Lubomír Zaorálek

Na začátek je vhodné uvést, že pro životní úroveň domácností neexistuje jednotná definice. Tato úroveň se tedy liší v závislosti na tom, co přesně statistiky měří.

Ekonomická nálada

Například analytický ústav STEM ve spolupráci s poradenskou společností KPMG měří od roku 1993 index finanční situace domácností. Ten je založen na subjektivním hodnocení životní úrovně domácností, a to včetně výhledů do budoucna. Vrcholu dosáhl v roce 2020 a od května 2021 jeho hodnota indexu klesala (.pdf, str. 7). Ačkoliv index od září 2022 znovu mírně rostl, jeho poslední hodnota zůstává stále na nejnižší hranici za posledních devět let.

HDI

Dalším možným ukazatelem, který se používá k měření životní úrovně, je tzv. HDI (Human Development Index), tedy index lidského rozvoje. Ten se počítá jako průměr několika indexů, mezi které patří lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a životní standard (.pdf, str. 10). HDI nabývá hodnot od nuly (u nejméně rozvinutých zemí) do jedné (u těch nejrozvinutějších).

Když se podíváme na hodnotu HDI v České republice, k dosažení maxima došlo v letech 2017 a 2019, kdy se jednalo o hodnotu 0,896. V roce 2020 ukazatel klesl na hodnotu 0,891, na které zůstal i po dobu následujícího roku. V roce 2022 se ovšem hodnota indexu zvýšila na 0,895, tedy na hodnotu blízkou historickému maximu. Novější data ovšem ještě nejsou k dispozici a HDI tak nelze použít k bližšímu porovnání životní úrovně za poslední tři roky.

Příjmy a výdaje domácností

Třetí možnou definicí životní úrovně je míra spotřeby domácností. Tu sleduje Český statistický úřad (ČSÚ), který má ovšem ucelená data pouze do roku 2022. Z jeho dat vyplývá, že průměrná roční spotřeba na osobu byla v roce 2022 přibližně o 21 tisíc korun vyšší než v roce 2021.

ČSÚ provádí také samostatné šetření s názvem „Životní podmínky v ČR“. Ačkoliv se pro rok 2024 data stále sbírají, lze se podívat na data ze všech předchozích let. Ve výsledcích se sice neobjevuje žádný index životní úrovně ani míra spotřeby domácností, dá se z nich ale vyčíst průměrný příjem a náklady na bydlení (.pdf). Z těchto dat vyplývá, že poměr cen bydlení vůči čistému příjmu dosáhl v měřených letech svého minima v roce 2021 a od té doby stoupá (.pdf). Domácnosti tedy musí na bydlení vynakládat větší část svých peněz než v předchozích letech.

Reálná mzda

Dalším ukazatelem, který se může použít k analýze životní úrovně, je reálná mzda. Tou se rozumí skutečná (nominální) mzda snížená o inflaci, která tak zohledňuje to, kolik si toho lidé za vydělané peníze koupí. Podobně jako u ekonomické nálady, či výdajů na bydlení došlo v případě reálných mezd od roku 2021 ke zhoršení situace. Jak je vidět na následujícím grafu vycházejícího z dat ČSÚ, reálné mzdy od poloviny roku 2022 stoupají, přesto na úroveň z roku 2021 se ještě nedostaly (.xlsx).

Závěr

Ohledně životní úrovně neexistuje jednotná definice, která by ji dokázala snadno změřit. Slova Lubomíra Zaorálka ale potvrzují data STEMu, který měří ekonomickou náladu domácností, jež v roce 2023 nedosahovala hodnot z let 2020 a 2021. Data ČSÚ navíc ukazují, že od roku 2021 musí domácnosti vynakládat větší procento svého čistého příjmu na náklady na bydlení. Ke zhoršení situace došlo také v případě reálných mezd, které se oproti roku 2021 propadly. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Boris Johnson představil plán pro postupné rozvolňování protiepidemických opatření ve Velké Británii 22. února 2021. Rozvolňování by podle plánu mělo probíhat ve čtyřech etapách, a to vždy s rozestupem pěti týdnů. Boris Johnson však uvedl, že pokud dojde ke zhoršení epidemické situace, rozvolňování může být pozastaveno.

