Ondřej Kolář

Výrok, který označuje rozpad Sovětského svazu za hlavní geopolitickou katastrofu 20. století, pronesl ruský prezident Vladimir Putin během svého výročního projevu k Federálnímu shromáždění Ruské federace 25. dubna 2005. 

Konkrétně uvedl: 

„Především bychom měli uznat, že rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou století. Pokud jde o ruský národ, stalo se z toho skutečné drama. Desítky milionů našich spoluobčanů a krajanů se ocitly mimo ruské území. Epidemie rozpadu navíc infikovala samotné Rusko.“ (překlad Demagog.cz)

Hovořil také o krušných letech, které po tomto rozpadu nastaly pro ruské občany:

„Individuální úspory byly znehodnoceny a staré ideály zničeny. Mnoho institucí bylo rozpuštěno nebo reformováno nedbale. Teroristický zásah a následná chasavjurtská kapitulace (kapitulace ruských vojsk v čečenské válce, pozn. Demagog.cz) poškodily celistvost země. Oligarchické skupiny – mající absolutní kontrolu nad informačními kanály – sloužily výhradně svým vlastním firemním zájmům. Masová chudoba začala být považována za normu. A to vše se dělo na pozadí dramatického hospodářského poklesu, nestabilních financí a paralýzy sociální sféry.“

„Mnozí si v té době mysleli nebo se zdálo, že si mysleli, že naše mladá demokracie není pokračováním ruské státnosti, ale jejím konečným kolapsem, prodlouženou agónií sovětského systému. Ale spletli se,“ dodal Putin. 

Pro kontext doplňme, že Vladimir Putin se k rozpadu Sovětského svazu kriticky vyjadřuje opakovaně. Například v roce 2015 jej označil za humanitární tragédii a katastrofu, kvůli které se z ruského národa stal nejvíce rozdělený národ na světě. Podobný výrok zopakoval také v prosinci roku 2021 v dokumentu státní televize Rossija 1 Rusko. Nová historie. Mimo jiné v něm rozpad SSSR označil za „zánik historického Ruska“.

Vladimir Putin tedy rozpad Sovětského svazu skutečně označil za největší geopolitickou katastrofu 20. století, jak uvádí Ondřej Kolář. Nicméně nedošlo k tomu v roce 2007, ale již o dva roky dříve. Vzhledem k tomu, že se jedná pouze o drobnou nepřesnost, hodnotíme výrok jako pravdivý. 

Německo čelilo v posledních dnech kritice za to, že nechtělo poslat Ukrajině v době vyostřené situace s Ruskem pomoc v podobě zbraní. Další kritika se týkala také neochoty Německa obětovat spuštění plynovodu Nord Stream 2. Jedná se totiž o plynovod, který by měl po dně Baltského moře přivádět zemní plyn z Ruska do Německa. V současnosti je již dostavěný a podle provozovatele také naplněný plynem, stále však nezískal od německých regulačních úřadů povolení k provozu.

Na neotevření nebo uzavření Nord Stream 2 v případě napadení Ukrajiny Ruskem vyvíjely tlak především Spojené státy americké. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price k postoji USA uvedl: „Chci to říct úplně jasně: pokud Rusko jakýmkoli způsobem napadne Ukrajinu, Nord Stream 2 se nespustí.”

Zpočátku ale nebylo úplně jasné, zda Německo s takovým plánem souhlasí. Německý kancléř Olaf Scholz dříve označoval plynovod za soukromý projekt. Po setkání s generálním tajemníkem NATO 18. ledna však naznačil, že se o uzavření Nord Stream 2 uvažuje v rámci sankčních opatření, které by byly na Rusko uvaleny, pokud by zaútočilo na Ukrajinu. 

Tyto nové sankce již začala připravovat Evropská unie. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock následně ve čtvrtek 27. ledna na půdě německého parlamentu potvrdila, že sankční balíček EU počítá i s případnou blokací plynovodu Nord Stream 2. Výrok Ondřeje Koláře tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že Ondřej Kolář tímto výrokem reaguje na Miloše Zemana, který uvedl, že se chce o zahraniční politice bavit jen s premiérem Petrem Fialou. Nehodlá ji řešit s ministrem zahraničí Janem Lipavským, předsedou Senátu Milošem Vystrčilem a ani předsedkyní Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou, které v rozhovoru pro Frekvenci 1 kritizoval.

