Martin Stropnický

Podle zjištění Demagog.cz se poprvé Andrej Babiš vyjádřil o Martinu Stropnickému coby kandidátovi na prezidenta v rozhovoru pro deník Právo 22. srpna 2015. O Věře Jourové jako kandidátce se zmínil v rozhovoru pro Blesk TV v květnu 2016 (čas 8:50), nicméně s podotknutím, že sama Jourová o tomto jeho návrhu ještě nic neví. V rozhovoru pro Hospodářské noviny 15. června 2016 Jourová kandidaturu odmítla s tím, že chce dokončit svůj mandát eurokomisařky, který končí v roce 2019. Později, v říjnu 2016, hovořil Andrej Babiš o možnosti uspořádat vnitrostranické prezidentské primárky, a Stropnického opět zmiňoval jako vhodného kandidáta. Ještě v červnu 2017 Babiš nevylučoval postavení kandidáta hnutí ANO. O konkrétní osobě už ale nehovořil, a celkově nepovažoval toto téma za prioritní. Po parlamentních volbách v říjnu 2017, označil možnost postavit vlastního kandidáta hnutí ANO za nesmysl (video zde).

Stropnický se staví odmítavě k Okamurovým výrokům o táboře v Letech, které dále v rozhovoru zmiňoval v souvislosti s výhradami vůči politickým extremistům. Stejně tak dříve odmítal případnou účast SPD ve vládě s ANO.

V Otázkách Václava Moravce z 25. února (2:02), při dotazu na výroky Okamury o táboře v Letech Stropnický reagoval následovně:

"..pro mě samozřejmě ty výroky jsou naprosto nepřijatelné. Naprosto nepřijatelné a tak, jak byly potom vysvětlovány, tak to mně přišlo trošku nedůstojné."

K případné účasti SPD ve vládě se dříve vyjádřil s tím, že taktikou SPD je "politika strachu, nenávisti a přehnaných emocí," a že vláda s SPD je pro hnutí ANO nepředstavitelná.

Martin Stropnický se jako ministr obrany několikrát setkal s nejvyššími ústavními činiteli. Koordinační setkání se uskutečňovala z podnětu v té době předsedy vlády Bohuslava Sobotky. Třikrát ročně je svolával prezident Miloš Zeman.

První koordinační setkání se uskutečnilo 17.2.2015. Věnovalo se zejména boji s terorismem a politice vůči zemím Východního partnerství Evropské unie. Také se ústavní činitelé věnovali otázce Ukrajiny. Druhé koordinační setkání se uskutečnilo 23.6.2015, hlavním tématem schůze bylo fungování ekonomické diplomacie a prosazování ekonomických zájmů České republiky. Účastníkem těchto setkání byl pravidelně i v té době ministr obrany Martin Stropnický.

Martin Stropnický se s prezidentem Milošem Zemanem skutečně scházel pravidelně několikrát do roka. Poslední schůzka se konala 29.3.2018, kdy hlavním tématem byla spojitost nervově paralytické látky typu novičok s Českou republikou.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože Zeman v minulosti opakovaně podpořil zapojení českých vojáků do zahraničních misí. Nehodnotíme pak těžko ověřitelný fakt, jestli Zemana armáda skutečně baví.

Zeman promluvil o českých zahraničních misích například loni na konferenci SPD, kde se postavil proti požadavku této strany zrušit zahraniční mise české armády. Delegátům tehdy řekl: "Chcete bojovat proti islámskému terorismu, ale nechcete, aby čeští vojáci bojovali proti islámským teroristům. Tak si to, prosím vás, srovnejte v hlavě, a až přijdu příště na vaši celostátní konferenci, tak mi oznamte, že jste se buď rozhodli vymazat ze svého programu boj proti islámu, a já vám řeknu, že jste zbabělci, anebo mi řekněte, že jste se rozhodli vymazat ze svého programu zákaz účasti v zahraničních misích proti islámským teroristům, a já vás naopak pochválím za statečnost."

Zeman také vyzval k většímu zapojení naší armády do některých zahraničních misích. Například během setkání s českými velvyslanci v roce 2013 prohlásil, že "Bylo by velmi užitečné, aby se Česká republika intenzivněji než dosud zapojila do mírových misí OSN a to například účastí českých jednotek na Golanských výšinách."

