Miroslav Kalousek

Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 132) k zákonu o elektronické evidenci tržeb by dodatečný příjem na DPH za sektor maloobchodu mohl činit 4,9 miliard Kč. Celková výše daňových úniků v oblasti DPH podle odhadů ministerstva financí za rok 2012 činí (.pdf, str. 6) 80 miliard Kč.

Detailně se daňovými úniky zabýval také NKÚ, podle kterého se jejich celková výše pohybuje kolem 100 miliard Kč ročně. Podle jeho analýzy (.pdf, str. 14–16) se šedá ekonomika podílí na daňových únicích ze 7 %.

Krácení tržeb v maloobchodě tak může způsobovat zhruba 5–10 % všech daňových úniků v oblasti DPH. Jakkoli je tento odhad velmi hrubý, lze na jeho základě označit výrok o podílu maloobchodních úniků za pravdivý.

Měřítek pro výkonnost ekonomiky je více, asi nejčastěji se však používá hrubý domácí produkt (HDP). HDP19 zemí eurozóny bylo 10,7 bilionů eur v roce 2016, zatímco HDP celé EU bylo 14,9 bilionů (tabulka Gross domestic product at market prices). Před eurozónou byly Spojené státy s 15,5 biliony eur, na třetím místě Čína s 9,5 biliony eur. Ukazatel HDP tedy řadí eurozónu dokonce na druhé místo.

Pokud se podíváme na zahraniční obchod v minulém roce, tak zatímco USA exportovaly 1,2 bilionu eur a importovaly za 1,8 bilionu, eurozóna exportovala za 2 biliony a importovala za 1,8 bilionu eur. Je tedy patrné, že eurozóna importovala stejně jako USA, ale byla větším vývozcem. Největším exportérem je Čína, která se v tomto ohledu stala lídrem poprvé v roce 2009, její vývoz však oproti předchozím rokům klesá. Když se podíváme detailněji na oblasti vývozu, je pravdou, že Evropská unie jako celek mnoha dominuje - podle dat Světové obchodní organizace (.pdf, str. 31–33) za rok 2015 vedla Evropa export například v zemědělských produktech nebo železe a oceli.

Z výše uvedeného plyne, že eurozóna je druhým největším světovým exportérem a také jedním z největších importérů. I její výkonnost je velká, na základě námi použitého ukazatele HDP v reálných mzdách je na druhém místě.

Fiscal compact je součástí Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, která je jednou z reakcí na krizi eurozóny. Tuto smlouvu v roce 2012 podepsalo 25 členských států EU, nepodepsat se ji rozhodla Velká Británie, ČR a Chorvatsko. Obsahuje požadavek vyrovnaného rozpočtu a mechanismy nápravy, které mají signatáři zavést do svých vnitrostátních předpisů. Fiscal compact tedy nemá přímý vliv na rozpočty všech evropských zemí, existují výjimky, mezi nimi i ČR, což Kalousek v debatě zmiňuje. Závazný je nicméně pro všechny členy eurozóny, o kterých byla v kontextu tohoto výroku řeč.

EU i USA výrazně zasáhla světová hospodářská krize, což je při srovnání tempa růstu HDP (graf níže) na první pohled zřejmé. Následující roky se tempo růstu amerického HDP pohybovalo kolem 2 %, zatímco v EU bylo v roce 2012 dokonce záporné. V posledních dvou sledovaných letech se však hodnoty tohoto ukazatele v EU a USA značně přiblížily. Kalousek v debatě hovořil právě o aktuálním stavu a výrok tak můžeme označit za pravdivý.

Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii schválila vláda 24. března 2014 a souhlas s ratifikací vydal 27. srpna také Senát.

Přesto zůstává smlouva stále neschválená, chybí ratifikace poslanci a také prezidentem. Koalice má v Poslanecké sněmovně většinu, smlouvu mohla schválit během celého volebního období. Prozatím prošel dokument pouze prvním čtením, které proběhlo již v roce 2014. Vláda měla tedy fakticky tři roky času prohlasovat smlouvu ve druhém čtení.

U mezinárodních smluv jsou v Poslanecké sněmovně pouze dvě čtení a čistě teoreticky je možné, že se smlouva stihne projednat ještě během září. Prozatím se tak ovšem nestalo, závazek tak hodnotíme jako nesplněný. Vláda sice danou smlouvu schválila, bez ratifikace jde ovšem pouze o deklaratorní postoj.

Účelem smlouvy je posílit hospodářský pilíř Hospodářské a měnové unie. K tomu má dojít prostřednictvím tří opatření: zpřísnění rozpočtové kázně, posílení koordinace hospodářských politik a zlepšení správy eurozóny. Jedná se například o zajištění vyrovnaného nebo přebytkového veřejného rozpočtu.

Fiskální pakt v současnosti znamená hlavně možnost České republiky účastnit se na vybraných jednáních summitů eurozóny. Závaznost plnit fiskální pakt však mají jenom státy platící eurem.

