Miroslav Kalousek

Předkladatelem zákona o registru smluv byl Kalouskův poslanecký kolega Jan Farský (STAN). Tento registr byl sněmovnou schválen v září 2015 a už tehdy byl pozměňovacími návrhy „osekán“ proti vůli svého předkladatele Farského, který schválení zákona komentoval slovy: „Ty výjimky jsou daň za to, že zákon vůbec prošel. Jde asi o deset procent všech prostředků, které má registr smluv obsáhnout.“ Jedním z autorů pozměňovacích návrhů, jež do zákona přinesly výjimky, byl však právě i Miroslav Kalousek. Ten uspěl s požadavkem vyjmout z působnosti zákona šest institucí s takzvanými chráněnými rozpočtovými kapitolami, o nichž kvůli nezávislosti nerozhoduje vláda, ale sněmovní rozpočtový výbor. Jde například o Kancelář prezidenta republiky nebo Český statistický úřad.

Ústředním kritikem změn v zákoně o registru smluv je po celou dobu debaty zejména Farský, jemuž se nelíbil ani plán vyjmout ze zákona pivovar Budvar. Nad novelou schválenou společně s několika pozměňovacími návrhy v únoru 2017 lamentoval také Kalousek, který prohlásil: „Zase se bude tvrdit, že to máme, bude se to tak jmenovat, ale obsah bude vykastrován tak, že zákon bude úplně nefunkční.“

Jeden z pozměňovacích návrhů vyjmul z povinnosti registru smluv státní podniky, druhý obecní a krajské společnosti.

Samotný zákon č. 340/2015 Sb. o registru smluv byl poprvé navržen poslancem Farským (STAN) již v roce 2012. Na projednání čekal rok, než byl odložen. Znovu byl navrhnut po předčasných volbách v listopadu 2013 s tím, že v lednu 2014 prošel prvním čtením. V červnu 2014 zákon prošel ústavním výborem PS. Po problémech, jako bylo například vrácení zákona Senátem, je schválen v listopadu 2015.

Již v únoru 2016, ale poslanci navrhují novelu tohoto zákona. Hlavním důvodem je poskytnutí výjimky pro státní pivovar Budvar. Mezi únorem a červnem 2016 se na původní návrh výjimek pro Budvar nabalí další desítky pozměňovacích návrhů a výjimek ze zákona. Dne 1. července 2016 zákon vstupuje v platnost.

Jednání trvala od ledna 2016 do února 2017, kdy byla novela 22. února schválena ve třetím čtení po poměrně nepřehledném hlasování. Byly zde prosazeny výjimky pro státní a městské firmy, jež umožňují nezveřejňování části smluv. Portál Rekonstrukce státu, který se vývojem kolem registru dlouhodobě zaobírá, odhaduje, že tyto výjimky umožní nezveřejňovat zakázky za cca 148 miliard korun ročně z veřejných rozpočtů. Odhaduje se, že každý rok proteče ve státních zakázkách cca 600 miliard korun.

Výrok je hodnocen jako pravdivý. I když jde jen o odhad, zmiňované sumě se blíží jak předpokládané částky občanské veřejnosti, tak i předkladatele prvotní verze poslance Farského.

Výše výdajů na neinvestiční transfery podnikatelským subjektům v návrhu státního rozpočtu (.pdf, str. 69) pro rok 2017 dosáhla 49,3 mld. korun.

Největší podíl těchto transferů připadá na ministerstvo průmyslu a obchodu částkou 32,3 mld. korun.

Výrok Miroslava Kalouska má dvě části. V první z nich má poslanec Kalousek patrně na mysli to, že první úroky z dluhopisů vydaných v roce 2012 se připisovaly v roce 2013 a povinnost přiznat tyto příjmy nastala až roku 2014.

Problematiku korunových dluhopisů jsme popsali již v únoru, připomenout si ji můžete tady.

Následně vznikl názorový rozkol nad tím, jaké kompetence spadají pod úřad Finanční správy. Generální ředitel Finanční správy Martin Janeček pro Českou televizi řekl: „Různé glosy v médiích na téma, že máme řešit korunové dluhopisy jako takové… Tak zde si neuvědomuji, podle jakých nástrojů, zákonných norem bychom měli postupovat.“ Jen o pár dní dříve však Finanční správa na dotaz ČTK odpověděla: „... pokud v souvislosti s dluhopisy pracovníci Finanční správy zjistí skutečnosti, které jsou v rozporu s daňovými předpisy, potom se v souladu se základním cílem správy daně, tedy správně stanovit a vybrat daň, tímto porušením zcela jednoznačně zaobírají.“

Věcnou působnost vykonává Finanční úřad dle § 10 zákona č. 456/2011 Sb:

„(1) Generální finanční ředitelství

a) vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného Odvolacímu finančnímu ředitelství,
b) provádí řízení o správních deliktech,
c) vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu při provádění mezinárodní spolupráce při správě daní,
d) vede centrální evidence a registry nezbytné pro výkon působnosti orgánů finanční správy.
(2) Generální finanční ředitelství se podílí naa) přípravě návrhů právních předpisů,
b) zabezpečování analytických a koncepčních úkolů,
c) zajišťování úkolů souvisejících se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce, jakož i úkolů, které vyplývají pro Českou republiku z mezinárodních smluv a z členství v mezinárodních organizacích.


