Kateřina Konečná

Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná v kontextu výroku tvrdí, že Green Deal, neboli Zelená dohoda pro Evropu, a s tím spojený přechod na udržitelnější ekonomiku poškozuje evropský průmysl. Obdobné ustanovení podle ní stojí i v Antverpské deklaraci.

Obsah deklarace

Antverpskou deklaraci pro Evropskou průmyslovou dohodu (.pdf) v únoru 2024 podepsalo více než 70 zástupců průmyslových podniků. Summitu se zúčastnil se také belgický premiér Alexander De Croo a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Firmy mohou dokument stále podepsat, ke dni vysílání námi ověřované debaty tak učinilo přes 1 000 organizací z 25 průmyslových odvětví.

Deklarace primárně žádá, aby příští Evropská komise vytvořila Evropskou průmyslovou dohodu, která by doplnila stávající Zelenou dohodu a podpořila průmysl v Evropské unii (EU). V deseti bodech navrhuje např. to, aby se komise zaměřila na vybudování potřebné infrastruktury, podpořila inovace v průmyslu nebo zajistila surovinovou bezpečnost (.pdf).

V žádném ze svých bodů neříká, že průmyslníci kvůli Green Dealu z Evropy odejdou nebo že je pro ně tato dohoda likvidační. V závěru deklarace se píše, že „konkurenceschopný evropský průmysl, založený na Evropské průmyslové dohodě, je nezbytný pro úspěšné naplnění Zelené dohody pro Evropu“ (.pdf).

Závěr

Kateřina Konečná obsah Antverpské deklarace nepopisuje přesně. Ani jeden z jejích bodů neobsahuje tvrzení, že by průmyslníci byli kvůli Green Dealu z Evropy donuceni odejít nebo že pro ně přechod na udržitelnější ekonomiku není životaschopný. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Europoslankyně a předsedkyně ÚV KSČM Kateřina Konečná ve svém videu hovoří o možných dopadech Dohody o spolupráci v oblasti obrany mezi Spojenými státy americkými a Slovenskou republikou. Tuto dohodu 9. února schválil slovenský parlament a následně ji ratifikovala také prezidentka Zuzana Čaputová.

Co se týče počtu vojáků, kteří by se měli v rámci spolupráce pohybovat na slovenském území, samotná dohoda neuvádí jejich přesný plánovaný počet. Dokument totiž pouze opravňuje (str. 4) americké vojenské jednotky využívat předem dohodnutá operační zařízení a prostory, konkrétně vojenská letiště Malacky-Kuchyňa a Sliač (str. 21). Dodejme, že na základě tohoto dokumentu má Slovenská republika možnost získat od USA dar přes 100 milionů dolarů (2,1 miliardy korun) na modernizaci těchto letišť.

Podle tzv. interpretační doložky americké strany, kterou zveřejnilo slovenské Ministerstvo zahraničních věcí, dohoda především stanovuje podmínky spolupráce Slovenska a USA a „není rozhodnutím ani jedné ze stran“ vyslat konkrétní personál. O příchodu amerických vojáků na Slovensko přitom i nadále bude rozhodovat slovenský parlament anebo vláda. „Tato smlouva žádným způsobem neomezuje kompetenci vlády a Národní rady rozhodovat o každém jednom vstupu ozbrojených sil, amerických či jiných,“ uvedl k tomu slovenský ministr zahraničí Ivan Korčok.

Zmiňme, že o třech tisících amerických vojáků mluvili například někteří opoziční poslanci. Slovenský ministr obrany Jaroslav Naď však 8. února uvedl, že vláda počítá s tím, že na Slovensko vojáků USA nepřijede více než sto.

Dále také uveďme, že 3 tisíce vojáků zmiňovala slovenská opozice i v souvislosti s několik let plánovaným mezinárodním cvičením Saber Strike 2022. Toho by se na Slovensku sice skutečně měly zúčastnit zhruba 2,5 až 3 tisíce vojáků USA. Na cvičení, které bude probíhat v první polovině března, by měli společně spolupracovat příslušníci amerických a slovenských ozbrojených sil. Slovenské Ministerstvo obrany uvedlo, že toto cvičení nemá souvislost s obrannou dohodou USA a Slovenska, která v současnosti ještě ani není platná. Z jejího textu vyplývá, že v platnost může vstoupit nejdříve v dubnu 2022 (str. 19). Ministerstvo také dodalo, že zahraniční vojáci po konci cvičení Saber Strike 2022 slovenské území opustí.

