Lubomír Zaorálek

Mapa globálních oborových příležitostíje nástrojem české ekonomické diplomacie a její první knižní vydání vzniklo v roce 2015. V úvodu této publikace je seznam prioritních zemí daných Exportní strategií 2012 – 2020 označen za překonaný, protože určuje pouze exportní destinaci.

Českým exportérům má Mapa nově pomáhat s hledáním perspektivních oborů, v nichž má ČR konkurenční výhodu. Ve stejném roce vyšlo také tzv. sektorové vydání, které bylo na rozdíl od prvního teritoriálně členěného vydání děleno oborově. Následovalo vydání z roku 2016, jež navíc informuje i o příležitostech rozvojové spolupráce v jednotlivých zemích. Nejaktuálnější verze je z června 2017.

Mapu globálních oborových příležitostí připravuje MZV ve spolupráci s MPO a CzechTrade. Využívá přitom informace získané ekonomickými diplomaty v zahraničí a zapojen je i soukromý sektor. Publikace jsou k dispozici v knižní i elektronické podobě a na portálu BusinessInfo.cz se nachází jejich interaktivní verze.

Obchodní výměna se jmenovanými státy podle dostupných dat Českého statistického úřadu od nástupu Sobotkovy vlády po poslední dostupné údaje (první čtvrtletí 217) stoupla.

Obchodní výměnu podle jednotlivých čtvrtletí od počátku roku 2014 můžeme vidět v následujícím grafu, a to až po první čtvrtletí 2017. Zde ani jeden ze států nevykazuje konstantní čtvrtletní růst obchodní výměny s Českou republikou, ovšem výkyvy (i vzhledem k pravidelným cyklům ekonomik) nejsou neobvyklým jevem.

Lze si povšimnout, že Česká republika se všemi státy zaznamenala rostoucí bilanci, a to i pokud srovnáme první čtvrtletí 2014 a první čtvrtletí 2017 (porovnáváme stejnou část roku, abychom zamezili zkreslení kvůli fázi ročního cyklu).

V červenci roku 2016 vznikla v rámci velvyslanectví v Tel Avivu pozice atašé pro oblast vědy, výzkumu a inovací v Izraeli. Tuto pozici zastává Delana Mikolášová.

Úkolem vědeckého diplomata v Izraeli je zajišťovat pořádání mezinárodních konferencí, veletrhů a reprezentačních akcí pro české a izraelské vědce a podnikatele.

Delana Mikolášová považuje za svůj cíl zejména podpořit vznik česko-izraelských výzkumných programů v oblastech s výzkumným a komerčním potenciálem, především v oblasti biotechnologií, nanotechnologií, IT a strojírenství.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože byť strany explicitně ve svých programech o zavádění poplatků nemluví, teze o možném zvyšování spoluúčasti doprovázejí v případě KDU-ČSL a TOP 09 i veřejná prohlášení, která zavádění poplatků připouštějí. Lubomír Zaorálek má tedy de facto pravdu, že se o dané věci opětovně mluví, i když strany v programech nemají přímo uvedeno, že chtějí poplatky zavádět.

Ze současných sněmovních stran mají v programu odmítání veškerých poplatků za zdravotnictví sociální demokraté a komunisté. ČSSD uvádí opakovaně „žádné nové poplatky“. S poplatky nepočítá ani program KSČM.

KDU-ČSL naopak o spoluúčasti pacientů hovoří jako o jednom z možných zdrojů pro lepší financování zdravotnictví. Patřila by mezi ně část výnosů z prodeje tabákových a alkoholických produktů, která by šla na preventivní programy, nebo právě spoluúčast. Přímo o poplatcích program nepíše, nicméně z rozhovoru šéfa strany Pavla Bělobrádka pro Zdravotnický deník plyne, že by KDU-ČSL uvažovala o poplatku za hospitalizaci (tj. za pobyt v nemocnici) s tím, že by byly nastaveny limity za délku pobytu.

