Luděk Niedermayer

Evropská unie se v posledních dvou třech letech začala zaměřovat na fenomén, kdy velké nadnárodní společnosti využívají mezer v daňových zákonech či uzavírají výhodné dohody s vládami států za účelem snížení daní.

Nejznámějším případem z poslední doby se stal spor mezi Evropskou komisí na straně jedné a irskou vládou a americkou společností Apple na straně druhé. Vůdčí osobností boje za rovnější podmínky se stala dánská eurokomisařka odpovědná za politiku hospodářské soutěže Margrethe Vestager.

V srpnu 2016 dospěla Komise k závěru, že Irsko přiznalo společnosti Apple nepřípustné daňové úlevy ve výši až 13 miliard eur. Podle pravidel EU pro státní podporu to je protiprávní, protože Apple díky tomu platil podstatně nižší daně než jiné podniky. Vestager tehdy celý případ komentovala slovy: „Členské státy nemohou poskytovat vybraným společnostem daňové výhody – to je podle pravidel EU pro státní podporu protiprávní. Šetření Komise došlo k závěru, že Irsko přiznalo společnosti Apple nezákonné daňové úlevy, čímž jí umožnilo po mnoho let platit podstatně nižší daně než ostatní podniky. Díky tomuto selektivnímu zacházení platil Apple ze svých evropských zisků daň z příjmu právnických osob, jejíž efektivní sazba v roce 2003 činila jedno procento a v roce 2014 jen 0,005 procenta.“ V roce 2015 Komise konstatovala, že automobilka Fiat v Lucembursku a společnost Starbucks v Nizozemsku využívaly daňových výhod, které se neslučovaly s právem EU. Komise nařídila oběma firmám, aby vrátily uspořené finanční prostředky získané výhodnějším zdaněním, každá společnost musela vrátit částku v rozmezí 20-30 milionů eur. Nicméně pokutovány ze strany Evropské unie společnosti nijak nebyly. Podobně se pod drobnohled dostali další američtí giganti. V prosinci 2015 otevřela Evropská komise vyšetřování daňových úlev poskytovaných ze strany Lucemburska řetězci McDonald's. Už o rok dříve začala Komise z podobného důvodu vyšetřovat firmu Amazon.

V říjnu minulého roku představila Evropská komise návrh na zdanění velkých firem, reformní balíček Common Consolidated Corporate Tax Base (CCCTB), který by měl zajistit rovnější a spravedlivější zdanění velkých korporací operujících na evropském jednotném trhu. Celý systém by měl v ideálním případě začít fungovat od roku 2021, jelikož v Radě ministrů je pro potřeby schválení tohoto balíčku jednomyslnost všech členských zemí, dá se očekávat, že výsledný návrh bude návrhem velmi kompromisním.

Postoj České republiky, konkrétně ministra financí, padl přímo v této debatě. Babiš označil systém jako výhodný pro velké státy a ne pro Českou republiku. Eurokomisař pro finanční služby Jonathan Hill v dubnu uvedl, že odhadovaná částka, o kterou unijní země ročně v podobě ušlých daňových příjmů přicházejí je 50 až 70 miliard eur.

Každý členský stát Evropské unie si rozhoduje o výši daní a daňových sazbách suverénně, EU nehraje přímo žádnou roli. Jak vysoké daně občan členské země platí, neurčuje Evropská unie, ale vláda konkrétního státu.

Vlády všech 28 členských států EU se dohodly, že vzájemně harmonizují své předpisy a minimální sazby např. u DPH nebo daně z pohonných hmot, tabákových výrobků a alkoholických nápojů (spotřební daně), aby zabránily přeshraničnímu narušování hospodářské soutěže mezi státy unie.

Úloha Evropského parlamentu a jeho poslanců spočívá ve schvalování právních předpisů EU, jejichž návrhy předkládá Evropská komise. Pokud tedy Evropská unie nehraje ve výši daně roli, poslanci Evropského parlamentu nemohou daňovou legislativu schvalovat.

V září 2016 zveřejnila EU odhad mezery ve výběru DPH, tzn. odhadovanou ztrátu mezi tím, co bylo skutečně vybráno, a tím, co vybráno být mělo. Nejnovější odhady přináší data z roku 2014. V tomto roce mezera EU-27 byla u DPH 159 460 milionů eur (.pdf, str. 2).