Co se týče trestněprávní odpovědnosti amerických vojáků, je pravdou, že v rámci dohody se slovenská strana skutečně zříká (str. 10) možnosti stíhat trestné činy, a to ve prospěch americké strany. I přesto jí stále náleží pravomoc toto rozhodnutí v konkrétních případech odvolat:

„Slovenská republika uznává zvláštní důležitost disciplinární kontroly ozbrojených sil USA nad jejími příslušníky a vliv, který má taková kontrola na operační připravenost. Slovenská republika proto na žádost Spojených států a na podporu svého závazku o vzájemné obraně tímto uplatňuje svoji suverénní diskreční pravomoc vzdát se svého přednostního práva na výkon trestní pravomoci podle článku VII odstavce 3 písm. c) NATO SOFA. V konkrétních případech trestných činů, které mají pro Slovenskou republiku zvláštní význam, mohou slovenské orgány toto vzdání se pravomoci odvolat, a to písemným vyhlášením (…)."

To, že dohoda neznamená definitivní zřeknutí se trestněprávní jurisdikce Slovenské republiky, dokládá (str. 2–3) také předkládací zpráva: „Přenos trestní pravomoci na orgány Spojených států amerických podle této dohody je možné v kterémkoliv případě odvolat a tedy uplatnit jurisdikci Slovenské republiky. Přenos trestní pravomoci na orgány Spojených států amerických touto dohodou neznamená beztrestnost pachatelů a obětem trestných činů musí být poskytnuto plné odškodnění. Všechny aktivity vykonávané na základě této dohody se budou vykládat a vykonávat způsobem, který plně respektuje suverenitu Slovenské republiky, její právní předpisy a její mezinárodní závazky.“

Na závěr tedy shrňme, že na Slovensku by v době mezinárodního cvičení Saber Strike 2022 měly být zhruba 3 tisíce amerických vojáků. Cvičení bylo nicméně dlouho plánováno a s obrannou dohodou mezi USA a Slovenskem podle tamní vlády nesouvisí, tito vojáci by také měli v polovině března Slovensko opustit. Zástupci slovenské vlády poté uvedli, že ve spojitosti s obrannou dohodou bude na území Slovenska působit maximálně stovka amerických vojáků.

Dále uzavření dohody neznamená beztrestnost amerických vojáků na slovenském území, jak tvrdí Kateřina Konečná. I přes uzavření dohody je Slovenská republika plně suverénním státem, který má v případě potřeby právo uplatňovat svoji jurisdikci, proto tento výrok hodnotíme jako nepravdivý. 

Na začátek uveďme, že předsedkyně ÚV KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná ve svém výroku hovoří o Dohodě o spolupráci v oblasti obrany mezi vládou Slovenské republiky a vládou Spojených států amerických. Tuto dohodu schválil 9. února 2022 slovenský parlament.

Co se týče první části výroku, v předkládací zprávě (.pdf) této dohody výslovně uvedeno, že USA na území Slovenské republiky nesmí umístit jaderné, biologické, či chemické zbraně: „Tato dohoda neumožňuje na území Slovenské republiky přítomnost jaderných zbraní, biologických nebo chemických zbraní vzhledem k tomu, že by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky Slovenské republiky.“

Zmiňovaným mezinárodním závazkem, na základě kterého není možné na Slovensku jaderné zbraně umístit, je například Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT). Hlavním cílem (čl. 2) této smlouvy je závazek, že státy, které jaderné zbraně nevlastní, se vzdávají práva je vyrábět nebo jinak přímo či nepřímo získat. Interpretace tohoto ustanovení nicméně není dodnes vyjasněná (.pdf, str. 10–11). Podle amerického výkladu umístění jaderných zbraní na území ne-jaderného státu nevede k porušení NPT, jelikož nedochází k předání kontroly nad jadernou zbraní druhému státu. Jiní signatáři NPT se však s touto interpretací neztotožňují. NPT v článku 2 přímo zakazuje transfer jaderných zbraní do státu, který smlouvu ratifikoval. Jelikož v současnosti na Slovensku nejsou (.pdf) umístěny žádné jaderné zbraně (na rozdíl od některých jiných evropských zemí), jejich dovezení na Slovensko by dle striktní interpretace bylo porušením NPT.

