Martin Zrzavecký

V roce 2011 se jednalo o kontraktu na 10letou dodávku hnědého uhlí pro Plzeňskou teplárenskou (PT). Tehdejší zájemci o kontrakt:

• společnost Czech Coal, která však chtěla za dodávky uhlí vyšší ceny o 40–60 %, což by vyvolalo vyšší ceny za teplo pro konečné spotřebitele,
• Energetický a průmyslový holding (EPH) s dosavadními cenami, ovšem svoje dodávky podmiňoval fúzí PT s Plzeňskou energetikou, a nakonec
• Sokolovské uhelné společně s Carbounion Bohemia, jež při stejných cenách jako EPH chtěly 34% majetkovou účast v PT.

Zastupitelstvo tak stálo před volbou, zda-li ponechat stoprocentní majetkovou účast města v PT, avšak za zvýšenou cenu tepla pro spotřebitele, anebo cenu zachovat a část PT prodat.

Situace se však sama vyřešila, když Sokolská uhelná odstoupila od požadavku majetkové účasti v PT. Zastupitelé pak tuto nabídku schválili.

V kostce popsal výsledky celého kontraktu Idnes:

" 1. Cena tepla pro více než 40 tisíc domácností ve městě nijak výrazně nevzroste. Sazby za teplo by se ročně měly zvedat pouze zhruba o inflaci, tedy o několik procent.2. O ceně tepla v Plzni bude nadále rozhodovat vedení města.
3. Město Plzeň udrží Plzeňskou teplárenskou stoprocentně ve svém vlastnictví a v roli valné hromady akcionářů bude nadále vystupovat rada města Plzně.
4. Město Plzeň bude dál získávat do svého rozpočtu podíl ze zisku teplárny. Ročně se může jednat o 100 až 200 milionů korun.
5. Do dozorčí rady teplárny budou zvoleni dva zástupci Sokolovské uhelné a Carbounion. "

Výrok Martina Zrzaveckého hodnotíme jako pravdivý. Dluh města Plzně skutečně činí 2,3 miliardy Kč a celková částka na účtech města mírně převyšuje zmíněné 2 miliardy Kč.

Dle Výroční zprávy města Plzně 2013 (.pdf, str. 30) činil celkový dluh města 2 298,2 mil. Kč, tedy téměř 2,3 miliardy Kč.

Současně se v Závěrečném účtu města Plzně za rok 2013 (.pdf, kap. 1.3) uvádí, že zůstatky finančních prostředků na účtech fondů města činily k 31. 12. 2013 téměř 1 957 tisíc Kč. Po převedení přebytků z hospodaření v příslušném roce se disponibilní zůstatky dostaly i na více než 2 miliardy Kč.

Na základě níže uvedených skutečností hodnotíme výrok jako pravdivý. Město Plzeň již třikrát využilo úvěru od Evropské investiční banky (EIB), a to v letech 2005, 2009 a 2014. Jednalo se o úvěry na financování budování městské infrastruktury, vodohospodářských staveb a z části také na dílčí projekty Plzně 2015 (například revitalizace Štruncových sadů či stavba stadionu a divadla). To, že byly finance z úvěrů od EIB směřované do zmíněných projektů, bylo specifikováno už v samotných smlouvách o úvěru s EIB (.doc, str. 1). Jednotlivá financování těchto projektů lze pak dohledat v jednotlivých usneseních plzeňských zastupitelů, kde lze najít například usnesení týkající se financování revitalizace Štruncových sadů (.pdf, str. 1).