První fáze březnového rozvolňování má dle plánu probíhat ve dvou krocích. Nejprve bylo na 8. března naplánováno otevření školských zařízení a byla zrušena či zmírněna některá omezení, která se týkají setkávání osob. Tohoto okruhu restrikcí se týká i rozvolňování 29. března, kdy by mělo být povoleno například setkávání šesti osob ve venkovních prostorách nebo otevření venkovních sportovišť.

Druhá etapa uvolňování restrikcí by měla přijít nejdříve 12. dubna a týkala by se podstatné části britské ekonomiky. Otevřít by se měl například maloobchod, kadeřnictví, salony, bazény, fitness centra či zoologické zahrady. Zároveň by mohl být povolen provoz v rámci venkovních prostor a zahrádek u restauračních zařízení a barů.

Třetí fáze rozvolňování je plánována nejdříve na 17. května. V rámci ní by došlo například k dalšímu uvolňování setkávání osob a také k navýšení počtu osob, které se smí účastnit například svateb, pohřbů či sportovních událostí. Otevřena by mohla byla také kina, hotely či muzea. 

Poslední fáze je plánována na 21. června a předpokládá otevření zbývajících sektorů ekonomiky a odstranění zbývajících omezení, která se týkají setkávání a kontaktu osob, avšak pouze za příznivé epidemické situace. Budou tak otevřeny například noční kluby a povoleny zbývající hromadné akce.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť k rozvolňování jednotlivých restrikcí nedochází každý týden. Plán však předpokládá uvolňování opatření v rámci pravidelných intervalů. Od začátku druhé etapy jsou mezi intervaly také pravidelné rozestupy, a to v délce pěti týdnů. 

Lubomír Zaorálek hovoří o plánu na rozvolňování restrikcí ve Velké Británii, který premiér Boris Johnson představil 22. února tohoto roku. Plán počítá s uvolňováním omezení a opatření ve čtyřech fázích, a to v průběhu března až června. Uvedl však, že se podle plánu bude postupovat pouze za předpokladu příznivé epidemické situace.

Na počátku ledna 2021 docházelo ve Velké Británii ke zpřísňování opatření a novému lockdownu. O tom, že některá omezení mohou trvat měsíce, se britský premiér zmínil už tehdy. Koncem lockdownu se však předpokládal v polovině února. Johnson byl mimo jiné skeptický ohledně návratu žáků a studentů do škol, který byl původně plánován na druhou polovinu února. Nakonec však byl odložen.

Britský premiér poté 21. ledna uvedl, že je stále příliš brzy na to říct, která omezení budou ukončena v průběhu jara a která budou trvat i nadále. Nebylo tedy vyloučeno ani to, že některá omezení mohou zůstat v platnosti až do léta. Johnson zároveň zmínil, že situaci mohou komplikovat nové mutace koronaviru.

Na konci ledna, tedy stejně jako na počátku měsíce, britský premiér řekl, že v danou chvíli stále nelze o epidemické situaci a souvisejících restrikcích rozhodovat. Uvedl však, že by postupné rozvolňování mohlo nastat od března a zmínil taktéž záměr sestavit plán pro takové rozvolňování. Už tehdy například uvedl datum 8. března jako nejbližší možný termín návratu žáků do škol. Tento termín se nakonec pro část škol podařilo dodržet. 

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož záměr sestavit plán Boris Johnson sice zmínil konci ledna, avšak v té době nebyl známý jeho kompletní a finální obsah. V průběhu měsíce ledna naopak britský premiér zdůrazňoval, že je brzy na to rozhodovat o tom, které restrikce by měly být zrušeny a kdy. S plánem samotným přišel premiér až v posledním únorovém týdnu.

Podle posledních dat (.xlsx, k 17. březnu) zveřejněných Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) provedla Česká republika na začátku března letošního roku šestý nejvyšší počet testů v přepočtu na 100 tisíc obyvatel z 27 členských států Evropské unie.

