Jiří Dienstbier

§ 9 Zákona o státní službě v článku 2 skutečně označuje služební místa představených v ministerstvu nebo v Úřadu vlády jako:

• a) náměstek pro řízení sekce,
• b) ředitel odboru,
• c) vedoucí oddělení.

Namísto ředitele sekce takto vznikne post náměstka pro řízení sekce. Jak například argumentuje Ministerstvo obrany, " v nové struktuře došlo ke sloučení těchto pozic [náměstka a ředitele sekce] a dosavadních 11 vedoucích pracovníků bylo nahrazeno 8 náměstky, z nichž 7 zároveň stojí v čele odborných sekcí. Fakticky tak došlo k úspoře 3 tabulek vedoucích pracovníků".

Podobně uvádí v Týdnu i ministr zemědělství Marian Jurečka na obranu počtu náměstků: "Zrušili jsme ředitele sekcí, k původnímu počtu náměstků přibyli dva, ale kdyby se všichni ředitelé stali náměstky, bude jich ještě více".

Toto nové označení pozice má tedy vliv na stávající vyšší počet náměstků. Zda ovšem na všech ministerstvech nárůsty počtu náměstků po tomto přejmenování ne/proběhly, nejsme ovšem schopni korektně doložit. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný, data nadále sháníme.

V Akčním plánu boje s korupcí pro rok 2015 je vytyčeno ve čtyřech částech několik desítek úkolů, které byly určeny ke splnění v tomto roce. Níže jsou popsány podrobněji. Nicméně ze současně dostupných informací nelze vyčíst, zdali byly cíle splněny a to buď z důvodu, že toto není veřejná informace, nebo výsledky aktivit nebyly v tomto roce kontrolovány, popř. se jednalo o obecné vymezení kroku boje proti korupci.

Vládní koncepce boje proti korupci na roky 2015 až 2017 (.pdf) je dokumentem, ze kterého se vychází při tvorbě akčních plánů boje proti korupci. Tyto plány jsou více podrobně zpracované než koncepce a jsou platné na kratší období, většinou na jeden rok. Koncepce by na druhé straně měly korespondovat s funkčním obdobím vlády.

Současný Akční plán boje s korupcí na rok 2015 (.pdf) je rozdělen na čtyři části:

Výkonná a nezávislá exekutiva; Transparentnost a otevřený přístup k informacím; Hospodárné nakládání s majetkem státu a Rozvoj občanské společnosti. Každá z těchto částí obsahuje několik návrhů pro zlepšení situace v oblasti korupce.

Některé z aktivit stanovených v plánu jsou součástí boje proti korupci již od předchozích let jako například zveřejňování poradních orgánů a poradců na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj.

Jedním z ještě nedokončených projektů je i knihovna připravované legislativy obsahující zatím pouze některé dokument týkající se legislativy. Zákon o státním zastupitelství byl upraven ministrem spravedlnosti a měl by být podle Idnes.cz projednán do konce tohoto roku.

Akční plán boje s korupcí na rok 2016 bude představen ministrem během tohoto týdne. Podle dostupných informací by měl být Akční plán boje proti korupci na rok 2016 projednáván a i schválen v pondělí 14. 12. na jednání vlády. Jeho součástí by měla být i část o korupci ve zdravotnictví. Starší strategie boje proti korupci jsou publikovány na webových stránkách MPSV.

Priority Akčního plánu boje s korupcí na rok 2015

Zdroj: Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí

Byť skutečně existují pochybnosti o správnosti fungování MSZ v Praze, nejsme schopni korektně posoudit, zda policie záměrně nekonala z obavy, že by se výsledky vyšetřování dostávaly ke stíhaným osobám. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Kolem Vrchního státního zastupitelství v Praze se skutečně vyskytla řada informací, které upozorňovaly na nestandardní chování toho úřadu. Podezření se týkala působení vrchního státního zástupce Rampuly a jeho náměstka Grygárka.