Česká republika patří k zemím, kde se daňová mezera pohybuje na vyšších číslech, tedy na 15 %. V roce 2014 to bylo 2 233 milionů eur. Roční ztráta příjmů z podnikové daně se pohybuje od 50–70 miliard eur do 160–190 miliard eur (.pdf, str. 1).

Niedermayer mluví ve svém výroku o evropské úrovni této problematiky a čísla jeho tvrzení potvrzují. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Je pravdou, že pokud myslíme „posledními čtvrtletími“ srovnání s rokem 2015, kdy se růst pohyboval nad 4 %, česká ekonomika zpomaluje. Stejně tak odpovídá číslům Eurostatu zpomalený růst českého exportu.

Podle Eurostatu byl růst České republiky za celý rok 2015 4,4 %, data za celý rok 2016 zatím nejsou k dispozici. (Pro úplnost dodáváme, že celkový růst za rok 2014 byl 2,7 %.) Kvartální data Eurostatu o růstu HDP na hlavu (růst v porovnání se stejným kvartálem minulého roku) ukazují nejnovější údaje za třetí kvartál 2016. Podle nich ČR rostla tempem 1,3 %.

Vývoj růstu za poslední čtyři čtvrtletí ukazuje následující tabulka (údaje meziročně v %):

ČR

EU (28)

Eurozóna (19)

2015Q4

4,1

2,11,92016Q1

2,5

1,6

1,2

2016Q2

3,4

1,7

1,8

2016Q3

1,31,3

1,1

Zdroj dat: Eurostat

A stejné údaje vidíme přehledně i v grafu:

Jak je vidět, ČR je aktuálně na růstu 1,3 %, stejně jako celá EU. Eurozóna mírně zaostává. Pokud se podíváme na export z hlediska ročních statistik, vývoz ČR vyjádřený v procentech HDP roste. V roce 2013 šlo o 76,9 %, 2014 82,5 %, 2015 už 83 % HDP. To ukazuje na exportní založení naší ekonomiky.

Eurostat však poskytuje i data za export v eurech (tabulka International export -> detailed -> EU trade since 1988 by CN8), a to po měsících. Nejnovější dostupná data jsou za listopad 2016, kdy byl export ČR 2 154 990 162 euro, oproti 2 023 361 730 euro v listopadu 2015.

Pokud porovnáme leden-listopad 2015 s lednem-listopadem 2016 (protože prosincová data ještě nejsou k dispozici), pak export vzrostl o 58,6 milionů, zatímco nárůst ve stejném období mezi lety 2014 a 2015 je víc jak 400 milionů. Z tohoto pohledu tedy můžeme říct, že se nárůst exportu opravdu v minulém roce zpomalil.

Tabulka hodnot exportu za daná období (v eurech):

leden - listopad 2014

21 376 730 945

leden - listopad 2015

21 777 520 512

leden - listopad 2016

21 836 213 237

Nařízení Evropské unie určuje pět kritérií (.pdf, článek 2 písmeno c) nařízení Rady o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství - str. 5) tržní ekonomiky. Kritéria jsou následující:

- společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě

- společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodní­mi účetními standardy a používané ve všech oblastech

- výrobní náklady a finanční situace společností nepodlé­hají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením

- společnosti podléhají právní úpravě úpadku a vlastnictví, která zaručuje právní jistotu a stabilitu pro fungování společností

- měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů

Čína zažádala v roce 2008 o zhodnocení svého statusu. Podle reportu EU však kritéria nenaplňuje (.pdf, str. 15). V současné době má problémy zejména s nedostatkem transparentnosti, dále v Číně fungují opatření, která mohou diskriminovat zahraniční společnosti. Dalšími překážkami jsou velké státní zásahy do ekonomiky a nedostatečná právní ochrana duševního vlastnictví.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože čínský přístupový protokol, podle kterého byla považována za centrálně plánovanou ekonomiku, vyprší koncem tohoto roku. Na základě něj mohly být při zjištění dumpingových dovozů uvaleny sankce vyšší, než pro ekonomiku označenou jako tržní.

Neférové dovozy, neboli dumpingové dovozy, spočívají v dovozu v cenách nižších, než je normální cena na daném domácím trhu. WTO nereguluje činnost podniků, které takto podlézá ceny, zaměřuje se jen na to, jak je vláda schopna reagovat na tyto dovozy a jak uplatňuje společné anti-dumpingové nástroje. Při podezření na dumpingový dovoz v EU se firma může obrátit taky na Evropskou komisi. Obecně pak při potvrzení tohoto "nefér dovozu" jsou na importní krajinu uvalena další cla, která pak uhradí celním úřadům poškozené zemi.

