Nebyli jsme, nebyli jsme nikým osloveni a v minulosti přitom byla tradice, že třeba pan Kohout, co sice byl v různých vládách, ale předpokládám, že to je člen sociální demokracie, byl v dozorčí radě ČEZu.
Zda ODS byla nebo nebyla oslovena s dodáním portfolia odborníků do dozorčí rady ČEZ, není možné ve veřejně dostupných materiálech dohledat. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako neověřitelný.
Jan Kohout působil jako ministr zahraničních věcí ve vládách Jana Fischera a Jiřího Rusnoka. Do srpna 2013 byl členem dozorčí rady ČEZu. Jan Kohout je spojen s Českou stranou sociálně demokratickou.
V podobném duchu se již vyjadřoval v námi sledované relaci Miroslav Kalousek, který tvrdil, "že poprvé po 20 letech nebyla opozice vyzvána k tomu, aby nominovala do těch klíčových společností jednoho svého odborníka, aspoň jednoho." Ačkoliv jsme kontaktovali příslušné politiky, nedostalo se nám od nich odpovědi, tudíž i toto tvrzení zůstává neověřitelné.
Ačkoliv lze vysledovat trend obsazování opozičních politiků do dozorčích rad státních a polostátních firem, nepodařilo se nám ověřit, zda ODS a další opoziční strany někdo oslovil či nikoliv.
Až 70 % legislativy je ovlivňováno Bruselem. Za těch 10 let co jsme v EU, přijala Evropská unie 500 směrnic, 3 500 nařízení, 5000 různých rozhodnutí a to se všechno projevuje u nás.
Otázce vlivu Evropské unie na národní legislativu se věnovalo několik zahraničních článků. Vzhledem k tomu, že je obtížné definovat onen „vliv“, natož vyrukovat s konkrétními čísly, která by průkazně dokazovala konkrétní závěry, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Annette Elisabeth Toellerová ve svém článku zmiňuje fakt, že konkrétní hodnoty dávají smysl pouze v případě, že rozlišíme různé oblasti politiky. Dále tvrdí, že: „Současnéúdaje o evropeizaci v různých oblastech nejsou srovnatelné mezi zeměmi, protože jsou založeny na různě postavených portfoliích.“
Ve Velké Británii se touto otázkou zabýval také fact-check FullFact.org, který vycházel mj. ze studie knihovny Dolní sněmovny, která konstatuje, že „je možné odůvodnit jakoukoliv míru mezi 15 % a 50 %.“ A dodává: „Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií.“
K druhé části výroku se nám nepodařilo dohledat aktuální data. Server Euroskop.cz nabízí jen statistiku od našeho vstupu do EU po rok 2012.
Dovolil bych si jenom připomenout, že to bylo právě za vlád, na kterých se podíleli občanští demokraté, kdy klesl počet státních úředníků. Klesl o deset tisíc a výdaje na jejich mzdy klesly o 19 miliard. A bylo to vůbec poprvé, kdy se stát tímto způsobem zmenšil.
Ověření daného výroku je problematické ve dvou aspektech. Zaprvé Petr Fiala přesně nevymezuje skupiny, které zahrnuje mezi státní úředníky. Druhým problémem jsou chybějící data ze státního závěrečného účtu ČR za rok 2012, který nebyl v době ověřování k dispozici.
Srovnání v první tabulce vychází právě ze státních závěrečných účtů shrnujících jednotlivé aspekty plnění státního rozpočtu. Z uvedených dat je patrné, že během vlád, kterých se účastnila ODS mezi lety 2006 a 2013 skutečně došlo k poklesu počtu zaměstnanců ve státní správě, a to o 11 997 zaměstnanců k roku 2011.
Rok
2006
2007
2008
2009
Počet zaměstnanců ve státní správě celkem
163 751
163 219
159 620
160 687
2010
2011
Rozdíl oproti roku 2006
159 854
151 754
-11 997
Zdroj: Ministerstvo vnitra (. pdf), Ministerstvo financí (. pdf)
Druhá tabulka se vztahuje k objemu mzdových prostředků vyčleněných pro státní správu. Zde však na rozdíl od deklarovaného poklesu tohoto objemu vidíme oproti roku 2006 naopak nárůst o více než 2 mld. Kč. Při bližším pohledu pak zjistíme, že k určitému poklesu dochází teprve od roku 2010. Výraznějšímu poklesu mzdových nákladů nenasvědčuje ani srovnání jinak definovaných skupin “státních úředníků” (srov. . pdf; . pdf; . pdf). Vzhledem k chybějícím datům však nemůžeme ani tuto část výroku jednoznačně potvrdit nebo zamítnout.
