Lubomír Zaorálek

Na začátek je vhodné uvést, že pro životní úroveň domácností neexistuje jednotná definice. Tato úroveň se tedy liší v závislosti na tom, co přesně statistiky měří.

Ekonomická nálada

Například analytický ústav STEM ve spolupráci s poradenskou společností KPMG měří od roku 1993 index finanční situace domácností. Ten je založen na subjektivním hodnocení životní úrovně domácností, a to včetně výhledů do budoucna. Vrcholu dosáhl v roce 2020 a od května 2021 jeho hodnota indexu klesala (.pdf, str. 7). Ačkoliv index od září 2022 znovu mírně rostl, jeho poslední hodnota zůstává stále na nejnižší hranici za posledních devět let.

HDI

Dalším možným ukazatelem, který se používá k měření životní úrovně, je tzv. HDI (Human Development Index), tedy index lidského rozvoje. Ten se počítá jako průměr několika indexů, mezi které patří lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a životní standard (.pdf, str. 10). HDI nabývá hodnot od nuly (u nejméně rozvinutých zemí) do jedné (u těch nejrozvinutějších).

Když se podíváme na hodnotu HDI v České republice, k dosažení maxima došlo v letech 2017 a 2019, kdy se jednalo o hodnotu 0,896. V roce 2020 ukazatel klesl na hodnotu 0,891, na které zůstal i po dobu následujícího roku. V roce 2022 se ovšem hodnota indexu zvýšila na 0,895, tedy na hodnotu blízkou historickému maximu. Novější data ovšem ještě nejsou k dispozici a HDI tak nelze použít k bližšímu porovnání životní úrovně za poslední tři roky.

Příjmy a výdaje domácností

Třetí možnou definicí životní úrovně je míra spotřeby domácností. Tu sleduje Český statistický úřad (ČSÚ), který má ovšem ucelená data pouze do roku 2022. Z jeho dat vyplývá, že průměrná roční spotřeba na osobu byla v roce 2022 přibližně o 21 tisíc korun vyšší než v roce 2021.

ČSÚ provádí také samostatné šetření s názvem „Životní podmínky v ČR“. Ačkoliv se pro rok 2024 data stále sbírají, lze se podívat na data ze všech předchozích let. Ve výsledcích se sice neobjevuje žádný index životní úrovně ani míra spotřeby domácností, dá se z nich ale vyčíst průměrný příjem a náklady na bydlení (.pdf). Z těchto dat vyplývá, že poměr cen bydlení vůči čistému příjmu dosáhl v měřených letech svého minima v roce 2021 a od té doby stoupá (.pdf). Domácnosti tedy musí na bydlení vynakládat větší část svých peněz než v předchozích letech.

Reálná mzda

Dalším ukazatelem, který se může použít k analýze životní úrovně, je reálná mzda. Tou se rozumí skutečná (nominální) mzda snížená o inflaci, která tak zohledňuje to, kolik si toho lidé za vydělané peníze koupí. Podobně jako u ekonomické nálady, či výdajů na bydlení došlo v případě reálných mezd od roku 2021 ke zhoršení situace. Jak je vidět na následujícím grafu vycházejícího z dat ČSÚ, reálné mzdy od poloviny roku 2022 stoupají, přesto na úroveň z roku 2021 se ještě nedostaly (.xlsx).

Závěr

Ohledně životní úrovně neexistuje jednotná definice, která by ji dokázala snadno změřit. Slova Lubomíra Zaorálka ale potvrzují data STEMu, který měří ekonomickou náladu domácností, jež v roce 2023 nedosahovala hodnot z let 2020 a 2021. Data ČSÚ navíc ukazují, že od roku 2021 musí domácnosti vynakládat větší procento svého čistého příjmu na náklady na bydlení. Ke zhoršení situace došlo také v případě reálných mezd, které se oproti roku 2021 propadly. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Podle dat (.json) Ministerstva zdravotnictví (dostupných k 17. březnu 2021) bylo ke 14. březnu na jednotkách intenzivní péče (JIP) hospitalizováno 1 831 pacientů s covidem-19. Na umělou plicní ventilaci (UPV) bylo připojeno 947 lidí.