Zásadní změna fungování vzdušného prostoru SR, díky které by Spojené státy mohly „opanovat“ vzdušný prostor, v dohodě (.pdf) uvedena není. Dohoda pouze povoluje letadlům ozbrojených sil USA přelety nad územím SR a také jejich přistávání a vzlety (str. 10), pro něž mohou využít především vojenská letiště Sliač a Malacky-Kuchyňa (str. 21). Na základě žádosti může být umožněno také dočasné využití jiných veřejných či soukromých pozemků (str. 5).

Dohoda nicméně zároveň ustanovuje (.pdf, str. 3), že veškeré aktivity amerických vojáků na území SR budou probíhat v souladu se suverenitou Slovenské republiky, právními předpisy Slovenské republiky a jejími mezinárodními závazky. Je tedy patrné, že příslušníci americké armády nemohou porušovat zákony SR, tudíž nesmí beztrestně narušovat ani vlastnická práva jejích občanů. 

Spornou částí dohody (.pdf, str. 10) s ohledem na porušování práva by mohla být tato část: „Slovenská republika uznává zvláštní důležitost disciplinární kontroly ozbrojených sil USA nad jejími příslušníky a vliv, který má taková kontrola na operační připravenost. Slovenská republika proto na žádost Spojených států a na podporu svého závazku o vzájemné obraně tímto uplatňuje svou suverénní diskreční pravomoc vzdát se svého přednostního práva na výkon trestní pravomoci (…).“

Slovensko se tedy sice v rámci této dohody vzdává svého práva na stíhání trestných činů amerických vojáků, ale ponechává si pravomoc toto stanovisko v konkrétních případech odvolat (.pdf, str. 10): „V konkrétních případech trestných činů, které mají pro Slovenskou republiku zvláštní význam, mohou slovenské orgány toto vzdání se pravomoci odvolat (…).“ Citované pasáže jsou také důležité pro další námi ověřovaný výrok Kateřiny Konečné o trestní odpovědnosti přítomných příslušníků armády USA.

Na závěr pro kontext doplňme, že se v rámci NATO nejedná o ojedinělou smlouvu. Dohodu o spolupráci v oblasti obrany (DCA) s USA podepsalo 23 z celkem 30 členských zemí. Například Maďarsko (.pdf) nebo Polsko (.pdf). Na webových stránkách Ministerstva obrany Slovenské republiky je k dispozici také tabulka (.pdf), která porovnává znění dohod jednotlivých států. 

Žádná část dohody (.pdf) Spojeným státům neumožňuje umísťovat jaderné zbraně, ovládnout vzdušný prostor nebo omezit práva občanů Slovenské republiky. Část výroku o jaderných zbraních dohoda dokonce přímo odmítá. Z těchto důvodů výrok Kateřiny Konečné hodnotíme jako nepravdivý.

Evropská léková agentura (EMA) kontroluje a registruje léčivé přípravky v rámci Evropské unie. Aktuálně k datu rozhovoru (2. února 2021) byly v EU schváleny vakcíny proti covidu-19 od firem Pfizer/BioNTech a Moderna, a také vakcína společnosti AstraZeneca.

EMA ruskému výrobci vakcíny Sputnik V poskytuje poradenství ohledně vakcíny.

Mluvčí Ruského fondu přímých investic (RDIF) dne 20. ledna 2021 oznámil, že RDIF o den dříve požádal o registraci a schválení vakcíny proti covidu-19 Sputnik V v rámci EU. Zprávu přebrala ruská i světová média. 

EMA v úterý 26. ledna 2021 potvrdila, že se setkala s vývojáři ruské vakcíny, aby prodiskutovali plán vývoje vakcíny i budoucí spolupráci s EMA. Nicméně uvedla, že neobdržela od ruské strany žádost o schválení jejich vakcíny. To, že EMA neobdržela žádost o posouzení či tržní autorizaci ruské vakcíny, potvrdila i výkonná ředitelka EMA Emer Cooke.

Kromě toho na oficiálních stránkách Evropské lékové agentury i Evropské komise se zmiňuje, že v současnosti EMA posuzuje vakcínu jen od farmaceutické společnosti Janssen-Cilag International N.V a od 3. února také vakcínu společnosti Novavax.

Abychom to shrnuli, Rusko i EMA diskutovali o budoucí spolupráci. Nicméně EMA uvedla, že neobdržela od ruské strany oficiální žádost o schválení jejich vakcíny. 

Šéf Ruského fondu přímých investic (RDIF) již dříve v rozhovoru pro agenturu Reuters sdělil, že Rusko pošle formální žádost o přezkum vakcíny Sputnik V Evropské unii v průběhu února.