(3) Generální finanční ředitelství z pověření ministerstva


a) vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu pro vzájemnou mezinárodní administrativní spolupráci se státními orgány jiných států a mezinárodními organizacemi,
b) vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu, dílčího kontaktního orgánu nebo kontaktního útvaru při vymáhání některých finančních pohledávek,
c) přezkoumává hospodaření krajů, hlavního města Prahy a regionálních rad regionů soudržnosti a vykonává dozor nad přezkoumáváním hospodaření obcí, dobrovolných svazků obcí a městských částí hlavního města Prahy.“

Kompetenci správy daní má pak dle výše uvedeného zákona na starost Specializovaný finanční úřad jako jeden z orgánů Finanční správy.

Je tedy pravdou, že se šéf Generálního finančního ředitelství vyjádřil v intencích toho, co Kalousek uvádí. Rovněž je pravdou, že pokud existuje podezření z obcházení zákona, nástroji rovněž disponuje. Otázkou je tedy spíše to, zda podnět k možnému obejití zákona GFŘ disponuje, což v rámci výroku ovšem nehodnotíme.

Institut zneužití práva v oblasti daní je definován v judikatuře Nejvyššího správního soudu, přičemž ta odpovídá definici poslance Kalouska. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Zneužití práva je Ústavním soudem obecně definováno (sekce Z judikatury, bod č. 1, shrnutí k judikátům) jako chování zdánlivě dovolené, jímž má být dosaženo výsledku nedovoleného. Institut zneužití práva v současnosti není v českém daňovém zákonodárství přesně vymezen, hlavní roli tak hraje judikatura, a to judikatura Nejvyššího správního soudu. Ten se při vytváření definice zneužití práva v daňové oblasti inspiroval u Soudního dvora Evropské unie, konkrétně judikátem Halifax, který v článku 86 stanovuje následující podmínky:

„Pro zjištění existence zneužití je jednak nezbytné, aby výsledkem dotčených plnění přes formální použití podmínek stanovených relevantními ustanoveními [ ... ] předpisů [ ... ] bylo získání daňového zvýhodnění, jehož poskytnutí by bylo v rozporu s cílem sledovaným těmito ustanoveními. Krom toho musí ze všech objektivních okolností vyplývat, že hlavním účelem dotčených plnění je získání daňového zvýhodnění. "

NSS v souladu s tímto rozhodnutím stanovil (.pdf, str. 14, písm. a) a b)) dvě podmínky zneužití práva v daňové oblasti: 1) hlavním účelem jednání daňového subjektu v hospodářské činnosti je získání daňového zvýhodnění, 2) přiznání práva by bylo v rozporu se smyslem a účelem zákona.

Co se týče postavení NSS, tak Nejvyšší správní soud působí jako vrcholný orgán správního soudnictví a podává výklad týkající se mj. správního i daňového řádu. Proti jeho rozhodnutí lze však podat stížnost k Ústavnímu soudu, který může rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušit. Výrok poslance Kalouska vzhledem k výše uvedenému hodnotíme jako pravdivý.

Generální ředitelství Finanční správy podléhá ministerstvu financí, ovšem jednotlivé ředitele odborů jmenuje státní tajemník. Finanční správa je ale přímo řízeným orgánem, jehož generálního ředitele skutečně jmenuje ministr financí.

Finanční správa ČR je jedním z odborů podřízených ministerstvu financí. Ta dále zřizuje „Generální finanční ředitelství, Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady, které jsou správními úřady a organizačními složkami státu“ § 1(2). Tyto sekce tedy rovněž podle z. č. 456/2011 Sb. podléhají ministerstvu financí.

Jmenování i odvolání generálního ředitele se ovšem řídí zákonem o státní službě (z. č. 234/2014 Sb.). V něm, v § 57(1) stojí, že: „Ředitele odboru v ministerstvu nebo v Úřadu vlády jmenuje státní tajemník na základě výsledku výběrového řízení. V jiném správním úřadu jmenuje ředitele odboru na základě výsledku výběrového řízení vedoucí služebního úřadu.“ Státním tajemníkem ministerstva financí je od roku 2015 Jan Sixta, který má současně podle § 60(1) pravomoc ředitele i odvolat. Státního tajemníka jmenuje vláda na návrh ministra financí, ta ho ovšem podobně jako ředitele sekce podle § 60(1) odvolá. Ministr financí zde tedy nemá v žádném z příkladů odvolací pravomoc.