Co se týče druhého březnového týdne, byla Česká republika rovněž na šestém místě v denním počtu provedených testů na 1 000 obyvatel. Dodejme, že 12. března se Česká republika posunula na čtvrté místo, jelikož Kypr a Lucembursko k tomuto datu nemají aktualizované údaje. Malta se v obou případech vyskytuje v pořadí až za ČR.

Je tedy pravdou, že Česká republika vysoce testuje, neboť se v rámci EU pohybuje na šestém místě, co se týče počtu provedených testů na 100 000, respektive 1 000 obyvatel. Před ČR se přitom umístily některé menší evropské státy, byť Malta je v pořadí až za Českem.

Na 72. schůzi Poslanecké sněmovny se dle stenozáznamů hovořilo o dobrovolnosti očkování proti covidu-19. Konkrétně se o tématu mluvilo 3. prosince 2020 v rámci ústních interpelací na předsedu vlády Andreje Babiše. Babiš potvrdil, že očkování bude dobrovolné a pro všechny občany zdarma.

Očkování proti onemocnění covid-19 bylo v Poslanecké sněmovně tématem také 4. prosince, kdy Sněmovna projednávala a zrychleně schválila vládní návrh zákona o distribuci očkování proti onemocnění covid-19 (.pdf). V důvodové zprávě k návrhu zákona (.pdf, str. 7) se uvádí, že očkování bude dobrovolné a hrazené ze zdravotního pojištění.

K vládnímu návrhu zákona předložila Karla Maříková pozměňovací návrh (.docx). Doplňme, že předkladatelů tohoto pozměňovacího návrhu bylo celkem 17 (.docx, str. 3–4). Jednalo se o celý poslanecký klub SPD vyjma Jaroslava Foldyny a Jany Levové, kteří se k návrhu nepřipojili. K vládnímu návrhu zákona předložil pozměňovací návrh (.docx) taktéž Lubomír Volný, Marian Bojko a Ivana Nevludová. 

Oba návrhy by dobrovolnost očkování a zákaz diskriminace neočkovaných zakotvily výslovně. Ministr zdravotnictví Blatný označil pozměňovací návrhy za nadbytečné, protože podle něj zákon nijak nezpochybňuje dobrovolnost očkování. Ani jeden pozměňovací návrh nebyl schválen, návrh poslankyně Maříkové neprošel jen o jeden hlas.

Ve stejný den se k tématu vyjádřil také Vlastimil Válek z TOP 09 slovy „podstatné je, že vakcína bude dobrovolná“ nebo Stanislav Grospič z KSČM, který uvedl „my se tady bavíme o zákonu, který v podstatě primárně stanovuje, že ta vakcinace bude dobrovolná“.

Také poslanec Zdeněk Ondráček z KSČM zmínil dne 22. prosince v rámci 78. schůze Poslanecké sněmovny, že nerozumí, proč se mluví o povinném očkování, když „přece jsme přijali zákon, kde je jasně sděleno, že očkování je na základě dobrovolnosti“.

Doplňme, že i podle Národní strategie očkování proti nemoci covid-19 (.pdf), kterou připravilo Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Českou vakcinologickou společností ČLS JEP a Národní imunizační komisí ČR, by mělo být očkování proti covid-19 dobrovolné (str. 12).

Také Evropská komise je toho názoru, že očkování má být dobrovolné a že rozhodnutí nenechat se očkovat nemá být důvodem k diskriminaci. Podobný názor pak vyjádřili i francouzský prezident Emmanuel Macron, britský premiér Boris Johnson, německá kancléřka Angela Merkelová či maďarský předseda vlády Viktor Orbán. Možnost, že by vakcinace byla povinná, vyloučil i tehdejší italský premiér Giuseppe Conte. Také představitelé Světové zdravotnické organizace (WHO) říkají, že lepší než zavádět očkovací povinnost je lidem vysvětlit výhody, které očkování přináší.

