Bohuslav SOBOTKA: Vždyť to byla koaliční vláda ODS a TOP 09, vaší politické strany a TOP 09, která těm pracujícím důchodcům tu slevu nejprve zavedla, pak jim ji sebrala. Vy jste jim ji sebrali, tu slevu na dani. Petr FIALA: Na tři roky v období ekonomických obtíží.
Plánovaná doba trvání tohoto opatření byla v době jeho schvalování skutečně (pdf.str.48) tři roky.
My jsme měli nižší deficit (než 100 mld. - pozn. Demagog.cz) A vlastně v tuto chvíli ekonomika roste a opakuje se tady scénář z první poloviny minulého decénia, když jste byl vy ministrem financí, kdy v době, kdy ekonomika rostla, tak se zvyšovalo zadlužení našeho státu.
Jak lze vidět z následující tabulky, v roce 2013 byl deficit skutečně menší než 100 miliard.
Saldo státního rozpočtu:
2010-156,4 mld. Kč
2011-142,8 mld. Kč
2012-101,0 mld. Kč
2013-81,3 mld. Kč
Petr Fiala také pravdivě uvedl, že v době, kdy byl Bohuslav Sobotka ministrem financí (tedy v letech 2002-2006), se státní dluh zvyšoval. Je také pravdou, že v této době ekonomika rostla.
Všichni stojíme před situací, kdy pan premiér dovolil, aby tyto podniky (ČEPRO, MERO - pozn. Demagog.cz), ropné společnosti byly ovládnuty lidmi, které tam dosadil ministr financí. Přitom je majitelem Agrofertu, který uzavírá s těmito podniky obchody.
Je pravdou, že do jmenovaných státních podniků, tedy ČEPRO a MERO, dosadilo členy dozorčích rad ministerstvo financí, jež je vykonavatelem akcionářských práv ČR u těchto podniků. Do jaké míry ovšem tyto kroky projednal Andrej Babiš s dalšími členy vlády, respektive ostatními představiteli vládní koalice, a zdali bral na jejich nominace ohled, nelze jednoznačně určit. V dalších dnech by na toto téma mělo proběhnout vyjádření představitelů KDU-ČSL a ČSSD, dle kterých tento výrok případně upravíme.
Co se týká druhé části tvrzení, můžeme konstatovat, že do koncernu Agrofertu, jehož vlastníkem je Andrej Babiš, patří tři firmy, a to konkrétně Preol, Primagra a Ethanol Energy. Všechny tři jsou zcela závislé na obchodní spolupráci s firmou ČEPRO. Obavy opozice z konfliktu zájmů jsou tak v tomto případě zcela na místě.
Podrobně se střetem zájmů Andreje Babiše (jeho firem) zabýval také pořad Reportéři ČT (video − čas 12:30 a dále), který zmapoval všechny možné průniky zájmů Babiše politika a Babiše podnikatele.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou. Prezentovaný konflikt zájmů je sice zřejmý, nicméně je nutné doplnit, zdali daní jedinci jsou z větší části lidé nominovaní Andrejem Babišem, nebo koaličními partnery.
Jako nebudeme privatizovat, říkám jako premiér, ministr financí říká budeme privatizovat. Dělá kroky, které k tomu vedou a které jsou zdůvodňovány tou, tou privatizací.
Ministr financí Andrej Babiš uvedl v pořadu Otázky Václava Moravce v neděli 29. 6. 2014, že Český Aeroholding a.s. by měl vstoupit na burzu. Myšlenkou je prodat 40% podíl a obdržet každoroční dividendu. Babiš chce rovněž navrhnout, aby se stal generálním ředitelem a předsedou představenstva Českého Aeroholdingu a.s. Václav Řehoř a nahradil v souvislosti s privatizací ČSA do rukou Korean Air v pozici stávajícího Miroslava Dvořáka. Privatizace letiště Praha-Ruzyně, jak sám Babiš uvádí, není ze zákona (Zákon č.69/2010 Sb. o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně) možná. Právě Řehoř by měl jako nový generální ředitel Českého Aeroholdingu připravit společnost pro vstup na burzu. Sám Babiš ve výše uvedených OVM uvádí, že s ním koaliční partneři v této záležitosti nesouhlasí.
Vláda, když nastoupila, tak říkala, jak bude vystupovat v evropských otázkách jednotně, jak se nebude opakovat žádná nejasnost v evropské politice. A co teď vidíme? Přetahování se o tučnou kořist, která leží v Bruselu, a to je křeslo eurokomisaře. Slyšíme tady různá jména. Teď nově paní Jourovou, mezi tím jsme slyšeli pět dalších, ale na žádném se vláda neshodla, vláda žádné neprosazuje.
Ve svém programovém prohlášení se současná vláda " zavazuje, že bude svou činností usilovat o věcné a časové naplnění priorit ". Mezi ně patří i aktivní členství v Evropské unii.
