Kateřina Konečná

Aktualizováno:

Na základě dat poskytnutých Kateřinou Konečnou měníme hodnocení výroku na zavádějící.

"Dobrý den, vyjádření v pořadu OVM bylo nepřesné, kvůli zhuštěnému prostoru na odpověď. V přípravné fáze jednání o TTIP bylo uspořádáno na 560 konzultací z nichž 92% byli představitelé korporátního sektoru. 4% byly skupiny hájící veřejný zájem, zbytek jednotlivci, akademické instituce atd.

Naopak při veřejné konzultace k ISDS (arbitráže) přišlo téměř 150 000 reakcí z nichž většina 97% byla negativní.

V mé odpovědi tedy došlo záměně dvou čísle, která se od sebe však výrazně neliší a ukazují na převahu korporátních zájmů v TTIP. Za nepřesnost se omlouvám," napsala nám Kateřina Konečná s odkazem na studii organizace Corporate Europe Observatory (CEO).

Mírnou nepřesnost v uváděných procentech bychom tolerovali, nikoliv ale nesprávnou interpretaci dat zdrojové studie. Ta je z roku 2014 a pokrývá schůzky v období leden 2012 až duben 2013 (viz metodika) - tedy v poměrně rané fázi vyjednávání. Tuto limitaci připouští i sama CEO, stejně jako další problémy s nekompletností dat (odstavec Limitations of the data):

"Časové období tato data jasně limituje, stejně jako překrývání jednotlivých kategorií, které používáme, především u různých průmyslových sektorů. Data také nezohledňují fakt, že všechna lobbistická setkání nejsou stejně významná ve smyslu ovlivňování strategie vyjednávání. Je například pravděpodobné, že 2hodinové setkání za zavřenými dveřmi je efektivnější, než účast na "Evropském dialogu s občanskou společností". Data navíc zahrnují pouze lobbying u evropského komisaře pro obchod, který vede vyjednávání na straně EU. Lobbying u jiných resortů, které jsou také zapojeny ve vyjednávání (podnikání a průmysl, zdraví a ochrana spotřebitelů, zemědělství apod.) nejsou zahrnuta," dočteme se v poznámkách k metodice studie.

Vykládat proto tato data tak, že "se nikdo nebaví" s nevládními organizacemi, je hodnoceno jako zavádějící.

Původní odůvodnění:

NEOVĚŘITELNÉ: Podklady k tomuto výroku se nepodařilo dohledat. V rámci stránek Evropské Komise jsme narazili na výslednou zprávu o konzultacích o TTIP, do kterých se mohla mezi březnem a červencem 2014 skrze online formulář zapojit široká veřejnost. O velikosti byznysu, ze kterého respondenti pocházejí, se však informace získat nedají.

Při vstupu do EU se Česká republika spolu s dalšími přistupujícími státy v roce 2004 zavázala k přijetí společné měny v Aktu o podmínkách k přistoupení (článek 4, .pdf).Tento závazek platí pro Českou republiku dodnes, avšak není stanoveno datum pro splnění kritérií, které jsou elementární podmínkou pro vstup do eurozóny.

Trvalou výjimku přijmout společnou měnu mají pouze Velká Británie a Dánsko. Jak uvádí server Euroskop.cz, Švédko si takovou výjimku v Maastrichtské smlouvě nezajistilo, avšak rozhodlo se neúčastnit se měnové unie již od jejího počátku. Stejně jako ostatní státy aspirující na vstup do eurozóny musí i Švédsko nejprve splnit konvergenční kritéria. Severská země se zatím vyhýbá naplnění konvergenčních kritérií a tím pádem i vstupu do eurozóny tím, že se neúčastní systému ERM II.

Česká republika stále stejně jako Švédsko konvergenční kritéria neplní, a proto zatím ani jedné výše uvedené zemi není vstup do eurozóny umožněn. Jestli by se měla Česká republika inspirovat postupem Švédska a svůj vstup do eurozóny sabotovat je strategickou otázkou měnové politiky, která se mění se změnou české politické reprezentace. Avšak země, stejně jako Švédko, povinnost vstoupit do měnové unie stále má. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Výrok poslankyně Konečné hodnotíme vzhledem ke zjištěným informacím o věku poslaneckých nováčků KSČM jako zavádějící.

