Radek Vondráček zde mluví o vládním návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní, tedy tzv. daňovém balíčku. Znění tohoto návrhu, které Poslanecká sněmovna schválila v noci z 19. na 20. listopadu, obsahuje například zrušení (.docx, str. 8) superhrubé mzdy, zavedení nových sazeb daně z příjmů ve výši 15 % a 23 % (.docx, str. 10) i zvýšení základní daňové slevy na poplatníka (str. 15).
Právě zrušení superhrubé mzdy, respektive omezení jeho účinnosti jen na dva roky, je dle Vondráčka předmětem neformální dohody. Že předseda Vondráček hovoří o neformální dohodě, dovozujeme z jeho slov následujících po ověřovaném výroku: „to nejde úplně jednoduchým pozměňovacím návrhem, že si to všichni uvědomujeme, že to má být na 2 roky, ale že zatím nikdo to nenapsal“.
Andrej Babiš jako předkladatel návrhu na zrušení superhrubé mzdy totiž omezení daňové změny na dva roky zmínil pouze v důvodové zprávě (.docx, str. 7) ke svému pozměňovacímu návrhu k daňovému balíčku, který byl Sněmovnou schválen: „Toto snížení je zamýšleno pouze jako dočasné, a to na 2 roky s tím, že o definitivním daňovém režimu a výši sazeb bude rozhodnuto dle aktuálního ekonomického a fiskálního vývoje“.
V textu pozměňovacího návrhu Andreje Babiše (.docx, str. 2–6) ani ve Sněmovnou schváleném znění (.docx) daňového balíčku se tedy toto časové vymezení nenachází. Podle vyjádření předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) Andrej Babiš na jednání se senátory označil příslib omezení účinnosti návrhu na dva roky za politický slib, který nelze do zákona zařadit.
O prosazení toho, aby návrh zákona výslovně obsahoval konec účinnosti daňových změn k 31. prosinci 2022, hnutí ANO neusilovalo. Vložení části o pozbytí účinnosti k tomuto datu navrhl v Poslanecké sněmovně Roman Onderka (ČSSD). Tento návrh však nebyl přijat, jelikož pro bylo jen 29 poslanců – mezi nimi žádný poslanec hnutí ANO – ze 101 přítomných, 48 hlasovalo proti. Důrazně to odmítala i ministryně financí Schillerová, Onderkův návrh považuje za krajně nebezpečný.
Jelikož se na vložení explicitního uvedení dvouleté účinnosti ustanovení zákona ve Sněmovně nenašla nadpoloviční většina, zaměřme se na to, zda mezi sněmovními stranami, vládou a prezidentem, nebo alespoň větší částí z nich, opravdu došlo k nějaké implicitní dohodě o časově omezené účinnosti zrušení superhrubé mzdy.
Začněme u prezidenta Zemana, který je nespokojený s tím, že navzdory dohodě s premiérem nebyla v zákoně o dani z příjmů explicitně uvedena doba platnosti tohoto zákona. Právě na tom se totiž dle vyjádření svého tiskového mluvčího domluvil s premiérem Babišem a bral to jako podmínku, aby zrušení superhrubé mzdy podpořil. Ještě 20. listopadu však prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček oznámil, že „omezení daňové změny na dva roky je uvedeno v důvodové zprávě jako politický závazek. Pan prezident věří panu premiérovi, že tento závazek dodrží“. Prezident tedy s dvouletou účinností zrušení superhrubé mzdy počítá.
Hutí ANO zjevně s omezenou účinností také počítá, a to zejména vzhledem k tomu, že premiér a předseda hnutí zmínku o dočasnosti zrušení superhrubé mzdy do důvodové zprávy sám vložil. Koaliční ČSSD dvouletou účinnost zrušení prostřednictvím poslance Onderky dokonce navrhovala vložit přímo do znění zákona. Pro tento návrh hlasovali také vládu podporující poslanci KSČM, ale i opoziční Piráti, Lidovci a předseda STANu Rakušan.
Plánované časové omezení účinnosti zrušení superhrubé mzdy je tedy opravdu „nějakým způsobem dohodnuto“, jelikož sněmovní většina i prezident dali najevo, že s omezenou účinností počítají. Ať už hlasováním pro výslovné zakotvení dvouletého období v zákoně, nebo navržením období v důvodové zprávě pozměňovacího návrhu. Tato implicitní dohoda je nicméně jen velmi těžko vynutitelná, a to zejména kvůli tomu, že se v roce 2021 budou konat volby do Poslanecké sněmovny, ze kterých vzejde nové rozložení sil ve Sněmovně a nová vláda.
