Miroslav Kalousek

Boris Lalovac byl sociálnědemokratickým chorvatským ministrem financí v období od 14. 5. 2014 do 22. 1. 2016. Nahradil tak v ministerském křesle Slavka Liniće. Evidence byla v Chorvatsku spuštěna v lednu 2013.

Lalovac se v roce 2015 v Praze zúčastnil konference Elektronická evidence tržeb: Zkušenosti a očekávání, která byla pořádána ministerstvem financí. V rámci konference Lalovac obhajoval koncept elektronické evidence a prezentoval kladné výsledky její aplikace v Chorvatsku.

Není však pravdou, že byl vyhnán z vlády pro korupci. Lalovac opustil ministerské křeslo po řádných volbách, které se uskutečnily 8. 11. 2015.

Doplnění (20. října 2017): Kalousek zřejmě Lalovace, který je známější i v České republice, neboť zde na konferenci k EET prezentoval chorvatský model systému, zaměnil za jeho předchůdce. Ten byl skutečně z vlády odejit pod tlakem podezření z pochybných transakcí. Výrok i tak ponecháváme jako nepravdivé, fakticky Kalousek i přes tento omyl popsal bývalého chorvatského ministra jako osobu zatíženou korupcí, jíž se ovšem nedopustil.

Vláda Petra Nečase předložila Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění zahrnující zavedení tzv. zdravotnických nadstandardů (sněmovní tisk č. 409) v červnu 2011. Poslaneckou sněmovnou byl tento zákon schválen v září 2011.

V červenci 2013 zrušil svým nálezem (.pdf) tzv. zdravotnické nadstandardy jako protiústavní Ústavní soud, který tak učinil na návrh 51 poslanců tehdy opoziční ČSSD. Ti považovali zdravotnické nadstandardy za nespravedlivé s tím, že každý člověk má nárok na kvalitní zdravotní péči bez ohledu na svou (ne)majetnost.

Jak vyplývá z výše uvedeného, není pravda, že by současné vládní strany nadstandardy zrušily. Subjekty hnutí ANO ani KDU-ČSL tehdy nebyly v Poslanecké sněmovně. ČSSD sama o sobě nadstandardy nezrušila, nicméně svou výše popsanou iniciativou směrem k Ústavnímu soudu k jejich zrušení významně přispěla.

Je pravda, že zavedení nadstandardů přináší prostřednictvím zdravotních pojišťoven více peněz do zdravotnického systému. Jak uvedl v říjnu 2011 zpravodajský server lidovky.cz, jedná se o byznys v řádu miliard korun. Podobný názor, tedy že zdravotnictví by mohlo být spolufinancováno prostřednictvím zavedení nadstandardů, vyjádřily pro server idnes.cz zástupci některých zdravotních pojišťoven již v roce 2010.

Dne 2. září 2014 tehdejší vládní koalice schválila dohodu s názvem Smlouva koaličních stran o zajištění obrany České republiky, kde se ve čtvrtém bodě zavázala postupně do roku 2020 navyšovat armádní rozpočet tak, aby v roce 2020 dosáhl výše 1,4 % HDP (.pdf, str. 2).

Pokud jde o vývoj rozpočtu, tak podle poslední zprávy ministerstva obrany o svém rozpočtu je patrný nárůst z 1,01 % HDP v roce 2016 na 1,08 % HDP pro rok 2017. V červnu 2017 znovu potvrdili ministři obrany a financí cíl, kdy v roce 2020 půjde na obranu 1,4 % HDP.

Řeč je o zavedení a zrušení tzv. zaměstnaneckého paušálu, který byl součástí návrhu (bod 97). Ten byl zrušenzákonným opatřením Senátu, které hlasováním (po zvolení nové Poslanecké sněmovny) schválily téměř svorně všechny strany mimo KSČM, která se z velké části zdržela. Pro schválení hlasovala též TOP 09-Starostové včetně Miroslava Kalouska. Ten během rozpravy vyjádřil, že souhlasem chtějí zprůchodnit změny v novém občanském zákoníku, který měl brzy vstoupit v účinnost, nicméně neztotožňuje se s množstvím daňových opatření.