Pro srovnání přinášíme data ČSÚ, který dlouhodobě sleduje počty zaměstnanců a objemy jejich mezd ve všech sektorech hospodářství.
Plnění závazných objemů mzdových prostředků ve státní správě celkem
52 960 473 770
57 038 912 280
58 304 856 430
60 739 118 790
59 727 688 160
54 979 210 910
+2 018 737 140
Zdroj: Ministerstvo financí (. pdf; . pdf; . pdf)
Třetí tabulka srovnává data z kategorie vládních institucí v rámci nepodnikatelské sféry. Ani v tomto případě se trend poklesu objemu mzdových prostředků nepotvrzuje.
Ústřední vládní instituce
88 218 986 000
95 535 348 000
100 188 912 000
103 768 634 000
Místní vládní instituce
89 383 882 000
93 650 264 000
97 793 774 000
103 241 839 000
2012
102 549 166 000
98 087 746 000
101 507 046 000
+13 288 060 000
104 457 111 000
105 508 641 000
102 300 499 000
+12 916 617 000
Zdroj: ČSÚ (. pdf; . pdf; . pdf; . pdf; . pdf; . pdf; . pdf)
Rozvírají se nám nůžky mezi financováním, které jde na jednoho žáka téhož oboru v různých krajích. Já bych uvedl příklad, pokud budeme mít třeba malotřídku se stejným počtem dětí, tak na jedno dítě budete mít ve Středočeském kraji 40 tisíc korun, ale třeba v Pardubickém kraji 35 tisíc.
Výrok je příliš obecný, navíc k jeho ověření chybí aktuální údaje.
Financování škol zřizovaných krajem se odvíjí od výše tzv. "krajského normativu". Jednotlivé kraje pomocí vlastní normy stanovují výši prostředků, které přidělí školám na žáka v daném oboru. Ministerstvo školství pak tyto údaje sbírá a (tak tomu bylo do r. 2011) publikuje v souhrnné podobě. Např. financování ministrem zmíněných malotřídek pak můžeme srovnat pro počet žáků 10:
(zaokr. hodnoty, v Kč/žáka) 2008 (.pdf, s.12) 2011 (.pdf, s.3)
Středočeský kraj46 00047 500Pardubický kraj45 00046 000
Při takto zvoleném počtu žáků pak vidíme určité "rozevírání nůžek", ovšem nikoli s hodnotami, které uvádí ministr Fiala. Jím uváděné hodnoty bohužel ověřit nemůžeme, neboť jednak zatím nedošlo ke zveřejnění přehledu z minulého roku, jednak nevíme, jaký počet žáků má ministr na mysli. V roce 2011 (.pdf, s.3) by se jím uváděnému poměru blížilo financování pro školy o 22 žácích (39 000 pro Středočeský, 31 000 pro Pardubický kraj).
S žádostí o poskytnutí podkladů, ze kterých Petr Fiala vycházel jsme se obrátili na ministerstvo.
Uvědomme si, že dnes už fakticky nabízí druhý cizí jazyk v rámci disponibilních hodin více než 80 % škol.
Nebyla nalezena žádná studie či analýza, která by potvrzovala nebo vyvracela tento výrok. Požádali jsme o vyjádření profesora Fialu a níže citujme jeho odpověď: "... výrok je založen na podkladech poskytnutých Českou školní inspekcí, která podle ustanovení školského zákona mj. pravidelně zjišťuje a hodnotí průběh, podmínky a výsledky vzdělávání. Na základě analýzy inspekčních výstupů a příslušných datových záznamů sledovaných škol z období 18. 10. 2012 - 17. 12. 2012 nabízí podle tvrzení České školní inspekce 82% škol výuku druhého jazyka. Toto číslo potvrzuje trend zjištěný Českou školní inspekcí v roce 2011/2012, kdy výuku druhého cizího jazyka nabízelo 79% subjektů poskytujících základní vzdělání...." I přes toto ujištění se nám nepovedlo dohledat příslušnou analýzu a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.
