Michael Canov

Dne 15. února při 9. schůzi Poslanecké sněmovny, na níž se měla projednávat novela pandemického zákona, vyhlásil místopředseda Sněmovny Jan Skopeček přestávku při projevu Tomia Okamury. Důvodem bylo, že v dolní komoře nebyl v té době žádný z členů vlády. Alespoň jeden z ministrů či premiér totiž podle platných sněmovních pravidel (.pdf, str. 5) na schůzi musí být přítomný.

Po skončení 10minutové přestávky Jan Skopeček přečetl procedurální návrh poslaneckých klubů vládní koalice, aby Sněmovna jednala i po 21. a 24. hodině. O návrhu Sněmovna následně hlasovala a přijala ho. Po hlasování už pak Tomio Okamura ve svém původním projevu pokračovat nemohl, protože od místopředsedy Sněmovny nedostal zpět slovo. Poté pokračovali další řečníci.

Jednací řád Sněmovny v § 61 uvádí: „Řečník nesmí být nikým přerušován, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 59 odst. 4 a § 60 odst. 3.“ Mezi těmito výjimkami ve zmíněných odstavcích nepřítomnost členů vlády není uvedena. 

Jednací řád nicméně neobsahuje ustanovení, která by se týkala přímo toho, komu má být po přerušení schůze slovo přiděleno a kdy může proběhnout procedurální hlasování. Na to upozorňuje například i ústavní právník Jan Wintr. Ten pro ČTK řekl, že hlasování o přestávce v Okamurově projevu je podle něj „v mezích možného výkladu jednacího řádu“, za problém však považuje to, že se slovo nevrátilo hned předsedovi SPD, ale vystoupili další poslanci.

„V tomto případě nedošlo k odebrání slova, ale byla vyhlášena přestávka. Ve Sněmovně mohou nastat různé situace, kdy je potřeba vyhlásit přestávku, a v takovém případě je řečník přerušen, ale pak se mu musí vrátit slovo. Proto se Okamurovi mělo vrátit slovo bezprostředně, bez toho, aby ve Sněmovně nejdříve vystoupili jiní lidé,“ uvedl k tomu pro server Aktuálně.cz Wintr.

Na závěr tedy shrňme, že při projevu Tomia Okamury skutečně došlo k přerušení jednání Sněmovny kvůli neúčasti ministrů. Předseda SPD poté navzdory obvyklému postupu již slovo zpět nedostal, místo toho v přestávce v jeho projevu proběhlo hlasování o procedurálním návrhu a následovaly projevy dalších do rozpravy přihlášených poslanců. Tuto situaci lze tedy popsat slovy Michaela Canova, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Senátor Michael Canov poukazuje na situaci z 15. února 2022, kdy bylo ve Sněmovně prodloužení jednání odhlasováno až po osmé hodině večerní. Podle ústavního právníka Jana Wintra byl porušen jednací řád Sněmovny. Zákony prohlasované po 19. hodině by to ale nemělo ohrozit na jejich legitimitě.

Podle § 53 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny zahajuje Sněmovna jednání nejdříve v 9 hodin a ukončuje ho nejpozději ve 21 hodin. Paragraf navíc upravuje také čas, kdy nejpozději se může rozhodnout o změně doby pro hlasování: „Hlasování o návrzích zákonů, o pozměňovacích návrzích k nim a o mezinárodních smlouvách vyžadujících souhlas Parlamentu a o změně této doby pro hlasování, lze zahájit nejpozději do 19 hodin. Na návrh nejméně jedné pětiny všech poslanců, případně dvou poslaneckých klubů se může Sněmovna usnést jinak.“ Jan Wintr v odpovědi na náš dotaz uvedl, že stejné pravidlo platí i pro návrhy na jednání po 21. hodině: „Domnívám se ale, že ustálená praxe je, že i o jednání po 21,00 se musí hlasovat do 19,00.“

Doplňme, že v případě stavu legislativní nouze se § 53 neužívá. V momentu přerušení projevu Tomia Okamury však Sněmovna ve stavu legislativní nouze nejednala, a výše zmíněné pravidlo § 53 tak zůstalo v platnosti. K přerušení totiž došlo již při projednávání návrhu pořadu schůze, nikoliv při jednání (.pdf) o návrhu pandemického zákona. Aby se aplikovala pravidla stavu legislativní nouze, musela by Sněmovna na začátku schůze potvrdit, že stav legislativní nouze trvá. To ale neudělala. „Na jednání o pořadu schůze tedy § 99 odst. 9 rozhodně použít nešlo a muselo se postupovat klasicky podle § 53,“ uvedl k situaci z 15. února Jan Wintr.