Konkrétně Dohoda (.doc, str.21) o zřízení WTO o dumpingu říká: “Smluvní strany uznávají, že dumping, jímž se zboží jedné země uvádí na trh druhé země za cenu nižší, než je jeho normální hodnota, je zavrženíhodný, působí-li, nebo hrozí-li způsobit podstatnou újmu výrobnímu odvětví existujícímu na území smluvní strany, nebo zdržuje-li citelně vybudování domácího výrobního odvětví.” Na dalších stranách široce popisuje vyšetřování dumpingu a způsob uvalení anti-dumpingového cla (hlavně strany 212-213).

Podle odstavce 15, části první (.doc, str.8) čínského přístupového protokolu byla Čína považovaná za netržní ekonomiku v anti-dumpingových procesech. V takových případech, kdy jsou ceny v zemích určované státem, je možné použít odlišnou metodologii pro výpočet normální hodnoty statku. Obecně tato metodologie vedla k vyšším anti-dumpingovým clům.

Vzhledem k tomu, že 11. prosince 2016 vyprší platnost této smlouvy a po tomto datu by se na Čínu měla při výpočtu anti-dumpingových cel vztahovat metodologie tržních ekonomik, mohou být opatření vůči Číně méně razantní, pokud se do daného data nedohodne Unie na dalším postupu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dohledatelné nezávislé studie z dílny Economic Policy Insitute která odhaduje, že uznání Číny jako tržní ekonomiky může vést k ztrátě až 1,7 - 3,5 miliónů pracovních míst v EU. Na tu samou studii odkazuje například i portál euobserver.com, euractiv.com, nebo Evropská konfederace odborových svazů.

Např. mediální zpráva Deutsche Welle cituje vyjádření zástupců ocelářského průmyslu, kteří mluví o možné ztrátě statistíc pracovních míst v různých ekonomických sektorech a v ohrožení má být i 330 tisíc zaměstnanců v ocelářství. Odhad statisíc ztracených pracovních míst v Unii přinesl také svaz průmyslu Aegis.

Je tedy faktem, že různé odhady říkají, že v důsledku uznání Číny jako tržní ekonomiky může dojít ke ztrátě statisíc pracovních míst v Evropské unii, studie EPI pak mluví až o jednotkách milionů. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože přímé zahraniční investice z Číny do České republiky nejsou doposud příliš vysoké, od září 2015 začala ovšem skupina CEFC skupovat podíly v různých společnostech. Při návštěvě čínského prezidenta v Praze byl avizován významný balík investic, nicméně zda k nim dojde a v jaké výši, je otázkou do budoucna. Je tedy pravdou, že čínské investice jsou spojovány (přinejmenším mediálně) především s aktivitou společnosti CEFC, o jejímž pozadí existují jisté pochybnosti.

Pokud vyjdeme z nákupů společnosti CEFC v České republice, jde spíše o nákupy podílů v různých společnostech či nákupy realit, což samo o sobě není investicí ve smyslu vytvoření nového podniku, který vytvoří pracovní místa a odvádí příjmy do ekonomiky.

Přímé zahraniční investice Číny v České republice byly doposud poměrně malé - alespoň z pohledu procentního podílu na celkových zahraničních investic u nás. Data České národní banky pro rok 2014 uvádějí (poslední dostupná), že výše čínských investic dosáhla 947 milionů korun, což je srovnatelná výše např. s Ukrajinou a Portugalskem. Celkový objem investic pak dosáhl 1,3 bilionu korun (jde o tabulku 3.1. Stav přímých zahraničních investic v ČR podle zemí za rok 2014).

Společnost CEFC během posledního roku podílově vstoupila do společností Travel Service, do fotbalové Slavie, skupiny J&T Finance Group a pivovarů Lobkowitz. Výrazným nákupem byl i vstup společnosti do mediálních skupin Médea Group a Empresa Media, takto vlastní např. TV Barrandov či časopis Týden. Kromě toho investovala také do nákupu některých realit v Praze. Na konci března tohoto roku pak CEFC rozšířila svůj podíl ve skupině J&T Finance Group a potvrdila zájem o polovinu celé skupiny. Další ohlášenou akvizicí je strojírenská společnost Žďas.