V rámci zjišťování informací k tomuto výroku jsem vyšli z personálního obsazení poslaneckého klubu KSČM po volbách v roce 2010 a po předčasných volbách 2013. Nováčků v klubu je oproti minulému volebnímu období 12. U nich jsme porovnávali ročník narození vzhledem k roku 1981, kdy se narodila poslankyně Konečná.

V parlamentních volbách 2010 získala KSČM celkem 26 mandátů, v letošních volbách pak posílila na 33 křesel.

Porovnáme-li personální složení poslaneckého klubu strany vzešlého z voleb, zjistíme, že se zde oproti roku 2010 nyní objevují noví poslanci, u nichž je v tomto výroku důležitý především jejich věk.

1. 1. Hana Aulická-Jírovcová (ročník 81)
2. 2. Jaroslav Borka (ročník 52)
3. 3. René Číp (ročník 74)
4. 4. Stanislav Mackovík (ročník 67)
5. 5. Alena Nohavová (ročník 60)
6. 6. Zdeněk Ondráček (ročník 69)
7. 7. Marie Pěnčíková (ročník 79)
8. 8. Ivo Pojezný (ročník 61)
9. 9. Václav Snopek (ročník 51)
10. 10. Jiří Valenta (ročník 65)
11. 11. Josef Vondrášek (ročník 50)
12. 12. Josef Zahradníček (ročník 57)

Je tedy patrné, že Kateřina Konečná má pravdu, když tvrdí, že z nováčků v klubu KSČM je několik takových, kteří jsou zhruba stejně staří, jako poslankyně sama. Jde konkrétně o 3 osoby - Hanu Aulickou-Jírovcovou, René Čípa a Marii Pěničkovou. Není však už pravda, že mladších kolegů poslankyně Konečně přišlo více, než nových poslanců, kteří jsou dříve narození.

Výrok poslankyně Konečné hodnotíme jako zavádějící, protože program hnutí Úsvit není zaměřen pouze a jen na přímou demokracii a prosazení referenda.

Témata "přímé demokracie" a "referenda" jsou skutečně jedněmi z klíčových programových bodů (bod 1) hnutí Úsvit Přímé Demokracie Tomia Okamury. Programatika hnutí je však přeci jen širší (Osobní, hmotná a trestní odpovědnost politiků, zákon o prokázání původu majetku, snižování některých daní atp.).

Samotní představitelé hnutí, kteří byli v minulém volebním období poslanci PSP ČR (David Kádner, Radim Fiala), navrhli novely zákonů, které se "prvků přímé demokracie" netýkají vůbec - Zákon o pomoci v hmotné nouzi a Zákon o spotřebitelském úvěru.

Tyto 2 legislativní návrhy podával přes poslance Fialu a Kádnera tehdejší senátor Okamura. V den podání návrhů zákonů prezentovali zmínění tato opatření také na brífinku, který přenášela ČT24 (studio ČT24 - 30.5. - video 02:00 a dále).

V případě KSČM se návrhy na prosazení "přímé demokracie" a "referenda" objevují ve volebním programu strany již pro volby v roce 1996 (.pdf - str. 4) ale i 1998 (.pdf - str. 12), 2002 (.doc - str. 12) atd. Co se týká legislativní činnosti, tak např. studie Petry Bartákové z Parlamentního institutu Referenda ve vybraných zemích (.pdf - str. 6) z roku 2006 zmiňuje návrhy různých podob referenda ze strany představitelů KSČM již z roku 1996 či 1997 atd.

KSČM např. také iniciovala referenda k různým dílčím otázkám např. " o případné americké základně v ČR " či aktuálně " referendum k zákonu o církevních restitucích ".

Výrok Kateřiny Konečné (na základě níže uvedeného) označujeme jako zavádějící, a to vzhledem k různosti postojů (přímá volba starostů), ale i podpoře některých návrhů oběma či jednou ze sledovaných stran (přímá volba prezidenta), které lze bez pochybností označit jako prvky přímo demokracie. Dále je nutné zdůraznit, že liknavě se obě strany stavěly především k návrhům na uzákonění obecného referenda.