Koncepci a koordinaci zahraniční politiky má na starost Ministerstvo zahraničních věcí, jehož působnost upravuje § 6 kompetenčního zákona: „Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim.“ V zákoně č. 2/1969 Sb. je také uvedeno, že vláda „řídí, kontroluje a sjednocuje“ činnost ministerstev. Vláda tedy prostřednictvím Ministerstva zahraničí vykonává a řídí zahraniční politiku státu.

Co se týče pravomocí Parlamentu ČR v oblasti zahraniční politiky, je dle čl. 49 ústavy k ratifikaci mezinárodních smluv potřeba souhlas obou komor. 

V čl. 63 ústavy jsou ukotveny pravomoci prezidenta, který může v oblasti zahraniční politiky sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. Tuto pravomoc však může přenést na vládu nebo na její jednotlivé členy, což je již učiněno rozhodnutím č. 144/1993 Sb. Prezident také přijímá, pověřuje nebo odvolává vedoucí zastupitelských misí. Tyto pravomoci nicméně vyžadují ke své platnosti kontrasignaci, tedy spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. 

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť vláda je vrcholným orgánem, který zodpovídá za zahraniční politiku.

Ondřej Kolář popisuje nedávnou situaci, kdy jako starosta Prahy 6 usiloval o doplnění vysvětlující tabulky k pomníku maršála Koněva a později o odstranění sochy z náměstí v Bubenči. Poukazuje na to, že jeho motivací údajně nebylo ovlivňovat zahraniční politiku České republiky, ale pouze nakládal s obecním majetkem. Zmiňuje, že se snažil jednat s ruskou ambasádou, která ale jeho snahu o kompromis blokovala. V ověřovaném rozhovoru dále Kolář uvádí (video, čas 28:12), že na Praze 6 věděli, že „ten mezinárodní přesah to bude mít“, ale nemyslí si, že by jeho kroky nějakým způsobem určovaly směr české zahraniční politiky.

Podle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a § 13 (.pdf, str. 12) Statutu hl. města Prahy nemohou městské části jako takové vlastnit ani nabýt majetek, a to z důvodu (.pdf, str. 3) zajištění majetkové a územní celistvosti hlavního města Prahy. Právní analýza (.pdf, str. 2–3), vytvořená kanceláří Achour a Hájek v rámci jednání o budově Centrum Palmovka, ukazuje, že praxe vypadá tak, že majetek vlastní město, které ho převede do správy městské části s tím, že daná městská část má veškerá práva a povinnosti vlastníka při nakládání s daným majetkem. 

Socha maršála Koněva je i podle ČTK majetkem hlavního města Prahy a městská část ji má pouze ve správě. Praha 6 tedy vlastníkem sochy není a ani být nemůže, přestože s ní jako se svým majetkem může nakládat.

Doplňme, že socha před tím, než byla odstraněna, stála na náměstí Interbrigády v Praze 6 – Bubeneč na parcele č. 2114/5. Podle informací z katastru nemovitostí se jedná o pozemek vlastněný hlavním městem Prahou, se správou pozemku svěřenou městské části Praha 6 (viz výpis z iKatastru).

Socha maršála Koněva je momentálně umístěna (.doc, str. 3) v depozitáři společnosti ARTEX ART SAFE, s. r. o., v Měšicích a v budoucnu by měla být přemístěna do Muzea paměti XX. století (str. 1).

Ondřej Kolář tedy v kontextu diskuze poukazuje na to, že jeho jednání nebylo vedeno zahraničněpolitickými úmysly, činil pouze to, co je mu – respektive městské části – svěřeno: nakládal s majetkem. V tomto smyslu má pravdu, dopouští se ale jedné nepřesnosti. Městská část sochu maršála Koněva nevlastní, nevlastnila a ani vlastnit nemohla. Praha 6 ji má pouze ve správě, socha je ve vlastnictví hlavního města Prahy. Výrok Ondřeje Koláře proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Protože se nám nepodařilo dohledat žádné informace, které by výrok jasně potvrzovaly, kontaktovali jsme s dotazem ruské velvyslanectví, tiskového mluvčího Prahy 6 i Ondřeje Koláře. Dodejme, že právě Ondřej Kolář je od roku 2014 starostou Prahy 6, kde se pomník maršála Koněva nacházel. Z velvyslanectví jsme dosud žádnou odpověď nedostali; další dva dotázaní nám odpověděli.