Podle údajů ministerstva financí dosáhly státní investice za leden až září 2012 (tedy v době, kdy byl ministrem financí právě Miroslav Kalousek) částky 72,98 miliard Kč. Za stejné období v roce 2017 stát investoval 41,35 miliard Kč. Tyto informace lze na výše uvedených odkazech najít pod heslem Kapitálové výdaje. Mezi tyto výdaje byly v roce 2017 zahrnuty: „investiční nákupy a související výdaje, investiční transfery podnikatelským subjektům, investiční transfery státním fondům, investiční transfery Státnímu fondu dopravní infrastruktury, investiční transfery veřejným rozpočtům územní úrovně, investiční transfery příspěvkovým a podobným organizacím“.

Rozdíl mezi vládními investicemi v roce 2012 a 2017 je 31,63 miliard Kč, odpovídá tedy relativně přesně výpočtu Miroslava Kalouska, a proto je výrok hodnocen jako pravdivý.

Daňový systém v České republice je v současné době postaven na principu jedné daňové sazby 15 % plus tzv. solidární přirážky pro lidi s vysokými příjmy. Díky stanovení slevy na dani a daňových bonusů jako pevné částky však dochází i v tomto systému k mírné progresi, kdy lidé s nejnižšími příjmy neplatí žádnou daň z příjmu.

V roce 2017 je výše minimální mzdy nastavena až nad toto ochranné pásmo (do příjmu 10 tisíc korun je daň nulová, při aktuální výši minimální mzdy 11 000 dělá daň 150 korun). Pokud však poplatník uplatňuje další slevy, neplatí daň ani při vyšších příjmech. Uplatňuje-li slevu/daňový bonus na jedno dítě, neplatí daň až do hrubého příjmu téměř 16 tisíc korun, se dvěma dětmi tato hranice stoupá až na 24 tisíc, což přibližně odpovídá mediánové mzdě v ekonomice.

Zdroj: vlastní výpočet

Do druhého kola tzv. ekotendru, tedy výběrového řízení na o dstranění některých ekologických zátěží vzniklých před privatizací, se dostaly tři soukromé firmy. Po průtazích způsobených (ne)účastí konsorcia PPF došlo k podání cenových nabídek uchazeči v září 2011.

Nejlevnější cenovou nabídku podala společnost Marius Pedersen Engineering, jak informovalo ve své tiskové zprávě dne 13. 9. 2011 ministerstvo financí.

Tehdejší ministr financí Kalousek v říjnu 2011 oznámil, že nedoporučí vládě přijetí vítězné nabídky. Své rozhodnutí odůvodnil slovy: „Cenová výše, byť i té nejlevnější nabídky, není podle mého názoru natolik přesvědčivá, abych mohl vládě doporučit tuto nabídku přijmout.“ Nečasova vláda následně dne 21. 12. 2011 svým usnesením č. 956 rozhodla o neschválení smlouvy na plnění veřejné zakázky. Je tedy faktem, že nedošlo k realizaci zakázky.

Vláda se ve svém programovém prohlášení a v koaliční smlouvě zavázala k některým opatřením (bod 5.1.) v rámci penzijního systému. Zejména slíbila, že zruší druhý důchodový pilíř, zavede důchodovou komisi a v souladu s jejími závěry navrhne úpravy zdanění práce a výplat důchodů od roku 2017.

Pravdou je, že vláda druhý pilíř zrušila a také sestavila důchodovou komisi. Poslední bod ovšem zůstal nesplněn, a z toho důvodu dáváme Kalouskovi za pravdu.

Odborná komise pro důchodovou reformu se poprvé sešla na konci května 2014, doposud se ale komise nedohodla a návrh reformy nepředložila. Několik návrhů (str. 11) komise ale vešlo v účinnost alespoň v zákonech.

Koalice od roku 2016 zrušila druhý důchodový pilíř. Tento systém umožňoval, aby si lidé dobrovolně spořili na důchod, po jeho zrušení jim byly peníze vráceny. Druhý pilíř byl zaveden právě v době, kdy byl ministrem financí Miroslav Kalousek.

Komise dále navrhla několik změn ve třetím (3.1–3.5) penzijním pilíři. Změny byly provedeny také v souvislosti s hranicí důchodového věku, která je ale pohyblivá, takže k úplnému „zastropování“ věku odchodu do důchodu nedošlo. Více se danému tématu věnujeme v našem výstupu, který sleduje, jak vláda plnila své sliby (sekce Péče).

Změny byly provedeny také v systému valorizace důchodů, který umožňuje, aby se výše důchodů mohla měnit se zvyšující se úrovní životních nákladů domácností.

Vláda tedy prostřednictvím komise učinila několik dílčích změn v rámci jednotlivých pilířů, k celkové změně důchodového systému ale nedošlo.

Za vlády Bohuslava Sobotky se skutečně zvýšil počet státních zaměstnanců o zhruba 30 tisíc.