Abychom to shrnuli, Lubomír Zaorálek správně uvádí, že na půdě Poslanecké sněmovny se různí vládní představitelé a představitelé politických stran vyjádřili k tomu, že očkování proti covidu-19 je dobrovolné. Byl mezi nimi premiér Andrej Babiš či ministr zdravotnictví Jan Blatný. K tématu se vyjádřili rovněž poslanci Zdeněk Ondráček, Vlastimil Válek nebo Stanislav Grospič. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Podle dat (.json) Ministerstva zdravotnictví (dostupných k 17. březnu 2021) bylo ke 14. březnu na jednotkách intenzivní péče (JIP) hospitalizováno 1 831 pacientů s covidem-19. Na umělou plicní ventilaci (UPV) bylo připojeno 947 lidí.

Dodejme, že používáme počty hospitalizací za 14. březen vzhledem k tomu, že v době výroku se jednalo o aktuální data.

Uvedený výrok je třeba zasadit do kontextu. Lubomír Zaorálek v rozhovoru reaguje na slova moderátora Moravce. Ten v jedné z předchozích otázek říká, že sociolog „Tomáš Lebeda také mluví o tom, že významná část politické reprezentace, včetně nejvyšších ústavních činitelů obdivují model demokracie asijské. To znamená zajištění ekonomické solidarity, ale přitom omezování lidských práv“. Debata ve studiu se točí kolem Číny a sympatií části českých politiků k ní.

Rok 2013 lze označit jako rok restartu česko-čínských vztahů (.pdf, str. 236). Došlo ke změně vládní politiky v souvislosti s nástupem nové vlády Jiřího Rusnoka a nového prezidenta Miloše Zemana. V listopadu 2013 premiér Rusnok přijal delegaci generálního tajemníka Sekretariátu spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy pana Song Tao. Po tomto setkání uvedl: „Jsme na začátku úplně nové etapy vzájemných a živých kontaktů mezi oběma zeměmi a také v rámci evropsko-čínských vztahů. Dovolím si říct, že se jedná o restart vzájemné spolupráce.“

Velkým propagátorem posílení našich vztahů s Čínou je prezident Zeman. Čínu navštěvuje téměř každoročně (2014, 2015, 2017, 2018 a 2019). Pronesl také řadu veřejných výroků týkajících se Číny. Například v roce 2014 v rozhovoru pro čínskou státní televizi CCTV (video od 00:18) řekl, že „nebudeme poučovat jiné, jak mají vést tržní ekonomiku ani rozhodovat o lidských právech atd. Naopak, my se pokusíme učit. A já jsem přijel do Číny, abych se od Číny učil, jak zvýšit hospodářský růst, jak stabilizovat společnost“. Když v roce 2018 vydal Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) varování před používáním softwaru i hardwaru čínských společností Huawei a ZTE s tím, že se jedná o bezpečnostní hrozbu, komentoval tento spor Zeman slovy: „Uvnitř Evropy je takový vzteklý červený kousek, to je země, která je proti Huawei.“ Miloše Zemana podpořil v jeho stanovisku v uvedeném sporu například i šéf komunistů Vojtěch Filip. Na adresu NÚKIB uvedl, že „jde skutečně o to, že naši úředníci se chovají jako zaměstnanci jedné soukromé firmy v konkurenčním sporu“.

V roce 2016 Česko navštívil na pozvání prezidenta Zemana čínský prezident Si Ťin-pching. Došlo k podpisu dohody o strategickém partnerství. „Česká republika má zájem vybudovat s Čínou strategické partnerství, podobné jako je mezi Čínou a Německem, Francií nebo Velkou Británií,“ uvedl tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka. Propagátorem tohoto partnerství je také sám Lubomír Zaorálek, u kterého můžeme nalézt také řadu výroků, v nichž vyzývá k větší spolupráci s Čínou. Například při své pracovní cestě do Číny v roce 2014 uvedl, že „obnovení dialogu na vysoké úrovni vedeného na základě důvěry a porozumění umožní naplno využít potenciál, který spolupráce mezi oběma zeměmi nabízí. Máme zájem o čínské investory, turisty, studenty i vědce. Naopak Číně chceme nabídnout pokročilé technologie a moderní průmysl“. V závěru této cesty pak se svým čínským protějškem Wang I podepsali společné prohlášení, v němž „Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě“.

