Petr Cibulka

Výrok hodnotíme na základě informací z webů swissworld.org, swissinfo.ch , globaledge.msu.edu, wikipedia.org a ch.ch jako zavádějící.

Je pravdou, že švýcarský parlament, Federální shromáždění, je dvoukomorovým tělesem. Dolní komora, Národní rada, se skládá z 200 poslanců a horní komora, Rada států, je tvořená 46 zástupci kantonů.

Také je pravdou, že občané Švýcarska mohou zrušit zákon, který podle jejich názoru není v soulady s jejich zájmy, a to prostřednictvím referenda a lidového hlasování. Občané Švýcarska s volebním právem, nebo minimálně 8 kantonů má právo iniciovat referendum o přijatém zákoně či legislativním aktu. Pokud se do 100 dnů od vyhlášení zákona, jemuž referendum oponuje shromáždí 50 000 platných podpisů, je platnost zákona posouzena prostřednictvím lidového hlasování.

Politický systém Švýcarska je velmi specifický a nelze jej označit jako klasickou parlamentní demokracii. Vláda země, Federální rada, je volena oběma komorami parlamentu a po zvolení jí nelze vyjádřit nedůvěru. Federální parlament může byt rozpuštěn pouze v případě přijetí iniciativy na kompletní změnu ústavy. Oba tyto znaky švýcarský politický systém odlišují od jiných parlamentních demokracií.

V České republice je možné vypsat místní a krajské referendum.

Krajské referendum je platné, pokud se jej zúčastní alespoň 35 % oprávněných voličů a rozhodnutí přijaté v referendu je závazné pouze pokud pro rozhodnutí hlasovala nadpoloviční většina zúčastněných občanů a zároveň alespoň 25 % všech oprávněných občanů.

Totéž platí pro referendum místní.

Je pravda, že v období od roku 2004 do roku 2009 byla skutečně pro platnost místního referenda nutná účast alespoň 50 % oprávněných občanů. Od roku 2009 je však nastavené stejně jako výše zmíněné krajské referendum. Výjimkou jsou jen podmínky které se týkají např. dělení obce. Pokud se v místním referendu rozhodovalo o oddělení části obce nebo o sloučení obcí apod., je pro přijetí rozhodnutí nutné aby pro ně hlasovala nadpoloviční většina oprávněných občanů.

Výrok Petra Cibulky je tedy hodnocen jako nepravdivý, neboť reálně je k platnosti referend v České republice (krajského i místního) potřeba účasti "pouze" 35 % voličů.

Pokud posuzujeme volby do Parlamentu ČR, byly by tyto volby dle Ústavy ČR a předpisu č. 247/1995, Zákona o volbách do Parlamentu de jure platné.

Český právní řád však s takovou situací a priori nepočítá

Systém přímé demokracie má ve Švýcarsku skutečně dlouhou tradici. V anglickém shrnutí textu od Krise W. Kobacha: The Referendum: Direct Democracy in Switzerland z roku 1993 se zmiňuje o tom, že švýcarské federální referendum vzniklo v roce 1848, jeho kořeny a předchůdce přímého rozhodování lze však vysledovat opravdu do dob středověku. Hned první kapitola zabývá počátky přímé demokracie v tomto státním útvaru. Ve druhém odstavci můžeme vyčíst informaci například o Landsgemeinde, což mělo být údajně pravidelné každoroční shromáždění mužských občanů s právem volit ve třináctém století.

Švýcarska ústava pak definuje více typů referend a u každého je jiný potřebný počet občanů. Tímto tématem se zabývala analýza Parlamentního instutu a zde jsou všechny tyto typy (pdf.str.25-26) popsány.

Americký systém rozlišuje mezi "referendem" (návrh na zrušení již přijatého zákona) a "iniciativou" (návrh nového zákona), ovšem ani jedna z těchto forem všelidového hlasování není uzákoněna ve všech, ale alespoň jedna funguje ve většině států USA. Konkrétní čísla potřebná k vypsání referenda dostupná nejsou, protože ve většině případů referendum (pdf. str.27-28) vypisují právě orgány státu ze své vlastní iniciativy.

Jelikož tyto informace odpovídají Cibulkově vyjádření, výrok je hodnocen jako pravdivý.

Petr Cibulka ve svém výroku odpovídá na otázku ohledně možnosti rozhodnutí o zvýšení daní pomocí procedury referenda. Bohužel jím uvedený příklad je popsán velmi obecně a nelze jednoduše zjistit, jakou konkrétní úpravu má kandidát na mysli.