Je poměrně obtížné určit to, co přesně považujeme za "prvky přímé demokracie". V následující analýze popíšeme různé návrhy se vztahem k této problematice a zaměříme se na postoje sledovaných subjektů TOP 09 a ODS.

Zaměříme se tedy na období společného působení obou stran TOP 09 i ODS tj. po volbách 2010. Můžeme pozorovat, že během jejich vlády došlo k implementaci přímé volby prezidenta. Hlasování o této změně ukazuje, že pro byli poslanci ODS i TOP 09, poslanci KSČM se naopak zdrželi hlasování. Rozpory vyvolalo zavedení přímé volby starostů, kterou navrhovala právě TOP 09 (především její partner hnutí STAN) a naopak "odmítala a blokovala" ODS.

Samostatnou kapitolou je pak schválení zákona o obecném referendu. Ten byl v minulosti (před společným působením obou stran od roku 2010) vždy trnem v oku ODS. Naposledy v roce 2012 obě strany TOP 09 i ODS smetly návrh o obecném referendu z dílny ČSSD. Obdobně za koaličního působení obou stran byl smeten např. také návrh z roku 2010. Vláda, jejíchž členy byly ODS i TOP 09, však v roce 2012 přijala svoji verzi zákona o obecném referendu. Zákon však přijat nebyl.

ODS dále např. navrhovala jednorázové referendum osmlouvě členských států EU o tzv. fiskální odpovědnosti. Proti se naopak stavěla TOP 09.Je tedy nutné konstatovat, že poměrně odmítavý postoj představitelů ODS ve vztahu k "referendům" není zase tak konzistentní. A případě "třeskutých" politických otázek se jej "nebojí navrhovat".

Legislativa upravující referenda na nižší úrovni samosprávy (krajská i místní) byla schválena, již před společným působením obou sledovaných subjektů. Je nutné dodat, že zákon o krajském referendu byl přijat přes odpor sledované ODS (TOP 09 na půdě PSP ČR ještě nebyla).

Uveďme také pro doplnění, že programy ODS i TOP 09 z roku 2010 mají k prvkům přímé demokracie rozdílný postoj.

TOP 09 konkrétně uváděla: " Vláda (myšlena je TOP 09 - pozn. Demagog.cz) je přesvědčena, že posílení prvků přímé demokracie zvýší zájem občana o veřejný život, zejména o účast ve volbách. Navrhne proto přímou volbu starostů, primátorů a přímou volbu prezidenta republiky."

ODS (.pdf - část Politický systém) se ve svém programu z roku 2010 k prvkům přímé demokracie nehlásila.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť ODS a TOP 09 a priori neodmítaly všechny prvky přímé demokracie. Za jejich vlády došlo k zavedení přímé volby prezidenta, TOP 09 usilovala také např. o zavedení přímé volby starostů.

KSČM vládne, jak říká Kateřina Konečná, v 10 krajích ze 13. Na Vysočině potom podporuje menšinovou vládu ČSSD.

Hejtmanem za KSČM je Oldřich Bubeníček, který úřaduje v Ústeckém kraji. Náměstky hejtmana má tato strana například ve zmíněném Ústeckém kraji (Stanislav Rybák), v Moravskoslezském kraji (Josef Babka), v Plzeňském kraji (Zdeňka Lišková) atp.

Je také pravda, že KSČM vládla s ČSSD v Moravskoslezském kraji po volbách v roce 2008. Bylo to tehdy vůbec poprvé, kdy ČSSD vytvořila koalici s komunisty. Kateřina Konečná ovšem uvedla nesprávnou informaci ohledně volebního výsledku její strany v Moravskoslezském kraji: v roce 2008 získala KSČM 60 672 hlasů, což přepočteno na procenta bylo 15,92 %; v roce 2012 pro komunisty hlasovalo 72 912 voličů, což představovalo 22,78 % hlasů. Není to tedy jednou tolik hlasů, jak tvrdila Kateřina Konečná. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.