Přidáváme odkaz na nejaktuálnější výroční zprávu (.pdf) České školní inspekce, ve které se nám na tohle téma podařilo najít pouze tuto informaci: " K navýšení minimální časové dotace výuky cizích jazyků využilo disponibilních hodin 77,5 % škol, 22,5 % škol této možnosti nevyužilo a disponibilní hodiny využilo pro posílení výuky jiných předmětů. " Z této formulace ovšem nevyplývá, jestli školy posilují výuku o další cizí jazyk, nebo rozšiřují výuku prvního cizího jazyka.
Dnes máme čtvrtý nejstarší pedagogický sbor ze všech zemí Evropské unie.
Aktuální studie OECD Education at a Glance 2012 (.pdf) přináší srovnání 34 členských zemí OECD a některých dalších nečlenských států v oblasti vzdělávání. Studie zahrnuje celkem dvacet jedna z dvaceti sedmi členských států EU. Data srovnání věku učitelů pochází z r. 2010.
Ze souboru dat (.xls, záložka Data C_D5.1) této studie vyplývá, že v oblasti sekundárního vzdělávání má Česká republika pátý nejstarší učitelský sbor ze srovnávaných zemí. V sektoru primárního vzdělávání má pak ČR dle této studie (.xls, záložka Data C_D5.3) druhý nejstarší pedagogický sbor ze srovnávaných zemí.
Protože studie poskytuje data pouze o procentuálním zastoupení učitelů v daném věku na určitém stupni, nelze tyto data spojit a vytvořit "celkový žebříček". Studie také nezahrnuje všechny členské země EU. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.
My dnes máme školek asi přes pět tisíc.
Výrok Petra Fialy hodnotíme jako neověřitelný, jelikož data o počtu školských zařízení za určitý školní rok jsou Českým statistickým úřadem zveřejňována až po jeho skončení, během prázdnin, nelze tedy zjistit, kolik školek "máme dnes". Poslední dostupná data (.pdf) za školní rok 2011/2012 udávají počet 4931 mateřských škol.
Na příští rok se to projeví minimálně v tom, že i ve velmi složitých ekonomických podmínkách platy pedagogů nejen nebudou klesat, nebudou ani stagnovat, ale budou mírně růst. Ten růst v tuto chvíli podle návrhu rozpočtu by se pohyboval kolem 1 %.
Výrok Petra Fialy hodnotíme jako neověřitelný. Vycházíme přitom z návrhu příjmů a výdajů státního rozpočtu pro roky 2013-2015 ze stránek Ministerstva financí ČR.
Ministerstvo financí ČR na svých stránkách zveřejňuje návrh příjmů a výdajů rozpočtových kapitol a státních fondů na léta 2013-2015, který byl schválen 26. června 2012. Z uvedeného dokumentu (.pdf - str. 4) je patrné, že průměrný měsíční plat v rozpočtové kapitole pro MŠMT poklesne z 22 406 Kč v roce 2012 na 21 984 Kč v roce 2013. V daném dokumentu však není zmíněno, jak se změní platy pedagogů. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Proto už v rozpočtu pro příští rok chceme významně navýšit tuto položku (ostatní neinvestiční výdaje, tzn. pomůcky, peníze na učebnice, placení nemocenské, kurzy plavání apod., pozn.) a to tak, aby dosáhla zhruba jedné a půl miliardy korun.
Výrok Petra Fialy hodnotíme jako neověřitelný, protože informace o návrhu státního rozpočtu zveřejněné na stránkách MF ČR takovéto detaily neposkytují.
Pracovní skupina, kterou jsem sestavil a kde byli lidé s nejrůznějšími názory na státní maturitu, tak jednomyslně se přiklonila k myšlence, že státní maturita musí pokračovat.
Pracovní skupina pro revizi státní maturity vznikla po zveřejnění výsledků státních maturit za rok 2012 dne 20. června 2012. Ministr Fiala skupinu sestavil ze 14 členů. Z klíčových závěrů pracovní skupiny vyplývá, že se experti shodli na zachování společné části maturity. Nicméně z těchto závěrů není patrné, zda hlasování bylo opravdu jednomyslné, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.