Zaměstnanecký paušál při svém zamyšlení explicitně nezmínil. Nicméně z důvodové zprávy (.pdf, str. 374, k bodu 697) k návrhu změnového zákona, který měl původní daňový návrh novelizovat ještě před pádem Nečasovy vlády, plyne, že paušál měl Kalousek v úmyslu zrušit již dříve, ještě za trvání své funkce. Původním záměrem totiž podle vlády bylo zrušit daňové osvobození stravného a místo něj zavést právě tento paušál. V konečné podobě zákona však zůstaly obě výhody, což vláda odmítla jako přehnanou zátěž pro státní rozpočet.

Není tak pravdou, že současná vláda s ministrem financí Babišem zrušila zaměstnanecký paušál. Šlo o senátní zákonné opatření, schválené Poslaneckou sněmovnou včetně TOP 09-Starostů a samotného Miroslava Kalouska, přičemž toto konkrétní zrušení tak či onak avizovala již Nečasova vláda.

Miroslav Kalousek tvrdí, že současná koalice zcela rezignovala na snahu postihovat velké daňové úniky a soustředí se pouze na malé subjekty. Byť je pravdou, že především vlajková loď koalice (EET) se dotýká zejména ve veřejném vnímání menších subjektů (fakticky platí pro všechny stejně jako kontrolní hlášení), není pravdou, že by nedělala vláda v dané oblasti nic. Bývalý ministr financí Babiš velmi zastával rozšíření režimu reverse charge, což mělo mířit na velké podvody v oblasti DPH. Tuto agendu tlačil i na evropské úrovni. Rovněž vláda klade velký důraz na spolupráci resortů v rámci tzv. Daňové Kobry.

Je jistě možné hledat řadu oblastí, na které není upřena taková pozornost (jako např. tzv. daňové ráje). Resp. šlo by popsat další oblasti, které by měly být vystaveny většímu tlaku a kontrole, to je ovšem otázka politického rozhodnutí. Nicméně není pravdou, že by vláda zcela ignorovala také možné velké podvody v oblasti daní.

Významné daňové úniky jsou oblastí, ve které se vláda během svého funkčního období angažovala několika kroky. Konkrétně jde o tato opatření:

Na boj proti karuselovým podvodům, které podle ředitele Generálního finančního ředitelství Janečka tvoří spolu s fiktivními hlášeními dvě třetiny z daňových úniků na DPH, byla zavedena plátcům DPH povinnost kontrolního hlášení. Toto opatření dopadá i na drobnější subjekty.

V červnu 2014 pak odstartovala činnost Daňové Kobry, speciálního týmu skládajícího se z policistů, celníků a zástupců Finanční správy, jehož účelem je zamezit podstatným daňovým únikům na DPH.

Vláda v roce 2014 dále vydala nařízení, kterým dočasně rozšiřuje režim reverse charge - přenesení daňové povinnosti při odvodu DPH z dodavatelů na odběratele. Seznam zboží a služeb, u kterých se reverse charge používá, naleznete zde.

Ministerstvo financí, a to zejména bývalý ministr financí Babiš, se již od léta 2014 pokoušelo přesvědčit Evropskou komisi o předložení návrhu reverse charge pro veškeré zboží a služby. Komise nakonec v prosinci 2016 předložila návrh novely směrnice, který se však tehdejšímu ministru financí nelíbil. O návrhu se momentálně jedná v Radě.

Kalousek má pravdu v tom, že názor Babiše na jednotnou evropskou měnu prošel mezi lety 2014 a 2017 značným vývojem. Pravdou už ovšem není, že by Babiš v roce 2014 horoval pro okamžité zavedení eura. Ve skutečnosti mluvil o tom, že to za Sobotkovy vlády není reálné, hovořil o nejbližším termínu za šest let. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Bývalý ministr financí Andrej Babiš byl v roce 2014 pro zavedení eura. Nicméně nebyl příznivcem rychlého zavedení, nýbrž pomalého. V únoru 2014 uvedl, že euro nebude v Česku zavedeno dříve jak za šest let. „Myslím, že této vlády se to nedotkne,“uvedl tehdy Babiš v chatu na Facebooku. Po schůzce s prezidentem Zemanem před jmenováním vlády také prohlásil, že s budoucím přijetím eura nemá problém, ale že by Česká republika neměla ručit za závazky Španělska a Řecka.