Vakcína britské farmaceutické společnosti AstraZeneca je vyvinuta společně s Oxfordskou univerzitou. Sputnik V je ruská vakcína vyvinutá v Ústavu epidemiologického a mikrobiologického výzkumu Nikolaje Gamaleji.

Obě tyto vakcíny jsou založeny na stejném principu, a to virovo-vektorovém, kdy upravené adenoviry nesoucí genetickou informaci SARS-CoV-2 po proniknutí do lidských buněk začnou produkovat proteiny koronaviru. Tělo pak začne produkovat imunitní odpověď, která má chránit dotyčnou očkovanou osobu při setkání se s reálným virem.

Společnost AstraZeneca podepsala spolupráci s Galamejovým institutem, kde byla vyvinuta vakcína Sputnik V. O podepsaní memoranda o spolupráci informoval Vladimír Putin 21. prosince 2020 na videokonferenci s výkonným ředitelem AstraZeneca Pascalem Soriotem a ředitelem Ústavu epidemiologického a mikrobiologického výzkumu Nikolaje Gamaleji Alexanderem Gintsburgem.

Dodejme, že v říjnu 2020 podle informací The Times ruský stát podporoval dezinformační kampaň proti britské vakcíně, již na konci listopadu ale tým stojící za vakcínou Sputnik V na Twitteru doporučoval AstraZenece použít komponenty z vlastní vakcíny.

Kateřina Konečná zde mluví o investicích do výzkumu a vývoje vakcín „úplně na začátku“. Hned v následující větě dodává (video, čas 14:34), že „pak proběhly různé další dárcovské konference“. Dárcovská výzva Globální reakce na koronavirus byla vyhlášena na začátku května 2020, první dárcovská konference se konkrétně konala dne 4. května. V rámci odůvodnění nás tedy zajímají částky, které EU vydala v souvislosti s výzkumem či vývojem vakcín před tímto datem.

V březnu 2020 Evropská komise nabídla firmě CureVac finanční podporu až 80 milionů eur na vývoj očkovací látky proti covidu-19 a na posílení výrobní kapacity v Evropě. K podpisu smlouvy však došlo až v červenci 2020. Již na počátku března Evropská komise poskytla 47,5 milionů eur „na naléhavě potřebný výzkum v oblasti vývoje očkovacích látek proti viru covid-19, jeho léčby a diagnostiky“. Na konci března pak byla tato suma navýšena na celkových 48,5 milionů eur. Všechny tyto částky pak spadají pod program pro výzkum a inovace Horizont 2020.

V květnu 2020, při příležitosti Globální dárcovské konference, Evropská komise zveřejnila dokument (.pdf), ve kterém uvádí (str. 2), že na boj s pandemií již v rámci programu Horizont 2020 vydala 352 milionů eur. Pouze část z této částky však byla vynaložena na vývoj vakcín, zbytek byl použit na vývoj diagnostických testů, léčiv a inovace.

Kromě těchto částek jsme ve veřejně dostupných zdrojích nenašli žádnou zmínku o financování vývoje vakcín ze strany EU během jara 2020. Požádali jsme proto Kateřinu Konečnou o upřesnění, na co bylo 600 milionů eur, které ve výroku zmiňuje, vydáno. Europoslankyně Konečná nám odpověděla, že vycházela „z oficiálního shrnutí ze stránek Rady, kde je uvedena celková částka za rok 2020, která byla věnována vývoji vakcíny a léčby proti covidu-19“. V tomto shrnutí je uvedeno, že v rámci programu Horizont 2020 bylo vydáno více než 660 milionů eur. Tato částka nicméně byla vydána, jak Kateřina Konečná sama upozorňuje, za delší období, než jsou první měsíce pandemie.

Pro úplnost uveďme, že až v červnu 2020 Evropská komise představila společnou evropskou strategii pro očkování proti covidu-19. Součástí této strategie je i podpora (.pdf, str. 2−3) vývoje a výroby očkovacích látek prostřednictvím záruk předběžného nákupu u jednotlivých výrobců. Financování je zajištěno pomocí nástroje pro mimořádnou podporu, který počítá (.pdf, str. 3) s celkovou částkou 2,7 miliardy eur. Z těchto zdrojů EU v srpnu 2020 zaplatila zálohu ve výši 336 milionů eur firmě AstraZeneca v rámci smlouvy o dodávce vakcín členským zemím. V polovině září pak uzavřela smlouvu s firmou Sanofi GSK, jíž vyplatila zálohu 324 milionů eur, a podobná částka byla vyplacena i firmě Johnson & Johnson.