Je pravdou, že v posledních dnech vrcholí přetahovaná o post evropského komisaře. Zejména ČSSD a ANO stále pevně stojí za svými nominanty. Od voleb do Evropského parlamentu již byli mimo Věru Jourovou prezentováni celkem čtyři kandidáti. ČSSD navrhovala Pavla Mertlíka, ANO Pavla Teličku, KDU-ČSL Zuzanu Roithovou a Petra Blížkovského. Mezi neoficiální kanidáty, o nichž se pouze spekuluje či spekulovalo, patří například Štefan Füle, Martin Povejšil či Radek Špicar.
Připravili jsme mnohem menší množství operačních programů, než jak je připravila sociálnědemokratická vláda.
Dle níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako pravdivý.
Během desetiletého členství České republiky v EU byly připraveny tři operační programy, které měly přivést finance z Fondů EU. Jedná se o operační programy pro období 2004 -2006 a 2007 -2013, které připravovala vláda ČSSD, a 2014 -2020, které připravovala vláda ODS. Vláda ODS připravila konkrétně 20 operačních programů, na rozdíl od vlády ČSSD, která pro období 2007-2013 připravila 26 operačních programů.
Proč jsme měli tolik operačních programů? To není výsledek Topolánkovy nebo Nečasovy vlády, to nastavení se dělalo dřív.
První návrh operačních programů je obsažen v Návrhu národního rozvojového plánu České republiky 2007 - 2013 (pdf), který definuje strategii rozvoje České republiky pro období 2007 - 2013. Tento rozvojový plán byl schválen vládou Jiřího Paroubka 22.2.2006 (pdf).
Na základě Národního rozvojového plánu ČR vznikl Národní strategický referenční rámec ČR 2007 - 2013 (pdf), ve kterém byl upraven počet operačních programů. Tento rámec byl 27. července schválen Evropskou unií.
Vzhledem k tomu, že návrh národního rozvojového plánu, který tvoří základní rámec pro čerpání zdrojů z EU pomocí operačních programů, vznikl za vlády Jiřího Paroubka, hodnotíme výrok jako pravdivý.
Když zmiňujete vícerychlostní Evropu (...) už od Amsterdamské smlouvy posílená spolupráce de facto vícerychlostní Evropu přináší, máme Schengenský prostor, do kterého některé země nevstoupily, a máme Eurozónu, ze které mají některé země dokonce výjimku. Čili ta vícerychlostní Evropa je realitou.
Na základě informací o principu posílené spolupráce a zmíněných politik výrok hodnotíme jako pravdivý.
Princip posílené spolupráce skutečně zavedla Amsterodamská smlouva. Posílená spolupráce znamená, že je možné spustit v rámci Evropské unie spolupráci, do které se nezapojí všechny členské státy - státy, které si přejí zůstat mimo tuto spolupráci, to tak mohou udělat bez toho, aby politiku zablokovali.
Na tomto principu skutečně funguje Schengenský prostor, kterého se plně neúčastní Dánsko, Irsko a Velká Británie. Stejně tak se všechny státy neúčastní Eurozóny (např. Česká republika není členem Eurozóny). Trvalou výjimku zakotvenou v zakládajících smlouvách má vyjednanou Dánsko a Velká Británie (často uváděné Švédsko nemá vyjednanou výjimku, pouze dlouhodobě neplní Maastrichtská kritéria).
Rada Evropy není orgán Evropské unie. Není to Evropská rada ani Rada EU.
Rada Evropy skutečně není jedním z orgánů Evropské unie. Rada Evropy je samostatná mezivládní organizace, která má 47 členských států a vznikla dříve, než vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli, které položilo základ evropské integrace.
Evropská rada je oproti tomu vrcholným orgánem EU, jakýmsi summitem EU, na kterém se scházejí vrcholní představitelé členských států a určují obecné politické trendy směřování EU. Rada EU je také jednou z "běžných" institucí EU. Spolu s Evropským parlamentem je jedním z hlavních aktérů v evropském legislativním procesu. Rozhodnutí v ní přijímají zástupci členských států, z pravidla na úrovni ministrů.
Když mluvíme o evropském komisaři, no tak evropský komisař z povahy věci nesmí hájit národní zájmy.
Na základě Smlouvy o Evropské unii hodnotíme výrok jako pravdivý.
V článku 17, ods. 3 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 25) je stanoveno: Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti. Komise vykonává své funkce zcela nezávisle. Aniž je dotčen čl. 18 odst. 2, členové Komise nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu. Zdrží se jakéhokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce nebo plněním svých úkolů. Evropští komisaři jsou tedy podle primárního práva nezávislí a nemohou příjimat pokyny od národních vlád, tedy nemohou národní zájmy hájit.