„Myslím si, že cesta k euru je dlouhá. Víceméně jsme se domluvili, že začneme fiskálním paktem, který také má různé koalternativy. To by měl být první krok, už jsem se ale vyjádřil v minulosti, že určitě není reálné, aby naše vláda mohla realizovat vstup do eurozóny,“ uvedl Babiš poté, co vláda schválila své programové prohlášení.

V polovině roku 2015 pak Babiš navrhoval, aby se o zavedení eura konalo referendum, které by nebylo závazné a konalo se společně s parlamentními volbami v roce 2017. Výhody zavedení eura v té době viděl Babiš zejména ve stabilitě vývozu a dovozu a v tom, že euro může sloužit jako dobrý indikátor při zahraničních investicích.Jako negativa uváděl, že by Česká republika musela ručit za závazky jiných států.

V červnu 2017 ale Babiš začal od pozitiv přijetí eura ustupovat. „Eurozóna byl ekonomický projekt, stal se politickým. A já nechci ručit za řecké dluhy, za italské banky, nechci být součástí tohoto systému, protože to nám nic dobrého nepřinese,“ uvedl. Babiš také považuje zachování vlastní měny za vhodný nástroj pro řešení hospodářských krizí. Vstup do eurozóny by podle Babiše oslabil samostatné rozhodování České republiky.

Na konci června 2017 se Babiš postavil proti euru striktněji. „Žádné euro. Nechci euro. Euro tady nechceme,“ uvedl Babiš. „Každý ví, že je to krachující podnik. Je to o naší suverenitě. Chci českou korunu a nezávislou centrální banku. Nechci další věc, do které bude zasahovat Brusel,“ vysvětloval svůj postoj k euru.

Miroslav Kalousek byl členem dvou vlád – pod vedením premiéra Topolánka (leden 2007 – květen 2009) a premiéra Nečase (červenec 2010 – červenec 2013). Tedy s menší přestávkou v období mezi léty 2007 až 2013. V těchto letech byly výdaje na obranu pod 2 % HDP, což je hranice, kterou po svých členských státech požaduje NATO.

Výdaje ČR na obranu ve zmíněných letech ukazuje tabulka (data se liší kvůli odlišným metodám výpočtu):

Výdaje na obranu ČR v % HDP2007200820092010201120122013podle Eurostatu

1.11.01.01.00.90.80.8podle NATO – –1.521.291.071.061.03podle MO ČR

1.551.351.431.291.171.101.06Zdroj: NATO (tabulka 3, . pdf), Eurostat (tabulka Annual government finance statistics, gov_10a_exp, filtr defence); MO ČR

Světová ekonomická krize zasáhla většinu světové ekonomiky v letech 2008 a 2009, přičemž dozvuky této krize byly patrné ještě později. V ČR se situace vrátila k předkrizovým hodnotám kolem roku 2015.

V letech 2007 až 2013 přesto existovaly evropské státy, které dosáhly úrovně obranných výdajů 2 % svého HDP. Je nutné připomenout, že statistické údaje se v detailech mohou lišit dle použité metody a také podle toho, co je ještě považováno za evropskou zemi.

Nejrozsáhlejší údaje poskytuje organizace SIPRI (. pdf, str. 12–13), kde ve sledovaném období ze západní a střední Evropy dosáhlo pravidelně na metu 2% HDP několik zemí – Velká Británie, Řecko, Francie, Srbsko. Ale i další země jako Polsko, Portugalsko, nebo Estonsko ji dosáhli nepravidelně nebo se jí velice přiblížili. Podobné údaje ukazuje i Eurostat a NATO (. pdf, str. 5), kde 2 % HDP dosahují opět Velká Británie a Řecko, s tím že některé země jsou opět velice blízko této hranici.

Není tedy pravdou, že žádná evropská země nedosahovala v době krize 2 % výdajů na obranu. Patrné je to hlavně v Řecku a Velké Británii. Navíc je třeba poukázat na fakt, že výdaje na obranu klesaly v České republice ještě v období, než přišla ekonomická krize a s ní spojený propad ekonomiky, tedy v roce 2008.