Další finance na vývoj vakcín a jiný výzkum související s covidem-19 Evropská komise poskytla v rámci výše uvedeného programu Horizont 2020. Zde celková částka k datu 14. ledna 2021 dosáhla jedné miliardy eur. Z tohoto zdroje byla financována např. zmíněná podpora pro firmu CureVac v červenci či úvěr na vývoj vakcíny pro firmu BioNTech v červnu 2020.

Kromě dodávek vakcín, které zajišťuje Evropská komise v rámci jednotné evropské vakcinační strategie, se Maďarsko rozhodlo vyjednávat o dalších dodávkách samostatně.

Ruská vakcína Sputnik V byla jako vůbec první vakcína proti covidu-19 schválena ruskými úřady již v srpnu minulého roku. 21. ledna 2021 poté tuto ruskou vakcínu schválilo i Maďarsko, a to jako první země EU. Dohoda mezi Ruskem a Maďarskem, podle níž by Maďarsko mělo dostat během tří měsíců vakcínu celkem pro jeden milion lidí, byla uzavřena 22. ledna.

První vakcíny do Maďarska dorazily 2. února, konkrétně se jednalo o 40 000 dávek, tedy počet vakcín, který by měl při očkování dvěma dávkami postačit pro 20 000 osob. Dodejme však, že teprve 5. února, tedy až po konání rozhovoru, premiér Orbán uvedl, že očkování vakcínou Sputnik V začne „brzy, pravděpodobně už příští týden“.

Doplňme, že Maďarsko může podle evropských zákonů v době nouze použít vakcínu, která v EU ještě není schválena, ale pouze na vlastní zodpovědnost.

Konečná ve svém výroku zmínila dvě nařízení Evropské unie - Nařízení (EU) č. 1169/2011 — poskytování informací o potravinách spotřebitelům a Nařízení (EU) 2018/302 - o zákazu geoblockingu. Tato nařízení mají obecnou působnost a jsou přímo použitelná ve všech členských státech.

Úkolem prvního nařízení je: "Spotřebitelům zaručuje právo na patřičné informace zavedením obecných zásad, požadavků a povinností v souvislosti s označováním potravin, které konzumují. Zajišťuje dostatečnou pružnost, aby bylo možné reagovat na budoucí vývoj v potravinářském odvětví. Slučuje předchozí právní předpisy, tedy směrnice 2000/13/ES o označování potravin a 90/496/EHS o nutričním označování potravin."

Druhé zmíněné nařízení "zakazuje zeměpisné blokování zákazníků internetových obchodů. Nová pravidla zakazují takzvanou geoblokaci a mají zabránit diskriminaci na základě státní příslušnosti, místa bydliště nebo místa aktuálního pobytu. Nová unijní pravidla ale pro e-shopy nepřináší povinnost dodávat zboží po celé Evropě."

Kateřina Konečná ve svém výroku hovoří o tom, že europoslanci disponují možností k tomu, aby Komise na jejich podnět připravila nové změny. Poslanci EP však nemají možnost Komisi nařídit, aby připravila změny.

Evropský parlament a europoslanci tedy mají jen nepřímé možnosti jak ovlivnit, zda a jaký návrh Komise předloží:

1) na základě čl. 225 Smlouvy o fungováni EU (.pdf, str. 104) může EP "většinou hlasů všech svých členů požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh ve věcech, u nichž má za to, že je k provedení Smluv potřeba aktu Unie. Pokud Komise návrh nepředloží, sdělí Evropskému parlamentu důvody." Jak však plyne z textu Smlouvy, Komise žádost parlamentu nemusí vyslyšet.

2) na základě čl. 17 odst. 7 a 8 Smlouvy o EU (.pdf, str. 14) Evropský parlament schvaluje její složení a může ji také vyslovit nedůvěru, Evropský parlament může tedy, pod hrozbou jejího odvolání, donutit Komisi k předložení návrhu. Toto je však spíše teoretické a krajní řešení.

Evropský parlament nedisponuje zákonodárnou iniciativou (tou podle čl. 17 Smlouvy o EU disponuje pouze Evropská komise), nicméně na legislativním procesu se může podílet dvěma způsoby: řádným legislativním postupem a zvláštním legislativním postupem.