Zeman také opakovaně telefonuje českým vojákům na zahraničních misích, aby jim poděkoval za jejich službu.

Podle dohledaných informací jsou jak Miloš Zeman, tak Martin Stropnický ve svých názorech na protiruské sankce dlouhodobě konzistentní. Prezident Zeman kritizuje sankci proti Rusku dlouhodobě (např. zde). V poslední době označil sankce za neúčinné při projevu před Parlamentním shromážděním Rady Evropy (video zde, čas od 6:20) v říjnu 2017. Martin Stropnický naopak sankce podporuje. Například v rozhovoru pro Mf Dnes z února 2018 na toto téma uvedl, že "Sankce nejsou jen ekonomický nástroj. Sankce tohoto typu samozřejmě nesrazí Ruskou federaci na kolena. Je to gesto nesouhlasu s nějakou politickou událostí." Podobně se vyjádřil i v jiném rozhovoru z roku 2017: "Ne že by to byl všelék (sankce, pozn. Demagog.cz) , ne že by to přinášelo nějaké zásadní výsledky, ale je to nějaké společné politické gesto, a to je velmi důležité."

Ač prezident přímo velvyslance nevybírá, aby byl velvyslanec jmenován, musí ho schválit. Miloš Zeman v minulosti tuto výsady využíval a prosadil si například do USA svého bývalého spolupracovníka Hynka Kmoníčka. Tuto pravomoc využívali také jak Václav Klaus, tak Václav Havel, který si právě v době vlády Miloše Zemana jako velvyslance ve Washingtonu prosadil svého přítele Martina Palouše. Ostatně samotné webové stránky ministerstva zahraničních věcí říkají, že velvyslanec je zástupcem hlavy státu, nikoliv samotného ministerstva.

Vláda České republiky společně s USA plánovala vybudování radaru na českém území. Jednání však byla zastavena poté, co byl do Bílého domu zvolen demokrat Barack Obama a plány na radar byly zrušeny v září 2009. O dva roky později česká strana upustila od úvah účastnit se programu protiraketové obrany Spojených států, zejména z frustrace z oslabené role ČR v systému.

Protiraketová obrana byla v posledních několika letech tématem spíše pro republikány, kteří Obamovo odstoupení od plánů dlouhodobě kritizují. Bývalý prezidentský kandidát Mitt Romney označil kroky demokratů za „dárek Putinovi“.

John McCain, který v roce 2008 prohrál souboj o prezidentské křeslo s Obamou, prohlásil, že Obamova administrativa redukovala své plány na obranu v Polsku a České republice, aby uklidnila ruského prezidenta Vladimira Putina. Podobně se vyjádřil i bývalý viceprezident Spojených států Dick Cheney.

Spojené státy uvedly v květnu tohoto roku na vojenské základně v rumunském Deveselu do provozu protiraketový systém. Jen o pár dní později byla v Polsku zahájena stavba protiraketové základny, dokončena by měla být v roce 2018.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, byť z logických důvodů nelze kvantifikovat sumy, které Ruská federace na uvedenou činnost vydává.

Ve výroční zprávě (podkapitola 2.3) Bezpečnostní informační služby (BIS) za rok 2015 se uvádí, že cílem ruského informačního působení v ČR je mimo jiné narušování soudržnosti a akceschopnosti NATO a EU.

O cíleném narušování názorové jednoty na západě se lze dočíst v řadě článků zahraničních i českých médií, například The Telegraph nebo Der Spiegel.

Ruskou dezinformační kampaní se intenzivně od roku 2015 zabývá také Evropská unie. Vedoucí evropské diplomacie Federica Mogherini bylapověřena, aby připravila plán na boj s ruskou dezinformační kampaní. Stejným tématem se kromě jinéhozabývalotaké letošní říjnové zasedání Evropské rady.

Nelze přesně vyčíslit, jaké jsou finanční náklady Ruska na dezinformační kampaň, neboť nelze očekávat, že takovou informaci zpřístupní. Veřejně dostupné jsou tudíž pouze odhady a dílčí částky.

Například internetový zpravodajský deník EUobserver přinesl informaci, že Ruská federace investovala v roce 2014 643 milionů eur do zvýšení vlivu svých médií v souvislosti se spuštěním dezinformační kampaně po ruské anexi Krymu.

