava a vydání takovéto regule odporuje kompetencím radnice. Byť by vyhláška o zákazu zahalování obličeje měla pouze umožnit zjištění totožnost při páchání přestupku.

Výrok byl označen jako pravdivý, protože Lázně Teplice v Čechách jsou skutečně jediným lázeňským městem v České republice, kde není vybírán lázeňský poplatek. Tento poplatek byl zrušen vyhláškou, která vstoupila v platnost 1. ledna 2010 a která rušila i další místní poplatky. To vše za účelem zmírnění dopadů ekonomické krize a učinění města Teplice přitažlivějším pro lázeňské hosty a turisty a příjemnějším pro jeho obyvatele.

V souvislosti se zákazem vydání vyhlášky zakazující zahalování obličeje, od které si zastupitelé slibovali eliminaci znečišťování města arabskými lázeňskými hosty, zastupitelstvo Teplic uvažuje o znovuzavedení lázeňského poplatku, který by pokryl zvýšené náklady na úklid města.

Část výroků o patnácti členech bereme jako ilustrativní – je faktem, že s pacienty přijíždí do Teplic celé rodiny, jádro výroku je tedy pravdivé.

Již několik let jezdí do českých lázní cizinci z arabských zemí a Teplice patří mezi nejnavštěvovanější lázeňská centra. S jednotlivými arabskými pacienty však jezdí celé rodiny a jejich příbuzní.