TOP 09 ve svém programu se spoluúčastí počítá. Jako příklad však uvádí možnost „komerčního připojištění na nezdravotnické, tzv. hotelové služby (veškeré služby, spojené s pobytem pacienta v rámci hospitalizace mimo přímou léčbu – náklady na lůžko, stravu atd.) nebo na nadstandardní zdravotnické materiály či výkony, které jsou mimo definovaný nárok.“ Přímo o poplatcích tedy nemluví, nicméně zdravotnický expert strany a bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger pro Českou televizi připustil (stejně jako Bělobrádek) znovuzavedení poplatku za pobyt v nemocnici. Uvedl: „My bychom byli pro to, zavést znovu poplatek za hospitalizaci, který by kompenzoval náklady na hotelové služby a zejména na stravu, ale v míře rozumně sociálně zastropované.“

ANO vyšší spoluúčast také neodmítá. V samotném programu však není příliš jasně vymezen názor na toto téma - snad kromě poznámky o zvyšování důchodů, kde můžeme nalézt ujištění, že nechtějí zdravotnictví privatizovat nebo potají zvyšovat spoluúčast pacientů.

ODS ve svém programu uvádí, že prosadí možnost připlatit si za kvalitnější metodu výkonu, materiál nebo operatéra (tj. nadstandard). Člověk by mohl dobrovolně platit za rozdíl mezi základní péčí, která je dostupná všem, a touto možností. Poplatky občanští demokraté nezmiňují.

SPD pak ve svém programu o spoluúčasti nebo poplatcích nemluví vůbec.

Dědická a darovací daň má být podle volebního programu ČSSD pro sněmovní volby 2017 (. pdf, str. 14) skutečně nižší pro přímé příbuzné. Jak vysoká by daň pro příbuzné měla být, však program neuvádí.

„Na veřejných službách se mají spravedlivěji podílet také lidé, kteří žijí z velkých majetků. Zachováme nulovou sazbu u majetku do 50 milionů korun. U majetku přesahujícího 50 milionů korun ale zavedeme dědickou a darovací daň na úrovni 8 % a u majetku přesahujícího 100 milionů korun ve výši 15 %. Na přímé příbuzné se bude vztahovat nižší daňová sazba,“ uvádí sociální demokraté ve svém programu.

ČSSD skutečně navrhovala progresivní zdanění právnických osob. Tento návrh však nenašel podporu od ostatních vládních stran (ANO, KDU-ČSL).

Ve svém volebním programu pro volby do Poslanecké sněmovny České republiky v roce 2013 ČSSD deklarovala (.pdf, str. 17): „Daň z příjmu právnických osob zvýšíme o 1 až 2 procentní body a bude zavedena druhá sazba ve výši25–30% pro velké firmy v energetickém, telekomunikačním a finančním sektoru.“

Poté, co ČSSD vyhrála v daném roce volby, utvořila koalici s hnutím ANO a s KDU-ČSL. Důležitým bodem pro hledání kompromisu při jednání o nové vládě bylo také progresivní zdanění právnických osob. KDU-ČSL ani ANO se zdaněním firem nesouhlasilo, spíše souhlasili s progresivním zdaněním fyzických osob. Právě zavedení druhé sazby daně z příjmů fyzických osob se dostalo do koaliční smlouvy, zatímco zdanění právnických osob je v ní zakotveno pouze hypoteticky (.pdf, str. 11). V koaliční smlouvě je k tomuto bodu napsáno: „Snížení sazby DPH na léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu od roku 2015. Pro financování této změny koalice zváží zavedení sektorové daně pro regulovaná odvětví od roku2015 s cílem dosáhnout rozpočtového výnosu 4 mld. Kč.“ Koalice tak tento bod nechávala pouze na zvážení a nebyl prioritou vlády.