Dodejme, že používáme počty hospitalizací za 14. březen vzhledem k tomu, že v době výroku se jednalo o aktuální data.

Na 72. schůzi Poslanecké sněmovny se dle stenozáznamů hovořilo o dobrovolnosti očkování proti covidu-19. Konkrétně se o tématu mluvilo 3. prosince 2020 v rámci ústních interpelací na předsedu vlády Andreje Babiše. Babiš potvrdil, že očkování bude dobrovolné a pro všechny občany zdarma.

Očkování proti onemocnění covid-19 bylo v Poslanecké sněmovně tématem také 4. prosince, kdy Sněmovna projednávala a zrychleně schválila vládní návrh zákona o distribuci očkování proti onemocnění covid-19 (.pdf). V důvodové zprávě k návrhu zákona (.pdf, str. 7) se uvádí, že očkování bude dobrovolné a hrazené ze zdravotního pojištění.

K vládnímu návrhu zákona předložila Karla Maříková pozměňovací návrh (.docx). Doplňme, že předkladatelů tohoto pozměňovacího návrhu bylo celkem 17 (.docx, str. 3–4). Jednalo se o celý poslanecký klub SPD vyjma Jaroslava Foldyny a Jany Levové, kteří se k návrhu nepřipojili. K vládnímu návrhu zákona předložil pozměňovací návrh (.docx) taktéž Lubomír Volný, Marian Bojko a Ivana Nevludová. 

Oba návrhy by dobrovolnost očkování a zákaz diskriminace neočkovaných zakotvily výslovně. Ministr zdravotnictví Blatný označil pozměňovací návrhy za nadbytečné, protože podle něj zákon nijak nezpochybňuje dobrovolnost očkování. Ani jeden pozměňovací návrh nebyl schválen, návrh poslankyně Maříkové neprošel jen o jeden hlas.

Ve stejný den se k tématu vyjádřil také Vlastimil Válek z TOP 09 slovy „podstatné je, že vakcína bude dobrovolná“ nebo Stanislav Grospič z KSČM, který uvedl „my se tady bavíme o zákonu, který v podstatě primárně stanovuje, že ta vakcinace bude dobrovolná“.

Také poslanec Zdeněk Ondráček z KSČM zmínil dne 22. prosince v rámci 78. schůze Poslanecké sněmovny, že nerozumí, proč se mluví o povinném očkování, když „přece jsme přijali zákon, kde je jasně sděleno, že očkování je na základě dobrovolnosti“.

Doplňme, že i podle Národní strategie očkování proti nemoci covid-19 (.pdf), kterou připravilo Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Českou vakcinologickou společností ČLS JEP a Národní imunizační komisí ČR, by mělo být očkování proti covid-19 dobrovolné (str. 12).

Také Evropská komise je toho názoru, že očkování má být dobrovolné a že rozhodnutí nenechat se očkovat nemá být důvodem k diskriminaci. Podobný názor pak vyjádřili i francouzský prezident Emmanuel Macron, britský premiér Boris Johnson, německá kancléřka Angela Merkelová či maďarský předseda vlády Viktor Orbán. Možnost, že by vakcinace byla povinná, vyloučil i tehdejší italský premiér Giuseppe Conte. Také představitelé Světové zdravotnické organizace (WHO) říkají, že lepší než zavádět očkovací povinnost je lidem vysvětlit výhody, které očkování přináší.

Abychom to shrnuli, Lubomír Zaorálek správně uvádí, že na půdě Poslanecké sněmovny se různí vládní představitelé a představitelé politických stran vyjádřili k tomu, že očkování proti covidu-19 je dobrovolné. Byl mezi nimi premiér Andrej Babiš či ministr zdravotnictví Jan Blatný. K tématu se vyjádřili rovněž poslanci Zdeněk Ondráček, Vlastimil Válek nebo Stanislav Grospič. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Podle posledních dat (.xlsx, k 17. březnu) zveřejněných Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) provedla Česká republika na začátku března letošního roku šestý nejvyšší počet testů v přepočtu na 100 tisíc obyvatel z 27 členských států Evropské unie.