Kladný vztah k Číně má i KSČM. Například na sněmovním semináři v roce 2016 její předseda mimo jiné uvedl: „Pod vedením Komunistické strany Číny celá země vzkvétá a úspěšně buduje novou společnost.“ KSČM má také velmi dobré vztahy s Komunistickou stranou Číny, s níž pořádá pravidelná mezistranická jednání. V květnu 2018 pak předseda strany na konferenci v čínském Šen-čenu prohlásil: „Díky svému vlastnímu úsilí se KS Číny projevila nejen jako strana, která obstála ve zkoušce historie, ale také strana, která dosáhla obrovských úspěchů v praxi. Během 40 let reforem a otevírání se rovněž stala vlivnou silou mezinárodní politiky, silou přispívající svou moudrostí k novému globálnímu vládnutí.“

U ostatních stran či hnutí jsme žádná vyjádření, která by mohla být vykládána jako vzhlížení k Číně, nedohledali. Můžeme tedy uzavřít, že na české politické scéně skutečně naprostá většina politiků Čínu neadoruje. Jinými slovy, je pravdou, že pouze relativně malé množství českých vrcholných politiků k Číně vzhlíží. Konkrétně je to prezident Zeman a strana KSČM, která momentálně drží 15 z 200 poslaneckých mandátů.

Lubomír Zaorálek /ČSSD/ se stal v lednu 2014 ministrem zahraničních věcí. V dubnu navštívil hlavní město Čínské lidové republiky Peking, kde podepsal (video, 0:00) prohlášení, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno, že Tibet je součástí Číny a že Česká republika nebude podporovat jeho nezávislost. Ministr Zaorálek před svou návštěvou v Číně uvedl, že je nutné, abychom pracovali na zlepšení česko-čínských vztahů, protože Čína má a bude mít ve světě významné ekonomické postavení.

V říjnu 2014 navštívil Peking i prezident Miloš Zeman. Čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ujistil (video, 0:48), že Česká republika uznává jak Tibet, tak Tchaj-Wan jako součásti Čínské lidové republiky: „Proto nejen já, ale nová vláda České republiky zcela jasně vyjádřila, že respektuje územní integritu Číny, že neuznává tibetskou exilovou vládu, a že se odmítáme jakýmkoliv způsobem vměšovat do vašich vnitřních záležitostí.“

V rozhovoru pro čínskou státní televizi CCTV prezident Zeman mimo jiné uvedl (video, 0:45), co rozumí restartem česko-čínských vztahů: „Nevyučujeme tržní ekonomiku ani lidská práva nebo něco takového, a naopak se snažíme učit se. Já se v Číně snažím naučit, jak zvýšit ekonomický růst a stabilizovat společnost.“

Lubomír Zaorálek následně v rozhovoru pro DVTV uvedl (video, 14:30), že některé výroky prezidenta Zemana v Číně nevypadaly šťastně v kontextu, ve kterém byly použity.

Rozhovor, který podle svých slov Lubomír Zaorálek poskytl čínské televizi, se nám nepodařilo dohledat, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Ministru Zaorálkovi jsme napsali e-mail, ve kterém jsme se ho ptali na podrobnosti ke zmíněnému rozhovoru. Odpověď jsme zatím neobdrželi.

„Restart“ česko-čínských vztahů proběhl (.pdf, str. 236) v roce 2013 hlavně ze dvou důvodů. Prvním je historicky bezprecedentní zájem Čínské lidové republiky (ČLR) o střední Evropu a následný vznik fóra, zahrnující postkomunistické evropské země a Čínu, tzv. skupina 1+16. Druhým důvodem byla změna vládní politiky ČR po pádu kabinetu Petra Nečase a po nástupu Miloše Zemana do funkce hlavy státu. V listopadu 2013 premiér Rusnok přijal delegaci generálního tajemníka Sekretariátu spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy pana Song Tao. Po tomto setkání uvedl: „Jsme na začátku úplně nové etapy vzájemných a živých kontaktů mezi oběma zeměmi a také v rámci evropsko-čínských vztahů. Dovolím si říct, že se jedná o restart vzájemné spolupráce.“