Kateřina Pokorná, Kolářova asistentka, nám zaslala dokumentaci, kterou popsala jako „veškerou písemnou korespondenci, kterou jsme vedli s ruským velvyslanectvím, včetně odpovědí, které nám od ruské ambasády přišly“. Zmíněné dopisy pochází z období od roku 2015 do roku 2018. Mapují vývoj jednání mezi oběma stranami, zejména ohledně vysvětlujících tabulek, které nechala Praha 6 na pomník doplnit v srpnu 2018. Ruská ambasáda například ve svém dopise označila nabízené varianty doplnění vysvětlující tabulky či přemístění pomníku za „nepřijatelné“. Velvyslanectví Kolářovi v roce 2015 zaslalo také sdělení prvního náměstka gubernátora Volgogradské oblasti, který jménem znepokojených obyvatel Volgogradské oblasti požádal o zachování pomníku v „původním stavu jako symbolu paměti o hrdinských stránkách minulosti, o přátelství bratrských národů.“

Další dopis, zaslaný velvyslanci Ruské federace Alexandru Zmejevskému, zveřejnil Ondřej Kolář na svém Facebooku. Jedná se konkrétně o dopis ze srpna 2019, který reaguje na poškození pomníku vandaly a vyzývá k jednání ohledně umístění sochy na pozemku velvyslanectví Ruské federace.

Pokorná zmínila i osobní jednání s radou-vyslancem Feodosijem Vladyševským, ze kterého podle ní není zápis. Stanovisko rady-velvyslance údajně „pouze opakovalo to, co nám ruská strana sdělovala písemně“.

Podle mluvčího Prahy 6 Jiřího Hannicha „Praha 6 opakovaně sochu maršála Koněva nabízela ruskému velvyslanectví v ČR“. Ondřej Kolář se podobně vyjádřil i pro Hospodářské noviny v dubnu 2020. Server Aktuálně.cz tehdy například informoval, že ruské velvyslanectví nabídky Prahy 6 na přemístění sochy striktně odmítalo a že Vladyševskij v dopisu z listopadu 2017 takovou snahu označil za „zcela nepřijatelnou“.

Starosta Prahy 6 Kolář v médiích několikrát hovořil o komunikaci s ruskou ambasádou. Mluvil o ní například v rozhovoru pro DVTV (video, čas 8:08) nebo v rozhovoru pro Respekt ze srpna 2019.

Ondřej Kolář jako starosta Prahy 6 tedy skutečně vedl korespondenci s ruským velvyslanectvím o možném doplnění pomníku o vysvětlující tabulku, případně jeho přesunutí. Ruská strana tuto snahu opakovaně odmítala.

V usnesení (č. 120/19) zastupitelstva městské části Praha 6 z 12. září 2019 stojí, že „zastupitelstvo městské části Praha 6 dnes rozhodlo o dalším nakládání s pomníkem maršála Koněva a přijalo usnesení poměrem hlasů 33 pro, 1 proti (6 zdrželo, 5 nehlasovalo)“.

Následně městská rada 2. dubna 2020 na základě již zmíněného usnesení souhlasila „se sejmutím bronzové sochy maršála I. S. Koněva včetně tří dodatkových cedulí umístěných na pozemku č. parc. 2114/5 k.ú. Bubeneč,“ jak se lze dočíst v usnesení 1393/20 (.doc, str. 1).

Tímto dalším usnesením také vyjádřila městská část svůj souhlas „se zapůjčením bronzové sochy maršála I. S. Koněva, tří nových dodatkových cedulí a jedné původní informační cedule Muzeu paměti XX. století, z.ú. k dočasnému užívání za účelem její veřejné prezentace v budově muzea na dobu od 03.04.2020 do 01.04.2030 s automatickým prodlužováním o dalších 10 let“ (tamtéž, str. 1). Socha také bude muzeu zapůjčena zcela zdarma.

Socha maršála Koněva momentálně sídlí v depozitáři společnosti ARTEX ART SAFE, s. r. o., v Měšicích, neboť muzeum stále podle usnesení nemá pro sochu vhodné prostory: „Vzhledem k tomu, že Muzeum vzniklo na konci roku 2019 a v současné době teprve probíhají kroky spojené s přípravou vhodných muzejních prostor, bude socha maršála Koněva včetně desek dočasně umístěna v depozitáři společnosti ARTEX ART SAFE s.r.o.“ (tamtéž, str. 3)

Muzeum 1. února 2021 uvedlo, že „připravuje výstavní projekt, který by tento artefakt představil v širším historickém kontextu“. Dále dodalo, že „realizován bude patrně příští rok v dočasném sídle muzea, tedy v Domě pážat na Hradčanech“. V lednu 2022 zatím stále není socha maršála Koněva v Muzeu paměti XX. století vystavena.