Vláda progresivní zdanění právnických osob za své funkční období nepředložila, přestože KDU-ČSL svůj názor přehodnotila a vyjádřila se, že jistá forma sektorové daně by jí nevadila. Hnutí ANO svůj názor na danou problematiku nepřehodnotilo a stále nesouhlasilo se zavedením sektorové daně a progresivního zdanění právnických osob.

V roce 2016 si premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) nechal vypracovat materiál „Analýza odlivu zisků: Důsledky pro českou ekonomiku a návrhy opatření.“ Podle této analýzy je odliv výnosů firem z ČR nejméně dvakrát vyšší, než by odpovídalo ekonomickým podmínkám v Česku a EU. Jako jedno možné řešení v ní navrhují zavést sektorové daně v těch oblastech, v nichž existuje nízká konkurence, jako jsou finanční sektor (například banky), energetika a telekomunikace. Dalším nástrojem, jak zabránit odlivu peněz z Česka do zahraničí podle analýzy má být zavedení progresivních firemních daní (.pdf, str. 45–46).

Na konci února 2017 se ke zvýšení daní právnických osob opět vyjádřil předseda hnutí ANO Andrej Babiš, který opět zdůraznil, že nepovažuje za správné zvýšit daně právnických osob. Dále však uvedl, že by se spíše měli zrušit daňové pobídky pro firmy.

Návrh ČSSD na progresivní zdanění právnických osob tak skutečně nebyl prosazen, protože se setkal s odporem hnutí ANO, které je koaliční stranou a zároveň druhou nejsilnější parlamentní stranou.

Současná vláda je v čele státu od roku 2014. Je pravdou, že v letech 2012 a 2013, tedy před nástupem Sobotkovy vlády, česká ekonomika zpomalila. Tempo růstu HDP v roce 2012 bylo −0,8 % a v roce 2013 bylo −0,5 %. V roce 2014 skutečně došlo k výraznějšímu růstu a v této době hospodářství rostlo tempem 2,7 %. Při pohledu na HDP je ale třeba vzít v úvahu, že ekonomika nenastartuje svůj růst z roku na rok, ale že hospodářské vlivy působí na rychlost tempa růstu HDP postupně.

Spojení „nulový ekonomický růst“ je ale zvoleno poněkud nešťastně. V roce 2013 bylo tempo růstu zpomalené, nikoli nulové. V absolutních číslech ekonomika vyrobila oproti předchozímu roku víc. Pokles tempa růstu před nástupem vlády je nicméně zřejmý.

Zdroj: MFČR HDP201220132014V mld. Kč 406040984314Tempo růstu v %-0,8-0,52,7

Graf: Vývoj tempa růstu HDP v letech 1991–2016 Zdroj: ČSÚ

Podle předpovědi Evropské komise měla česká ekonomika během jara roku 2017 růst tempem 2,6 %. Rychlejší růst byl předpovídán ekonomikám Irska, Lucemburska, Malty, Rumunska, Lotyšska, Polska, Maďarska, Slovinska, Slovenska, Chorvatska, Litvy, Španělska a Bulharska.

Česká republika se v posledních čtyřech letech těší poměrně nízké nezaměstnanosti. V poslední zveřejněné statistice Eurostatu z dubna letošního roku zaznamenalo Česko dokonce nejnižší míru nezaměstnanosti s pouhými 3,2 % nezaměstnaných. Druhou nejnižší nezaměstnanost mělo v dubnu Německo s 3,9 %, třetí pak byla Malta s 4,1 %.

Magazín Forbes zařadil v lednu Českou republiku na třetí místo nejlepších zemí pro byznys, před Česko se dostalo pouze Polsko a Maďarsko. Podobně obstála Česká republika i v žebříčku webu USNews.com, který se specializuje na sestavování nejrůznějších žebříčků světových zemí. V aktuálním srovnání zemí, kde je nejlepší investovat, obsadilo Česko třetí pozici za Singapurem a Malajsií.