V následujícím roce došlo mezi k Českem a ČLR k několika událostem. První z nich byla pracovní cesta tehdejšího ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka do ČLR ve dnech 28. – 30. dubna 2014. „Obnovení dialogu na vysoké úrovni vedeného na základě důvěry a porozumění umožní naplno využít potenciál, který spolupráce mezi oběma zeměmi nabízí. Máme zájem o čínské investory, turisty, studenty i vědce. Naopak Číně chceme nabídnout pokročilé technologie a moderní průmysl,“ uvedl tehdy Zaorálek při ohlášení cesty. V závěru této cesty pak se svým čínským protějškem Wang I podepsali společné prohlášení, v němž „Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě".

Ve dnech 24. – 27. října 2014 pak uskutečnil svou první prezidentskou cestu do ČLR i Miloš Zeman. Během této cesty se prezident vyjádřil k územní celistvosti ČLR: „Nejen já, ale nová vláda České republiky zcela jasně vyjádřila, že respektuje územní integritu Číny, neuznává tibetskou exilovou vládu a že se odmítáme jakýmkoli způsobem vměšovat do vašich vnitřních záležitostí." Koncem roku 2014 byla aktivní agenda českých politických kontaktů završena (.pdf, str. 277) účastí premiéra Bohuslava Sobotky na summitu regionálního formátu 1+16 v Bělehradě na úrovni předsedů vlád. Během následujících let se prezident Zeman do ČLR podíval ještě čtyřikrát – v září 2015, květnu 2017, listopadu 2018 a dubnu 2019. V březnu 2016 pak Česko navštívil i čínský prezident Si Ťin-pching, přičemž došlo k podpisu dohody o strategickém partnerství.

Česká opozice se k podobě nových česko-čínských vztahů vyjadřovala (.pdf, str. 276) kriticky. Především upozorňovala na ústup od podpory Tibetu a politiky lidských práv. Předseda ODS Petr Fiala označil za chybu oddělovat snahu o dobré ekonomické vztahy a obhajobu lidských práv. „Nejsem přesvědčen o tom, že nám pomůže v očích našich čínských partnerů nějaká zbabělá politika. Měli bychom trvat na svém a neotáčet o 180 stupňů to, co jsme dosud dělali." Miroslav Kalousek (TOP 09) k uznání Tibetu jako neoddělitelné části Číny uvedl, že: „Díky Václavu Havlovi, Karlu Schwarzenbergovi i Jiřímu Dienstbieru staršímu jsme měli ve světě mimořádnou autoritu jako země, která drží zásady a neobchoduje se svobodou a lidskými právy. Servilní vyjádření tohoto typu nám nic nepřinese a ztratíme pracně vybudovanou autoritu.“ Tomio Okamura, tehdy ještě jako předseda hnutí Úsvit, uvedl: „Nikdo z nás nezpochybňuje právo Číny na územní celistvost a jsme pro co nejlepší vztahy s Čínou. Na druhou stranu zcela zásadně prosazujeme právo národu na sebeurčení v jeho historických hranicích – už jen proto, že i naše republika na tomto principu vznikla." Miroslava Němcová (ODS) na adresu územní celistvosti a v reakci na Zaorálkovo prohlášení uvedla: „S postojem ministra zahraničí nesouhlasím. Vadí mi nejenom potlačování občanských práv Tibeťanů. Stejné výhrad mám k cílené likvidaci kulturních a duchovních tradic Tibetu."