Web HlídacíPes.org převzal v létě 2016 informace britského deníku The Times, který se zabýval investicemi do ruských médií z ruského státního rozpočtu. Ruská vláda podle informací The Times hodlá během letošního roku investovat do rozpočtů stanic Russia Today (zejména její anglické mutace) a rádia i zpravodajského serveru Sputnik zhruba 8,5 miliardy rublů, což činí přibližně 3,2 miliardy korun.

O různých projevech ruské propagandy informovala také řada evropských i světových médií. Poměrně známý byl tzv. případ Lisa, který je vydáván za velmi známý příklad ruské propagandy ve Spolkové republice Německo. Obecnější popis nabízí např. New York Times.

Podle oficiálních ruských statistik přišlo zatím v tomto roce do Ruska přes čtvrt milionu migrantů, drtivá většina z nich pochází ze zemí bývalého Sovětského svazu. Pokud budeme sledovat např. možné uprchlíky ze Sýrie, kde probíhá válečný konflikt, zjistíme, že ke konci roku 2015 byl v Rusku udělen (str. 2) oficiální status uprchlíka třem Syřanům, další asi 3 stovky získaly dočasnou ochranu. To je v kontrastu EU, kam mířily ve stejné době statisíce lidí, skutečně zanedbatelný počet. Podle dat Eurostatu se jednalo za stejný rok o více než 1,2 milionu žádostí.

Pokud ovšem vezmeme v potaz migraci do Ruska z Ukrajiny, kde probíhá mezi těmito zeměmi válečný konflikt na východě země, tak z Ukrajiny do Ruska zamířilo v posledních 2 letech asi 180 tisíc lidí, opačným směrem zamířilo 40 tisíc. Do jisté míry půjde o přirozenou migraci, resp. ekonomickou migraci, to ovšem statistiky nejsou schopny postihnout. Z východních území, kde probíhaly těžké boje, ovšem lidé odcházeli rovněž do Ruska.

Výrok i přes tento fakt k Ukrajině hodnotíme jako pravdivý, neboť Stropnický v kontextu debaty mluvil přímo o Sýrii, mínil tedy syrské uprchlíky, kteří do Ruské federace skutečně neodcházejí.

V březnu 2016 byla mezi Evropskou unií a Tureckem přijata dohoda, na základě které měla a má být řešena migrační krize. Turecko a EU v rámci této dohody potvrdily své odhodlání provádět společný akční plán, který byl aktivován v listopadu 2015. V rámci tohoto plánu bylo dosaženo značného pokroku, konkrétně:

- Turecko otevřelo svůj trh práce občanům Sýrie.

- Turecká pobřežní stráž a policie zvýšily své úsilí o zajištění bezpečnosti a zintenzivnila se výměna informací.

- EU zahájila vyplácení prostředků z nástroje pro uprchlíky v Turecku ve výši 3 miliard eur.

- EU pokročila v oblasti uvolňování vízového režimu a přístupových jednání.

- Turecko souhlasilo, že akceptuje urychlený návrat všech migrantů vstupujících do Řecka z Turecka.

EU se také v rámci dohody zavázala, že v případě, že budou finanční prostředky téměř vyčerpány a zároveň budou závazky ze strany Turecka splněny, bude EU vyplácet další tři miliardy eur do konce roku 2018. Turecko se zavázalo, že přijme veškerá nezbytná opatření, aby zabránilo vzniku nových tras pro nelegální migraci z Turecka do EU.

Dohoda fungovala doposud poměrně úspěšně. Počet uprchlíků, kteří se dostali do Řecka, se po uzavření dohody snížil.

V listopadu ale poslanci Evropského parlamentu požádali o zmražení přístupových jednání s Tureckem kvůli pokusu o protivládní puč, který v Turecku proběhl. Ze strany evropských států však existuje obava, že by mohla být narušena právě dohoda mezi EU a Tureckem.

Turecký prezident Erdogan k tomu uvedl, že Turecko nemusí nutně usilovat o členství v EU. Alternativou je prý Šanghajská organizace (jejímiž členy jsou Rusko, Čína, Tádžikistán, Kazachstán a Kyrgyzstán). Erdogan ale také pohrozil vyvoláním migrační vlny právě kvůli možnému zmrazení přístupových jednání.