Co se týče druhého březnového týdne, byla Česká republika rovněž na šestém místě v denním počtu provedených testů na 1 000 obyvatel. Dodejme, že 12. března se Česká republika posunula na čtvrté místo, jelikož Kypr a Lucembursko k tomuto datu nemají aktualizované údaje. Malta se v obou případech vyskytuje v pořadí až za ČR.

Je tedy pravdou, že Česká republika vysoce testuje, neboť se v rámci EU pohybuje na šestém místě, co se týče počtu provedených testů na 100 000, respektive 1 000 obyvatel. Před ČR se přitom umístily některé menší evropské státy, byť Malta je v pořadí až za Českem.

Lubomír Zaorálek hovoří o plánu na rozvolňování restrikcí ve Velké Británii, který premiér Boris Johnson představil 22. února tohoto roku. Plán počítá s uvolňováním omezení a opatření ve čtyřech fázích, a to v průběhu března až června. Uvedl však, že se podle plánu bude postupovat pouze za předpokladu příznivé epidemické situace.

Na počátku ledna 2021 docházelo ve Velké Británii ke zpřísňování opatření a novému lockdownu. O tom, že některá omezení mohou trvat měsíce, se britský premiér zmínil už tehdy. Koncem lockdownu se však předpokládal v polovině února. Johnson byl mimo jiné skeptický ohledně návratu žáků a studentů do škol, který byl původně plánován na druhou polovinu února. Nakonec však byl odložen.

Britský premiér poté 21. ledna uvedl, že je stále příliš brzy na to říct, která omezení budou ukončena v průběhu jara a která budou trvat i nadále. Nebylo tedy vyloučeno ani to, že některá omezení mohou zůstat v platnosti až do léta. Johnson zároveň zmínil, že situaci mohou komplikovat nové mutace koronaviru.

Na konci ledna, tedy stejně jako na počátku měsíce, britský premiér řekl, že v danou chvíli stále nelze o epidemické situaci a souvisejících restrikcích rozhodovat. Uvedl však, že by postupné rozvolňování mohlo nastat od března a zmínil taktéž záměr sestavit plán pro takové rozvolňování. Už tehdy například uvedl datum 8. března jako nejbližší možný termín návratu žáků do škol. Tento termín se nakonec pro část škol podařilo dodržet. 

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož záměr sestavit plán Boris Johnson sice zmínil konci ledna, avšak v té době nebyl známý jeho kompletní a finální obsah. V průběhu měsíce ledna naopak britský premiér zdůrazňoval, že je brzy na to rozhodovat o tom, které restrikce by měly být zrušeny a kdy. S plánem samotným přišel premiér až v posledním únorovém týdnu.

Boris Johnson představil plán pro postupné rozvolňování protiepidemických opatření ve Velké Británii 22. února 2021. Rozvolňování by podle plánu mělo probíhat ve čtyřech etapách, a to vždy s rozestupem pěti týdnů. Boris Johnson však uvedl, že pokud dojde ke zhoršení epidemické situace, rozvolňování může být pozastaveno.

První fáze březnového rozvolňování má dle plánu probíhat ve dvou krocích. Nejprve bylo na 8. března naplánováno otevření školských zařízení a byla zrušena či zmírněna některá omezení, která se týkají setkávání osob. Tohoto okruhu restrikcí se týká i rozvolňování 29. března, kdy by mělo být povoleno například setkávání šesti osob ve venkovních prostorách nebo otevření venkovních sportovišť.

Druhá etapa uvolňování restrikcí by měla přijít nejdříve 12. dubna a týkala by se podstatné části britské ekonomiky. Otevřít by se měl například maloobchod, kadeřnictví, salony, bazény, fitness centra či zoologické zahrady. Zároveň by mohl být povolen provoz v rámci venkovních prostor a zahrádek u restauračních zařízení a barů.