Nepodařilo se nám z veřejně dostupných zdrojů dohledat žádnou zvláštní aktivitu Miroslava Kalouska ve věci možné transformace ŘSD na akciovou společnost v době, kdy byl ministrem financí. Za Nečasovy vlády vznikl plán na tuto přeměnu, jeho iniciátorem ovšem byla vláda jako celek. V gesci měli danou věc ministři dopravy Dobeš a jeho nástupce Zbyněk Stanjura z ODS.

V roce 2012 byl Ministerstvem dopravy vyhotoven transformační plán na přeměnu Ředitelství silnic a dálnic ze státní příspěvkové organizace na státní podnik a případně dále na akciovou společnost. Východisky transformačního plánu jsou programové prohlášení vlády (.pdf, str. 17), ve kterém se vláda zavázala k zavádění povinného hodnocení dopadů regulace, a koaliční smlouva (.pdf, str. 39) mezi ODS, TOP 09 a VV. Zde koalice přislíbila, že bude usilovat o financování dopravní infrastruktury prostřednictvím tzv. PPP projektů (public private partnership - spolupráce veřejného a soukromého sektoru). Důsledkem přeměny by byla větší nezávislost ŘSD na finančních prostředcích z veřejných fondů a možnost čerpat externí dluhové prostředky.

Vláda jednala 19. prosince 2012 o materiáluNávrhy opatření vlády pro zlepšení podmínek rozvoje hospodářství, podporu podnikání a zaměstnanosti.Tento dokument obsahoval 71 opatření, mezi nimiž byla právě i transformace ŘSD. Konkrétně šlo o bod 31 materiálu, jenž jako autora návrhu uvádí Ministerstvo dopravy (a nikoli financí). Pro celý materiál na vládě hlasovalo 14 ze 14 členů vlády, což dokládá záznam z jednání (.doc) v bodě 2.

Klíčovou podmínkou podle transformačního plánu (.doc, str. 10) je, aby byla nová entita plně vlastněna a kontrolovaná státem. Postup nastíněný v transformačním plánu, který počítal se založením státního podniku na začátku roku 2013 a predikoval zahájení přípravy přeměny na akciovou společnost, nebyl realizován.

Hospodářský výbor projednal na schůzi 21. června 2012 rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury a zabýval se i transformací ŘSD, jak plyne ze zápisu ze schůze. Náměstek ministra dopravy Lukáš Hampl přednesl, že přeměna na státní podnik by mohla proběhnout k 1. lednu 2013 a druhá fáze přeměny na akciovou společnost na konci roku 2013 (.pdf, str. 2).

Ministr Dobeš na téže schůzi konstatoval, že akciová společnost by byla ve 100% vlastnictví státu (.pdf, str. 3). Poslanci Sivera (ODS), Urban (ČSSD) a Hojda (KSČM) považují úvahu o přeměně za pozitivní a nemají připomínek (.pdf, str. 3). Poslanci Plachý a Rádl (oba ODS) konstatovali, že přeměna by měla být rychlá a rázná (.pdf, str. 3–4). Transformace ŘSD nebyla zmíněna v usnesení této schůze (.pdf, str. 5–6).

Ministr dopravy Zbyněk Stanjura, který nahradil Pavla Dobeše ve funkci v prosinci roku 2012, usilovalo přeměnu ŘSD na akciovou společnost. Ta vyžaduje přijetí zvláštního zákona, přičemž legislativní proces by podle ministerstva dopravy trval aspoň tři čtvrtě roku.

Vláda Petra Nečase v polovině roku 2013 padla a plán přeměny ŘSD nebyl dokončen. Transformace ŘSD je součástí programového prohlášení současné vlády z února 2014. V červnu 2015 bylo zpracováno hodnocení dopadů regulace (.pdf, str. 17) a transformace byla vyhodnocena jako opatření s pozitivním dopadem. Současný ministr dopravy Dan Ťok prohlásil, že transformace se intenzivně připravuje.

Miroslav Kalousek byl ministrem financí v letech 2007–2009 a v letech 2010–2013. K transformaci ŘSD se v žádném svém výstupu v Poslanecké sněmovně nevyjádřil, a to ani v prvním, ani ve druhém předmětném volebním období.

Databáze sněmovních tisků v předmětných obdobích neobsahuje žádný návrh zákona ani písemnou interpelaci, která by se týkala plánované přeměny ŘSD. Ředitelství silnic a dálnic je v současné době stále státní příspěvkovou organizací.

