Milan Chovanec

Jak v tiskové zprávě Agrofertu, tak ve vyjádření tiskového mluvčího Agrofertu Karla Hanzelky pro ihned.cz je patrné, že za hlavní zdroj zvýšení zisku označují chemičky v zahraničí, jmenovitě v Německu a na Slovensku.

Tisková zpráva Agrofertu "Významnou měrou se na hospodářském výsledku podílely zahraniční chemické podniky koncernu. Německé SKW Piesteritz dosáhlo hospodářského výsledku před zdaněním ve výši 2 754 milionů Kč a slovenské Duslo 1 360 milonů Kč. V součtu obě zahraniční chemičky dosáhly hospodářského výsledku ve výši 4 114 milionů Kč před zdaněním, což tvoří podíl na celkovém hospodářském výsledku celého koncernu ve výši 37,86 %.Výrazný dopad na meziroční srovnání má také pekárenská skupina Lieken AG, kde byly v roce 2014 tvořeny značné rezervy na restrukturalizaci. Podniky ostatních segmentů skupiny zaznamenaly mírné zlepšení hospodaření."

Vyjádření tiskového mluvčího Agrofertu pro ihned.cz: "Hlavním důvodem nárůstu zisku oproti loňským 6,1 miliardy jsou lepší výsledky hospodaření chemiček, hlavně v Německu a na Slovensku."

Informace ministra Chovance nejsou úplně přesné, přesto výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť jde konkrétně v otázce dodávek firmy Preol o rozdíl pouhých 2,04 %.

Na téma dodávek bionafty státnímu Čepru se zaměřilo poslední vydání týdeníku Dotyk (24/2016), kde se v článku Čepro bere už 87 % bionafty od Babiše píše následující: " Babišovy firmy Preol a Primagra dodávaly do státního podniku Čepro v období od ledna do května 2016 87 % bionafty, přičemž 77,96 % dodávala firma Preol a 9,49 firma Primagra. " Podrobněji viz níže uvedená infografika. (To, že data pocházejí od mluvčí společnosti Čepro p. Svobodové, nám potvrdila redaktorka Dotyku T. Králová.)

Společnost Čepro a.s. je opravdu v gesci ministerstva vedeného Babišem, když se v roce 2006 stalo Ministerstvo financí České republiky jejím jediným akcionářem.

V pátek 10. června Janek Kroupa prohlásil ve vysílání ČRo Radiožurnál (17:06 Dvacítka Radiožurnálu; přepis rozhovoru zde), že " Andrej Babiš má dlouhou, dlouhou zkušenost se spoluprací s ÚOOZ. On, on původně byl jedním z jejích informátorů v tom, že jim dodával, dodával různé tipy. To bylo někdy v roce 2006 to začalo. Mimochodem spolupracoval s těmi detektivy, kteří, které dnes vlastně brání, čili on je, on je jaksi dlouhodobě zná z druhé strany. "

Pokud jde o texty Jaroslava Kmenty, lze poukázat např. na text Šlachta neukočíroval vztah k Babišovi. V něm je psáno, že si pan Kmenta umí " představit zatajený dech některých detektivů ÚOOZ, jak žádostivě poslouchali „zasvěcené informace“ (pozn. pana Babiše) o tom, jak to chodí mezi politiky a politickými podnikateli, kdo „dělá“ s Topolánkem, Bémem nebo Nečasem. Nebo kdy odlétá Janoušek do ciziny pro peníze, či s kým se zrovna sešel Rittig, aby domluvil „kšefty Na Homolce“. " Podobně mluvil i v pořadu ČT Interview ČT24.

Policie České republiky (i Evropský úřad proti podvodům a auditní orgány) skutečně šetří kauzu tzv. Čapího hnízda, což je projekt ministra financí Babiše, u nějž existuje podezření na dotační podvod směrem k evropským penězům. Konkrétně jde o podezření ze spáchání trestného činu dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie. Tuto informaci přinesly jako první v lednu 2016 Novinky.cz. Je třeba dodat, že samotné šetření neznamená, že by se jakýkoli trestný čin stal. Dodejme rovněž, že Babiš spáchání takového skutku dlouhodobě odmítá.

Pokud jde o další trestní oznámení směřující na ministra Babiše, lze poukázat například na možné " zneužívání bank pro Agrofert " či ohledně " plateb za přípravu Babišovy EET ". Zároveň je však nutné dodat, že trestní oznámení může podat kdokoli.