Třetí fáze rozvolňování je plánována nejdříve na 17. května. V rámci ní by došlo například k dalšímu uvolňování setkávání osob a také k navýšení počtu osob, které se smí účastnit například svateb, pohřbů či sportovních událostí. Otevřena by mohla byla také kina, hotely či muzea. 

Poslední fáze je plánována na 21. června a předpokládá otevření zbývajících sektorů ekonomiky a odstranění zbývajících omezení, která se týkají setkávání a kontaktu osob, avšak pouze za příznivé epidemické situace. Budou tak otevřeny například noční kluby a povoleny zbývající hromadné akce.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť k rozvolňování jednotlivých restrikcí nedochází každý týden. Plán však předpokládá uvolňování opatření v rámci pravidelných intervalů. Od začátku druhé etapy jsou mezi intervaly také pravidelné rozestupy, a to v délce pěti týdnů. 

Přestože se nám nepodařilo určit výši příspěvku na kulturu každého kraje, hodnotíme výrok jako nepravdivý. U některých z nich neznáme přesnou částku z toho důvodu, že v mnoha případech je odbor kultury v krajských rozpočtech spojen s odbory jiného zaměření (například s cestovním ruchem nebo se sportem).

Níže uvádíme několik příkladů financování kultury krajem, u nichž se nám podařilo zjistit částku, která připadne čistě odboru kultury. Jedná se o částky, které byly na kulturu vyčleněny z celkových rozpočtů krajů pro rok 2019. Mj. z nich vyplývá, že Praha v porovnání s ostatními kraji nedává na kulturu nejméně peněz. Například V Ústeckém kraji poputuje na kulturu ještě menší podíl z celkového rozpočtu.

Jihomoravský kraj (.pdf, str. 29) vyhradil pro odbor kultury a památkové péče 321,8 milionu korun (.pdf, str. 33). Z toho připadne 161 milionů korun na činnost galerií a muzeí, 33,4 milionu korun na hudební činnost a 6,5 milionu korun na činnosti památkových ústavů, hradů a zámků. Na knihovnickou činnost je vyhrazeno 16 milionů korun. Celkový rozpočet (.pdf, str. 10) Jihomoravského kraje je přitom 7,8 miliardy korun. Na odbor kultury tedy směřuje 4,1 % celkového rozpočtu.

V případě Olomouckého kraje vycházíme z upraveného rozpočtu, podle něhož mělo být na kulturu vyčleněno 467,4 milionu korun. Největší část z této sumy (303,7 milionů korun) byla přidělena činnosti muzeí a galerií. Na hudební činnost bylo vyčleněno 14,5 milionu korun a na knihovnickou činnost 75,1 milionu korun (obě pod nabídkou Kultura). Celkový rozpočet Olomouckého kraje činí 17,1 miliardy korun. Na kulturu je tedy v roce 2019 počítáno s 2,7 % rozpočtu.

Co se týče Ústeckého kraje, celkové výdaje (.pdf, str. 5) letošního rozpočtu činí 18,6 miliardy korun. Na kulturu připadlo 261,9 milionu, tedy 1,4 % rozpočtu, což je méně než v případě Prahy.

Hlavní město Praha vyčlenilo na kulturu pro rok 2019 ze svého rozpočtu 1,7 miliardy korun (.xls). Z rozpočtu vyhrazeného na kulturu je 1 179,121 milionu korun určeno pro příspěvkové organizace. Mezi ty patří Městská divadla Pražská, Vyšehrad, Botanická zahrada, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Spejbla a Hurvínka, Divadlo na Vinohradech, atd. Dále město vyhradilo 70,4 milionu korun pro odbor památkové péče. Celkový pražský rozpočet pro rok 2019 činí na straně výdajů 77,6 miliardy korun. Na kulturu tedy v roce 2019 směřovalo 2,2 % rozpočtu.