Tento graf s „apokalyptickým filtrem“je obsažen přímo v návrhu státního rozpočtu na rok 2017, a to na straně 52. Jak je vidět, od roku 2014, kdy nastoupila sestava Bohuslava Sobotky, se počet státních zaměstnanců a zaměstnanců příspěvkových organizací zvedl o bezmála 30 000.

Budeme-li vycházet ze schválených zákonů o státním rozpočtu na období 2015–2017 (tedy z těch navržených současnou vládou), zjistíme následující:

Pro rok 2015 (.pdf, str. 40, sešit B) vláda posílila o 600 míst úřady práce a Generální finanční ředitelství. Rovněž ale přibylo 800 pedagogů v kapitole MŠMT. V roce 2016 (.pdf, str. 45–46, sešit B) pak přijala dalších zhruba 500 lidí na ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství v souvislosti s rozjezdem EET, přes 700 nových lidí posílilo úřady práce a desítky nových míst pak přibyly v České inspekci životního prostředí, Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Energetickém regulačním úřadu a České obchodní inspekci. Ovšem přibylo také necelých 1000 vojáků a zhruba podobný počet míst vznikl u Policie České republiky a v Hasičském záchranném sboru.

Pokud se podíváme na meziroční nárůst (.pdf, str. 48–51) pro rok 2017, jde o zhruba 7000 míst. Konkrétně:

• 2796 z nich přibývá v rámci kapitoly ministerstva školství.
• Nově má vzniknout 2001 vojáků.
• Ministerstvo financí na své nejrůznější agendy (EET, kontrolní hlášení, kontrolní oddělení, prokazování majetku, kontrola hazardního zákona) chce nabrat 607 lidí.
• 543 lidí chce získat ministerstvo spravedlnosti. Mají působit jako vychovatelé či vězeňská ostraha.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí má v plánu posílit své řady o 284 lidí, zejména chce navýšit počty na úřadech práce a České správě sociálního zabezpečení.
• Další nárůsty jsou již o 140 lidí (ministerstvo průmyslu a obchodu) a nižší.

Obecně lze tedy říct, že vláda navyšuje počet státních zaměstnanců.

Podle webové aplikace Ministerstva financí Monitor byly výdaje na platy státních zaměstnanců v roce 2013 po změnách ve státním rozpočtu 91,8 mld. korun. O 4 roky pozdějí, v roce 2017, byly již výdaje po změnách státního rozpočtu už celých 119,6 mld. korun. V konečném důsledku je pak rozdíl mezi lety 2013 a 2017 až 27,8 mld. korun.

Nutno podotknout, že vláda Bohuslava Sobotky během svého funkčního období zvedala platy a tak statistika nevypovídá pouze o financích vydaných na nové zaměstnance státní správy, ale právě zohledňuje i zvýšení platů.

Výdaje na platy stoupají postupně. V roce 2013 padlo na platy zmíněných 91,8 mld. korun, o rok později částka vzrostla na 95,7 mld. korun (+3,9 mld.) a v roce 2015 to bylo již 103,3 mld. korun (+7,6 mld.). V roce 2016 pak se částka vyšplhala na 111,4 mld. korun (+8,1 mld.) a konečně v roce 2017 je to po změnách ve státním rozpočtu 119 mld. korun (+7,6 mld.).

Peníze určené na platy zaměstnanců státní sféry tak každý rok stoupají o několik miliard. Za současné vlády se výdaje skutečně zvýšily, fakticky se dá tvrdit, že výdaje na platy státních zaměstnanců stoupají každý rok o několik miliard. Pokud budeme sledovat celkový rozdíl ve výši mezd, skutečně jde o více než 20 miliard.

Vývoz z České republiky opravdu směřuje především do Evropské unie a Eurozóny. Vypovídají o tom statistiky národní pojetí zahraničního obchodu i přeshraniční pojetí zahraničního obchodu.

Podle Českého statistického úřadu národní pojetí zahraničního obchodu vypovídá o vývozní a dovozní výkonnosti české ekonomiky, tedy také o obchodní bilanci zahraničního obchodu české ekonomiky. Pojetí sleduje skutečný obchod se zbožím realizovaný mezi českými a zahraničními subjekty, tj. změnu vlastnictví mezi rezidenty a nerezidenty.

V této statistice dominuje export do zemí EU a do eurozóny. Export do ostatních států v posledních pěti letech nepřekročil nikdy ani 20 % českého exportu.

Česko nejvíce exportuje konkrétně do Německa, Slovenska, Polska, Francie a Velké Británie (.xls).

Zdroj: Český statistický úřad (.xls)

Obchodní bilanci má Česká republika nejvíce pozitivní s Německem, Velkou Británií, Slovenskem a Francií, kam Česká republika spíše vyváží. Naopak negativní saldo má Česká republika například s Čínou, Ruskem, Polskem a USA. V celkovém součtu se bilance českého obchodu dostává rok od roku do vyšších kladných čísel.