Pravdivá je i informace o auditu ministerstva financi. Dle portálu neovlivni.cz (v článku z října 2015) " už přes půl roku ministerstvo financí přemýšlí, jak naloží s třaskavým interním auditem, který zkoumal, jak stát v posledních deseti letech spravoval státní dluh. (...) Zvážit právní kroky doporučili ministrovi přímo auditoři. Pokud to ale Andrej Babiš udělá, bude to ve svém důsledku znamenat vyhlášení války několika velkým bankám, které ze špatné správy státního dluhu těžily. A mezi finančními domy uvedenými v auditu je podle zjištění minimálně jeden, který se podílí na financování Babišova holdingu Agrofert. " Trestní oznámení byla poslána až v květnu 2016.

Druhého prosince 2015 zažaloval slovenský stát u Evropského Soudu v Lucembursku Evropskou Unii ve věci relokačního mechanismu schváleného v reakci na potřebu společného řešení současné migrační krize. Toto nařízení Rady Ministrů z 22.9.2015 ukládá členským státům unie povinnost přijmout v nejbližší době konkrétní počet žadatelů o azyl z tzv. uprchlických hot stpolů v Itálii a v Řecku (nařízení se díky vyjímkám v Evropských smlouvách netýká Velká Británie a Dánska). Dle nařízení mělo Slovensko přijmout 802 uprchlíků.

Slovenská žaloba napadá zejména legislativní proces, jakým bylo nařízení v Radě schváleno, zpochybňujíc právo Rady takovéto opatření schválit a vymáhat bez souhlasu všech hlasujících, a navrhuje, aby Soudní Dvůr prohlásil toto nařízení neplatným. Slovenský premiér Fico v této souvislosti sdělil serveru POLITICO, že navrhovaný mechanismus je " nesmyslný a technicky nemožný ". Jen o den později podal ve stejné věci žalobu na Radu Ministrů za Maďarsko i Viktor Orbán.

Právní analýzy naznačují, že je nepravděpodobné, že by Evropský Soud dospěl k rozhodnutí žaloby podpořit. Pokud by však přeci jen Soud dal Slovenské či Maďarské žalobě za pravdu, zpochybnil by tak platnost přerozdělovacího mechanismu pro všech 26 členských států, kterých se dotýká.

Podobný výrok jsme u ministra Chovance hodnotili již dříve, v Otázkách Václava Moravce z 1. listopadu 2015 dokládal Chovanec svoje tvrzení i fotkami ukazovanými na kameru. I nyní hodnotíme výrok jako pravdivý, i přes výtku k časové souslednosti. Označování uprchlíků fixem v Itálii probíhalo dříve než u nás, fotografie byly publikovány v českých médiích. Je ale možné, že ministr Chovanec se o této praxi skutečně dozvěděl až po vlně kritiky, kterou vyvolal případ z Břeclavi.

Chovanec odkazuje na kritiku, které byla Česká republika podrobena v souvislosti s označováním uprchlíků čísly napsanými fixem na ruku v září 2015. Podle zpráv se jednalo o zhruba 200 uprchlíků, kteří byli takto označeni. Po vlně kritiky se policie rozhodla od této praxe ustoupit a využívat ke značení speciální pásky.

Ve svém dřívějším vystoupení na toto téma ministr Chovanec použil jako důkaz podobného chování v Itálii fotky z fotogalerie Reuters z 30. května 2015, které u nás publikoval server aktuálně.cz 10. července 2015, tedy ještě před zmíněným případem v Česku. Přitom v Itálii se jedná o mnohem větší počty, už v té době připlouvaly k italským břehům stovky uprchlíků denně. Podle fotografií jsou příchozí skutečně označeni identifikačním číslem na ruce.

Vyjádření Ministerstva vnitra shrnuje výsledky vyšetřování událostí během dmeonstrací v Praze 6. února 2016. Během demonstrací nedošlo k pochybení policie, policie postupovala podle zákona. Skupina demonstrující před Thunovským palácem nebyla řádně nahlášena, nicméně tento fakt nebyl důvodem k rozpuštění shromáždění. Policie také vyvrátila tvrzení, že v prostoru ulic Thunovská a Zámecká došlo k provokaci ze strany policistů. A citujeme z vyjádření, že " tzv. muž v hnědé bundě byl kriminalista, který jednal v souladu se zákonem a který výrazně pomohl zabránit hrozícímu střetu. "

Také Antifa se k události vyjádřila. Informaci o uměle vyvolaném útoku policie označila za konspirační teorii. Antifa komentuje i útok na centrum Klinika a další menší útoky, o kterých se také šiřily informace, že byly vyvolány policií. Nic z toho Antifa nepovažuje za pravdivé výroky a považuje je pouze za provokaci a snahu o vytvoření negativního obrazu o Antifě.