Statutární město Brno má pro rok 2019 celkový upravený rozpočet 16,34 miliardy korun. Z této částky poputuje na kulturu 1,6 miliardy korun. Z celkového rozpočtu tak Magistrát města Brna vyčlenil pro kulturu přibližně 10 %.

Statutární město Ostrava má po sečtení kapitálových a běžných výdajů celkový rozpočet pro rok 2019 ve výši 10,4 miliardy korun (.doc, str. 58). Odbor kultury je v rozpočtu Ostravy spojen s volnočasovými aktivitami, na něž by mělo připadnout zhruba 5 milionů korun (str. 32), tuto částku jsme tedy odečetli. Na samotný odbor kultury připadne částka 653,8 milionu korun (.doc, str. 31), tj. 6 % z celkových výdajů.

Města Brno i Ostrava tedy připisují kultuře větší procento ze svých rozpočtů než hlavní město Praha.

Naopak např. statutární město Most má celkový rozpočet (.pdf, str. 1) na rok 2019 1,5 miliardy korun. Na kulturu je pak určeno 30 milionů (str. 34), tj. přibližně 2 %. Je tedy zřejmé, že ani ve srovnání s městy nedává Praha na kulturu nejméně.

Národní divadlo (.pdf, str. 58), jakožto příspěvková organizace zřizovaná ministerstvem kultury, získalo v roce 2018 ze státního rozpočtu příspěvek 835,4 milionu korun. Tento příspěvek se od roku 2015 zvyšuje. Dalšími kulturními organizacemi v Praze, které se počítají mezi příspěvkové (.pdf, str. 19), tzn. že jim na provoz přispívá Ministerstvo kultury, patří Národní památkový ústav, Národní galerie, Národní knihovna, Národní muzeum atd.

Pro doplnění uvádíme kromě čísel absolutních také údaje o vývoji financování kultury kraji. Podle webu statistikakultury.cz se výrazně zvyšují výdaje na kulturu zejména v Jihomoravském, Plzeňském, Královéhradeckém a Moravskoslezském kraji. Naopak je tomu v hl. m. Praze, v kraji Vysočina a v Karlovarském kraji, kde se výdaje na kulturu zvyšují jen pozvolna (str. 4). V roce 2017 vydávala Praha na kulturu pouze 68 % svých výdajů z roku 1999 (při zohlednění vývoje počtu obyvatel). Všechny ostatní kraje dosahují alespoň 95 % výdajů z roku 1999 (str. 6).

V současné době probíhají závěrečné práce na rekonstrukci budovy Státní opery, které začaly v roce 2017 a měly by skončit na přelomu let 2019/2020. Slavnostní otevření by mělo proběhnout 5. ledna 2020 na den 132. výročí jejího prvního otevření.

Spojovat ale projekt rekonstrukce budovy s okolím, které ani není ve správě Národního divadla, je však zavádějící. Podchod a nejbližší okolí je ve vlastnictví Hlavního města Prahy a spravován je Technickou správou komunikací (TSK), a ne Národním divadlem. Z přiložené mapy je také patrné, že přístupové cesty jsou minimálně dvě, jedna ze směru od Hlavního nádraží, druhá podél Nové budovy Národního muzea, a tedy není nutné jít podchodem.

Nutno ale podotknout, že jak Vrchlického sady, tak podchod spojující Hlavní nádraží se Státní operou a Novou budovou Národního divadla patří mezi problémové lokality s výskytem drog (.pdf., s. 7-8).

zdroj: Google maps

Národní knihovna České republiky (NK ČR) má sídlo v pražském Klementinu. Celkový počet děl, o které se NK ČR stará, převyšuje 6 milionů (s ročním nárůstem 70 tisíc titulů). Většina z nich, přibližně 4 miliony dokumentů, je uložena v Centrálním depozitáři v Hostivaři. Prostor Klementina se v březnu 2010 začal revitalizovat. Aktuálně se nachází ve třetí etapě revitalizace. Ta by měla končit v květnu 2023. Je pravda, že existují obavy z omezených prostor Národní knihovny i budovy Klementina, které by mohly stačit pouze do roku 2034, a to i přes přesun části děl do Národní technické knihovny.

