Výrok je označen za nepravdivý, protože pro kraj, ačkoli většinou nezřizuje a hospodářsky nespravuje (má však roli ve financování) základní školy na svém území, existují možnosti, jimiž může chod základního školství v kraji ovlivnit. Za určitých podmínek může dokonce zřídit školy, které jinak zřizuje obec či ministerstvo.
Podle školského zákona (.pdf) z r. 2008 na rozdíl od středního a vyššího odborného školství, kde zřizovateli škol jsou v ČR hlavně kraje, patří zřizování základních a mateřských škol především do kompetence obcí. Obec je povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky. Jmenování a odvolání ředitelů patří k pravomocem zřizovatelů škol (§ 166 odst. 2). Kraj však, pokud „prokáže potřebné finanční, materiálové a personální zabezpečení“, může zřídit i zrušit školy, které jinak zřizuje obec nebo ministerstvo [§ 181 odst. 2 (písm. c)].
Financování může kraj ovlivňovat pomocí krajských normativů, podle nich pak rozepisuje a poskytuje finanční prostředky přidělené MŠMT školám zřízeným krajem nebo obcemi (§ 161). Ve druhém případě vychází z návrhů obcí s rozšířenou působností.
Kraj má pravomoc podle školského zákona v případě, že obec nestanoví školský obvod spádové školy, stanovit tento obvod sám v rámci přenesené působnosti (§ 178 odst. 3). Krajský úřad dále může mít vliv na hodnocení žáka v případě, že jsou zákonní zástupci nebo zletilý žák s hodnocením nespokojeni a vyučujícím daného předmětu je ředitel školy (§ 52).
V kompetenci kraje je dále základní školství pro děti a žáky se zdravotním postižením a základní školy speciální nebo pro žáky s vyučovacím jazykem národnostní menšiny. Tyto školy kraj zřizuje i ruší podle stanovených podmínek (§ 181 odst. 1).