V podrobnějším článku Antify jsou určeny identity některých členů zakuklených demonstrantů. Skupina zjistila, že se jednalo o fotbalové chuligány.

Zmíněným proruským webem míní Chovanec server Aeronet, který publikoval video z popisovaného incidentu v Thunovské ulici, které ovšem bylo jak policií, tak Antifou vyvráceno, jak jsme uvedli výše. Serveru Aeronet se věnoval např. projekt Neovlivní.cz, který podobné zdroje v České republice mapuje. Dále se mu věnoval také časopis Respekt.

Protestní akci proti porušování lidských práv v Číně svolali Martin Bursík a Kateřina Jacques. Bursík v rozhovoru pro rádio Impuls konstatoval, že Kalousek celou protestní akci zbytečně vyhrotil a přál si konflikt. Také sdělil, že Miroslav Kalousek tam jaksi nepatřil (zvukový záznam od času 8:30).

Doslova Bursík uvedl:

" Najednou tam vletěl Miroslav Kalousek a šel do toho hrozně tvrdě. Vlastně šlo vidět, že on si přeje konflikt, to bylo vidět z těch záběrů. On si prostě přál, aby tam došlo k nějakému incidentu. Najednou v té ulici se nahromadili lidi a těch lidí tam bylo tisíc. (...) A ten Kalousek tam volal za "5 minut prorazíme zátarasy". Mně tam ta jeho role nebyla vůbec příjemná. (...) Myslím, že ten Miroslav Kalousek tam jaksi nepatřil. "

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Vzhledem k probíhajícímu konfliktu na území Iráku je možné nalézt oblasti, které jsou relativně bezpečné a kam jsou směřováni vracející se emigranti. Přesto je však bezpečnostní situace v Iráku a Kurdistánu napjatá.

Dle IOM (Mezinárodní organizace pro migraci) se mezi nejčastější místa návratu uprchlíků irácké národnosti zpět do Iráku objevují města Bagdád, Basra, Nadžaf, Erbíl a Sulajmánija. Pokud jde o počty návratů IOM jich registroval v roce 3500 s tím, že je patrný jejich rostoucí trend. Například jen v lednu žádalo o pomoc s návratem cca 1000 Iráčanů.

Otázkou zůstávají návraty iráckých emigrantů, kteří se vracejí nezávisle a svépomocí.

Výrok označujeme na základě dostupných informací Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a dalších zpráv z dané oblasti za jako pravdivý, ovšem s výhradou, která bude dále specifikována.

Oblast Iráckého Kurdistánu, potažmo Erbílu a jeho okolí, ze kterého pocházejí uprchlíci, kteří přicestovali do ČR, je obecně považována za poměrně bezpečnou pro členy iráckých náboženský menšin. V poslední letech tam dokonce míří i vnitřní migrace iráckých křesťanů z jihu, hlavně Bagdádu a okolí a to s ohledem na nestabilitu a sektářské násilí mezi šiíty a sunnity právě v jižních oblastech země.

Taktéž dle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se mezi nejčastější místa návratu uprchlíků irácké národnosti zpět do Iráku objevují města Bagdád, Basra, Nadžaf, (námi sledovaný) Erbíl a Sulajmánija.

Zmíněná výhrada směřuje ke skutečnosti, že obecně Irák nelze, i s ohledem seznam bezpečných zemí původu(.pdf), který používá sama ČR, a jenž slouží jako nástroj zpracování žádostí o azyl, označit za "bezpečnou zemi", ve které nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestům, zacházení, ozbrojenému konfliktu (str. 1).

Dále je nutné poznamenat, že kresťanští uprchlíci, které česká vláda přislíbila přijmout a z nichž část teď odešla do Německa, nepocházeli přímo z Kurdistánu - tam přišli v rámci vnitřní migrace z jiných částí Iráku právě proto, že je tam bezpečnější situace než v jiných částech země.