Konkrétně Karel Schwarzenberg se k cestě ministra zahraničí Zaorálka vyjádřil těmito slovy: „Jsou lidé, kteří opustí cestu ctnosti a položí se za peníze. Bohužel to je teď česká vláda." K Zemanovu výroku o územní integritě ČLR Schwarzenberg uvedl: „Je to odchýlení od naší tradiční zahraniční politiky, kterou jsme si opravdu vydobyli dobrou pověst. To je nika, kterou Česká republika měla a bohužel ji opustí. Naše zahraniční politika už nebude ničím pozoruhodná. Zapadneme do všeobecné šedi.“ K Zemanovu výroku, který pronesl při rozhovoru s čínskou televizí o restartu vztahů a stabilizaci společnosti, se vyjádřil následovně: „Číňané opravdu na náměstí Tien-an-men před čtvrt stoletím stabilizovali společnost a výsledky jsou dodnes vidět - všichni disidenti putují do vězení. Je to stabilizace, jakou my jsme měli v nejhorší době normalizace. Pro mě je otázkou, jestli se posledními výroky prezidenta má zabývat politik, nebo lékař.“ Poslanec Marek Benda (ODS) k politice jedné Číny, tj. politice, která považuje za území Číny i Tibet i Tchaj-wan, a výše zmíněným výrokům prezidenta Zemana uvedl: „Tchaj-wan je jedním z největších investorů z Asie v České republice. Úplně zbytečně to do toho zapletl. Myslím, že je to neodpustitelné,“

Opozice kritizovala i Zemanovu účast na vojenské přehlídce v Pekingu u příležitosti 70. výročí konce války v Asii, která proběhla během jeho návštěvy v roce 2015. „Pro pana prezidenta a část ČSSD je Čína posvátná kráva. V Pekingu je velké jeviště, panu prezidentovi se tam líbí, setká se tam s významnými státníky, jako je Vladimir Putin, nebo severokorejský prezident. V této společnosti si pan prezident libuje, na západ od nás je to pro něj složitější,“ pronesl Karel Schwarzenberg na adresu prezidenta Zemana. Místopředseda ODS Martin Kupka se k prezidentově cestě uvedl: „Argumentovat ekonomickými zájmy není správné. Je třeba oddělit věcná ekonomická jednání od symbolických politických kroků, (...) Navenek působíme nejednotně. Není to pro ČR dobrá zpráva".

Samotnou obchodní spolupráci a restart vztahů však opoziční politici schvalují. Karel Schwarzenberg například v rozhovoru pro Český rozhlas souhlasí s další a hlubší obchodní spoluprácí a také uvedl: „Musíme se snažit, abychom do Číny více vyváželi, protože nepoměr našich importů a exportů s touto zemí je poměrně značný.“ Ve svém komentáři z roku 2016 na serveru Aktuálně.cz dále doplnil, že: „Nejsem nikterak proti obchodu s Čínou. Bylo by mi samozřejmě daleko milejší, kdybychom od nich méně dováželi a více vyváželi, ale jako opravdu strategickým partnerům bych dal přednost demokratickým zemím, se kterými sdílíme stejné zásady."

Vedle zmíněných komentářů Karla Schwarzenberga napsal svůj komentář o roli a obchodování s Čínou i Petr Fiala (ODS), který uvedl: „Mluvili jsme o lidských právech i o Tibetu a přitom posilovali ekonomické vztahy s ČLR. Jen český export do Číny se za posledních sedm let zdvojnásobil, ze 14 na současných 32 miliard korun. V podpoře ekonomických vztahů je potřeba pokračovat, dokonce mnohem intenzivněji než dosud, (...), proč chceme posilovat svoje ekonomické vazby z Čínou? Jsou dva hlavní důvody. Ten první je čistě ekonomický, (...), Je to pro nás výhodné! (...) Druhý důvod je také ekonomický, ale současně je i politický. Ekonomické (a nejen ekonomické) vztahy s Čínou jsou dnes ve světě nutností."

Podle tehdejší vlády se zpočátku jednalo o prohloubení vzájemné spolupráce na principech dohodnutých ve společných prohlášeních vlád České republiky a Čínské lidové republiky z let 1999 a 2005. Dalším motivačním faktorem pro obnovu vztahů bylo navázání na strategické partnerství mezi Evropskou unií a Čínou a dostat se v těchto vztazích na úroveň jiných členských zemí EU. „Česká republika má zájem vybudovat s Čínou strategické partnerství, podobné jako je mezi Čínou a Německem, Francií nebo Velkou Británií,“ uvedl tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka.