Spojené státy opravdu disponují 17 zpravodajskými službami, vedoucím úřadem dozorujícím nad ostatními 16 je Úřad ředitele národních zpravodajských služeb. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Společenství zpravodajských služeb Spojených států, které má 17 členů, bylo založeno nařízením 12333 z roku 1984. Podle něj má společenství za úkol 6 základních cílů: 1. sběr informací pro prezidenta a ostatní výkonné orgány, které jsou potřebné pro výkon činností těchto orgánů, 2. vyhodnocování a analýza takových informací, 3. sběr informací a výkon činností potřebných k ochraně proti zpravodajským činnostem namířeným proti USA, mezinárodním teroristickým a drogovým činnostem a dalším nepřátelským aktivitám namířeným proti USA, 4. výkon speciálních činností, 5. poskytování administrativních a koordinačních činnosti potřebných pro výkon schválených činností na území USA i v zahraničí, 6. výkon dalších zpravodajských činností podle potřeb prezidenta.

Ze 17 zpravodajských služeb 5 vykonává služby pro složky ozbrojených sil (vojenské zpravodajství, zpravodajská služba leteckých sil, zpravodajská služba pobřežní stráže, zpravodajská služba námořní pěchoty, zpravodajská služba námořnictví) a 10 zpravodajských služeb spadá pod jednotlivá ministerstva (4 pod ministerstvo obrany (.pdf), 2 pod ministerstvo spravedlnosti (FBI a DEA) a jednou službou disponují ministerstva energetiky, vnitřní bezpečnosti, zahraničí a financí).

Samotná pak stojí CIA, jejíž ředitel až do roku 2005 řídil všechny ostatní zpravodajské služby. Nyní je však i CIA podřízena stejně jako všechny ostatní zpravodajské služby Úřadu ředitele národních zpravodajských služeb, zřízenému na základě zákona (.pdf, str. 7, titulek A) z roku 2004 o reformě zpravodajských služeb a ochraně před terorismem. Tento úřad dohlíží a řídí provádění Národního zpravodajského programu a zároveň slouží jako poradce prezidenta a Bezpečnostní rady státu.

USA opravdu disponují 17 zpravodajskými službami, které jsou součástí Společenství zpravodajských služeb. Jejich činnost řídí a dozoruje Úřad ředitele národních zpravodajských služeb, který je zpravodajskou službou. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr Zaorálek patrně naráží na kauzu Colina Powella, který byl v letech 2001–2005 ministrem zahraničí USA v administrativě prezidenta George W. Bushe.

Na půdě Rady bezpečnosti OSN vystoupil Powell jen několik týdnů před invazí do Iráku s prezentací, v níž představil důkazy amerických tajných služeb proti Iráku. Powell zde hovořil o tom, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení a že v Iráku existují laboratoře pro vývoj biologických zbraní, což dokládal satelitními snímky. Na základě těchto zjištění Powell prosazoval nutnost použití síly proti Iráku.

Ve své prezentaci vycházel z informací zpravodajské agentury CIA. V roce 2004 Powell přiznal, že značné množství informací, které v prezentaci na setkání RB OSN použil, bylo nepřesných či nepravdivých.

V roce 2015 server CBS News informoval, že se bývalý náměstek ředitele CIA Michael Morell ve své nové knize omluvil Powellovi za to, že mu CIA poskytla chybné informace, kvůli čemuž Powell čelil veřejné kritice. Morell také připomněl, že CIA oficiálně odmítla, že by sehrála jakoukoliv roli v Powellově projevu.

Tvrzení, že na základě této kauzy došlo k diskreditaci CIA, je spekulativní. Ve zprávách některých médií se nicméně objevovala tvrzení například o tom, že USA zahájily válku proti Iráku na základě nadhodnocených a nepravdivých zpravodajských informací (The Guardian). Magazín Foreign Policy pak zařadil „Powellovu kauzu“ do seznamu deseti největších selhání amerických zpravodajských služeb.