Transformace ŘSD nefiguruje ani v programu TOP 09 pro roky2009, 2010, 2013, ani v programu Vize 2030. Záměr zefektivnit financování dopravní infrastruktury mimo jiné použitím soukromého kapitálu a omezit v tomto ohledu legislativní limity je zmíněn pouze v koaliční smlouvě (.pdf, str. 39) mezi ODS, TOP 09 a VV.

Na základě doplňujících informací bylo doplněno odůvodnění výroku, hodnocení však zůstalo nezměněno.

Zákonná úprava umožňující nedanění korunových dluhopisů má opravdu kořeny v roce 1993. V roce 2009 (s účinností 2011) však bylo toto ustanovení ze zákona vypuštěno, aby bylo v roce 2012 opět vráceno. Nevrátil ji však návrh Miroslava Kalouska, ale pozměňovací návrh hospodářského výboru PSP (jehož Kalousek nebyl členem) při projednávání návrhu Ministerstva průmyslu a obchodu. Právě v tomto ročním meziobdobí vydal Kalousek jako ministr financí sérii korunových dluhopisů, které spustily vlnu emisí týchž nedaněných cenných papírů, tentokrát ze strany soukromých firem. Zákon tedy nezůstal v letech 1993-2012 nezměněn, jak naznačuje Kalousek, změnil ho dokonce on sám. Sám ovšem naopak nepředkládal novelu, která by dluhopisy zdaňovala, jak deklaruje, proto je výrok nepravdivý.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoli v jejich souhrnu), zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. "Zaokrouhlovací" ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo,daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů) do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Nicméně podílel se na oživení takového zákona a ač (alespoň dle vyjádření TOP 09) šlo o krátkou, provizorní úpravu, kdy bylo nedanění dočasně umožněno, vydal v tomto období několik sérií korunových dluhopisů, což povzbudilo další subjekty k témuž postupu. Není ovšem pravdou, že by zákon toto umožňující trval od roku 1993 a Kalousek zasáhl až zrušením takového zdanění.

ČNB přímo neuvolnila pravidla vydávání dluhopisů, i když na návrhu zákona zjednodušujícího jejich vydávání spolupracovala.

Premiéra korunových dluhopisů vyvolala vzestup na konci roku 2011, jejich vydávání zcela markantně vrcholilo na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6). V době před rokem 2013 kromě státu rozsáhle emitovaly i soukromé firmy.

Kalousek mluví v souvislosti s ČNB o novele zákona o dluhopisech z roku 2012. Právě tou ministerstvo zamýšlelo zjednodušit proces registrace dluhopisů, respektive procedury schvalování Českou národní bankou. Nebyla to tedy sama centrální banka, kdo proceduru zjednodušil, nemá totiž zákonodárnou iniciativu. Na tvorbě zákona však spolupracovala a ve fázi projednávání ve vládě poskytla k návrhu zásadní připomínky (.doc). V každém případě tato novela nebyla „startérem“ vlny emise korunových dluhopisů.

Klíčový je § 3. Z důvodové zprávy (.pdf) uvádíme:

„Zrušuje se omezení, stanovené v dosavadním § 3 odst. 1, a umožňuje se tak, aby dluhopisy mohla vydávat jakákoli osoba, včetně osoby fyzické. Dále se odstraňuje dvojitá povinnost týkající se dokumentů, které musejí (být) schváleny Českou národní bankou při vydávání a veřejném nabízení dluhopisů.“

Podíváme-li se na celý proces, zjistíme, že prezident zákon podepsal 4. května 2012 a v účinnost vstoupil až 14. srpna 2012. Ani jedno z dat rozhodujících pro vydání zákona však výrazně neovlivnilo emisi korunových dluhopisů. Spouštěčem pro banky byly zjevně první emise vydané státem a státními podniky. Největší boom byl pak spojen s končící lhůtou pro zaregistrování dluhopisů, jejichž úroky nebudou daněné.

Novela z roku 2012 pak zabránila do té doby běžné praxi, kdy se úroky z korunových dluhopisů nedanily, neboť byly tak nízké, že po zaokrouhlení směrem dolů nedávaly celé číslo.