Senátor Štěch ve svém popisu porušování běloruského sankčního režimu vychází ze špatného chápání podstaty těchto sankcí, které na Bělorusko uvalila EU kvůli soustavnému porušování lidských práv v této zemi.
Tyto sankce (z nichž většina byla v únoru 2016 zrušena) byly administrovány prostřednictvím několika direktiv Evropské komise, poslední z nichž bylo rozhodnutí 2012/642/CFSP. Sankce zde uvedené je možné rozdělit do tří hlavních kategorií:
a) Zákaz obchodování se zbraněmi mezi státy EU a Běloruskem (článek 1).
b) Zásadní omezení svobody cestovat do EU pro jmenovitě vybrané představitele běloruského režimu prezidenta Lukašenka, které se přímo podílejí na porušování lidských práv (článek 3).
c) Zmrazení všech finančních prostředků uvedených běloruských firem a podniků, které jsou také komplicitní v porušování lidských práv, či mají přímou podporu Lukašenkova režimu (článek 4).
Z výše uvedeného nijak nevyplývá, že by se sankce vztahovaly na obchod s běžným zbožím (ony "šroubky") mezi EU a Běloruskem. Ostatně, podíváme-li se na charakter obchodní výměny mezi ČR a Běloruskem v letech 2010-2014, které přímo spadají do rozmezí, které senátor Štěch zmiňuje, zjistíme, že mezi nejvýznamnější položky českého vývozu patřily: stroje a přepravní zařízení, zařízení pro průmyslová odvětví nebo třeba osobní automobily.
Pokud se podíváme na český export do Běloruska v širším časovém horizontu, tak zjistíme, že vývoz probíhal i v letech, kdy byly v účinnosti hlavní sankce EU vůči Bělorusku (2006-2016). Data vycházejí z databáze zahraničního obchodu na stránkách Českého statistického úřadu.
Tvrzení, že ČR do Běloruska během posledních 10 lete nedodala "ani šroubek", je proto nepravdivé.