Co se týká nejasného finančního pozadí skupiny CEFC, tak tuto otázku popsal server Hlídacípes.org, který zejména poukazuje na problematické dohledávání informací o této skupině z veřejných zdrojů. Uvádí:

" Majetková struktura společnosti CEFC China Energy Company Limited, jež nyní aktivně působí a investuje i v České republice, vede až ke dvojici společností s ručením omezeným, jejichž většinový vlastník či vlastníci nejsou známi a z dostupných zdrojů nejdou dohledat. Odpověď nepřináší ani pátrání přímo v Číně, konkrétně v údajích z portálu kreditních informací o zahraničních firmách SkyMinder.I to je důvod, proč se ve vztahu k CEFC spekuluje o tom, že firma má úzké vazby na čínské zpravodajské služby a Ústřední vojenskou komisi (tedy nejvyšší vojenský orgán pod vedením Komunistické strany Číny).

K dispozici je alespoň jedno jméno z konečných majitelů či podílníků: dohledat lze to, že po pěti procentech v obou společnostech s ručením omezeným, jež se jeví jako koneční vlastníci firmy, drží předseda CEFC China Energy Company Limited Jie Ťien-ming. "

Během návštěvy čínského prezidenta v Praze byly avizovány masivní investice v objemu 232 miliard korun během 4 let. Zda a v jaké výši k nim nakonec dojde, není možné v tuto chvíli odhadovat. Kromě této aktivity probíhají také další jednání, např. 13. května se setkali zástupci Czechinvestu v Číně s místními podnikateli ve snaze představit ČR jako ideální místo pro investování.

Czechinvest také zveřejnil data za rok 2015, kolik investic se podařilo jeho prostřednictvím do České republiky z Číny přitáhnout. Šlo o částku 1,1 mld. korun, což odpovídalo 3 % ze všech investic, které se podařily této instituci získat. Dodejme, že tato částka není definitivně jistá, jde o oznámené investiční záměry.

Austrálie již uznává Čínu za tržní ekonomiku a v červnu 2015 byla ministry obchodu obou zemí dokonce podepsána dohoda o volném obchodu zaměřená i na odstraňování celních bariér. Ta začala platit na konci prosince 2015.

Zároveň se však opravdu Austrálie snaží o ochranu svých sektorů, jako může být například zemědělství či ocelářství.

Je tedy pravdou, že Austrálie s Čínou řeší otázku možného obchodování a to tak, že sice spolupracují na volném obchodu a odstraňování celních bariér, ovšem chrání také některé své sektory, jako je např. ocelářství.

Opatření, o kterém Luděk Niedermayer hovoří, je tzv. reverse charge. Jedná se o přenesení daňové povinnosti z poskytovatele plnění na jeho příjemce, což má zabránit daňovým únikům. Babiš již dlouhodobě usiluje o prosazení tohoto mechanismu na evropské úrovni, neboť EU silně reguluje oblast výběru DPH ve členských státech.

Česká republika společně s Rakouskem, Slovenskem a Bulharskem zažádala o povolení reverse již v loni, nicméně EU žádost zamítla (.pdf, str. 3) kvůli rozporu s evropskou směrnicí o DPH. Na jednání Rady EU se reverse charge dostaly také z Babišovy iniciativy v lednu 2016 (.pdf, str. 8) a Evropská komise dostala doporučení, aby reverse charge zohlednila při přípravě nového akčního plánu.

Evropská komise vydala 7. dubna 2016 akční plán pro modernizaci DPH v EU. Během tohoto roku chce připravit nová opatření v boji proti daňovým únikům a přináší další návrhy v oblasti DPH. Všeobecné zavedení reverse charge však zatím do akčního plánu nezahrnula. Chystá se však provést analýzu tohoto řešení a umožnit v některých případech výjimky členským státům.

Ministerstvo financí k akčnímu plánu kritické není, reverse charge však zůstává prioritou. Babiš akční plán okomentoval následovně: „I nadále věřím, že rozšíření možnosti uplatnit reverse charge je jednoduchým a efektivním řešením problému s karuselovými podvody a organizovaným zločinem, jejichž řešení patří k mým hlavním prioritám. Jsem rád, že Komise tuto možnost připustila a věřím, že se ji brzo podaří uvést v život.“