Kompetence kraje v otázce řešení krizových situací jsou uvedeny v zákonu č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Tento zákon sice v Hlavě II - Orgány krizového řízení - Díl 1 Vláda §4 stanovuje, že:
"(1) Vláda při zajišťování připravenosti České republiky na krizové situace
a) ukládá úkoly ostatním orgánům krizového řízení, řídí a kontroluje jejich činnost
b) určuje ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad pro koordinaci přípravy na řešení konkrétní krizové situace v případě, kdy příslušnost ke koordinující funkci nevyplývá z působností stanovených ve zvláštním právním předpisu, 7)"
Vláda ČR je tím, kdo nese hlavní zodpovědnost za rozhodování v krizovém řízení, ovšem i kraje mají vymezeny své povinnosti v Dílu 4 Orgány kraje §14:
"(1) Orgány kraje zajišťují připravenost kraje na řešení krizových situací."
Povinností kraje je tedy realizovat opatření, jež jsou mu uložena exekutivou. Dále se v tomto paragrafu také uvádí, že krajský úřad zabezpečuje zpracování krizového plánu kraje, který je schvalován hejtmanem.
Kraje mají tedy širší kompetence, než je ve výroku naznačováno, jelikož na nich spočívá realizace opatření stanovených nadřízenými státními orgány.
Svolání bezpečnostní rady kraje je v kompetenci kraje, neboť se jedná o koordinační orgán pro přípravu na krizové situace, jehož předsedou je hejtman kraje.
Stejně tak může kraj zřídit bezplatnou linku, což můžeme doložit například na reakci Jihomoravského kraje na rizika požití nebezpečného alkoholu. V případě Olomouckého kraje však tato možnost nebyla využita, byla zvolena cesta vydání informačních letáků s odkazem na linku 155.
Krajská hygienická stanice Olomouckého kraje byla zřízena k 1. lednu 2003 v souladu s ustanovením § 82 odst. 1 zák.č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, a je organizační složkou Ministerstva zdravotnictví ČR. Tato instituce tedy opravdu spadá pod státní nikoli krajskou správu.
Na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako zavádějící, jelikož kraj je v řešení krizové situace sice podřízen nařízení exekutivy či jí stanoveným orgánem, ale právě na něm spočívá realizace opatření, která mají dopomoci k vyřešení krizové situace.
