Jiří Dienstbier

Je pravdou, že Václav Havel byl ve svém posledním prezidentském období zastáncem americké invaze do Iráku. Označoval tento konflikt za "morálně ospravedlnitelný". Slovo "nejhlasitější" v tomto výroku nehodnotíme - zajímali jsme se pouze o to, zda fakticky tento krok Václav Havel podporoval.

Jelikož platné zákony popisují pravomoci ve znění výroku senátora Dientsbiera, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Prezident je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. (Zákon o Ústavním soudu, § 64, odst. 1, písm. a) ).

Zákon o zpravodajských službách (č. 153/1994 Sb.) v § 8 řeší Dientsbierem zmíněné pravomoci. Konkrétně tato pasáž zákona zní: "(1) Zpravodajské služby podávají prezidentu republiky a vládě jednou za rok a kdykoli v o to
požádají zprávy o své činnosti .

(4) Vláda a prezident republiky ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti
těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády."

Jiří Dienstbier se již před volbami vymezoval proti uzavření koalice s ODS, jako například v tomto rozhovoru z 6. října 2010, kde mimo jiné prohlásil: "Je pro mě nepředstavitelné, abychom uzavřeli jakoukoli koalici s lidmi, kteří dnes v Praze vládnou a kteří mají podíl na vytvoření korupčního, řekl bych až mafiánského prostředí v Praze."

Po volbách pak své odhodlání nepodílet se na koalici s ODS, která byla vytvořena na pražském magistrátu, znovu potvrdil například Ihned.cz nebo v online chatu na serveru Novinky.cz.

Sám se pak stal řadovým zastupitelem a září 2012 rezignoval i na tuto funkci.

Na základě výše uvedeného tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na základě několika zpravodajských článků (Ceskatelevize.cz, Denik.cz, Aktuálně.cz) označujeme výrok za pravdivý. Jiří Dientsbier se skutečně proti podobě velké koalice či opoziční smlouvy vyjádřil, v prezidentských Interpelacích ji mj. také vyčetl Miloši Zemanovi.

Ústavní soud v roce 2009 zrušil předčasné volby, které se měly konat 9. a 10. října téhož roku. Vyhověl tak stížnosti poslance Miloše Melčáka, který si stěžoval na zkrácení svého mandátu. Ústavní soud tehdy zrušil zákon o zkrácení daného volebního období. Volby nakonec proběhly v řádném termínu a to v červnu 2010.

I pokud “politickou zkušenost” pojmeme pouze jako členství ve zvolených orgánech a politických stranách, má senátor Dienstbier alespoň 20 let takové zkušenosti: poprvé byl zvolen na kandidátce OF do Sněmovny lidu FS v roce 1990, poté do zastupitelstva Prahy 2 za Svobodné demokraty (OH) v roce 1994. V roce 1997 pak vstoupil do ČSSD, jak uvádí Idnes.cz či portál NašiPolitici.cz. NašiPolitici.cz rovněž zmiňuje, že Dienstbier v roce 1997 začal s advokátní praxí. Tím alespoň nepřímo dokládá, že z advokátní praxe má senátor zkušenost 15 let. Že vyrůstal v prostředí lidí, kteří podepsali prohlášení Charty 77, je zřejmé již z toho, že Chartu podepsal jeho otec (odkaz dle Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných).

Jiří Dienstbier skutečně naplnil všechny tři možnosti definované zákonem pro účast v prezidentské volbě. Kromě překročení hranice 50 000 podpisů získal podporu senátorského i poslaneckého klubu ČSSD. Ostatní kandidáti naplnili většinou jednu z podmínek: Přemysl Sobotka získal podporu senátorů (23) a poslanců (51), Karel Schwarzenberg byl podpořen 41 poslanci, zbylých osm kandidátů se zaměřilo na podporu skrze podpisy občanů.

Sociální demokracie přislíbila celkově přispět Jiřímu Dienstbierovi částkou patnáct miliónů korun. Zatím mu z této sumy vyplatila pouze určitou část - konkrétně 6 900 000 Kč. Vzhledem k veřejnému příslibu strany a nastavení transparentních účtů v prezidentské kampani, kdy tento závazek bude moct být veřejně lehce kontrolován, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok na základě dostupného výpisu z transparentního účtu Jiřího Dienstbiera označujeme jako pravdivý. Sám sociálně demokratický kandidát přispěl 17.7. 2012 částkou 100 000 Kč. Drobné příspěvky ostatních dárců (tj. bez příspěvků od samotné ČSSD) evidované v období 21.08.2012 až 27.11.2012 tvoří částku celkovou částku 96 310 Kč (bez úroků). Celkem se tedy jedná o částku 196 310 Kč, která odpovídá zmiňovaným 200 000 Kč.

ČR je jako nástupce ČSFR vázána (vláda.cz) zejména Mezinárodním paktem (.pdf) o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který v článku 11 uvádí mj. právo na “přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou výživu, šatstvo, byt”. Výčet dalších úmluv, deklarací aj. poskytuje web Českého helsinského výboru. Je tedy pravda, že ČR, resp. státy, kterým je ČR nástupcem, k Dienstbierem zmíněným dokumentům přistoupily.