Patrně nejvíce se danému případu blíží vládní návrh (ang.) referenda o zvýšení daně z přidané hodnoty ze 7,6 % na 8 % z roku 2009. Nicméně tato iniciativa byl pro navrhovatele úspěšná a ke zvýšení daně tedy došlo (ang.). Na druhou stranu, referendum na obdobné téma se ve Švýcarsku konalo již v roce 2004, kdy byl naopak vládní návrh občany zamítnut.

Ačkoliv argumentace obsažená ve výroku je postavena na reálném základě, konkrétní příklad odpovídající jeho přesnému znění se nám z dostupných zdrojů dohledat nepodařilo, a proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Federální daňový systém se nedá redukovat na jednu sazbu daně. Například, spolková základní sazba daně z přidané hodnoty je ve Švýcarsku 8 %. Spolková daň z příjmu fyzických osob je progresivní, její maximální sazba činí 11,5 %, a daň z příjmu firem je 8,5%.

Zadluženost evropských zemí ve většině případů roste, jak dokládají například data Eurostatu. Přesto u několika zemí dochází ke snižování míry zadlužení vůči hrubému domácímu produktu.

Jednou z nich je Petrem Cibulkou zmiňované Švýcarsko, kterému se skutečně daří snižovat zadlužení poměrně rychlým tempem, za méně než dekádu od roku 2004 (kdy dosáhlo zadlužení vrcholu) z 53,4 % HDP na 35,5 %. Zároveň se Švýcarsku dařilo každý rok snižovat míru zadlužení oproti roku předcházejícímu.

Podobně úspěšné je také Švédsko, zde však v roce 2009 došlo k jednorázovému nárůstu zadlužení a nesplňuje tak podmínku snižování zadlužení každý rok. Bulharsko a Rusko výrazně snižovali své zadlužení do roku 2008, pak však vývoj dluhu nabral vzestupnou tendenci. V posledních třech letech snižují zadlužení také Maďarsko a Lotyšsko, tomu však předcházelo období nárustu dluhu.

Zadlužení vybraných evropských států vůči HDP (v %)

200420052006200720082009201020112012Švýcarsko53,452,850,845,441,839,237,736,335,5Švédsko50,350,445,340,238,842,639,438,638,3Rusko28,212,985,96,78,39,58,3

Bulharsko3727,521,617,213,714,616,216,318,5Lotyšsko1512,510,7919,836,944,441,940,7Maďarsko59,561,765,9677379,881,881,479,2

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož podle našich zjištění je Švýcarsko jedinou evropskou zemí, které se daří snižovat míru zadlužení vůči HDP každým rokem.

Podle švýcarské ústavy (čl. 59, něm.) je vojenská služba povinná pro všechny muže. Pro ženy je dobrovolná. Aktivní věk pro vojenskou službu je od 18 do 34 let. Pokud je osoba po vstupní prohlídce shledána schopnou vojenské služby, absolvuje základní výcvik (něm.) v tzv. škole pro rekruty (Rekrutenschule), který trvá 18 až 21 týdnů.

Osoby, které jsou v aktivní vojenské službě, obdrží zbraň (ang.), kterou si ponechávají doma po celou dobu své služby. Nejedná se však o kompletní výzbroj, jak uvedl Petr Cibulka, ale pouze o osobní zbraň (něm.). Od roku 2010 (něm.) platí, že kdo si chce ponechat svou zbraň i po skončení vojenské služby, potřebuje k tomu speciální certifikát.

Z důvodu chybného přepisu jsme původně uvedli, že Petr Cibulka pronesl "15 dnů". Za tuto chybu, nezpůsobenou lidských faktorem, se čtenářům omlouváme.

Podle seznamu, dostupném na webu volby.cz, má strana Volte pravý blok v tomto kraji opravdu plnou kandidátku, čítá tedy rovných 36 kandidátů na post poslance.

Stejně jako Občané 2011, tak i strana Volte Pravý blok kandiduje pouze v Praze. Informaci potvrzuje jednak již zmiňovaný web, jednak i zářijové prohlášení Poslanecké sněmovny o kandidujících stranách.

Švýcarské kantony i obce skutečně mají svojí vlastní daňovou politiku.

Ve Švýcarsku „každý z 26 kantonů vydává své daňové zákony. Kantony mají právo uvalovat veškeré daně, které výlučně nevydává spolek. […] Obce mohou ukládat jen takové daně, ke kterým mají zmocnění příslušného kantonu […]. Obce často pouze vybírají přirážky ke kantonálním daním nebo dostávají určitou část z vybraných daní od kantonu“(.ppt, snímek 30).

Na obecní a kantonální úrovni jednotná sazba daně skutečně není, výrok je proto pravdivý.