Nicméně se nám nepodařilo dohledat informace potvrzující podezření ministra Dienstbiera o tom, že policie nekonala z důvodu obav o úniky informací směrem ke stíhaným osobám. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok Jiřího Dienstbiera hodnotíme vzhledem k nedohledatelnosti některých informací jako neověřitelný. Na stránkách Nejvyššího státního zastupitelství se můžeme dočíst, že Zdeněk Koudelka je členem analytického a legislativního odboru. Podle životopisu na stránkách právnické fakulty MU je od roku 2011 náměstkem ředitele Justiční akademie. Zda-li zůstává Zdeněk Koudelka zástupcem pouze formálně a zda jeho plat odpovídá činnostem, které vykonává, však již ověřit nedokážeme.

Srovnání komplikuje fakt, že jednotlivé studie zabývající se mírou recidivy v jednotlivých zemích používají při výzkumu jinou metodologii a rovněž parametry nastavení výzkumu, jako zkoumaný vzorek, či zkoumané časové rozpětí jsou zcela jiné a tak je velmi obtížné, ne-li nemožné tyto výsledky navzájem porovnat a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Pokud bychom se i tak do srovnání pustili, záleželo by s jakou zemí bychom ČR porovnávali. Podle Zprávy o stavu lidských práv v České republiceza rok 2011 je procento recidivy v ČR asi 65% (.pdf; str. 11). Pokud budeme porovnávat např. s Norskem, které má recidivu asi 20% nebo s dalšími severskými zeměmi, ve kterých se recidiva pohybuje mezi 24%- 31%, tak ČR v tomto srovnání vychází hůře. Avšak pokud srovnáme např. s Irskem, kde se míra recidivy pohybuje kolem 50% nebo s USA kde činí 67,5%, není větší míra recidivy v ČR již tak zřejmá. Takové srovnání však, jak již bylo naznačeno výše, díky odlišnostem v metodice výzkumů, dle našeho názoru není relevantní.

Jiří Dienstbier ml. žádné bližší informace o svém studiu v oficiálním životopisu neposkytuje a jiné uspokojivé veřejné zdroje, které by bezpečně potvrzovaly tuto informaci, jsme nenalezli. Pro doplnění však uvádíme, že Jiří Dienstbier absolvoval Právnickou fakultu UK v roce 1997. Je však pravda, že jeho otec Jiří Dienstbier byl vězněn komunistickým režimem v letech 1979 - 1982 za “podvracení republiky”. Nicméně výrok jako celek je hodnocen jako neověřitelný a to právě z důvodu absence konkrétních pramenů, které by spolehlivě potvrdily zbývající část výroku senátora Dienstbiera.

Základním faktem je, že Jiří Dienstbier odmítl (odstoupil z vyjednávacího týmu) jako lídr kandidáty ČSSD v Praze účast na tzv. “velké” koalici mezi sociálními demokraty a ODS po komunálních volbách v roce 2010. Svůj postoj deklaroval již před samotnými volbami. Avšak jakákoliv empirická data (výzkumy veřejného mínění, volební studie či podobně) osvětlující motivaci voličů k volbě Jiřího Dienstbiera v doplňovacích volbách do senátu v roce 2011 (volební obvod Kladno) nejsou dostupná. Výrok je tedy nutné označit jako neověřitelný.

Senátor Dienstbier zřejmě poukazuje na Sváčkovo působení ve státních orgánech před listopadem 1989 a vazby na lobbisty, čemuž se (např. dle Ihned.cz) přisuzuje vina za jeho zmařenou nominaci. Její potvrzení ze strany horní komory, projednával Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice (.doc) 11. ledna 2012, Ústavně-právní výbor (.doc) 1. února a Senát sám o týden později. Ani na jednom z těchto zasedání se ale některý ze senátorů (dle zápisu) o Sváčkově minulosti a vazbách nezmínil. Ve všech případech byla nominace projednána velmi rychle, téměř bez komentáře, pouze Sváček sám ke zmíněným věcem hovořil na půdě Senátu. Ve všech případech také senátoři přistoupili k tajnému hlasování. Senátoři se tak k důvodům svého hlasování ve většině nevyjádřili, ostatně ani nevíme, jak hlasovali. Výjimkou je právě Dienstbier, který pro Ihned.cz uvedl “Pan doktor Sváček na některé věci odpovídal vyhýbavě”. Tvrzení senátora Dienstbiera tedy není možné potvrdit ani vyvrátit.