Přestože Finanční správa spadá pod odbor 25 - Strategie daňové politiky, spolupráce a správy, jedná se o přímo řízenou organizaci, nad níž stojí pouze samotné ministerstvo. V tomto případě se proto na jmenování i odvolání podílí „vedoucího služebního úřadu“, tedy samotný ministr.

Podobně jako roku 2014 odvolal ministr dopravy Prachař (ANO 2011) generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic, tak loni odvolal ministr zemědělství Jurečka (KDU-ČSL) gen. ředitele pro Povodí Moravy.

Jako náměstek ministra obrany nesl Miroslav Kalousek pracovněprávní odpovědnost, v rovině politické pak za něj zodpovídal ministr obrany Výborný. Předseda TOP 09 se skutečně za dobu své kariéry stal terčem řady nařčení, zároveň však nebyl nikdy trestně stíhán - taková informace není dohledatelná. Zmínku o tom, zda se někdy dopustil jednání v rozporu s pokyny svých nadřízených, nehodnotíme. Reálně ji nelze nijak ověřit.

Miroslav Kalousek působil v letech 1993–1998 jako náměstek ministra obrany pro rozpočet a armádní „akvizice“. Vzhledem k neexistenci zákona o státní službě se právní vztahy náměstků a dalších resortních úředníků řídily tehdejším zákoníkem práce a jako náměstek Miroslav Kalousek opravdu nesl pracovněprávní odpovědnost.

Co se týče politické odpovědnosti, ministerstvo je monokratický orgán řízený ministrem, tudíž za jeho činnost nese politickou odpovědnost zásadně příslušný ministr. V letech 1996–1998 zastával pozici ministra obrany Miloslav Výborný z KDU-ČSL.

Zákon o registru smluv byl do Poslanecké sněmovny načten již v prosinci 2013, tedy více než před třemi lety. Vzhledem k tomu, že Kalousek argumentuje právě tím, že byl zákon předložen dávno, hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Obecně je značně problematické popisovat legislativu, která omezuje svobodu, neboť vnímání tohoto jevu může být poměrně subjektivní. V daném případě je ovšem pravdou, že lze dohledat příklady přijímaných zákonů, které částečně umenšují možnosti občanů. Dodejme, že nehodnotíme obsah jednotlivých předloh ani to, zda je žádoucí je přijímat jako nástroje pro boj s některými negativními jevy. Popisujeme pouze, zda se díky některým z nich umenšuje svoboda jednotlivce. Nedávným opatřením, jež upravuje svobodu projevu, je vládní návrh zákona o některých přestupcích (.pdf), který byl schválen Poslaneckou sněmovnou 6. května 2016. Článek 5(1) tohoto zákona ukládá lidem za urážku úřední osoby pokutu v hodnotě 10–15 tisíc korun.

Aktuálně posledním opatřením je návrh novely trestního zákona na ochranu proti hanobení prezidenta republiky (.pdf, str. 8). Návrh předložený 64 poslanci předpokládá roční vězení za urážku hlavy státu (§ 327a Hanobení prezidenta republiky). „(1) Kdo veřejně hanobí prezidenta republiky, ruší výkon jeho pravomoci a snižuje tak jeho vážnost, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.“ Kromě těchto případů ovšem vznikají i zákony, které mohou svobodu jednotlivce omezovat jinak. Novela zákona o ochraně ovzduší byla vyhlášena 14. listopadu 2016 a umožňuje státu narušit tzv. nedotknutelnost obydlí v případě, že osoba opakovaně porušuje stanovené emisní normy (§ 17(2); .pdf, str. 13). V takové situaci musí kontrolorovi umožnit přístup k topnému zařízení a jeho příslušenství. Novelu předložil v roce 2015 ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Od června 2016 platí nové regulace a zdanění hazardu ve smyslu zákona č. 186/2016 Sb. Ten současně obsahuje paragraf (§ 82) umožňující blokaci internetových stránek s nepovoleným hazardním obsahem. Podle ČTK má zákon zamezit v hazardu lidem, kteří pobírají dávky v hmotné nouzi nebo je vůči nim stanoveno insolvenční řízení.

Tento návrh vznikl z iniciativy současné koalice. Problematickou částí ovšem je, že blokace webů by mělo mít možnost provádět samo ministerstvo financí bez soudního povolení.

Podobný výrok Miroslava Kalouska jsme již dříve ověřovali a i nyní jej hodnotíme jako pravdivý.

Podstatou systému, jenž byl spuštěn již za působení Miroslava Kalouska, je centralizace příjmů a řízení výdajů jednotlivých organizací, které hospodaří s veřejnými penězi. Díky tomuto řízení likvidity bylo možné snížit například rezervu hotovosti, kterou si jednotlivé organizace držely a která před spuštěním státní pokladny činila více než 100 miliard korun (.pdf).

Zároveň je také pravdou, že ministerstvo si půjčuje za záporné úroky a že i díky tomu klesá státní dluh.