V posledním roce Čínská ekonomika rostla nejpomaleji za 27 let, přesto se však jednalo o značný růst HDP o 6,6 %. Portál Sinopsis.cz upozorňuje, že Čína v posledních čtyřech dekádách od zavedení Teng Siao-pchingových reforem prošla neuvěřitelnou proměnou. Stala se světovou velmocí, a to nejen hospodářsky. Čína se například stala špičkou v oblasti budování tzv. 5G sítí. V posledních letech se snaží čím dál tím víc prosazovat svůj politický vliv na globální scéně, včetně rychlého budování moderní armády. Na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2018 se o Číně mluvilo jako o zemi, která využívá prostor uvolněný ústupem USA z vedení globální scény po zvolení Donalda Trumpa.

Evropská unie v roce 2013 zahájila jednání o důležité investiční dohodě mezi EU a ČLR. EU v tomto a následujícím roce vedla obchodní jednání i s několika dalšími zeměmi, například se zeměmi ASEAN (Singapur, Thajsko, Malajsie, Indonésie a další) nebo Kanadou, se kterou vyjednávala již od roku 2009 a 21. září 2017 obchodní dohoda (tzv. CETA) vstoupila v platnost.

Česká republika uznává takzvanou politiku jedné Číny, podle níž je to vláda Čínské lidové republiky (ČLR), která jediná vládne entitě zvané „Čína“, a podle které Čínská republika (Tchaj-wan) není oficiálně uznávána jako samostatný stát. Diplomatické styky s vládou Tchaj-wanu byly přerušeny již v roce 1949, kdy byla zároveň uznána Čínská lidová republika. Vztahy s Tchaj-wanem jsou od té doby pouze (.pdf, str. 15) na ekonomické a kulturní úrovni, diplomatické vztahy jsou vedeny s vládou Čínské lidové republiky.

Tento přístup zastává také Evropská unie, postoj ČR je tedy zcela v souladu s evropskou politikou. EU uznává politiku jedné Číny a Tchaj-wan bere jako ekonomickou entitu, s kterou má silné obchodní vztahy. Dále vyzývá k dialogu mezi oběma stranami a jakákoliv dohoda mezi Čínskou lidovou republikou a Tchaj-wanem podle ní musí být akceptována oběma stranami a přihlížet k zájmům tchajwanského obyvatelstva.

Současná koncepce zahraniční politiky ČR je z roku 2015, a vznikla tudíž v době, kdy byl Lubomír Zaorálek ministrem zahraničí. O ní tedy pravděpodobně mluví, když zmiňuje respektování politiky jedné Číny. Tato koncepce vztahy k Tchaj-wanu doslovně nezmiňuje, navazuje ale na koncepci (.pdf, str. 15) z roku 2011, ve které je doslovně uvedeno: „Ve vztahu k Tchaj‐wanu zastává ČR politiku jedné Číny, což však nebrání pragmatickému rozvoji styků. Tchaj‐wan zůstane pro ČR významným investorem a obchodním partnerem.“ Styky s Tchaj-wanem tak stále zůstávají na ekonomické a kulturní úrovni.

Především ale současná koncepce zdůrazňuje zakotvení České republiky v Evropské unii. Zmiňuje se v ní jasné hodnotové zakotvení ČR v EU a unijní politika je základním rámcem, ve kterém se česká zahraniční politika uskutečňuje. Vzhledem ke státům mimo EU se v ní doslovně píše: „Zahraniční politika ČR vůči státům mimo EU se pohybuje v rámci Společné zahraniční a bezpečností politiky a dalších politik EU, rovněž využívá jejich nástrojů a snaží se je uzpůsobit svým zájmům.“

Lze tedy říci, že český přístup k otázce politiky „jedné Číny“ vychází primárně ze zájmu být politicky v souladu s politikou evropskou. Ta se od politiky čínské liší v mnohém. Kromě přístupu k Tchaj-wanu, který Čínská lidová republika dlouhodobě považuje za území, na nějž má nárok, zatímco EU podporuje dialog dvou stran, je dalším významným rozdílem také jasný rozpor mezi Čínou a EU v otázce lidských práv. Ta ČLR v takové podobě, jak jsou vnímána v Evropě, dlouhodobě negarantuje, což jsme ověřovali například zde.