Klementinum pak po dokončení revitalizace obsáhne asi jen 17 % z celkového počtu svazků, v budoucnosti pak jen 11 %. Jeho kapacita přitom činí přibližně 2 miliony svazků, kapacita depozitáře v Hostivaři je pak až 9 milionů svazků.

Problém kapacity Národní knihovny je přetrvávající. Už v roce 2007 proběhla soutěž návrhů nové budovy NK, kterou vyhrál architekt Jan Kaplický. Projekt měl řešit problém nedostatku prostoru. Budova, často přezdívaná blob, nakonec však nebyla realizována, a to především z důvodu odporu ODS.

V červnu tohoto roku převedla vdova po architektovi, Eliška Kaplicky Fuchsová, autorská práva chobotnice na český stát.

S návrhem na postavení vládní čtvrti, kde by se soustředili úředníci z několika ministerstev, přišel Andrej Babiš už v roce 2016. Celkově čítají pozemky v Letňanech 354 tisíc čtverečných metrů a celkem by zde pracovalo více než deset tisíc úředníků.

Primátor města Prahy Zdeněk Hřib loni na podzim uvedl, že nechtějí budovat jednoúčelově zaměřené čtvrti z důvodu neúměrného zatížení infrastruktury. Navíc by historické budovy, kde sídlí ministerstva nyní, pozbyly využití.

„Nechceme budovat monotematické čtvrti, které by byly takto jednoúčelově zaměřené, tedy buď čistě administrativně, nebo rezidenčně. Znamenalo by to, že se každé ráno zvedne residenční čtvrť a obyvatelé se najednou přesouvají do té administrativní, večer jedou zpět.“

Magistrát uvažoval o poskytnutí pozemků státu pod podmínkou, že dostaví vnější část Pražského okruhu, přispěje na stavbu vnitřního okruhu a postaví nemocnici. V úterý 17. září primátor Hřib a premiér Babiš jednali o vybudování monotematické vládní čtvrti. Premiér Babiš podmínky magistrátu odmítl a nabídl, že vnější okruh zaplatí Ředitelství silnic a dálnic, vnitřní okruh se postaví formou PPP projektu a místo nemocnice postaví traumatologické centrum při fakultní nemocnici Vinohrady. Další jednání se zatím nekonala. Někteří zastupitelé Hřibovo jednání kritizovali. Primátor Hřib uvedl, že pozemky v Letňanech chce využít k řešení dostupnosti bydlení.

Území v Letňanech, kde by měla zmíněná vládní čtvrť vzniknout, je nyní zaneseno v územním plánu ve funkci zvláštní občanská vybavenost. Funkce parcel tedy umožňuje postavit administrativní budovy i nemocnice, nelze ale postavit bytové jednotky. Nejprve by muselo dojít ke změně územního plánu dle § 55 zákona č. 183/2006 Sb. stavební zákon.

Tiskový mluvčí a vedoucí Kanceláře komunikace Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Mgr. Marek Vácha na náš dotaz uvedl:

„Dá se říci, že vznik monofunkčních čtvrtí je něco, co Praha nepodporuje. Dnes platný územní plán přímo neříká, zda mají vznikat polyfunkční nebo monofunkční čtvrti. Je pouze jedním z mnoha podkladů, které pomáhají stavebním úřadům k rozhodnutí a řeší zejména menší ‚plošky' než celé čtvrti. Pro každou plochu pak vymezuje různou funkci (obchod, bydlení apod.). Ani v Letňanech platný plán neříká, aby vznikla monotematická čtvrť. Předpokládáme ale, že pokud by se dané území mělo zastavět, bude mu předcházet zpracování podrobnější studie a Praha bude dělat vše pro to, aby budoucí urbanistický celek neměl jen jedu funkci, ale jejich mix.“